NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Č. 7269.

Samospráva obecní. — Řízení správní: O exekučním vymáhání náhrady nákladu, učiněného obcí na úpravu ulice místo parcelanta, který se k úpravě takové zavázal.
(Nález ze dne 9. května 1928 č. 12274).
Věc: Antonín N. v D. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec D. adv. Dr. Mir. Haken ze Slaného) o náhradu za úpravu silnice.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V únoru 1913 zažádal st-1 za povolení k rozdělení pozemku č. kat. ... v D. na místa stavební a zavázal se hned v žádosti, že každou zastavenou ulici dá podle nařízení obecního úřadu na svůj náklad upraviti mimo dlažbu a štět. Dne 3. března 1913 konalo se o žádosti komis. šetření, při němž uznáno za potřebné rozšířiti první hlavní ulici z 9 na 10 m, zříditi na parcelovaném pozemku jednu studnu a v ulici d) upraviti stoupání na 7%. Parcelant proti těmto požadavkům námitek neučinil. V sezení obecního zastupitelstva 2. června 1913 byla navržená parcelace za modalit stanovených při komisi 3. března schválena; písemné vyřízení vzhledem k tomu, že st-l jako 2. radní byl jednání přítomen, o tom dáno nebylo. Výměrem obecního úřadu z 8. července 1923 bylo st-li vzhledem k tomu, že podmínkám stanoveným v protokole z 3. března 1913 dosud nevyhověl, nařízeno, aby ulice podle § 22 stav. ř. urovnal a do 31. července 1923 obci odevzdal, jinak že bude práce ta provedena na jeho účet a proti němu zakročeno soudně. Když st-l ani nyní žádaných úprav neprovedl, podnikla obec úpravy ty sama a uložila st-li, aby náklady pracemi těmi vzešlé v částce 1600 Kč obci nahradil, jinak že bude proti němu zakročeno soudně. Osk toto usnesení obce potvrdila, uznávajíc požadovaný náklad za přiměřený. K rekursu st-lově žal. úřad usnesení obce i rozhodnutí osk »změnil v ten smysl, že se st-li oznamuje, že obec D. zakročuje u osp-é ve S. za povolení exekučního zjednání náhrady uvedených výloh«. Výrok ten odůvodnil pak takto: Dle cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. náleží do kompetence polit. úřadu a nikoliv úřadu autonomního exekutivní vymáhání nákladů oněch zařízení, ku kterým byl stavebník pravoplatně zavázán. Jest tedy věcí obce, aby ve smyslu výše uvedeného nařízení zažádala u osp-é za povolení exekuce oněch výloh, jež byly způsobeny provedením sporné úpravy ulice, a bylo tedy nezákonné, jestliže stav. úřad 2. instance ve věci, jež do jeho kompetence nespadá, rozhodnutí učinil.
Rozhoduje o stížnosti, musil si nss nejprve položiti otázku, co je vlastně předmětem sporu, který je uss-u k řešení předložen.
Obě strany při dnešním líčení vyslovovaly se celkem shodně o otázce, zdali st-l je povinen upraviti určité ulice, a rozcházely se ve svých názorech toliko v tom, zdali povinnost st-le vztahuje se na uliční pozemek č. kat. ... Než o této otázce zsv vůbec nerozhodoval, nýbrž zabýval se otázkou zcela jinou. Aby bylo jasně viděti, která je to otázka, kterou se zsv zabýval, a kterou také nss jedině může řešiti, je třeba předeslati toto:
St-l při příležitosti parcelace svých pozemků vzal na sebe jisté povinnosti v příčině úpravy ulic. Že tak učinil, nebylo nikdy sporno. Sporno bylo jen, jaký je rozsah těchto povinností. Podle mínění obce st-l převzatých povinností nesplnil, a obec dala pak po marném upomenutí st-le sama provésti práce, které pokládala za povinnost st-lovu. Když tak učinila, vyzvala st-le t. zv. plat. rozkazem pod výhrůžkou exekuce, aby obci vzešlé výlohy částkou 1600 Kč nahradil. Zsv změnil usnesení ob. zastupitelstva a dal mu ten obsah, že obec obrátí se jako strana na polit. úřad se žádostí za exekuci pro tuto její pohledávku. Zdali zsv, změniv usnesení ob. zastupitelstva v tomto smyslu, nezasáhl snad nezákonným způsobem do práv obce, neměl nss příčiny zkoumati, poněvadž obec do rozhodnutí zsv-u stížnost nepodala.
Zsv dal tedy svým rozhodnutím usnesení obecního zastupitelstva — ať už toto zamýšlelo původně cokoliv — povahu a smysl prohlášení strany, která má se u polit. úřadu ucházeti proti st-li o povolení exekuce podle § 5 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. Usnesením takovým nemůže však st-l býti nijak ve svém subj. právu dotčen, neboť bude teprve věcí úřadu politického, aby rozhodl 1. zdali tu jde o výlohy náhradního úkonu ve smyslu § 5 cit. cís. nař., čímž dospěje po případě i k řešení otázky 2. zdali tu byl vůbec exekuční titul, na základě něhož mohlo býti k náhradnímu úkonu (exekuci) přikročeno, a zejména mohla-li k němu přikročiti obec o své újmě.
V dnešním sporu ovšem ani tyto otázky nemohou býti řešeny, ježto nebyly rozhodnuty poslední stolicí správní. Tím méně mohl se nss zabývati otázkou přiměřenosti náhrady obcí požadované.
Ježto tedy podle nař. rozhodnutí usnesení obecního zastupitelstva ze 16. ledna 1925, pokud bylo zsv-em v platnosti zachováno, obsahuje jen tolik, že obec jako strana má se obrátiti na polit. úřad se žádostí za exekuci pro svoje domnělé pohledávání náhrady, a ježto usnesení tohoto obsahu není rozhodnutím nebo opatřením, které by bylo samo o sobě schopno dotknouti se práv st-lových, nemůže se st-1 podle § 2 zák. o ss dovolávati soudní ochrany.
St-l ovšem tvrdí, že zsv nař. rozhodnutím vyslovil, že st-1 je povinen hraditi obci výlohy na úpravu ulice, a že o této povinnosti jeho je rozhodnuto výrokem vykonatelným. Kdyby tomu tak skutečně bylo, nebylo by zajisté možno st-li upírati právo stížnosti k nss. Leč nař. rozhodnutí nic takového neobsahuje, a není tedy stížnost, domáhající se ochrany proti úřednímu výroku v pravdě neexistujícímu odůvodněna.

Citace:

č. 7269. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 661-663.