Č. 7681.

Řízení správní. — Řízení před nss-em (Slovensko): Za platnosti zák. č. 126/20 není konečným podle § 5 zák. o ss rozhodnutí okr. úřadu, kterým se usnesení obecního zastupitelstva pro překročení mezí působnosti zrušuje z moci úřední.
(Nález ze dne 10. ledna 1929 č. 33807/28.)
Věc: Jindřich R. v M. proti okresnímu úřadu v Michalovcích o přemístění lékárny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Dle protokolu o schůzi obecního zastupitelstva v M. z 21. června 1927 referoval okresní (zároveň obecní) lékař o žádosti st-lově, dle níž týž hodlá přemístiti svoji lékárnu z ulice L. do Hlavní ulice a uvedl zpravodaj, že žádost odporuje zdrav, zájmům a žádal o vyjádření v této záležitosti. Obecní zastupitelstvo se usneslo, že nenamítá nic proti tomuto přemístění a že neshledává v tom žádného porušení zdrav, zájmů.
K odvolání lékárníka Ludvíka K. zrušil okr. úřad v M. toto usnesení jako nepřípustné a jak z formálních, tak i z materielních důvodů absolutně zmatečné. V důvodech uvedeno: Bylo třeba takto rozhodnouti, neboť ve smyslu §§ 4 a 7 min. výn. č. 22370/1883 B. M. potažmo §§ 154 a 157 zák. čl. 14: 1876 rozhoduje v záležitosti přemístění lékárny župní úřad na základě vyjádření okr. úřadu, nebylo proto obecní zastupitelstvo oprávněno podávati ve věci vyjádření, tím méně rozhodovati na soukr. žádost strany, když nadřízeným úřadem o to vůbec nebylo požádáno, nehledíc k tomu, že napadnuté usnesení se vůbec nezabývá důvody, které by jeho stanovisko po stránce zájmu veř. zdravotnictví podporovaly. Ve smyslu §§ 7 a 8 cit. min. výn. má se přemístění lékárny státi na základě veř. dohody interesovaných, potažmo na základě soukromoprávních zájmů těchto, ke kterým jest přihlížeti, kterážto podmínka zde taktéž splněna nebyla. — Připojeno právní poučení, že tento výrok je konečný.
Jednaje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, zabýval se nss nejprve otázkou, zda věc nař. rozhodnutím řešená je podle ustanovení § 5 odst. 2 zák. o ss v řízení adm. rozhodnuta konečně:
Žal. úřad prohlásil nař. rozhodnutím, že vyhovuje odvolání Ludvíka K. a že zrušuje usnesení obecního zastupitelstva v M. jako absolutně zmatečné. Ježto ve věci přemístění lékárny v téže obci podle zák. čl. 14: 1876, resp. podle výn. býv. uh. min. vnitra č. 22370/1883 B. M. nemůže okr. úřad vůbec vystupovati jako odvolací instance vůči obecnímu zastupitelstvu, jemuž ve věcech tohoto druhu žádná rozhodovací pravomoc nepřísluší, lze v nař. rozhodnutí spatřovati jen výrok, jejž . žal. úřad vydal jako úřad dozorčí, byť i zároveň prohlásil, že odvolání Ludvíka K. vyhovuje. Žal. úřad postupoval tudíž zde u výkonu svého dozorčího práva, které okresnímu úřadu, obci bezprostředně nadřízenému, nesporně přísluší; při tom měl žal. úřad za to, že obecní zastupitelstvo podáním »mienky« překročilo obor svojí působnosti.
Stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 8. srpna 1927, tedy v době, kdy na Slov. byl již v platnosti zák. č. 126/20. Předpis § 6 cit. zák. stanoví v bodě a), že okr. úřady mají tu působnost, která podle platných předpisů příslušela dosud služnovským úřadům. V § 71 posl. odst. zák. čl. 21: 1886 (vide též vysvětlení k nař. býv. uher. min. vnitra č. 125000/1902) se pak praví, že rozhodnutí hlav. služného mohou, pokud zákony něco jiného není stanoveno, brány býti v odpor u vicežupana. Z tohoto předpisu stanovena je pak odchylka pouze předpisem § 47 al. m) zák. čl. 21: 1886 o municipiích a to v tom směru, že o odvoláních obce rozhoduje municipální výbor. V § 6 al. b) zák. č. 126/1920 se stanoví, že župní úřady podle tohoto zák. zřízené mají tu působnost, která podle platných předpisů příslušela komitátům, jejich orgánům a správním výborům.
Z těchto zákonných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí okr. úřadu v zásadě jest přípustno odvolání na župní úřad a že rozhodnutí okr. úřadu mohou býti konečnými rozhodnutími poslední instance jen v těch záležitostech obcí se týkajících, ve kterých další instanční postup platnou normou výslovně je omezen. Takové platné právní normy však, která by též stanovila, že rozhodnutí okr. úřadů, kterými z moci práva dozorčího zrušují usnesení obecního zastupitelstva pro překročení meze jeho příslušnosti, nepodléhají řádnému opravnému prostředku, není.
Není tedy v daném případě nař. rozhodnutí konečným rozhodnutím poslední adm. instance a nemůže proto podle § 5 odst. 2 zák. o ss stížností u nss-u platně býti naříkáno. Ježto však st-l byl k podání stížnosti sveden nesprávným právním poučením žal. úřadu, který vycházel z mylného právního náhledu, že jeho rozhodnutí je konečným rozhodnutím poslední instance a poněvadž nelze připustiti, aby strana, řídíc se daným vadným poučením právním, byla zkrácena ve svém právu procesním, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 7681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 199-201.