Čís. 1011.

Výrobce, jenž pro válečné poměry není s to, by zplna dostál objednávkám z doby předválečné, pokud se týče z doby, než účinky válečných poměrů počaly se ve výrobě jeviti, jest oprávněn, by poměrně rozdělil vyrobené zboží na jednotlivé objednatele.
Výrobce, jenž pro válečné poměry není s to, by vyrobil, co u něho na zboží objednáno, není povinen, by opatřil si scházející množství zboží odjinud.
Zanikl-li takto odběratelův nárok v jednotlivých létech války, neobživne později, třebas by se byly výrobní poměry podstatně zlepšily.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1921, Rv 76/21.)
Žalovaná, majitelka kaolinových dolů v B., uzavřela se žalující továrnou smlouvu v ten smysl, že jí bude dodávati ročně určitý počet vagonů kaolinu, jejž odběratelka vždy předem stanoví. V roce 1914 (v dubnu) stanovena byla pro rok 1915 a 1916 dodávka 19 vagonů, z nichž však žalovaná dodala pouze 11 vagonů, ježto se výrobní poměry následkem válečných poměrů tou měrou zhoršily, že žalovaná nebyla s to vydobyti množství, k jehož dodání byla různým objednatelům zavázána. Žalobu, domáhající se dodání zbytku kaolinu, oba nižší soudy zamítly v podstatě z těchto důvodů: Jest prokázáno, že žalovaná pro válečné poměry nemohla vydobývati kaolin tou měrou, jako dříve, a že nemohla dostáti všem objednávkám, již před válkou uzavřeným. Bylo úplně v souhlase se zásadami poctivého obchodování pakliže dodávky jednotlivých objednatelů poměrně obmezila. Žalovaná nebyla povinna, by nedostávající se kaolin kryla koupěmi odjinud, ježto smlouvy dodán týkaly se vesměs kaolinu určité značky (B) a žalovaná přicházející v úvahu pouze
jako výrobce a přímý dodavatel kaolinu. Strany v dubnu 1914 smlouvu o níž tuto jde, zajisté nemohly předvídati válečné události a vliv jejich na hospodářské poměry a vzhledem к tomu, že dle změněných takto poměrů i vzájemná oprávnění i závazky ze smlouvy plynoucí s hlediska § 1447 obč. zák. posuzovati sluší, dlužno míti za to, že žalovaná svému smluvnímu závazku vůči žalobkyni, seč byla dostála a že nastalá nemožnost plnění nad tu míru, do které vskutku plnila, zbavila žalovanou, povinnosti k dodávkám, jichž se žalobkyně dovolává.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co do právního posouzení, dlužno především připomenouti, že nerozhoduje, kolik kaolinu žalobkyně v letech 1915 a 1916 potřebovala, nýbrž kolik u žalované odvolala, a kolik jí tato na objednávku dodala. Tu pak dovolací soud pinč souhlasí s právním názorem, jejž odvolací soud vyslovil, že žalovaná, nemohla-li všem svým závazkům dostáti, byla zajisté oprávněna, rozděliti poměrně vyrobený kaolin mezi své odběratele, s kterými uzavřela smlouvy před válkou a dříve, než účinky válečných poměrů ve výrobě počaly se jeviti. Každý jiný postup byl by se příčil obchodnické slušnosti a poctivosti. Ježto pak jest zjištěno, že žalobkyně obdržela na množství v kritické době odvolané tak vysokou kvótu kaolinu skutečně dodaného, jako ostatní odběratelé žalované dostali vzhledem k poměru svých objednávek, ano kvótu poměrně vyšší, — dlužno za správný uznati názor soudu odvolacího, že žalovaná svému smluvnímu závazku vůči žalobkyni, seč byla, dostála, a že nastalá nemožnost plnění nad tu níru, do které vskutku plnila, sprostila ji dle § 1447 obč. zák. povinnosti к dodávkám, jichž žalobkyně se domáhá. Názor ten sluší tím spíše pokládat za bezvadný, když lze souhlasiti též s dalším právním názorem nižších soudů, že žalovaná nebyla povinna, opatřiti si odjinud scházející množství kaolinu, by takto mohla plně vyhověti své povinnosti dodací, — neboť žalobkyně koupila od ní kaolin jakožto od výrobkyně, a to kaolin určitého puvodu. Konečně dlužno dodati, že žalovaná nebyla snad povinna, dodati zbytek kaolinu z let 1915 a 1916 v letech 1917 nebo 1918, ježto byla podle smlouvy vyšší mocí, za kterou lze pokládatí válečné poměry a jimi způsobené omezení výroby, poměrně sproštěna povinnosti dodací, a nárok žalobkyně takto v letech 1915 a 1916 zaniklý nemohl obživnouti, kdyby snad v pozdější době výrobní poměry žalované byly se zlepšily.

Citace:

č. 1007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 274-277.