NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 10366.

Církevní věci. * Podle 14 odst. 2 zák. č. 11/1864 mor. z. z. přísluší členům obecních rad na Moravě voliti kostelní konkurenční výbor i když nejsou katolíky.
(Nález ze dne 21. února 1933 č. 1153.)
Prejudikatura: Boh. A 10288/33.
Věc: Osvald P. a Osvald K. v I. proti zemskému úřadu v Brně o volbu kostelního konkurenčního výboru v I.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 31. května 1928 konala se volba kostelního konkurenčního výboru v I., jíž se zúčastnili všichni členové obecních rad v I., N. a A. Z těchto členů volby se zúčastnivších 5 členů městské rady v I. (celkem 10tičlenné) nebylo příslušníky církve řím.-kat. Naproti tomu všech 9 zvolených členů výboru jsou katolíci. Stížnosti, podané proti této volbě pro účast akatolíků, mezi jinými též dnešními st-li, osp pro Brno-venkov výměrem z 12. listopadu 1928 nevyhověla, jelikož neshledala, že by při volbě byla porušena ustanovení §§ 12, 13 a 14 zák. č. 11/1864 mor. z. z. V důvodech bylo uvedeno: »Funkční období dřívějšího konkurenčního výboru prošlo a jelikož jest místnímu kostelu přifařeno více místních obcí, v daném případě I., A. a N., bylo nutno podle § 14 a 15 zák. z 2. dubna 1864 č. 11 z. z. mor. utvořiti nový kostelní výbor. Tento výbor skládá se z členů zvolených nadpoloviční většinou hlasů od členů představenstev obcí přispívati povinných. V důsledku toho zúčastnilo se volby též 10 členů obecní rady města I., z nichž 5 nejsou příslušníky církve řím.-kat. a to František P., Jan E., František Š., Richard B. a R. S. Odst. 5 § 12 cit. zák. stanoví, že nekatolíci jsou z účasti na usneseních o záležitostech kostelní konkurence zásadně vyloučeni. Nutno tedy totéž dovozovati také pro výkonný orgán zúčastněných obcí, totiž kostelní konkurenční výbor, poněvadž nekatolíci jsouce osvobozeni od jakéhokoliv příspěvku, nemají žádného zájmu na konkurenčních věcech. Tomuto ustanovení zákonnému bylo plně vyhověno v daném případě, jelikož všech 9 členů konkurenčního výboru zvolených zúčastněnými představenstvy obcí, jsou vesměs příslušníky církve řím.-kat. Naproti tomu nelze extensivně uplatniti týž nárok pro aktivní volební právo do konkurenčního výboru, poněvadž tu zákon přesně ustanovuje, kdo volí členy výboru a nečiní při tom rozdílu, zda členové představenstva jsou příslušníky řím.-kat. církve, čili nic, stanoví jim pouze povinnost, že musí zvoliti členy, kteří jsou příslušníky církve řím.-kat. Důvod uvedený ve stížnosti, že bylo z 9 členů kostelního konkurenčního výboru zvoleno 6 členů politické strany komunistické, kteří však jsou dosud příslušníky církve řím.-kat. a tím že práce v konkurenčním výboru bude nemožná a sesměšněna, vylučuje se z posudku správního úřadu a jest věcí církevního úřadu a církevního zákonodárství. Teprve okamžikem vystoupení z církve těchto členů, neb jich vyloučením z církve nastala by povinnost státní správy provésti doplňovací volbu. Vzhledem k těmto úvahám pokládá osp stížnost za neodůvodněnou.«
Další odvolání st-lů zamítl žal. úřad nař. výměrem z důvodů odvoláním napadeného rozhodnutí, k nimž podotkl ještě toto: »Právo voliti konkurenční výbor přísluší podle § 14 mor. kostelního konkurenčního zákona z 2. dubna 1864 č. 11 z. z. obecním radám, nekatoličtí členové obecní rady nejsou z aktivního volebního práva positivním předpisem zákona vyloučeni. Kdyby neměli nekatoličtí členové obecní rady (dříve obecního představenstva) aktivního volebního práva, musela by býti obecní rada pro případ volby kostelního konkurenčního výboru doplněna volbou, ježto ani dřívější ani nynější obecní volební řád nezná zřízení náhradníků obecní rady (obecního představenstva). Pro doplnění obecní rady katolíky volbou, kterou by bylo ad hoc vykonati, není však v zákoně opory. Vzešly by tu opět pochybnosti, na př. kdo jest volitelným, zda jen člen obecního zastupitelstva (výboru) či i nečlen katolík, kdo má volební právo atd. Takto zvolený sbor nebyl by ostatně obecní radou dle obecního řádu, jak ji má na mysli citovaný § 14. Pro doplnění obecní rady Katolíky pro volbu kostelního konkurenčního výboru přicházelo by v úvahu jedině ustanovení §§ 34—43 starého mor. obecního volebního řádu z 15. března 1864 č. 4 z. z., jednající o volbě představenstva obce, jakožto zákona platného v době, kdy moravský kostelní konkurenční zákon vstoupil v život. Pro použití ustanovení nového volebního řádu do obcí pro volbu do kostelního konkurenčního výboru není zákonitého podkladu. Ježto však podle cit. starého volebního řádu představenstvo jest voleno a doplněno obecním výborem z výboru samého, vznikly by při doplnění obecní rady pro volbu kostelního konkurenčního výboru nesnáze, kdyby členové obecního zastupitelstva byli vesměs neb z velké části jinověrci. Obava pronesená tu a tam jako námitka proti volbě kostelního konkurenčního výboru nekatolíky v tom směru, že akatoličtí členové obecní rady volí často do kostelního konkurenčního výboru osoby sice katolíky, než nábožensky lhostejné, kteří pak v kostelním konkurenčním výboru svojí vlažností ku potřebám katolického kultu působí značné potíže, nebude zajisté odstraněna, budou-li nekatoličtí členové obecní rady nahraženi katolickými členy, neboř právě tak není vyloučeno, že také za náhradníky do obecní rady budou zvoleny zase osoby sice katolického vyznání, ale nábožensky indiferentní. Ustanovení § 12 odst. 5 mor. kostel. konkurenčního zákona nelze analogicky použíti pro vyloučení nekatolíků z aktivního volebního práva do kostelního konkurenčního výboru, poněvadž dle citovaného ustanovení nekatoličtí členové obecního zastupitelstva jsou vyloučeni z hlasování o kostelní přirážce, při volbě kostelního konkurenčního výboru však o takové usnášení nejde. Tím stala se zmíněná volba kostelního konkurenčního výboru v I. pravoplatnou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Na sporu byla a jest i nyní v meritu toliko otázka, zda voleb členů kostelního konkurenčního výboru ve smyslu § 14 zák. č. 11/1864 z. z. mor. mohou se zúčastniti též nekatoličtí členové obecních rad konkurencí povinných přifařených místních obcí. Proto také třeba jen s hlediska této otázky nař. rozhodnutí posuzovati. Žal. úřad zodpovídá otázku tuto kladně a to vzhledem k tomu, že přihlíží-li se k § 14 cit. zák. a ostatním jeho ustanovením, positivního předpisu zákona, vylučujícího nekatolické členy obecních rad z aktivního volebního práva, není. Analogie § 12 pak rovněž nelze prý použiti, ježto nejde o usnášení o kostelní přirážce. Stížnost naproti tomu dovozuje, že názor žal. úřadu jest v rozporu se zásadami, na nichž jest vybudován cit. mor. zemský zákon z r. 1864 (§ 12) a ostatní zákony o úpravě právních poměrů katolické církve, počínajíc zákonem č. 50/1874 ř. z. (§ 35) a že tudíž aktivní volební právo pro volbu kostelního konkurenčního výboru, které přísluší jednotlivým členům obecních rad, mohou míti jen farníci, t. j. příslušníci katolické církve v místní farní obci.
Nss neshledal stanovisko stížnosti důvodným.
Podle odst. 1 § 14 mor. zák. konkurenčního má býti v případech, kdy ke kostelu jest přifařeno více místních obcí, zřízen k obstarávání konkurenčních záležitostí zvláštní výbor, který sestává jednak ze členů volených, jednak z určitých nejvyšších poplatníků. Ve příčině členů volených zákon stanoví, že jsou voleni »ode členů představenstev obcí přispívati povinných«. V tomto ustanovení dlužno tedy v prvé řadě — ne-li jedině — hledati odpověď na spornou otázku. Po této stránce dlužno nejprve poukázati na to, že nss vyslovil již v nál. Boh. A 10288/33 právní názor, že ve smyslu § 14 odst. 2 cit. zák. jako volitelé kostelního konkurenčního výboru na Moravě nevystupují obecní představenstva (nyní obecní rady), nýbrž jednotliví členové těchto sborů a že tudíž výkon aktivního volebního práva nechtěl zákon přiznati obecním radám v celku jako sborům obecní autonomie, nýbrž jednotlivým jejím členům, t. j. osobám, jež blíže označil tím znakem, že jsou členy obecní rady. To jest také jediným positivním zákonným znakem pro volitele kostelního konkurenčního výboru a jiný nepodává se ani z § 13 a 15 cit. zák., v nichž je kromě § 14 ještě otázka voleb členů výboru toho v zákoně vůbec řešena. Dlužno proto přisvědčiti žal. úřadu, že positivního předpisu, vylučujícího výslovně nekatolické členy obecních rad z aktivního volebního práva, moravský konkurenční zákon nemá.
Leč vyloučení akatolických členů obecních rad z aktivního volebního práva nelze vyvoditi ani z ustanovení § 12 cit. zák., které jedná o tom, jakým způsobem se má opatřiti náklad na přifařené obce připadající, resp. které orgány v tom směru mají působiti. V tomto předpisu jest sice výslovně vyjádřeno, že při usnášení se obecního výboru o zvláštní přirážce k úhradě příslušných potřeb církve řím.-kat. nemají spolupůsobiti nekatoličtí náboženští příslušníci a jsou tedy tito členové obecní representace zbaveni zákonem práv, jež by jim jinak jako členům obecního výboru příslušela (hlasovati o přirážce), avšak jsou za to, tak jako ostatní nekatoličtí příslušníci obce, osvobození od povinnosti k příslušnému příspěvku, který by na ně jako poplatníky připadal. Avšak — nehledě k tomu, že jde tu o ryze specielní ustanovení, týkající se způsobu úhrady potřeb, jež se mají konkurencí hraditi — právě ta okolnost, že v takových případech zákon nekatolíky výslovně vylučuje z usnášení a hlasování o způsobu úhrady, svědčí o tom, že zákonodárce byl si vědom toho, že údové obecních orgánů nemusí býti vždy katolíky, a jestliže přes to v § 14 podobného opatření jako v § 12 neučinil, pak je zřejmo, že při volbách podle § 14 neshledával potřebu akatolické členy obecních rad vylučovati z práva voliti kostelní konkurenční výbor. To potvrzuje i debata v zem. sněmu mor. (XXXIII. sezení dne 27. března 1863, str. 840 a další sněmovních listů z r. 1863), kde právě bylo při projednávání § 12 odst. 5 zák. poukazováno na to, že může dojíti i k případům, že se obecní výbor vůbec nebude moci usnášeli, jakož i na to, že se takové ustanovení nesrovnává s kompetencí obecního výboru ve smyslu obecních zřízení. Byl si tedy zákonodárce možných případů vědom, a přesto setrval při návrhu odboru, který byl nezměněně přijat a stal se zákonem. Pak byl si toho ovšem vědom i při projednávání § 14 cit. zák., který byl zem. sněmem bez debaty schválen ve znění navrženém zpravodajem, zajisté pod dojmem a s hlediska debaty předchozí, přes to, že i zde možno jako u § 12 podobné námitky vznésti. U § 14 však žádného ustanovení, vylučujícího nekatolické členy obecních rad z aktivního práva volebního, není, z čehož plyne, že i tito členové mohou voliti kostelní konkurenční výbor na Moravě. Na této ze zákona a ze sněmovní debaty se podávající tendenci pak nezměnily nic ani pozdější zákony, týkající se právních poměrů církve katolické, naopak ji jenom potvrdily.
Podle § 35 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. o úpravě vnějších právních poměrů církve katolické tvoří všichni katolíci téhož ritu, bydlící v jednom farním okrsku, dohromady farní obec, a všechna práva a povinnosti nějaké církevní věci se týkající, jež jsou v zákonech přiznána, pokud se týče uložena obcím, přísluší nadále farním obcím. Podle § 36 téhož zák. jest pak přirážku na úhradu potřeb farní obce rozepsati na příslušníky této farní obce. Těmito předpisy byly sice změněny i předpisy zákona č. 11/1864 z. z. mor. potud, že náklady, o nichž se mluví v §§ 11 a násl. cit. zem. zák., nenese obec (resp. obce) místní, nýbrž farní, t. j. všichni katolíci bydlící ve farním obvodu. Nikterak nebylo tu však dotčeno aktivní volební právo, příslušející ve smyslu § 14 odst. 2 mor. konk. zák. členům obecních raď jako takovým. Ani částečné provedení § 36 zák. č. 50/1874 zákonem č. 7/1895 ř. z. se pak tohoto práva nedotklo.
To plyne ostatně i z toho, že v době usnášení zák. č. 11/1864 z. z. mor. nebylo o farních obcích dosud nic známo a na obecní orgány, zejména obecní zastupitelstvo hledělo se jako na representanty veškerenstva katolíků v obci. Tato myšlenka vyjádřena je však i v nař. č. 5/1878 ř. z., vydaném až po zák. č. 50/1874 ř. z., kde se právě zachovává až do doby vydání zákona podle § 37 zák. č. 50/1874 ř. z. stav dosavadní, který také dosud nebyl po této stránce dotčen, ježto k vydání onoho zvláštního zákona podle § 37 zák. č. 50/1874 ř. z. ani nyní ještě nedošlo.
Nemohlo tudíž a také nebylo ani pozdějšími předpisy dotčeno ono z § 14 odst. 2 mor. konk. zák. plynoucí aktivní právo volební, příslušející i akatolickým členům obecních rad.
Konečně nelze také přehlédnouti, že rovněž v roce 1864 vydaný slezský zákon č. 2 z. z. o úhradě konkurenčních nákladů, má ve svém § 13 analogickém § 14 mor. zák., výslovné ustanovení, že aktivní volební právo při volbě člena konkurenčního výboru přísluší jen katolíkům. Z toho dá se usuzovati, že při zákonech, týkajících se téže věci a projednávaných v témže roce ve dvou sesterských zemích, oři nichž ostatně četná ustanovení jsou souhlasná a byly zajisté stejné vůdčí tendence, po této stránce bylo vědomě rozlišováno.
Jestliže tedy za tohoto právního stavu v daném případě vycházel žal. úřad z názoru, že aktivní právo volební při volbách kostelního konkurenčního výboru na Moravě přísluší i akatolickým členům obecních rad, pak nebylo možno shledati, že by názor ten byl v rozporu s vylíčeným právním stavem. V důsledku toho nepotřeboval také úřad zjišťovati, zda by byla volba možnou, kdyby bylo aktivní právo volební přiznáno jen katolickým členům obecních rad a nelze v tom, že tak neučinil, shledati nějakou vadu řízení.

Citace:

č. 10366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 524-528.