Č. 3241.

Známky: O přípustnosti známky »Chartreuse« pro likéry.
(Nález ze dne 14. února 1924 č. 2359.)
Věc: Firma Georges René M. v Barceloně (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu v Praze (min. taj. Jan Fric) stran ochranné známky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím z 11. února 1921 min. obchodu vyslovilo dle § 21 lit. d) zák. o ochraně známek ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z., po marném uplynutí lhůty dané firmě Georges René M. v Barceloně výměrem z 27. listopadu 1920 k vyjádření o pochybnostech ministerstvem jí oznámených, že slovní známka »Chartreuse« jmenovanou chranitelkou u obch. a živn. komory v Praze dne 7. listopadu 1919 pro elixíry, likéry a hygienicko-lučebné výrobky pod č. reg. 11798 zapsaná neměla pro bylinný likér »Chartreuse« z důvodu § 1 cit. zák. o ochraně známek býti zapsána. Zároveň min. nařídilo, aby zmíněné zboží bylo z označení zboží u známky č. 11798 v rubrice 5. známk. rejstříku vyloučeno tím způsobem, že k zboží tam zapsanému připojen bude dodatek »s vyloučením bylinného likéru »Chartreuse«. Rozhodnutím z 29. září 1922 vyslovilo totéž min., vyslechnuvši stěžující si firmu, že slovní známka »Chartreuse«, ohlášená jmenovanou chranitelkou k zápisu u obch. a živn. komory v Praze pro elixíry, likéry a hygienicko-lučební výrobky a zapsaná tamže pod č. 42217/Vídeň, č. ohl. 8762/Praha neměla býti zapsána dle § 1 cit. zák. pro likéry. Z toho důvodu nařízen výnosem tím výmaz známky pro likéry z rejstříku.
V důvodech mimo jiné uvádí, že známka vykazuje pouze slovo »Chartreuse«, což je název pro známý bylinný likér a bylo by označení takové pro tento likér pouhým pojmenováním zboží, které by postrádalo distinktivní způsobilosti žádané §em 1 známk. zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z.
Do obou uvedených rozhodnutí podány byly stížnosti vytýkající jednak nezákonnost jednak vady řízení.
Poněvadž veškeré ostatní námitky v písemných stížnostech obsažené byly zástupcem stěžovatele při ústním líčení odvolány, bylo nss-u zabývati se toliko námitkou, že žal. úřad neprávem založil nař. rozhodnutí na předpokladu, že slovo »Chartreuse« jest označením pro známý bylinný likér, tudíž pouhým pojmenováním zboží, pročež se mu nedostává distinktivní způsobilosti, žádané § 1 známk. zák. z 6. ledna 1890 č. 19 ř. z.
Stížnosti totiž naproti tomu opírají se o tvrzení, že slovo Chartreuse jest označením likéru vyráběného mnichy Kartuziánskými, tedy označením určitého výrobku určitého závodu.
Nss uvažoval ve věci takto:
Známky, jež jsou pouhým obvyklým označením druhu zboží, vyloučeny jsou ze zápisu předpisem § 3 č. 3 zák. známk. z r. 1890 a § 1 novely z r. 1895. Dospěl-li tedy žal. úřad k úsudku, že slovo Chartreuse jest pouhým pojmenováním určitého druhu likéru, tedy druhu zboží, nevystihl správně právní podstatu věci, dovolává-li se pro své rozhodnutí předpisu § 1 známk. zák. z r. 1890. Ale tato mylná subsumpce skutkového předpokladu nař. rozhodnutí pod právní normu nebrání nss, aby výrok sám nařizující vyloučení likéru ze souboru zboží známkou chráněného v mezích stížnosti přezkoumal, neboť podle obsahu stížnosti i správních spisů jest nepochybno, že jest spor v podstatě o to, zdali úřad právem založil své rozhodnutí na uvedeném předpokladu, že slovo Chartreuse jest označením druhu zboží (likéru) a zdali tudíž nařízený výmaz sporné známky o tuto okolnost se opírající jest odůvodněn. Nss shledal námitku stížnosti, že úřad pro onen předpoklad v provedeném řízení dostatečného podkladu neměl, důvodnou.
Jest notorické, že slovo Chartreuse svým původním filologickým významem není označením nějakého druhu zboží — likéru — nýbrž že jest to jméno kláštera ve Francii. Úřad také nebéře v pochybnost tvrzení, že tímto jménem býval a jest označován likér mnichy onoho kláštera vyráběný. Je-li tomu tak, nelze popírati ani, že slovo Chartreuse bylo aspoň původně značkou označující původ zboží z určitého závodu, t. j. z kláštera toho jména.
Se zřetelem k tomu, obstál by předpoklad žal. úřadu jen tehdy, kdyby se prokázalo, že slovo Chartreuse ve spojení s likérem tohoto svého původního významu pozbylo, že se mu dostalo všeobecně neb aspoň v zúčastněných kruzích obchodních významu zcela jiného, t. j. právě označení druhového, takže přestalo býti specifickým znakem určitého závodu a stalo se generelním jménem druhovým. Avšak takováto změna původního nesporného významu mohla by býti zjištěna jen podrobným a pečlivým šetřením, zejména v kruzích odborných, nestačilo by pouhé konstatování, že snad v jednotlivých případech anebo v jisté době užívalo se slova Chartreuse k označení likérů jiného původu, než jaký označovalo původně. V daném případě bylo pak zejména třeba i zjistiti, že onoho významu generelního označení jistého druhu likéru mělo slovo Chartreuse již v době, která jest podle platného práva rozhodná pro posouzení způsobilosti slova toho k zápisu jako známka pro likéry. Žal. úřad podle spisů v naznačených směrech nějaké šetření nekonal, nedovolává se také určitých okolností, které by mohly jeho úsudek o významu slova Chartreuse opříti.
Sluší-li vývodům rozhodnutí rozuměti tak, že úřad pokládá okolnost, že slovo Chartreuse nabylo již před rozhodným zápisem jako známka povahy druhového označení určitého způsobu bylinných likérů nebo dokonce snad bylinných likérů vůbec za všeobecně známou, tedy notorickou, musil by nss takovéto nazírání žal. úřadu se zřetelem k tomu, co svrchu bylo uvedeno, uznati zcela neodůvodněným.
Bylo tudíž obě nař. rozhodnutí, ježto založena jsou na skutkovém předpokladu náležitě nezjištěném, pro vady řízení zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 570-572.