NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Hranice státní.

(TABULKY K DOPLNĚNÍ)
1. Definice. 2. Vznik a mezinárodně-právní základ s. h. č-é. 3. Postup a způsob vytýčení s. h. č-é. 4. Mezinárodní úprava právních a hospodářských poměrů na h-i. 5. Udržování a evidence h-ní demarkace. 6. Ústavní ochrana s. h. 7. Vliv s. h. na soukromoprávní poměry; povinnosti a omezení práv, uložené občanům z důvodu s. h. 8. Trestní ochrana h-ní demarkace. 9. Některá statistická data vztahující se na s. h-i a na činnost d-ch k-í. 10. Přestup s. h.
Zkratky: s. = státní; h. = hranice; d. k. = delimitační komise; č. = československý; Č. = Československo; h-ní = hraniční.
1. Definice. H. s. jest myšlená čára na zemském povrchu, ohraničující území, na něž se vztahuje svrchovanost určitého státu. Čára tato ohraničuje pak výsostní oblast státu nejen na povrchu země, nýbrž i pod zemí a nad ní. Ohraničení výsostní oblasti státu pod zemí přichází v úvahu zejména v hornictví (na h-i č-o-maďarské blíží se poddolování ku h-i mezi obcemi Zagyva-Rona a Šalgotarjanem se strany maďarské, a u obcí Čakanovce a Romháně se strany č-é, na h-i č-o-saské jest pak h. přímo poddolována mezi Gernsdorfem a Hartau), a tam, kde se vyskytují podzemní jeskyně (ku př. na h-i č-o-maďarské jsou h-í přeťaty podzemní jeskyně táhnoucí se mezi Hosusovem a Aktelekem), ohraničení s. výsostní oblasti ve vzduchovém prostoru jest pak důležito v letectví. Pokud jde o otázku svrchovanosti státu nad vzduchovým prostorem nad jeho územím, lze celkem říci, že oproti teorii svobody vzduchu, jež vylučuje vzduchový prostor od jisté výše z výsostní pravomoci států a prohlašuje jej za mezinárodní, nabývá převahy teorie výlučné a neobmezené svrchovanosti států nad vzduchovým prostorem, jsoucím nad jejich územím, jež byla též vzata za základ úmluvy o úpravě letectví ze dne 15. X. 1919 (č. 35/1924 Sb.), neboť v čl. 1. této úmluvy uznávají smluvní státy, že každý stát má úplnou a výlučnou Hranice státní.
svrchovanost nad vzduchovým prostorem nad svým územím. Probíhá-li h. po délce vodními toky, mluví se o h-i mokré, ve všech ostatních případech o h-i suché. Vodní toky, jimiž h-ní čára probíhá po délce, nazývají se toky h-ní, toky pak, jež h-ní čára přetíná napříč, označují se jako toky přecházející h-i. V případech t. zv. h. mokré bývá h-ní čára udána různě; buď tvoří ji některý břeh h-ního toku, nebo střední čára vodního toku případně jeho hlavního ramene za určitého stavu vody, nebo střední čára plavebního koryta, nebo čára stejně vzdálená od břehů, nebo čára dělící vodní tok na dvě stejné části, nebo konečně čára spojující nejhlubší místa v řečišti. H. mokrá jest pak buď pevná (fixní) nebo pohyblivá (labilní). Pevnou jest h. mokrá tenkráte, je-li trvale určena vodním tokem jedním ze způsobů shora uvedených podle stavu, jaký byl v rozhodné době, pravidelně v době, kdy vešel v platnost příslušný mezinárodní akt nebo kdy bylo provedeno zaměření a vytýčení h. H. v tomto případě zůstává trvale na témže místě bez ohledu na pozdější změny vodního toku, jímž probíhá. Pozdější změny vodního toku mohou tu však způsobiti, že h-ní čára v místech, kde tyto změny nastaly, opustí h-ní tok a h. původně mokrá stane se tu h-í suchou, již jest pak ovšem třeba v přírodě vyznačiti, jak jest u h. suché obvyklo. Pohyblivou jest pak h. tenkrát, sleduje-li h-í čára, udávaná vodním tokem jedním ze způsobů shora uvedených, buď veškeré nebo jen některé změny tohoto toku, a dle toho mluvíme o labilitě úplné nebo omezené. Činívá se tu obyčejně rozdíl mezi přirozenými změnami vodního toku a změnami umělými, u změn přirozených pak zase mezi změnami povlovnými a náhlými a u změn umělých mezi změnami způsobenými dohodou sousedních států a změnami ostatními; konečně činí se rozdíl i mezi změnami nepatrnými a rozsáhlými. Ku stanovení pohyblivé h. mokré vedla snaha zachovati obyvatelům obou sousedních států trvale přístup k vodě a tím i její užívání a zabrániti obtížím administrativního rázu, jež vznikají při pevné mokré h-i, změní-li h-ní řeka svůj tok. Závaznost s-ch hranic jest založena mezinárodními akty různého druhu, výjimečně může však vyplývati toliko z fakta, že určitá h. jest oběma sousedními státy mlčky uznávána a zachovávána, aniž by byla stanovena nějakým aktem mezinárodním.
2. Vznik a mezinárodně-právní základ s. h. č-é. Vznikem Č-é republiky jakožto samostatného státu bylo sice dáno, že Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus tvoří součást nedílného území Č-é republiky, avšak definitivní h. její nemohly tím býti hned určeny s mezinárodní platností. Potvrditi s mezinárodní platností průběh h. č-é resp. ji určiti bylo úkolem mírové konference, jíž byla Č-á republika od počátku členem, tak že práce mírové konference, týkající se h. č-é, dály se stále za součinnosti Č-a.
Č-é požadavky územní, předložené oficielně na mírové konferenci v únoru 1919, ve své konečné formulaci držely se v zásadě historických hranic České Koruny, na Slovensku pak na severu staré h. mezi Haličí a Uhrami a na jihu h. dané národnostním osídlením obyvatelstva; od těchto hranic odchylovaly se pak pouze z důvodů hospodářských, strategických, národnostních nebo politických v těchto případech: 1. žádáno posunutí historické h. česko-rakouské na Vitorazsku tak, aby k Č-u bylo připojeno území, jehož středem bylo nádraží v Cmuntě; 2. na Valčicku žádáno připojení území s obcemi Poštorná a Valčice a celého vodního systému daného řekami Moravou a Dyjí; 3. žádáno alternativně buď celé Kladsko nebo jenom část jeho podle h. národnostní; 4. ve Slezsku žádána h-ní čára vedoucí od osoblažského výběžku nad obcemi Hlubčice, Ratiboř a Rybníky a dále pravý břeh Odry; 5. za jižní h-i Slovenska žádán pravý břeh Dunaje až po jezero Neziderské, dále pak jako h. Dunaj až po Vácov, za jihozápadní h-i žádáno pohoří Matry, Buku a Tokajských Vrchů a za východní h-i Slovenska tok řeky Bodrogu a Uhu; 6. nabízeno odstoupení části výběžku Ašského a výběžku Frýdlandského Německu; 7. nabídnuta výměna části rumburského výběžku, na h-i saské na sedmi místech lokální výměny území v hloubce 2 až 3 km a výměna severní části Opavska za Kladsko; 8. konečně žádáno v důsledku úsilí domácího obyvatelstva na Podkarpatské Rusi připojení i tohoto území k Č-u. Přes to, že č-á teritoriální komise, jež měla za úkol přezkoumati a posouditi tyto č-é požadavky, postavila se příznivě téměř ke všem těmto požadavkům (uznala: princip historických hranic změněných v prospěch Č-a na Kladsku, Hlubčicku a Hlučínsku, cesi Chebska za Kladsko, Těšínsko až po Vislu, spojení se Slovenskem sahajícím až po Dunaj, připojení Hranice státní.
Podkarpatské Rusi), a že zpráva této komise byla schválena i pěti zahraničními ministry velmocí, rozhodla se Rada čtyř pro h. historické. Během dalšího jednání byly pak připuštěny některé menší změny historických hranic České Koruny jednak tím, že k Č-u byla připojena některá území ležící vně těchto hranic (Hlučínsko, Hlubčicko, Vitorazsko a Valčicko), jednak tím, že Těšínsko bylo prohlášeno po delším jednání za území sporné a připuštěn na tomto území plebiscit. Pokud se týče jižní h. slovenské, kde teritoriální komise nevyhověla zcela č-ým požadavkům, určivši za jižní h-i Dunaj a posunuvši h-i jihovýchodně značně v neprospěch Č-a, Rada čtyř přiznala Č-u předmostí Dunaje u Bratislavy na pravém břehu Dunaje a při stanovení h-ní čáry všeobecně brala zvláštní zřetel na železniční trati.
Mezinárodními akty, jež, jsouce přímou nebo nepřímou emanací mírového jednání, obsahují popis s. h. Č-é republiky, jsou v prvé řadě některá usnesení Nejvyšší Rady, učiněná již během mírového jednání r. 1919, totiž usnesení z 12. VI. 1919 o h-i č-o-maďarské a usnesení z 7. VIII. 1919 o h-i č-o-rumunské, pak mírové smlouvy versailleská, St. Germainská a trianonská, rozhodnutí velvyslanecké konference o Těšínsku z 28. VII. 1920 a h-ní smlouva sèvreská z 10. VIII. 1920 (neratifikovaná), a konečně některé mezinárodní akty vzniklé po mírové konferenci, jež jsou však v úzké spojitosti se zmíněnými mírovými smlouvami, a popis h., obsažený ve shora zmíněných aktech, doplňují případně i pozměňují, totiž některá rozhodnutí velvyslanecké konference pařížské nebo Rady Společnosti národů. Všem těmto aktům přiznati jest však zásadně toliko povahu deklaratorní, neboť z největší části jenom potvrdily stav existující hned od vzniku č-ého státu, a nikoliv povahu konstitutivní; tuto jen tam, kde na některých místech s. h. č-é (Valčicko, Vitorazsko, Těšínsko, Javorina, Šalgotarjan) stvořily nový stav.
S. h-i č-ou s Německem popisuje mírová smlouva vers. (č. 217/1921 Sb.) jednak v čl. 27, bod 6., jednak v čl. 82 a 83, a to z největší části odkazem na starou h-i mezi Rakousko-Uherskem a říší Německou, jak tato byla dne 3. VIII. 1914, stanovíc v čl. 83 toliko odchylky od této staré h., vyplývající z přivtělení krajů hlučínského a hlubčického z území Německé říše k Č-u. Poněvadž předpoklad přivtělení kraje hlubčického k Č-u, totiž aby konečným stanovením h. mezi Německem a Polskem (plebiscit) tato část byla od Německa odloučena, se nesplnil, stalo se příslušné ustanovení čl. 83 vers. smlouvy bezpředmětným a zůstala i tu h-í mezi Č-ou republikou a Německem stará h. České Koruny resp. stará h. rakousko-německá. Nová h., vzniklá přivtělením kraje hlučínského, popsána jest pak v čl. 83 vers. jednak odkazem na h-i mezi krajem hlubčickým a ratibořským (jihozápadní část h.), jednak povšechným určením h-ní čáry, jež měla býti stanovena na místě samém. Pouze tato část h. č-o-německé, t. j. od místa, kde se h. pruských krajů hlubčického a ratibořského stýkala s bývalou h-í rakousko-německou, až po místo v řece Odře bezprostředně jižně od dráhy Ratiboř—Bohumín, podléhala pravomoci d. k., zřízené čl. 33 vers., a měla býti v terénu vyznačena. Poněvadž se předpokládalo, že plebiscit v území sousedním s ratibořským úsekem h. vyzní ve prospěch Polska, tři obce přidělené Č-u d-í k-í zřízenou pro tento úsek, totiž Hať, Ovsiště a Pišť, podaly protest proti vyloučení z plebiscitu, což mělo za následek, že přidělení jich Č-u až do provedení plebiscitu bylo prohlášeno za provisorní a že, když plebiscit dopadl ve prospěch Německa, byla obec Ovsiště rozhodnutím d. k. vrácena zase Německu. Pokud pak smlouva vers. definovala s. h-i č-ou odkazem na bývalou h-i mezi Rakousko-Uherskem a Německou říší z 3. VIII. 1914: a) úsek zmíněný v čl. 27b) a 82 vers. smlouvy, totiž od h. mezi Čechami a Horními Rakousy podél Bavorska, Saska a Pruska až po místo na bývalé h-i rakousko-německé, položené 8 km na východ od německého města Neustadt; b) úsek od právě zmíněného bodu až po místo, kde se h. pruských krajů hlubčického a ratibořského stýkala s bývalou h-í rakousko-německou, kde zůstala stará h. německo-rakouská vzhledem k tomu, že nedošlo k přivtělení části kraje hlubčického k Č-u dle čl. 83 vers.; c) úsek od místa na řece Odře bezprostředně jižně od dráhy Ratiboř-Bohumín až po trojmezí č-o-německo-polské, jde vesměs o bývalou h-i zemi České Koruny. Aby v úsecích shora zmíněných mohlo býti určeno, kudy probíhala v rozhodný den h. německo-rakouská a kudy tedy nyní probíhá i h. Č-é republiky, nutno sahati k oněm starším mezinárodním aktům, v nichž jest popsána tato stará s. h. Rakousko-Uherska. Jsou to jednak mezinárodní smlouvy stanovící posledně tuto h-i a h-ní operáty na základě nich sdělané, Hranice státní.
jednak pozdější dohody mezi oběma sousedními státy, jimiž h. právě zmíněnými smlouvami stanovená byla v souhlase s ústavními poměry obou států v jednotlivých případech pravoplatně změněna. Z h-ních smluv, stanovících h-i bývalého Rakousko-Uherska, přicházejí tu tedy v úvahu tyto h-ní smlouvy: 1. Definitivní mírová smlouva mezi pruským králem a královnou uherskou a českou, uzavřená dne 28. VI. 1742 v Berlíně, spolu s h-ním recesem slezským, sjednaným na základě tohoto míru komisaři obou států dne 6. XII. 1742; tyto mezinárodní akty jsou rozhodny pro průběh h. mezi Moravou a Slezskem s jedné strany a Pruskem se strany druhé, tedy pro s. h-i v úseku zmíněném shora sub c), dále v úseku zmíněném shora sub b) a v části úseku zmíněného sub a), totiž od hranic pruských krajů Hlubčice-Ratiboř až po obec Bílá Voda; pro další úsek h., t. j. od obce Bílá Voda až po Kralický Sněžník není vůbec žádného mezinárodního dokumentu o průběhu h. a jde tu tedy o h-i, jejímž mezinárodním podkladem bylo jedině vzájemné její zachovávání oběma sousedními státy; poněvadž pak pro tuto část h. není ani map h-ních, jest pro stanovení skutečného průběhu h-ní čáry h. č-o-německé v tomto úseku rozhodným toliko skutečné vyznačení h. v terénu nebo svědectví pamětníků; 2. Smlouva mezi Pruskem a Rakouskem ze dne 9. II. 1869 o stanovení průběhu h. mezi Rakousko-Uherskem a Pruskem podél Království Českého a pruské provincie Slezsko (č. 97/1869 ř. z.); 3. Hlavní h-ní a územní reces mezi vládou rakouskou a saskou, uzavřený dne 5. III. 1848 v Drážďanech o úpravě hranic mezi Čechami a Saskem (čes. prov. sb. zák. svazek 30, II. díl, č. 177), s přílohami: A. Separátní akta podepsaná v Drážďanech dne 5. III. 1848, obsahující četné detaily průběhu h., a B. Úmluva o h-ních potocích mezi Čechami a Saskem; 4. Smlouva mezi rakouskou vládou a vládou bavorskou z 24. VI. 1862 o h-i a ostatních teritoriálních poměrech mezi Čechami a Bavorskem (č. 51/1862 ř. z.). Smlouvy zmíněné sub 2., 3. a 4. byly na základě čl. 289 vers. obnoveny notou ministerstva zahraničí ze dne 8. VII. 1920, č. 15772/992 práv. p., potvrzenou notou vyslanectví říše Německé ze dne 4. VIII. 1920, č. j. 1519 (vyhláška min. zahr. věcí č. 387/1921 Sb.). Závaznost jejich ustanovení, obsahujících popis h-ní čáry, plyne tedy již z tohoto fakta. Leč rozhodující povaha týchž ustanovení pro detailní průběh h. č-é jest dána již způsobem, jak mírová smlouva vers. popsala v tomto úseku tuto h-i, a jest proto míti za to, že i ustanovení smlouvy sub 1. zmíněné, pokud stanoví průběh h-ní čáry mezi Německem a Rakousko-Uherskem, jest rozhodující i pro h-i Č-é republiky přes to, že smlouva tato Č-em obnovena nebyla. Pokud zmíněné h-ní úmluvy dovolávají se však při popisu h. ještě starších aktů mezinárodních, jimiž byla h. určována, nutno při stanovení skutečného průběhu h-ní čáry sáhnouti i k těmto.
H-i mezi Č-ou republikou a Rakouskem popsala mírová smlouva St. Germainská (č. 507/1921 Sb.) v čl. 27, bod 6., a to částečně odkazem na staré administrativní h. mezi Čechami a Moravou na jedné straně a Horními a Dolními Rakousy na druhé straně, částečně tokem Dunaje (hlavní plavební koryto) a tokem Moravy a Dyje, a částečně povšechným udáním h-ní čáry s výslovným ustanovením, že definitivně bude určena na místě samém. Úmluva mezi Č-ou republikou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-č-é h. a některých souvislých otázkách ze dne 10. III. 1921 (č. 288/1922 Sb.) obsahuje v oddíle II. ustanovení o vedení h-ní čáry na Valčicku, jež však neznamená odchylku od h. popsané mírovou smlouvou St. Germain., neboť jde tu o dohodu obou států ohledně vedení h. v úseku, kde čára měla býti stanovena d. k-í. Tato smlouva, jejímž účelem bylo urychliti jednání d. k., byla pak směrodatnou pro činnost d. k. č-o-rakouské na Valčicku.
H-i s Maďarskem popisuje mírová smlouva trianon. (č. 102/1922 Sb.) v čl. 27, č. 4, a to buď toky řek (Batáru, Tisy, Čarondy, Ipelu, Roňvy, Hernadu, Dunaje), nebo čarami vodních předělů, nebo horskými hřbety, nebo konečně čarou, která měla býti určena na místě samém. H-ní čára zde popsaná jest uvedena však již v usnesení Nejvyšší Rady spojenců ze dne 12. VI. 1919, jež bylo jak Č-u tak Maďarsku notifikováno listem generálního sekretariátu mírové konference ze dne 14. VI. 1919. H. tato byla však pozměněna v úseku t. zv. šalgotarjánském (úsek mezi kotou 446 a 485, t. j. mezi obcemi Somošová a Somoška) rozhodnutím Rady Společnosti národů dne 23. IV. 1923, když d. k. č-o-maďarská, přezkoumávajíc na žádost maďarského delegáta a vzhledem k průvodnímu dopisu předsedy Nejvyšší Rady k osnově mírové smlouvy trianon. ze dne 6. V. 1921 generelně h-i, nalezla na tomto jediném místě, že h. popsaná smlouvou trianon. odporuje Hranice státní.
spravedlnosti, a nemohla se shodnouti na nové h-ní čáře. Když totiž d. k. nemohla dospěti v hlasování o dvou variantách h-ní čáry k definitivnímu rozhodnutí, rozhodl předseda komise, aby záležitost byla předložena Radě Společnosti národů, jež převzavši úkol rozhodčího, když se obě strany zavázaly podrobiti se jejímu výroku, rozhodla dne 23. IV. 1923 v tom smyslu, že určila podrobný průběh h. ve sporném úseku, zajistila Č-u používati nádraží v Šomošové (Somosujfal) za nádraží pohraniční a celní a uložila zároveň Č-u povoliti různá ulehčení při dobývání kamene v čedičovém lomu severně obce Šomošky a při vývozu tohoto kamene do Maďarska. Otázky tyto upraveny byly pak dohodou obou vlád ze dne 9. II. 1924.
H. č-o-polská jest popsána v několika mezinárodních aktech: Část h., ohraničující Č. s plebiscitním územím hornoslezským, určena jest již mírovou smlouvou vers. (čl. 88), h. v plebiscitním území Těšínska, Oravy a Spiše určena jest rozhodnutím velvyslanecké konference ze dne 28. VII. 1920 (č. 20/1925 Sb.), ostatní část h. popsána jest ve smlouvě sèvreské o h-ích ze dne 10. VIII. 1920, kterou však Polsko ani Č. neratifikovalo. H. s Polskem jest ve smlouvě sèvreské udána buď odkazem na bývalou h-i mezi Rakouskem a Německem, nebo odkazem na starou h-i mezi Slezskem a Uhrami a mezi Haličí a Uhrami, případně na h-i popsanou v rozhodnutí velvyslanecké konference z 28. VII. 1920. Přes okolnost, že nedošlo k ratifikaci smlouvy sèvreské, nepostrádá ani tato část h. č-o-polské mezinárodně-právního podkladu, který jest zde dán tím, že s touto h-í projevili souhlas všichni tři činitelé, jež tu přicházejí v úvahu, totiž: čelné mocnosti spojené a sdružené, Č. a Polsko. Souhlas těchto tří činitelů byl posléze vyjádřen rozhodnutím konference velvyslanecké ze dne 3. VIII. 1922 a ze dne 22. V. 1924, jimiž byla za výslovného souhlasu Č-é republiky a Polska pověřena d. k., ustavená rozhodnutím velvyslanecké konference ze dne 28. VII. 1920, též delimitací všech ostatních částí h. č-o-polské, jakož i okolností, že tato delimitace byla za souhlasu obou států provedena. Rozhodnutím velvyslanecké konference ze dne 3. VIII. 1922 přeneseno bylo na zmíněnou d. k-i provedení rozhraničovacích prací v úsecích: a) v úseku od trojmezí č-o-německo-polského u Bohumína až po začátek úseku těšínského u Prsné (dříve h. mezi Rakousko-Uherskem a Německem, zmíněná též v čl. 88 vers.), b) v úseku od konce těšínského úseku po začátek úseku oravského, c) v úseku od konce úseku oravského až po začátek úseku spišského, d) v úseku od konce úseku spišského až po počátek h. Východní Haliče (h. bývalých haličských okresů Jurka a Lisko). Rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 22. V. 1924 pověřilo pak tutéž komisi delimitací h. na východ od uvedeného počátku h. východohaličské. H. v území Spiše (Javorina) byla pak definitivně určena resolucí Rady Společnosti národů ze dne 12. III. 1924, jíž byl rozřešen dlouhý spor o Javorinu ve smyslu požadavků č-ých, jelikož celé území Javoriny bylo ponecháno Č-u (viz heslo Javořina).
S. h. č-o-rumunská jest popsána v mírové smlouvě sèvreské o h-ích ze dne 10. VIII. 1920 v čl. 2, č. 4, a to jednak tokem řek (Bataru, Tisy), jednak čarami vodních předělů, jednak povšechně stanovenou čarou, jež se měla určiti na místě samém. Tato h. uvedena byla však již v usnesení Nejvyšší Rady Spojenců ze dne 7. VIII. 1919, jež bylo oběma zúčastněným státům notifikováno listem generálního sekretariátu mírové konference ze dne 8. VIII. 1919. H. tato byla však dodatečně změněna na třech místech č-o-rumunskou úmluvou ze dne 4. V. 1921 (protokol ze dne 4. V. 1921), týkající se úpravy některých podrobností h. mezi Rumunskem a Č-em. Jde o tyto změny: a) v západní části h. byly vyměněny zcela neb z části obce a katastry Velký Palad, Fertéž-Almáš a Akli, které připadly Č-u za obce: Bočka, Batarč, Sellö-Komboš, Sarazpatak a Velka Turna, které připadly Rumunsku; b) Č. odstoupilo Rumunsku jižně od řeky Tisy ležící část katastru obce Tiačeva s osadou Franzenstal a s-mi lesy, jakož i obec Remete; c) Č-o odstoupilo Rumunsku východně od Tisy ležící osadu Visovölgy. Usnesením velvyslanecké konference z 1. III. 1923, jímž uvedena v činnost d. k. č-o-rumunská, bylo této komisi uloženo, aby při svých pracích dbala této smlouvy.
3. Postup a způsob vytýčení s. h. č-é. Zmíněné mezinárodní akty určily s. h-i Č-é republiky buď odkazem na dosavadní h-i mezi Rakousko-Uherskem a sousedními státy k určitému dni, nebo odkazem na staré správní (administrativní) h. mezi býv. zeměmi, nebo vodními toky, nebo konečně povšechným určením h-ní čáry (kotami z vojenských map, rozvodími, horskými hřbety, vyjmenováním osad, jež připadají Hranice státní.
tomu kterému státu, odkazem, že h. má se držeti pokud možno staré h. s. neb administrativní) s výslovným poukazem, že definitivní čára má se určiti na místě samém (ligne à déterminer sur le terrain). Text popisu hranic jest doprovázen mapami v měřítku 1:1000000, v níž jest popisovaná h. vyznačena. Vytýčením h-ní čáry takto stanovené pověřeny byly příslušnými mezinárodními akty d. k., těmito akty zřízené, jimž připadl úkol vytýčiti nově celou s. h-i s výjimkou h. č-o-německé, definované starou h-í Rakousko-Uherskou s Německem. (Viz heslo Delimitační komise). Těmto komisím příslušelo zejména podrobné stanovení h-ní čáry tam, kde h. byla definována čarou, již jest určiti v přírodě. Kde h. byla stanovena odkazem na starou s. h-i mezi dvěma bývalými státy, měly tyto d. k. přezkoumati jen h-ní mezníky a znaky. Kde h. byla určena odkazem na administrativní h-i, mohly d. k. revidovati tuto h-i jen, požádal-li o to stát přímo zúčastněný a uznala-li komise žádost za vhodnou. Úmluvou mezi Č-ou republikou a republikou Rakouskou ze dne 10. III. 1921 (č. 288/1922 Sb.) zavázaly se oba státy, že se nebudou dožadovati u mezinárodní d. k. na žádné části staré správní h. jednostranné její změny prostřednictvím revise.
Pokud byla h. určena tokem vody (h. mokrá), tu pojmy „tok“ nebo „koryto“ znamenají u řek nesplavných střední čáru vodního toku nebo jeho hlavního ramene, u řek splavných střední čáru hlavního plavebního koryta, při čemž bylo úkolem d-ch k-í, aby v každém jednotlivém případě určily, zda h. má býti pohyblivá, t. j. zda h-ní čára bude sledovati tok nebo koryto v jeho eventuelních změnách (déplacements éventuels), či zda bude h-í pevnou, t. j. bude určena trvale polohou toku nebo koryta v okamžiku, kdy příslušný mezinárodní akt nabyl působnosti (čl. 30 vers., čl. 30 St. Germain., čl. 30 trianon., čl. 5 sèvres.). Pokud jde o h-i č-o-rakouskou, stanovila pak v tomto směru d. k., že h. probíhající toky má zásadně povahu h. stálé, t. j. zůstává trvale udána polohou toku (v daném případě střední čarou řečiště, případně hlavního jeho koryta) v okamžiku, kdy smlouva St. Germain. nabyla platnosti, a jak tato byla zjištěna v době stanovení h. a vyznačena v podrobném popisu h. Výjimečně v mezinárodních tratích řek Dunaje, Moravy a Dyje jest h. pohyblivou, t. j. h-ní čára sleduje případné změny („déplacements éventuels“) toku. V řekách Moravě a Dyji jest h. udána střední čarou vodního toku, pokud se týče hlavního ramene; dle h-ního statutu č-o-rakouského (čl. 52) rozumí se touto střední čarou souvislá plynulá čára, jež jest od obou břehových okrajů přibližně stejně vzdálena. Podle bodu VII. úmluvy mezi republikou Č-ou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-č-é h. a některých souvislých otázkách ze dne 10. III. 1921 (č. 288/1922 Sb.) jest h. v Moravě a Dyji pohyblivá tím způsobem, že pod „déplacements éventuels“ jsou tu míněny nejen změny říčního koryta nastalé přírodními zjevy, nýbrž i změny nastalé podle vzájemné dohody obou sousedních států. V Dunaji jakožto ve splavné řece tvoří h-i střední čára hlavního plavebního koryta při nejnižším stavu vodním. H-ním statutem č-o-rakouským (čl. 53) stanoven byl pojem „nejnižší stav vody“ jako nejnižší stav vody pro plavbu ve smyslu usnesení Mezinárodní komise dunajské a pojem „hlavní plavební koryto“ tím způsobem, že hlavním plavebním korytem jest rozuměti onu část řečiště, používanou pro plavbu velkými loďmi, jež při nejnižším vodním stavu pro plavbu vykazuje nejmenší plavební hloubku 2 m; v místech, kde není takové hloubky, pokládá se za hlavní plavební koryto ona část řečiště v šířce 100 m, která vykazuje největší hloubky. H. v Dunaji byla d. k-í prohlášena za pohyblivou, při čemž byl teprve h-ním statutem č-o-rakouským pojem „déplacements éventuels“ definován tak, jak je definován shora zmíněnou úmluvou ze dne 10. III. 1921 pro Moravu a Dyji. H. v Dunaji jest pak pohyblivou tím způsobem, že zůstává po dobu 10 let nezměněna a pouze vždy po uplynutí 10 let má býti zrevidována a přeložena podle změn plavebního koryta v tomto období nastalých, což stane se tím způsobem, že vzdálenost h. od mezníků, jež jsou na obou březích osazeny, vyznačená na těchto kamenech, bude opravena dle stavu při revisi zjištěného. Pokud jde o h-i č-o-maďarskou, stanovila d. k. ve všech větších přirozených vodních tocích h-i jako pohyblivou tím způsobem, že má sledovati případné změny („déplacements éventuels“) střední čáry toku nebo jeho hlavního koryta v periodě nízkých vod; toliko v Dunaji a Tise od vtoku Szamose až po Szalóku sleduje h-ní čára střední čáru hlavního plavebního koryta v periodě nízkých vod, pokud jde o Tisu však teprve od doby, Hranice státní.
až se umělými stavbami docílí stabilisace koryta. Pojem
„déplacements éventuels“ vymezila tu pak d. k. sama tím způsobem, že míní se jimi toliko přirozené změny toku. H-ní statut č-o-maďarský rozšířil v čl. 63 tento pojem též na ony změny h-ního toku, jež budou způsobeny uměle na základě dohody obou států. V Dunaji má pak pohyblivost h. týž charakter, jako č-o-rakouská h. v Dunaji, t. j. přizpůsobuje se změnám toku teprve vždy po 10 letech, zůstávajíc po tuto periodu stále na témže místě. H-i v menších tocích přirozených a v umělých kanálech prohlásila pak d. k. za pevnou, určivši ji různým způsobem: buď čarou spojující středy vzdáleností mezi břehy nebo mezi okraji vegetace, nebo čarou spojující body největších hloubek koryta, nebo konečně h-í katastrální, těmito toky probíhající. Na h-i č-o-rumunské prohlásila d. k. h-i, pokud probíhá toky, za pevnou s výjimkou h. v řece Tise. V řece Tise jest h. pohyblivou, a jest určena střední čarou hlavního ramene řeky v periodě nejnižšího stavu vody; pojem „nejnižší stav vody“ znamená zde vždy průměr nejnižších stavů vodních během předchozích 5 let a za hlavní rameno považuje se ono, jímž za doby nejnižších vod protéká nejvíce vody. H. sleduje tu změny hlavního ramene („déplacements éventuels“), za něž pokládají se zde toliko změny přirozené, vzniklé bez jakéhokoli spolupůsobení lidského, nebo změny nastalé pracemi majícími za účel ochranu břehů, provedenými na základě dohod sousedních států. Na h-i č-o-polské, jež není určena mezinárodní h-í z r. 1914, prohlásila d. k. veškeré mokré h. za h. pevné. H-i tvoří střední čára toku, jíž rozumí se tu čára dělící vodní tok na dvě stejné části. Na č-o-polské h-i, jež jest určena mezinárodní h-í z r. 1914, tvoří pevnou h-i v h-ních tocích katastrální h. Pokud jde o h-i č-o-německou, nestanovila mírová smlouva vers. o povaze mokré h. v úseku hlučínském, jenž podléhal pravomocí d. k. zřízené čl. 83 vers., ničeho. Tato d. k. (závěr. protokol z 28. III. 1924, čl. VI.) pak rozhodla, že h-i tu tvoří střední čára vodního toku. H-ní statut č-o-německý ze dne 3. II. 1927 pak v čl. 12 prohlásil h-i mokrou v tomto úseku za labilní v tom rozsahu, že sleduje toliko povlovné, přirozené změny vodního toku, zůstávajíc při ostatních změnách toku na původním místě. V úsecích h. č-o-německé, v nichž mírová smlouva určila h-i poukazem na starou s. h-i mezi Rakousko-Uherskem a Německem, rozhodny jsou pro povahu mokré h. shora zmíněné mezinárodní akty, jimiž tato stará s. h. byla stanovena, a to již z toho důvodu, že Č. přistoupilo na základě čl. 289 vers. dodatečně k oněm úmluvám, jež tu přicházejí v úvahu. Pokud jde o h-i č-o-pruskou (s výjimkou Hlučínska), neobsahuje mírová smlouva z 28. VI. 1742 ani h-ní reces z 6. XII. téhož roku žádného ustanovení o povaze mokré h. a netřeba se proto zabývati otázkou, jaký vliv má tu okolnost, že Č. nepřistoupilo dodatečně na zákl. čl. 289 vers. k této úmluvě; smlouva ze dne 9. II. 1869 (č. 97/1869 ř. z.) stanoví v čl. 3, že v řekách a potocích probíhá h. středem toku souběžně s břehy ve stejné vzdálenosti od nich, a v čl. 4 prohlašuje h-i za pevnou. Pokud jde o h-i č-o-saskou, stanoví čl. II h-ního recesu z 5. III. 1848 a § 1 jeho přílohy B, že h-i tu tvoří též střední čára toku stejně vzdálená od obou břehů. Dle §§ 9 a 11 téže přílohy B jest pak tu h. pohyblivou v tom omezeném rozsahu, že sleduje tok toliko při přirozených a povlovných jeho změnách, zůstávajíc při ostatních změnách toku na svém místě. Konečně pokud jde o h-i č-o-bavorskou, vyplývá z čl. 58 h-ní smlouvy ze dne 24. VI. 1862 (č. 51/1862 ř. z.), že h-i ve vodních tocích tvoří tu jejich střed, a z celého tohoto ustanovení jest souditi, že jest tu pevnou.
O detailním průběhu h-ní čáry v terénu rozhodovaly d. k. v plenu na základě návrhů, které činili komisaři obou zúčastněných států, a to buď společně, dohodli-li se, nebo samostatně. Návrhy měly býti odůvodněny, doprovozeny slovním popisem navrhované h-ní čáry a mapou, v níž tato čára byla vykreslena. O návrzích se hlasovalo a rozhodovala prostá většina hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhodoval druhým hlasem předseda. Čára komisí odhlasovaná byla zakreslena do map vojenských (1:25000, případně 1:75000) nebo katastrálních (1:2880), načež přikročeno k jejímu stanovení a vytýčení v přírodě. Stanovení h-ní čáry v přírodě dálo se za pomoci jednak původních starších h-ních operátů (pokud byla h. definována bývalou s. h-í), jednak map katastrálních, a konečně původních popisů hranic obcí (kde s. h. měla se krýti s h-í obecní). Kde byla h. určena h-mi vlastnickými, byla h-ní čára vyšetřena na podkladě map katastrálních nebo výslechem místních znalců a vlastníků pozemků při h-i. Za tím účelem konány byly po h-i komisionelní pochůzky
Slovník veřejného práva českosl. 51 Hranice státní.
za účasti zástupců obcí i majitelů pozemků. Kde h. byla určena údaji v mapách neexistujícími (zejména tam, kde protínala vlastnické celky), byla h-ní čára stanovena v přírodě vzájemnou dohodou zástupců obou států tak, aby hospodářské potřeby obyvatelstva trpěly co nejméně, a, nebylo-li možno docíliti dohody, rozhodovalo plenum d. k. Takto zjištěná h-ní čára byla vykolíkována způsobem, že zaraženy byly kolíky všude tam, kde měly státi h-ní kameny, a zanesena do katastrálních map. Na to bylo provedeno osazení definitivních h-ních znaků, po jehož skončení byl vyhotoven pro každý úsek odděleně soupis těchto znaků. Poněvadž instrukce pro d. k. předepisovaly, aby průběh nově stanovené h-ní čáry a poloha každého h-ního mezníku a znaku byly přesně znázorněny v mapách a popisech, jež jsou součástmi dokumentárního díla h., provedly d. k. po vytýčení h. ještě podrobné její zaměření. Podkladem tohoto zaměření byla triangulace buď již existující nebo nově d-ními k-mi provedená v rozsahu, jaký vyžadoval daný účel. Jednotlivé, takto získané trigonometrické body byly spojeny hlavními polygonovými pořady, a to tak, aby polygonové body byly pokud možno současně h-ními kameny, výjimka z tohoto pravidla byla učiněna na h-i č-o-německé, kde polygonální pořady jsou položeny a zajištěny neodvisle od h-ního označení. Jelikož do podrobného měření byl zahrnut též pruh území v šířce 50 až 300 m (na h-i s Rakouskem 200 m, s Maďarskem 200 m, s Rumunskem 300 m, s Polskem 50 m, s Německem na Hlučínsku 100 m) od h-ní čáry, byla, kde bylo třeba, položena ještě potřebná síť vedlejších polygonových pořadů a síť měřická. Zaměření h-ní čáry bylo provedeno metodou polygonální tím způsobem, že všecky jednotlivé lomové body h. byly úsečkami a pořadnicemi vztaženy na hlavní polygonový pořad. U h-ních toků, kde bylo nutno vyšetřiti plavební koryto nebo střednici hlavního ramene, byly zaměřeny nebo pomocí sondotachygrafického měření vyšetřeny příčné profily a, kde bylo třeba, zaměřeny i profily podélné; na polské h-i byly pak na základě usnesení komisařů obou delegací vypracovány dvojmo nástiny společných vodních toků se sestrojenou střední čarou, jež jest vztažena graficky zjištěnými úsečkami a pořadnicemi na polygonovou síť. Tyto nástiny tvoří přílohu příslušných polních náčrtků. Za účelem stanovení h-ní čáry v řece Tise na h-i Rumunska provedeno bylo rovněž zaměření koryta a příčných profilů. Výsledky podrobného měření byly výkonnými techniky přímo při měření zanášeny do polních náčrtků, jež pak byly podepsány těmito techniky, komisary obou zúčastněných států a předsedou d. k. Současně se shora zmíněnými pracemi bylo provedeno též výškové měření bodů trigonometrických a polygonálních, ležících v h-ní čáře, a revise topografická mapy v pruhu 300—500 m po obou stranách h., při čemž byly případně též opraveny i topografické názvy podle názvů oficielních a dle výsledků šetření na místě samém. Na základě podrobného zaměření byly zhotoveny podrobné h-ní mapy v měřítku 1:2880, výjimečně 1:2500 neb 1:5000. Kromě těchto prací, předepsaných instrukcí pro mezinárodní d. k., bylo č-ou delegací v těchto komisích provedeno po dohodě s ministerstvem financí ještě zakreslení h-ní čáry do map katastrálních, pokud takové mapy existují; tam, kde jich není, byly vyhotoveny světlotiskem snímky polních náčrtků a dány k disposici příslušným měřickým úřadům spolu se seznamem souřadnic pevných bodů a opisem jejich topografií. Zvláštní úkol připadl d. k-i č-o-maďarské průvodním listem předsedy Nejvyšší Rady k osnově mírové smlouvy trianonské ze dne 6. V. 1921, jenž zmocňoval tuto d. k-i, aby přezkoumala, zda nejsou na h-i popsané mírovou smlouvou trianon. úseky, které odporují spravedlnosti a jež bylo by tedy ve všeobecném zájmu pozměniti. Komise provedla na žádost maďarského komisaře generelní studii, která vyzněla v ten smysl, že až na malý úsek šalgotarjánský mezi obcemi Somošová a Somoška nenalezla nespravedlnosti v čáře, uvedené v smlouvě trianon.
V částech s. h., jež podléhaly pravomoci d-ch k-í a kde tedy byla vytýčena nová h-ní čára, nabyla tato čára definitivně povahy mezinárodní h. tím, že byly definitivně skončeny delimitační práce, vztahující se na její určení. Delimitační práce jest pak považovati za definitivně ukončené podpisem dokumentárního díla, týkajícího se určité h., d. k-í, což stalo se na h-i č-o-rakouské 19. V. 1923, č-o-maďarské 15. V. 1925, č-o-rumunské 20. VII. 1926, č-o-polské 12. X. 1927 a č-o-německé na Hlučínsku 28. III. 1924. D. k. předložily pak podle instrukcí daných velvyslaneckou konferencí podepsaná dokumentární díla ve třech exemplářích velvyslanecké konferenci, aby zaslala každé ze zúčastněných vlád po jednom exempláři. Hranice státní.
Část h. s Německem., jež jest v čl. 27, bod 6., a v čl. 82 vers. definována odkazem na bývalou h-i Německa s Rakousko-Uherskem, t. j. v úseku od bývalé h. mezi Čechami a Rakousy, až po místo, položené 8 km na východ od německého města Neustadt, nepodléhala pravomoci žádné z d-ích k-í, zřízených mírovými smlouvami, případně v důsledku těchto smluv. Na této h-i existovalo staré h-ní označení, jež bylo nutno doplniti. Tímto úkolem, jakož i přizpůsobením h-ního označení novým mocenským poměrům a zajištěním h-ní čáry měřicky obdobným způsobem, jako na ostatní h-i, zabývá se zvláštní d. k. zřízená v dohodě s říší Německou, jejíž práce nejsou dosud skončeny.
S. h. jest v terénu vyznačena především h-ními mezníky. Zásadou jest, že h-ním mezníkem má býti vyznačena každá změna směru h-ní čáry, jakož i každý průsek h-ní čáry s komunikacemi všeho druhu, s vodními toky a s h-mi správních obvodů (okresů, obcí, krajů, zemí). Rovněž byly zasazeny h-ní mezníky na místech topograficky význačných (vrcholy hor, místa, kde terén vykazoval náhlé změny ve směru vertikálním, při vstupu a výstupu h. z lesů a pod.). Průsek h-ní čáry s komunikacemi byl označen dvěma h-ními kameny po obou stranách komunikace. H-ních mezníků jest několik druhů. Body, kde se stýká h. tří států, jsou označeny mezníky zvlášť význačnými, a to trojmezí č-o-rakousko-německé trojbokým sloupem starým a trojmezí č-o-rakousko-maďarské trojbokým sloupem žulovým, jež jsou opatřeny státními znaky a datem ratifikace příslušné mírové smlouvy, trojmezí č-o-polsko-rumunské pak sloupem podoby válce, opatřeným datem sèvreské smlouvy a na straně polské letopočtem 1923; trojmezí č-o-polsko-německé v řece Odře jest vyznačeno dvěma sdruženými h-ními mezníky na obou březích, opatřenými iniciálkami států, nápisem „Versailles“ a datem vers. smlouvy; trojmezí č-o-maďarsko-rumunské v řečišti Turu jest stabilisováno třemi kamennými obelisky, zasazenými na vyvýšeném kvádrovém zdivu, jež jsou umístěny na území jednotlivých států. Mezi ostatními h-ními mezníky jest rozeznávati: a) mezníky základní (bornes origines) tvaru hranolu o rozměrech 35 × 35 × 185, a na h-i č-o-polské 30 × 30 × 180, jež jsou zasazeny na počátku a na konci každého úseku, na něž jest každá h. rozdělena, a jsou opatřeny římskými čísly příslušného úseku h., k nimž na h-i č-o-polské přistupuje arabská 1 v jmenovateli, a datem podpisu příslušné mírové smlouvy s odchylkou na h-i polské, na níž mezníky na Těšínsku, Oravě a Spiši jsou opatřeny datem 28. VII. 1920 (t. j. datem rozhodnutí velvyslanecké konference, jímž byla tato h. stanovena), na h-i bývalého plebiscitního území hornoslezského datem mírové smlouvy vers. a na všech ostatních částech h. s č-é strany datem sèvreské smlouvy, s polské strany pak datem zahájení rozhraničovacích prací; b) mezníky hlavní (bornes principales), jimiž jsou velké kameny o rozměrech 25 × 25 × 140 cm, s počátečními písmenami sousedních států (ČS, Ö, MO, D, P, R) a s číslem, jež se obyčejně skládá z římské číslice, udávající úsek h., a z arabské číslice, udávající pořadové číslo mezníku v tomto úseku, na h-i č-o-polské pak toliko s průběžným arabským číslem; tyto hlavní mezníky jsou posazeny na důležitějších bodech h. (hlavní změny směru h., průseky h-ní čáry s důležitými komunikacemi a vod. toky, jiná místa pro průběh h. zvlášť význačná); c) mezníky mezilehlé (bornes intermédiaires), jimiž jsou kameny o rozměrech 20 × 20 × 90 cm a v horské části h. č-o-rumunské 15 × 20 × 90 cm, s počátečními písmenami obou států a s čísly různého druhu totiž: na h-i č-o-rakouské s průběžným arabským číslem, na h-i č-o-polské s arabským číslem v podobě zlomku, v jehož čitateli jest číslo předcházejícího mezníku hlavního a v jmenovateli průběžné číslo mezníku doplňovacího, a na ostatních h-ích s číslem v podobě zlomku majícího v čitateli římskou číslici, udávající úsek h., a arabskou číslici, udávající pořadové číslo mezníku mezilehlého, v jmenovateli pak arabskou číslici, udávající předchozí mezník hlavní; tyto mezníky jsou položeny na méně důležitých bodech h. (méně důležité lomy h-ní čáry, průseky h. s podřadnými toky a komunikacemi a tam, kde toho vyžaduje patrnost h.; d) mezníky doplňovací (bornes complementaires), jež jsou zasazeny jen na h-i č-o-rakouské a č-o-maďarské na podružných bodech; jsou to mezníky o rozměrech 20 × 20 × 70, opatřené iniciálkami sousedních států a na h-i č-o-rakouské arabskými číslicemi v podobě zlomku, jehož jmenovatelem jest pořadové číslo mezníku v pořadech, počínajících vždy mezníkem hlavním a čitatelem nula, na h-i č-o-maďarské pak číslem, jež nese předchozí mezník mezilehlý, s připojenou písmenou v jmenovateli; e) polygonální kameny Hranice státní.
(pierres polygonaux) o rozměrech 20 × 20 × 90, jež jsou na h-i č-o-rakouské, č-o-maďarské a č-o-rumunské osazeny podél toků značně labilních místo obvyklých střídavých mezníků k zajištění pořadů, jež sloužily k zaměření těchto toků; tyto písmenem P označené kameny jsou očíslovány pro každý tok zvlášť. Pokud jde o materiál, jsou na h-i č-o-rakouské základní a hlavní mezníky výhradně ze žuly, mezilehlé a doplňovací buď ze žuly nebo z betonu, a stejně jest tomu na h-i č-o-polské s tím rozdílem, že polovice kamenů dodaná Polskem v úsecích uvedených v rozhodnutí velvyslanecké konference z 3. VIII. 1922 jest z tvrdého pískovce; na h-i č-o-maďarské jest polovice kamenů hlavních, mezilehlých a doplňovacích, dodaná Maďarskem, z červeného vápence (mramoru), ostatními mezníky pak ze žuly, a na h-i č-o-německé (Hlučínsko) jsou kameny h-ní vesměs ze žuly. Rozměr a tvar h-ních mezníků na h-i č-o-německé na Hlučínsku jsou poněkud odlišné od mezníků na ostatních č-ých h-ích, ježto bylo zde použito mezníků tvaru mírných komolých jehlanců. Na vrchní straně všech h-ních kamenů jest vyryt křížek, jehož střed označuje bod h-ní čáry, a pak směrové značky, t. j. dvě rýhy, naznačující směr h. k oběma sousedním kamenům. H-ní mezníky jsou bíle natřeny trvalým nátěrem. Značky a čísla mezníků jsou malovány olejovou barvou, na h-i č-o-rumunské, č-o-německé, jež byla popsána jako mezinárodní h. z r. 1914, a na části h. č-o-polské jsou vytesány. Mezníky základní, hlavní a z mezníků mezilehlých ony, jež jsou zároveň body polygonálními, byly ještě v zemi zajištěny plotnami různých typů a dimensí. H-ní mezníky jsou zasazeny většinou přímo v h-ní čáře. Výjimečně tomu tak není tam, kde h. probíhá h-ními toky nebo středem veřejných komunikací, nebo kde h-i tvořilo dno příkopu, nebo konečně kde pro různé jiné překážky nebylo možno umístiti h-ní mezníky do h-ní čáry. Tam, kde h-ní čára probíhá středem komunikace nebo vodními toky po délce, jest vyznačena tím způsobem, že při vstupu a výstupu h-ní čáry do vodního toku nebo do společné komunikace postaveny jsou mezníky na obou březích resp. obou stranách komunikace (t. zv. mezníky zdvojené, bornes jumelles), kdežto podél vodního toku resp. komunikace stavěny jsou pak mezníky vždy střídavě na jedné a na druhé straně toku neb komunikace; tyto mezníky nesou buď jen označení toho státu, na jehož území stojí, a to na straně k vodnímu toku nebo k společné komunikaci, nebo znaky obou států. Všecky případy, kdy h-ní mezníky nebyly zasazeny přímo do h-ní čáry, jsou v dokumentárním díle h-ním výslovně uvedeny a pro průběh h-ní čáry jest tu rozhodná situace zakreslená do podrobných map tohoto díla. U Dunaje je dočasná poloha h-ní čáry jednak zajištěna v mapách a popisech dokumentárního díla, jednak vyznačena na kamenech osazených na obou březích a stabilisujících polohy příčných profilů, a to tím způsobem, že na těchto kamenech uvedena jest číselně vzdálenost h-ní čáry od těchto kamenů. Tyto číselné údaje budou, jak shora uvedeno, opravovány v obdobích 10 let podle vyšetřeného skutečného stavu. H. v Dyji a Moravě není geometricky zajištěna kameny; na označení, že jde o řeku h-ní, jsou osázeny toliko některé mezníky na obou březích při ústí větších toků a při mostech a vodních dílech. Tam, kde byl terén hornatý a nepřístupný a nebylo lze označiti všecky lomy h-ní čáry řádnými mezníky, byly nepatrné lomy označeny jinými znaky (katastrálními mezníky, lomovými mezníky, drenážními trubkami, navršenými kopci země nebo dřevěnými koly), jež jsou sice zaměřeny, nejsou však opatřeny žádnými výsostními znaky ani čísly. Na h-i č-o-maďarské bylo v některých úsecích v bažinách použito jako h-ních mezníků dubových kolů. Ku h-ní demarkaci patří vedle h-ních znaků, právě zmíněných, též četné měřické znaky, zasazené při zaměřování h., jak shora uvedeno. Znaky tyto nejsou v h-ní čáře a jsou to buď mezníky (ku př. kameny trigonometrické, polygonové), nebo i trubky zasazené pod zemí. Konečně jsou na význačných přechodech h. postaveny orientační sloupy, mající za účel upozorňovati obecenstvo, že přestupuje s. h-i. Jsou to čtyřboké hranoly přizpůsobené, natřené a postavené tak, že připomínají státní vlajku č-ou; jsou též opatřeny malým státním znakem a nápisem „Republika Československá“.
S. h., vytýčená v přírodě způsobem, jak shora uvedeno, zachycena jest kromě toho v t. zv. dokumentárních dílech h-ních, vyhotovených d-mi k-mi v jazyce francouzském ve třech exemplářích, z nichž jeden jest uložen v archivu velvyslanecké konference v Paříži a po dalším jednom u každého ze zúčastněných států. Tato dokumentární díla h-ní pozůstávají: a) z podrobného popisu h., jenž obsahuje na levé straně listu Hranice státní.
slovní popis průběhu h-ní čáry a potřebné údaje měřické a polohopisné a někdy na pravé straně kopii h-ní mapy, znázorňující přesně to, co jest popsáno na straně levé; b) z povšechného popisu h., obsahujícího vylíčení zeměpisné orientace a situace h-ní čáry vzhledem k význačným bodům terénu, komunikacím, vodním tokům a k obcím, údaje o délce h. a o jejím vymezníkování a rozdělení na úseky; c) z přehledné mapy v měřítku 1:200000, se zakreslenou h-ní čarou, jež doplňuje povšechný popis h.; d) z protokolů o činnosti a sezeních d. k.; e) z konečného protokolu o delimitaci, uvádějícího právní akty, které byly podkladem stanovení h., dále složení d. k., zprávu o provedení delimitace se stručným popisem hlavní činnosti delimitační a výpočtem h-ních dokumentů, jakož i stvrzení souhlasu těchto dokladů s průběhem a vyznačením h. v přírodě; f) z h-ních map v měřítku 1:2880 nebo 1:2500 (podrobná mapa h-ní čáry a území v pruhu 50 m po obou stranách h.) v případě, že tato mapa není připojena k podrobnému popisu h., zmíněnému shora sub b); g) z h-ních map 1:25000 (mapa pruhu 1 km širokého po obou stranách h.); tato mapa netvoří obligatorní součást h-ní dokumentace, byla přes to připojena ku všem dokumentárním dílům s výjimkou h. č-o-rumunské, kde byla vyhotovena pouze co dokument pro potřebu obou států; h) na h-i č-o-polské pak též z technické zprávy o metodách a provádění měřických prací. Všechna tři vyhotovení dokumentárního díla byla předložena po dokončení delimitace konferenci velvyslanců v Paříži. Původní zápisníky, polní náčrty, výpočty a seznamy, vyhotovené při vytyčování a zaměřování s. h., byly ověřovány příslušnými funkcionáři obou států a konečně potvrzeny d. k-í a jsou uloženy s č-é strany spolu s triangulačním operátem a dokumentárním dílem h-ním v delimitačním archivu u ministerstva veřejných prací.
Požadovaná určitá přehlednost podrobného popisu h. a map dokumentárního díla nedopouštěla, aby v některých případech byla uvedena a znázorněna všecka data. Tato okolnost jakož i možnost chyb v uvedených dokumentech, vzniklých při pořizování těchto dokumentů z polních náčrtků, vedla k tomu, že se v h-ních statutech, o nichž jest řeč doleji, stanoví, že, pokud dokumentární díla neurčují průběhu h-ní čáry ve všech podrobnostech, jsou směrodatnými výsledky zaměření, vyznačené v polních náčrtcích, nesouhlasí-li pak popis h. a mapy dokumentárního díla s polními náčrtky právě zmíněnými, že mají rozhodovati polní náčrtky, a konečně nesouhlasí-li polní náčrtky s mírami, vyšetřenými na místě, ač h-ní znaky nebyly přemístěny, že jsou směrodatny výsledky místního přezkoušení.
4. Mezinárodní úprava právních a hospodářských poměrů na h-i. Dle instrukce velvyslanecké konference pro d. k. z 22. VII. 1920 spadalo do činnosti těchto komisí též připraviti smluvní akty, upravující všechny právní otázky, vyvolané delimitací; tyto akty měly se však státi definitivními a závaznými teprve schválením jich zúčastněnými státy. Rozhodnutím ze dne 3. X. 1920 stanovila však velvyslanecká konference, že d. k. nejsou povinny připraviti tyto akty, pakli interesované státy souhlasně projeví ochotu upraviti tyto otázky přímo mezi sebou. Doplňkem k instrukcím pro d. k., jenž byl schválen konferencí velvyslanců dne 8. II. 1922, bylo konečně stanoveno, že d. k. mají přikročiti ku přípravě těchto aktů toliko tenkráte, požádá-li o to komisař aspoň jednoho ze zúčastněných států a mají-li d. k. za to, že budou moci příslušné otázky upraviti ku spokojenosti obou zúčastněných států. Ku přípravě těchto aktů se strany d. k. ve skutečnosti však na žádné z č-ých hranic nedošlo, ježto jak Č-á republika, tak všechny sousední státy se rozhodly upraviti tyto otázky přímo mezi sebou zvláštními smlouvami o úpravě právních poměrů na h-i (h-ními statuty). Pokud jde o h-i č-o-rakouskou, dohodly se oba zúčastněné státy na tomto postupu při sjednávání úmluvy ze dne 10. III. 1921 o vedení rakousko-č-é h. a některých souvislých otázkách (č. 288/1922 Sb.) a pojaly příslušné ustanovení o tom do oddílu VIII. této smlouvy. Po skončení delimitačních prací na jednotlivých h-ích byla proto zahájena přímá jednání mezi zúčastněnými státy. Podklad pro tato jednání byl získán komisionelními pochůzkami, konanými na h-i za účasti zástupců pohraničních obcí a pohraničního obyvatelstva; při těchto pochůzkách byly protokolárně sebrány požadavky a stížnosti tohoto obyvatelstva, z nichž pak vyplynuly generelní otázky, jichž úprava tvoří obsah h-ních statutů. Jednání tato vedla již k podepsání těchto smluv s Německem, pokud jde o h-i hlučínskou (v Berlíně dne 3. II. 1927), s Maďarskem (v Praze dne 14. XI. 1928) a s Rakouskem (v Praze dne 12. XII. Hranice státní.
1928). Žádná z těchto smluv nebyla však dosud Č-em ratifikována. H-ní statut s Polskem ani s Rumunskem není dosud definitivně sjednán. Kdežto jednání s Rumunskem jest teprve v začátcích, chýlí se jednání o h-ním statutu s Polskem ku konci. H-ní statut č-o-německý pro Hlučínsko upravuje hlavně udržování a používání silnic a mostů na h-i, vodoprávní otázky na tocích h-ních a h-i přecházejících, ochranu a udržování h-ního označení a konečně ulehčení při přestupu h. úředními orgány, podnikateli a dělníky, činnými při udržování demarkace a při vyměřování, provádění udržování neb obsluze vodních staveb na h-ních tocích. H-ní statut č-o-rakouský obsahuje mimo to ještě úpravu otázek rybolovu a rybochovu v h-ních vodách a honitby na h-i a úpravu povahy mokrých hranic. H-ní statut č-o-maďarský obsahuje celkem úpravu týchž otázek jako statut č-o-rakouský, upravuje pak dále ještě voroplavbu a plavení dříví a některé záležitosti hornické a železniční. Pokud jde o veřejné silnice a cesty na h-i, stanoví h-ní statuty zásadně povinnost států pečovati na svém území o udržování silnic a cest h-i přecházejících (na h-i s Maďarskem týká se to jen cest otevřených pro přechod h. s celní a pasovou kontrolou, čl. 5), a to i tenkráte, slouží-li silnice a cesty přetínající několikrát h-i výhradně ku spojení dvou osad druhého státu (rak. stat. čl. 12); pro silnice a cesty společné (jichž střední čára tvoří h-i) a silniční objekty přeťaté h-í stanoví se tu zásada společného udržování oběma státy, při čemž ponechává se zpravidla činitelům, kteří jsou v každém státě povinni tu kterou silnici udržovati a jichž povinnosti nejsou shora zmíněným závazkem obou států nikterak dotčeny, aby se dohodli o způsobu provádění udržování a rozdělení nákladů. Toliko na h-i s Maďarskem jest způsob udržování silnic a mostů stanoven podrobně v přílohách A a B h-ního statutu. Pro používání h-ních silnic a cest stanoví se zásada, že k používání jich v celé šíři není třeba průkazů požadovaných pro přechod h. a že zboží, dopravované po nich mezi dvěma místy téhož státu, posuzuje se tak, jako by zůstalo uvnitř tohoto státu. Dále upravuje se tu i používání h-ních silnic a cest úředními orgány, jež podle svého služebního určení konají službu na h-i; tito mohou těchto silnic a cest používati rovněž v celé šíři, a to i v služebním oděvu a při výkonu služby i se služební zbraní, a s výjimkou h. maďarské mohou i po celé jich šíři konati úřední jednání. Pro zřizování nových silnic a cest přes h-i, převozů a mostů přes h-ní řeky jakož i mýtních práv stanoví se tu požadavek dohody obou sousedních států. Pokud jde o úpravu vodoprávních poměrů na h-i, uznává se pravidelně ve statutech dosavadní stav na h-i. To týká se jednak všech vodoprávních poměrů na h-ních tocích, jednak těch vodoprávních poměrů na tocích přecházejících h-i, jež jsou přímo dotčeny h-ní čarou. Aby byly poměry na h-i stabilisovány, stanoví se jako předpoklad uznání vodních práv, o něž jde, že musí býti do 2 (na h-i maďarské) nebo do 3 let od nabytí účinnosti statutu prokázány úředními doklady. Z téhož důvodu stanoví se tu povinnost obou států provésti do téže lhůty řádné zápisy těchto vodních práv do vodních knih a vyměniti si navzájem ověřené opisy těchto zápisů. Dále obsahují statuty předpisy, jež zajišťují a umožňují další výkon těchto vodních práv a plnění příslušných závazků. Pokud jde o udělování nových vodních práv a o vodoprávní řízení při tom, opuštěna byla ve všech statutech zásada, že každý stát může na svých částech vodních toků činiti cokoli bez ohledu na účinky toho pro území druhého státu, a byl učiněn pokus o vytvoření jakéhosi mezinárodního práva vodního. Pro h-ní toky stanoví se tu zásada, že všecky vodoprávní věci na nich, s výjimkou věcí trestních, budou rozhodovány pouze dohodou vodoprávních úřadů obou států, kdežto na řekách přecházejících h-i uznána výlučná příslušnost úřadů každého státu na jeho území. Jde-li o vodní díla, jež mají ležeti na územích obou států, udělí každý stát povolení pro onu část díla, jež má býti zřízena na jeho území, příslušná řízení mají však býti provedena dle možnosti souvisle a o znění nálezů mají se úřady obou států předem dohodnouti. Nedohodnou-li se ve věci, pro níž jest statutem předepsána dohoda, vodoprávní úřady I. stolice, má věc býti předkládána příslušným vyšším úřadům obou stran, a nedohodnou-li se ani úřady nejvyšší stolice, má rozhodnouti rozhodčí soud, stanovený statutem též pro rozhodování sporů o výklad neb použití statutu. Jsou-li ve vodoprávních věcech dotčena práva a zájmy stran na území druhého státu, přiznává se, s výjimkou h-ního statutu pro Hlučínsko, těmto stranám jak co do práva materielního tak i procesuálního totéž postavení, jaké mají interesenti na území státu, jehož úřad jest povolán ve věci rozhodovati, Hraníce státní.
a strany ty musí býti přizvány k vodoprávnímu řízení, a to prostřednictvím příslušných úřadů vlastního státu. Všecka vodní práva na h-ních tocích a ona vodní práva na tocích h-i přecházejících, jež jsou přímo dotčena h-ní čarou, zapisují se do vodních knih obou států. Úprava rybolovu a rybochovu spočívá na zásadě plné suverenity států nad svým územím, a to i na tocích h-ních. Stanoví se tu toliko společná doba hájení, nejmenší přípustná míra ryb a raků, zakázané způsoby lovu a pro rybářské lístky předepisuje se fotografie majitele. V h-ním statutu č-o-maďarském se pak stanoví, že na h-ních řekách utvoří se ze starých rybářských družstev vždy po dvou družstvech, jednom ze zájemníků č-ch a jednom ze zájemníků maďarských, která budou provozovati rybářství jednotně podle provozního plánu, jenž jest připojen k statutu jako příloha; změna stanov těchto družstev a provozního plánu vyžaduje souhlasu obou družstev, a každé z nich jest povinno přizvati ke svým valným hromadám předsedu družstva na protilehlém břehu. Ustanovení o honitbě neobsahují žádných úchylek od interního zákonodárství, jehož platnost toliko výslovně potvrzují. Pokud jde o ochranu h-ního označení, zavazují se v h-ních statutech státy k podobné ochraně, jakou v Č-u zajišťuje zák. z 30. VI. 1921, č. 245 Sb., o s-ch h-ích, případně zák. ze dne 30. VI. 1921, č. 254 Sb., o ochraně h-ních mezníků a trigonometrických značek, o nichž viz doleji. Z důvodu, aby patrnost průběhu h-ní čáry nebyla ztěžována, stanoví pak h-ní statuty ještě, že soukromé znaky h-ní (h. vlastnictví) mohou býti zasazovány v h-ní čáře jen za souhlasu příslušných ústředních úřadů obou sousedních států. O úpravě udržování h-ní demarkace viz doleji samostatný oddíl. Pro přestup h. při udržování h-ního označení, při udržování a stavbě vodních děl na h-i a při udržování komunikací (silnic a cest) na h-i stanoví pak statuty pro úřední osoby při tom činné, dále pro podnikatele a konečně i pro dělníky úlevy spočívající jednak v možnosti překročovati h-i kdekoliv, pokud to jejich činnost vyžaduje, jednak v tom, že nářadí, přístroje a plány nutné k výkonu prací, jakož i přiměřené zásoby potravin nepodléhají za jistých podmínek clu. Pokud statut pro h-i s Maďarskem upravuje i otázky horní (čl. 55 až 58), vychází se tu sice ze zásady, že h-ní čára ohraničuje teritoriální výsost i pod zemí, přes to však stanoví se tu pás o šířce 20 m po každé straně h., kde možno připustiti dolování jen po zvláštní dohodě mezi příslušnými úřady obou států. O voroplavbě a plavení dříví stanoví h-ní statut č-o-maďarský (čl. 35 až 38), že oba státy dovolí tyto činnosti i příslušníkům druhého státu nejen v úsecích toků, kde h-ní čára těmito toky probíhá podél, nýbrž i v úsecích těchto toků, jež jsou zcela na území jednoho státu, a to na základě povolení, k jehož udělení jest příslušným úřad onoho státu, na jehož území se vory a dříví připravují a spouští na vodu. Při tom zajišťují si oba státy navzájem stejné nakládání. Úprava otázek železničních v h-ním statutu č-o-maďarském spočívá vedle úpravy některých konkretních otázek v tom, že smluvní státy se zavazují usnadňovati úpravy takových toků, jež by mohly způsobovati škody na železnicích a ohrožovati bezpečnost železnic, dále přizvati železniční správu druhé strany k účasti na úředních jednáních o stavbách a opatřeních v blízkosti s. h., jimiž by mohly býti zájmy železnic druhého státu dotčeny, a bráti zřetel na námitky železniční správy druhého státu, jakoby byly vzneseny vlastní železniční správou, dále pak bdíti nad tím, aby nebyla učiněna opatření, jimiž by bezpečnost nebo provoz železnic druhého státu byly ohroženy; konečně zajišťují si oba státy, že při provádění staveb v požárním obvodu železničních tratí, jsoucích na území druhého státu, bude postupováno tak, jako by tyto železniční trati byly na území vlastního státu, a že při stavbě nových tratí poblíž h. nebo při překládání dosavadních tratí bude brán zřetel na ustanovení platná v druhém státě.
Vedle h-ních statutů, jež mají obsahovati generelní úpravu všech v úvahu přicházejících otázek pro celou příslušnou h-i, sjednána byla se sousedními státy řada dalších smluv, jež upravují buď určité otázky nebo týkají se jen určitého úseku h. Sem patří, pokud jde o h-i č-o-rakouskou, úmluva o vedení rakousko-č-é h. a některých souvislých otázkách ze dne 10. III. 1921, č. 288/1922 Sb., jež obsahuje kromě toho, co již uvedeno, ještě v odd. I. ujednání o využití vodních sil řeky Dyje ve trati od počátku společné s. h. u Čížova (Zaisa) až ke konci této h. u Podmolu (Baumöhl) v tom smyslu, že rakouská vláda tu převzala závazek uděliti č-ému podniku příslušná povolení k vybudování k tomu potřebných staveb na rakouském území, v odd. III. pak některá ustanovení o pohraničním Hranice státní.
styku mezi územím valčickým a rakouským, v odd. IV. ujednání o užívání dráhy Mikulov—Valčice—Břeclava, v odd. V. závazek Rakouska umožniti výstavbu vodovodu města Břeclavy na rakouském území a v odd. VI. konečně ustanovení o pohraničním styku v t. zv. trojúhelníku moravsko-dyjském s rakouským územím s ním hraničícím. Na téže h-i uvésti jest pak ještě úmluvu o úpravě technicko-hospodářských otázek na h-ních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsanou v Praze dne 12. XII. 1928 (dosud neratifikována), v níž se stanoví zásady pro způsob a rozsah úpravy a udržování těchto řek, pro rozdělení prací a nákladů tohoto udržování a úpravy mezi oba státy a vzájemné vyúčtování a zřizuje se společná technická komise, jejímž účelem jest urychliti a usnadniti vzájemnou dohodu ve věcech touto úmluvou upravovaných. Pro přestup h. při provádění těchto prací zajišťuje smlouva podobná ulehčení, jako h-ní statut č-o-rakouský pro práce spojené s udržováním h-ní demarkace, společných komunikací a vodních staveb na h-i, a stanoví i jistá ulehčení celní pro materiál, nářadí a stroje potřebné při provádění těchto prací. Konečně obsahuje tato smlouva též ustanovení o likvidaci vodního družstva pro úpravu řeky Dyje od obecní h. Jaroslavice—Křídlovice na Moravě až k dolnorakouské zemské h-i u Starého Přerova, jakož i pobočních toků do konkurence pojatých, zřízeného moravským zemským zák. z 10. XII. 1902, č. 1 z. z. mor. z r. 1903, a dolnorakouským zemským zák. z 10. XII. 1902, č. 4 z. z. dolnorakouského z r. 1903. Likvidaci majetkových poměrů tohoto družstva má provésti zvláštní komise, do níž vyšlou oba státy po jednom zástupci. Zbylé jmění má přejíti stejným dílem na oba státy a archiv (spisy, mapy a plány) bude rozdělen tak, aby každý stát obdržel část jeho, vztahující se na ony trati toků, jež má sám nadále udržovati. Závazky udržovací dělí se tu mezi oba státy tím způsobem, že Č. přejímá závazek udržovati svým nákladem celou dyjskou trať shora zmíněnou, jakož i všechny přítoky uvedené tratě s levé strany a z přítoků na pravé straně toliko Danischův příkop a Dyjský mlýnský potok od mlýna v Jaroslavicích až k s. h-i, Rakousko pak závazek udržovati svým nákladem zbývající část Dyjského mlýnského potoka a ostatní přítoky na pravé straně, při čemž oba státy si vyhrazují právo přenésti jim převzaté závazky na jiné činitele. Pokud jde o h-i č-o-maďarskou, přichází v úvahu úmluva ze dne 12. IX. 1922 o zajištění exploitace závodů Spojené společnosti železáren rimamuráňské a šalgotarjánské; touto úmluvou uznávají oba státy právní i hospodářskou jednotu této společnosti, jejíž závody a majetek jsou položeny v obou státech, a zajišťuje se možnost převozu minerálií, dobytých na území č-ém, do závodů v Maďarsku, dodávka rudy pro Vítkovice a Krompach v dosavadním rozsahu, možnost, aby dosavadní dělníci pracovali dále v závodech společnosti, a konečně pravidelná doprava zásilek společnosti na trati Bánréve—Veledín—Filakovo—Salgó-Tarjan. V důsledku rozhodnutí Rady Společnosti národů ze dne 23. IV. 1923 v otázce šalgotarjánské uzavřeny byly pak v Budapešti dne 9. II. 1924 ve formě protokolů dvě úmluvy, jednak o používání nádraží v Šomošové (Somosujfal) č-mi drahami, jednak o umožnění provozu čedičového lomu položeného severně od obce Šomošky a vývozu výrobků z tohoto lomu do Maďarska. V posléze zmíněné úmluvě zavazuje se Č. dovoliti majiteli lomu ještě další rozšíření lomu otevřením nových jam, zaručuje podniku stejné nakládání jako s podniky č-mi, zajišťuje se exempce pozemků, na nichž se lom nalézá, z pozemkové reformy a ze zákonů vyvlastňovacích, vlastníku lomu zajišťuje se možnost vybudovati dopravní prostředky na dovoz čediče do Maďarska, zaručuje se volný vývoz čediče pro Maďarsko, stanoví se osvobození od daně z obratu pro převoz a vývoz čediče do Maďarska a převoz a dovoz materiálií z Maďarska za účelem usnadnění těžby, stanoví se některá ulehčení celní, majiteli lomu ukládá se povinnost zaměstnávati v lomu osoby bez rozdílu národnosti, pokud bydlí v obcích, jejichž obyvatelé obvykle v lomu pracovali, a stanoví se některá ulehčení při přestupu h. dělníkům z maďarských obcí a modality výplaty mzdy těmto dělníkům. Tyto protokoly byly předloženy prostřednictvím d. k. velvyslanecké konferenci a byvši touto vzaty na vědomí tvoří součást delimitačního díla. Spolu s h-ním statutem byla pak dne 14. XI. 1928 podepsána i smlouva o provádění mezinárodní říční policie na č-o-maďarském h-ním úseku Dunaje a o úpravě lodní dopravy v této říční trati. Pokud jde o provádění říční policie, stanoví se tu zásada, že každý stát zásadně vykonává policii na vlastní části toku, k prvnímu zákroku jsou však na celém toku oprávněny úřady obou států dle zásady prevence. Hranice státní.
Stal-li se případ, jenž zavdal důvod k úřednímu zakročení, přímo na h-ní čáře, nebo nelze-li stanoviti, na území kterého státu se stal, zakládá první zakročení i příslušnost úřadu k definitivnímu projednání případu. Úmluva obsahuje pak v čl. 2 předpisy o tom, jak se příslušné úřady obou států mají navzájem při výkonu říční policie podporovati. V oddíle o plavbě na h-ní trati Dunaje obsahuje pak tato úmluva ještě předpisy o tom, kde mohou plavidla přistávati a kotviti a za jakých podmínek, zejména čeho jest dbáti při přistání v případě nouze. Pokud jde o h-i č-o-polskou, byly uzavřeny tyto zvláštní úmluvy: a) t. zv. krakovský protokol ze dne 6. V. 1924 (č. 274/1925 Sb.), upravující hospodářské a komunikační poměry pohraničního obyvatelstva v pohraničním pásmu na Spiši a obsahující též různé úlevy v pohraničním styku pro pohraniční obyvatele, turisty a lázeňské hosty; úmluva tato byla sjednána v důsledku doporučení resoluce Rady Společnosti národů z 12. III. 1924 (jíž byla definitivně rozhodnuta otázka Javoriny), aby obtíže, vzniklé ve směru hospodářském rozdělením Spiše, byly odstraněny protokolem, jenž by všecky sem spadající otázky upravoval; tento protokol byl schválen velvyslaneckou konferencí a tvoří jakožto rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 5. IX. 1924 součást delimitačního díla; b) úmluva o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky ze dne 18. II. 1928 (dosud neratifikována), jíž zavazují se oba státy provésti soustavnou úpravu řeky Olše od jejího ústí do Odry až do místa, kde s. h. na trvalo opouští její koryto, jakož i úpravu potoka Petrůvky od jeho vtoku do Olše až do místa, kde s. h. na trvalo opouští jeho koryto, a stanoví zároveň modality, jak bude tato úprava provedena (sdělání projektů, provádění prací, rozdělení nákladů, udržování provedených staveb, společná technická komise, celní úlevy při tom); c) úmluva o rybolovu a ochraně ryb v h-ních vodách a ve vodách jejich povodí ze dne 18. II. 1928, jež obsahuje zákazy určitých způsobů lovení ryb, ustanovení o povinnosti přihlížeti k zájmům rybářským při udílení koncesí na využití h-ních vod, ustanovení o jednotné době šetření, o povinnosti zarybňovati, atd.; v této úmluvě definuje se pojem „h-ní vody“ tím způsobem, že rozumí se jimi vody tvořící souvislý úsek téhož vodního toku mezi místem, ve kterém vstupuje s. h. do tohoto toku a místem, kde h. tento tok trvale opouští. Pokud jde o h-i č-o-německou, uvésti jest úmluvu mezi Č-ou republikou a Německou říší o úlevách pohraničního styku mezi územím, které vers. smlouvou připadlo Č-é republice, a územím Německé říše ze dne 4. III. 1924 (č. 23/1926 Sb.), jejíž ujednání stalo se na přání d. k.; úmluva tato obsahuje výpočet celních cest a jiných pohraničních přechodů a stanoví některé úlevy v pohraničním styku pro obyvatele určitých obcí a pro dělníky jdoucí do práce do druhého státu. Úmluva jest připojena k delimitačnímu protokolu této h. a tvoří tak součást delimitačního díla. Pro tutéž část h. č-o-německé na Hlučínsku přichází v úvahu ještě úmluva ze dne 22. III. 1928 o udržování h-ní Odry. H-ní Odrou ve smyslu této úmluvy prohlašuje se tu určitý úsek toku Odry (od říč. km 19'93 nad železničním mostem v Annabergu až k říč. km 27'47 pod ústím Olše), byť i v určitých částech tohoto úseku Olše netvořila s. h-i. Oba státy se tu zavazují udržovati tuto trať podle jednotných zásad, udělovati vodoprávní povolení na této h-ní Odře, jakož i povolení k vybírání štěrku a písku z koryta Odry jen v dohodě s úřady druhého státu, vypracovati na požádání jednoho z obou států projekt úpravy h-ní Odry a provésti tuto úpravu dle zásad ve smlouvě stanovených, prováděti každoročně společné přehlídky této říční trati za účelem zjištění stavu trati a stanovení potřebných udržovacích prací a sdělovati si navzájem údaje o vodních stavech a poměrech ledu, jakož i o velikosti srážek a odtokových množstvích a výsledky technických měření. Konečně zajišťuje úmluva úředníkům a personálu je doprovázejícímu, kteří při provádění této úmluvy musí přestupovati h-i, podobná ulehčení při přestupu h., jaká h-ní statut pro Hlučínsko přiznává osobám činným při udržování h-ní demarkace. Konečně obsahuje úmluva předpisy o jistých celních ulehčeních pro stavební hmoty, nástroje a nářadí, potřebné ku pracem touto úmluvou upravovaným.
Pokud jde o ostatní část h. č-o-německé, jež byla definována poukazem na starou h-i mezi Německem a Rakousko-Uherskem a jež nepodléhala pravomoci d. k. zřízené dle čl. 83 vers., nevztahuje se na ni shora zmíněný h-ní statut č-o-německý, a pro úpravu otázek, jež na ostatní h-i jsou upravovány h-ními statuty, jsou tu rozhodujícími jen staré úmluvy h-ní, pokud obsahují též úpravu těchto otázek a pokud tyto úmluvy byly na základě čl. 289 vers. Č-em obnoveny. Tyto staré h-ní recesy obsahují Hranice státní.
vedle popisu průběhu h-ní čáry též ustanovení o postupu při povolování vodních děl na h-ních vodách, o udržování těchto vod, o evidenci a udržování h-ní demarkace, o udržování patrnosti h. (vykácení pruhu lesa po stranách h.) a pod., a upravují též i řadu specielních otázek vyskytnuvších se na h-i. Vedle tří shora zmíněných h-ních recesů obnovena byla Č-em na základě čl. 289 vers. též úmluva s Pruskem ze dne 16. I. 1864 (vyhl. býv. min. zahr. věcí z 16. I. 1864, č. 27 ř. z.) o usnadnění bezpečnostní služby v pohraničním území obou států a o vzájemné pomoci při živelních událostech (vyhl. č. 387/1921 Sb.). Poněvadž však, jakmile bude na této části h. č-o-německé dokončeno přezkoumání a doplnění h-ní demarkace d. k-í, zřízenou dohodou obou sousedních států, má dojíti k ujednání h-ního statutu č-o-německého pro celou h-i č-o-německou, jímž budou v úvahu přicházející ustanovení těchto úmluv nahrazena, netřeba se jimi blíže zabývati.
5. Udržování a evidence h-ní demarkace. Poněvadž h-ní demarkace jest společné dílo obou sousedních států, jež mají na jeho dalším řádném udržování stejný zájem, bývá způsob tohoto udržování stanoven pravidelně mezinárodními úmluvami sousedních států. Úprava této otázky jest pak pravidelným předmětem h-ních statutů, jak již shora uvedeno. Udržování h-ní demarkace jest pak v h-ních statutech upraveno v celku dle týchž zásad. Pokud jde o h-ní mezníky, ležící přímo v h-ní čáře, bývá udržování jich i náklad s tím spojený rozdělen mezi oba státy tím způsobem, že společná h. rozdělí se na úseky a každý z obou států převezme zcela udržování určitých úseků i náklad s tím spojený tak, aby každému z nich připadla přibližně polovina h. Udržování h-ních mezníků, jež leží výhradně na území jednoho státu a tedy nejsou přímo v h-ní čáře (při h-i mokré a při společných cestách), jakož i udržování značek, zajišťujících měřicky polohu h., přísluší onomu státu, na jehož území jsou osazeny, a tento stát nese i výlohy s tím spojené. Pokud jde o formální postup při odstraňování závad a nedostatků v h-ní demarkaci, tu činí se rozdíl mezi takovými závadami, jež mohou býti odstraněny jen pomocí dokumentárního díla shora uvedeného, nebo jichž odstranění vyžaduje změnu údajů v tomto díle (když mezník jest odstraněn nebo přesazen), a závadami ostatními. Prvně zmíněné závady mohou býti odstraněny jen za účasti zástupců centrálních h-ních úřadů obou států, kdežto odstranění závad posléze zmíněných svěřeno jest obyčejně úřadům I. instance, jež mohou tyto závady odstraniti bez účasti úřadu druhého státu, jsou však povinny učiniti o tom hlášení nadřízenému úřadu centrálnímu, jenž vyrozumí o tom druhý stát. O pracích provedených při odstraňování závad h-ní demarkace shora na prvém místě zmíněných sepíše se dvojmo protokol, k němuž přiložiti jest i případně vyhotovené polní náčrty, měřické záznamy a pod., vzájemně ověřené. V těch případech, kdy poškození demarkace bylo způsobeno osobou bydlící v jednom z pohraničních států, hradí výlohy s odstraněním závad spojené onen stát, na jehož území osoba ta bydlí. Za účelem vyšetření stavu h-ní demarkace mají býti dle h-ních statutů konány společné komisionelní pochůzky h. pověřenými zástupci centrálních h-ních úřadů obou států. Úkolem těchto komisí jest přesvědčiti se na podkladě dokumentárního díla o stavu demarkace, zaříditi odstranění shledaných závad a nedostatků, konservací h-ních mezníků, vymýcení křoví a stromů, jakož i přesvědčiti se, zda nepovstala v pruhu 2 m při h-i nedovolená díla, jež by byla na závadu zřetelnosti h. nebo pochůzce po ní. O jednání komise sepíše se protokol. Pochůzky tyto mají se konati obyčejně po 10 letech. Tímto způsobem upraveno jest udržování h-ní demarkace ve h-ních statutech: německém (na Hlučínsku), maďarském a rakouském, a jest snaha upraviti je tak i v statutech ostatních. O udržování a evidenci h-ní demarkace jednají však též i shora zmíněné staré h-ní recesy (s Pruskem, Saskem, Bavorskem) a pokud Č. k těmto úmluvám dodatečně přistoupilo na základě čl. 289 vers., jsou tato jejich ustanovení závaznými pro udržování demarkace na příslušných úsecích h. č-o-německé. Jelikož však d. k-í, zřízenou dohodou Č-a a Německa, provádí se úplná revise h-ní demarkace na celé h-i č-o-německé, pokud nespadala pod pravomoc d. k. zřízené dle čl. 83 vers., a poněvadž po ukončení těchto prací bude otázka udržování h-ní demarkace upravena h-ním statutem obdobně jako v ostatních h-ních statutech, jest ustanovení těchto starých h-ních recesů pokládati za nepraktická.
Udržování h-ní demarkace spadá v Č-u do kompetence úřadů politických. Dle h-ních statutů shora zmíněných náleží politickým úřadům I. stolice odstraňovati ony závady na h-i, jež lze odstraniti bez pomoci Hranice státní.
h-ního dokumentárního díla, kdežto odstraňování ostatních závad na h-i spadá do kompetence úřadu centrálního. Kompetence ve věcech h-ních v nejvyšší instanci upravena byla čl. I. zák. ze dne 30. VI. 1921, č. 245 Sb., o s-ch h-ích. Dle tohoto ustanovení veškeré záležitosti spojené s administrací, určováním, vytýčením a omezníkováním, jakož i revisí, udržováním a evidencí s-ch hranic jsou po dobu, pokud se provádějí rozhraničovací ustanovení mezinárodních smluv, soustředěny v ministerstvu veřejných prací, jež jest povinno dohodnouti se se zúčastněnými ministerstvy. Ukončení této doby má býti stanoveno vládním nařízením. Až se tak stane, přejdou tyto věci automaticky zpět do ministerstva vnitra, jemuž náležely před vydáním zák. č. 245/1921 Sb.
Aby úřady, do jichž kompetence spadá péče o udržování h-ní demarkace, nabyly včas vědomosti o nastalých závadách demarkace, uložil § 9 zák. č. 245/1921 Sb. všem, kdož drží a spravují pozemky podél s. h., povinnost ohlašovati všecky jimi zjištěné závady h-ní demarkace, jakož i všecky skutečnosti, jimiž by zřejmost h. byla porušena nebo jen ohrožena, starostovi obce, jenž jest povinen oznámiti to příslušnému politickému úřadu. Témuž úřadu jsou povinni oznamovati zjištěné závady demarkace i orgány finanční stráže, jež jest v Č-u na základě § 12 celního zák. (č. 114/1927 Sb.) interní instrukcí pověřena též evidencí h-ní demarkace a zjišťováním závad na ni (viz čl. 59 h-ního statutu č-o-rakouského, čl. 70 h-ního statutu č-o-maďarského a čl. 29 h-ního statutu č-o-německého).
6. Ústavní ochrana s. h. č-é. § 3 úst. list. Č-é republiky stanoví, že „území Č-é republiky tvoří jednotný a nedílný celek, jehož h. mohou býti měněny jen ústavním zákonem (čl. I uvoz. zák.)“. V § 64 úst. list. pak, pojednávajícím o pravomoci presidenta republiky, se stanoví, že mezinárodní smlouvy, jimiž se mění státní území, potřebují souhlasu Národního Shromáždění, kterýžto souhlas dává se v tomto případě formou ústavního zákona zmíněného v čl. I. uvoz. zák. Citací čl. I. uvoz. zák. (zák. ze dne 29. II. 1920, č. 121 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Č-é republiky) v obou těchto ustanoveních jest řečeno, že ústavním zákonem míní se tu podobný zákon, jaký jest druhým odstavcem čl. I. uvoz. zák. k ústavní listině předepsán pro změnu ústavní listiny a jejích součástek. Jaký jest to zákon, stanoví pak § 33 úst. list., jenž praví, že ku změně ústavní listiny a jejích součástí, podobně jako k vypovězení války, jest třeba třípětinové většiny všech členů v každé sněmovně. Jest tedy ku změně s. h. třeba zákona, který byl usnesen v obou sněmovnách třípětinovou většinou všech členů dotyčné sněmovny. Poněvadž pak ku změně státního území a tím ku změně h. nemůže dojíti bez úmluvy se sousedním státem, bude obvyklou formou ústavního zákona o změně s. h. zákon, jímž Národní Shromáždění udělí podle § 64, odst. 1., bod 1. úst. list. souhlas s příslušnou mezinárodní úmluvou, obsahující dohodu se sousedním státem o změně h. Podotknouti jest ještě, že, jelikož § 46, odst. 4. úst. list. stanoví výslovně, že hlasování lidu dle tohoto ustanovení není přípustné jen o vládních návrzích zákonů, jimiž má býti měněna neb doplněna ústavní listina a její součásti, jest hlasování lidu o návrhu zákona o změně hranic přípustno. Zmíněná ustanovení ústavní listiny mluví jednou o změně s. h. (§ 3), jednou o změně státního území (§ 64, odst. 1., bod 1.), kteréžto pojmy splývají, neboť každá změna státního území má za následek změnu s. h. a naopak. Vzhledem k všeobecnému znění ústavní listiny pak nepadá tu na váhu, zda změnou h. zvětšuje či zmenšuje se státní území č-é, a pod pojem změny h. spadá i případ vzájemné výměny stejných ploch územních se sousedním státem. Poněvadž pak citovaná ustanovení ústavní listiny nečiní žádného rozdílu mezi změnami h., nemá rozsah změny pražádný význam a jest proto třeba ústavního zákona ku každé sebe nepatrnější změně s. h. Za změnu s. h. jest pak pokládati i změnu dosavadní mokré h. pevné v h-i pohyblivou, neboť, byť i z příslušné úmluvy nenastává ihned přímo změna státního území, zakládá se tu možnost takových změn v budoucnu, jež v důsledku lability h. pravděpodobně nastanou, a dává se tu tedy jaksi předem souhlas s těmito budoucími změnami. Z týchž důvodů pokládati jest za změnu h. ve smyslu § 3 úst. list. i rozšíření pohyblivosti h. na případy, na něž se labilita dle prvého určení h. nevztahovala. Naproti tomu netřeba považovati za takovou změnu h. změnu mokré h. labilní v h-i pevnou, jelikož s tímto opatřením ani přímo ani nepřímo v budoucnosti nejsou spojeny žádné změny státního území, nýbrž naopak h. se stabilisuje a stává nezměnitelnou, což jest zcela v duchu zmíněných ustanovení ústavní listiny. Jest samozřejmé, že za změnu s. h. ve smyslu § 3 úst. list. nelze pokládati prvé ustanovení h. Hranice státní.
d-mi k-mi v důsledku mírových smluv, i když by se toto ustanovení dělo za platnosti ústavní listiny. Rovněž nelze spatřovati změnu h., k níž by bylo dle § 3, odst. 1., případně § 64 úst. list. třeba ústavního zákona, v tom, že h-ní čára sleduje změny řečiště v případech, kdy byla h. mokrá prohlášena za pohyblivou, jelikož změna h. vyplývá tu již z mezinárodního aktu, tvořícího součást určení h., takže změny takto způsobené lze ještě zahrnouti pod toto určení h. Pokud pak při určení h. stanovená labilita h. vztahuje se i na změny toku, nastalé po vzájemné dohodě obou států, platí to, co právě uvedeno, i o těchto změnách a možno proto zastávati názor, že i když v těchto případech bude regulací provedenou v dohodě obou sousedních států způsobena změna h-ního toku a tím i změna h., nebude k takové regulaci potřebí schválení ve formě ústavního zákona.
7. Vliv s. h. na soukromoprávní poměry; povinnosti a omezení práv, uložených občanům z důvodu s. h. Při vytyčování s. h. d-mi k-mi vycházelo se ze zásady, že soukromoprávní poměry na h-i nemají býti vedením h-ní čáry nikterak dotčeny. Byly proto konány komisionelní pochůzky za účelem vyšetření majetkových poměrů při h-ní čáře, k nimž byli vždy přizváni i zástupci obcí a vlastníci pozemků, jež přicházely v úvahu. Při těchto pochůzkách byly vlastnické poměry vyšetřeny výslechem vlastníků pozemků a místních znalců, načež byly vlastnické h. vykolíkovány, zaměřeny a zaneseny do h-ního operátu. Současně byly vyšetřeny i všechny okolnosti, potřebné pro evidenci katastru. Kde nebylo o vlastnické h-i dosaženo dohody mezi oběma sousedy, byla h. zaměřena dle údajů obou sousedů a zanesena do h-ního operátu jako h. sporná (čarou přerývanou), nebo bylo upuštěno od zaměření těchto vlastnických hranic a tyto přeneseny do operátu z map katastrálních. Nebyly tedy soukromoprávní poměry k půdě vedením s. h. nikterak dotčeny, nehledíc ovšem k následkům vyplývajícím ze změny státní výsosti (změna právního řádu, změna příslušnosti ke katastru a důsledky z toho vyplývající). Pokud h-ní čára vedena byla nikoliv po obvodě katastrů jednotlivých obcí, nýbrž rozdělila tyto katastry, bylo nutno učiniti opatření, aby tyto části katastrů připojeny byly, pokud nemohly existovati jako katastry samostatné, ku katastrálním obcím sousedním. Právním podkladem bylo tu zmocnění dané vládě, aby v pohraničních územích prováděla změny obvodů obcí, a to původně zák. č. 40/1923 Sb. a obnovené zák. č. 131/1925 Sb. Rovněž změny hranic vyplývající z pohyblivosti h. mokré nemají žádného jiného vlivu na soukromoprávní poměry k půdě, než který vyplývá ze změny státní výsosti. V těchto případech pro úpravu soukromoprávních poměrů, zejména vlastnictví, rozhodují tedy všeobecné předpisy soukromého práva. Jelikož však podle § 6 zák. č. 245/1921 Sb. jsou vlastníci břehů h-ních vod povinni zdržeti se všeho, čím by poloha, tvar a směr řečiště těchto vod mohly býti změněny, a jelikož dle § 8 téhož zákona každý umělý zásah v tomto směru vyžaduje schválení ministerstva veřejných prací, nemohou v případě, že řeka si prorazí nové koryto, vlastníci pozemků, na nichž toto koryto vzniklo, uplatňovati bez dalšího právo zaručené jim § 9 zák. čl. XXIII z r. 1885, totiž uvésti řeku do roka zase do původního řečiště, nýbrž jsou povinni dbáti při tom předpisů §§ 6 a 8 zák. č. 245/1921 Sb. Poněvadž pak, vztahuje-li se labilita h. i na tento případ, okamžikem protržení nového koryta změní se ipso facto h. státu, znamená podobný zákrok vlastníků pozemků uměle způsobenou opětnou změnu s. h., k níž by ovšem bylo třeba týchž kautel, jako ku každé jiné změně s. h., čímž jest výkon shora zmíněného práva téměř zcela znemožněn.
Zákonem ze dne 30. VI. 1921, č. 245 Sb., o s-ch h-ích uloženy byly však vlastníkům případně držitelům a spravovatelům pozemků při s. h-i četné povinnosti za tím účelem, aby bylo umožněno vyznačení s. h. v terénu, udržování h-ní demarkace a evidence s. h., aby byla zajištěna patrnost h., umožněna pochůzka h. pohraničními orgány státními a konečně aby bylo zabráněno změnám břehů h-ních vod. Povinnosti tímto zákonem uložené možno roztříditi do několika skupin: a) Především jsou to povinnosti, jež možno zařaditi pod pojem t. zv. zákonných služebností. Tyto spočívají jednak v závazku vlastníků pozemků při s. h-i trpěti jisté zásahy do svého vlastnického práva, totiž trpěti, aby na jejich pozemcích byly postaveny h-ní mezníky a jiná opatření, nutná k řádnému vytýčení o vyznačení s. h., dále trpěti, aby těchto pozemků bylo jakýmkoli způsobem používáno za tím účelem, aby se umožnilo a zabezpečilo stanovení hranic a postavení h-ních mezníků a značek, jakož i provádění oprav na h-ních meznících a značkách, a konečně trpěti obchůzky s. h. legitimovanými Hranice státní.
úředními osobami (§§ 1 a 5 zák.), jednak v povinnosti zdržeti se jistých činností, jež jinak tvoří obsah vlastnického práva; sem spadá povinnost vlastníků pozemků při h-i ponechati pruh v šíři 1 m podél s. h. nezastavěný a nezřizovati v něm žádných zařízení, jimiž by obchůzka h. byla ztížena nebo znemožněna (§ 4 zák.), dále povinnost vlastníků břehů vod, pokud tvoří s. h-i, jakož i vlastníků a uživatelů těchto vod a majitelů vodních práv k těmto vodám, zdržeti se kromě případů hrozícího nebezpečí a kromě případů, kdy ministerstvo veřejných prací udělí k takové změně povolení podle § 8 cit. zák., všeho, čím by povaha, poloha, tvar nebo směr břehů a řečiště těchto vod mohly býti změněny, jakož i povinnost vlastníků břehů těchto vod nezřizovati v pásmu 2 m, stanoveném podle § 7 zák., ničeho, čím by obchůzka těchto vod úředními osobami byla ztížena nebo znemožněna (§ 7 zák.). b) Zmíněný zákon ukládá však občanům přímo i určité konání. Tak povinni jsou vlastníci lesních pozemků při s. h-i, jakož i každý, kdo drží a spravuje tyto pozemky, ve lhůtě, kterou stanoví č. komisař mezinárodní komise pro stanovení hranic, a kde h. není touto komisí přezkoumávána, politický úřad, vymýtiti pruh lesa v šířce 1 m od h. a odstraniti z něho veškeré pařezy, poražené kmeny a klestí (§ 3, odst. 1. a odst. 4., zák.) a udržovati tento pruh trvale vymýcený a v takovém stavu, aby od každého h-ního kamene bylo viděti k oběma sousedním kamenům (§ 3, odst. 2., zák.). Podobně povinni jsou vlastníci, držitelé a správci nezalesněných pozemků při h-i vymýtiti v pruhu 1 m od s. h. všecky stromy a keře (§ 7, odst. 3. a 4., zák.) a udržovati tento pruh trvale vymýcený a v takovém stavu, aby od každého h-ního kamene bylo viděti k oběma kamenům sousedním. Rovněž vlastníci břehů vod, tvořících s. h-i, jakož i pozemků sousedních jsou povinni vymýtiti potřebný pruh porostu v šíři až do 2 m v době a směru, které určí č. komisař mezinárodní komise pro stanovení hranic, po příp. politický úřad, přihlížejíce k tomu, aby vykácením porostu nebyla ohrožena pevnost a stálost břehů, a udržovati tento pruh vymýcený (§ 7, odst. 1., zák.). Do této skupiny pak patří ještě závazek těch, kdo drží a spravují pozemky ležící podél s-ch hranic, nebo podél břehů vod, jež tvoří s. h-i, hlásiti starostovi obce každé jimi zjištěné porušení, zničení, odstranění nebo přenesení h-ních mezníků a jiných značkových kamenů a zařízení, sloužících ku stanovení s. h., po případě i jiné skutečnosti, jimiž by zřejmost h. byla porušena nebo ohrožena (§ 9 zák.). c) Poslední skupinu povinností uložených občanům shora zmíněným zákonem tvoří povinnost postoupiti na vyzvání č-ého komisaře v mezinárodní d. k-i nebo, není-li příslušná s. h. takovou komisí přezkoumávána, na vyzvání politického úřadu bezplatně do vlastnictví státu soukromé mezníky na s. h-i se nacházející, pokud tyto budou uznány za způsobilé pro vyznačení s. h. a pokud při použití jich k tomuto účelu není nutno přemístiti je s dosavadního jejich místa (§ 2 zák.). Opatření toto má povahu vyvlastnění. Veškeré povinnosti, jež byly právě uvedeny, jsou uloženy bez nároku zavázaného na náhradu. Toliko pokud jde o povinnosti vlastníků lesních pozemků vykáceti pruh lesa v šířce 1 m při h-i suché a v šířce až do 2 m při h-i mokré (§ 3 a 7 zák.), stanoví příslušné předpisy, že tito jsou povinni učiniti tak zpravidla bez nároku na náhradu, a v čl. V téhož zákona se praví, že vládním nařízením budou stanoveny případy, kdy výjimečně má se tu poskytnouti náhrada. Toto vládní nařízení nebylo však dosud vydáno. Nesplnění povinností spočívajících v závazku k nějakému plnění nebo opomenutí jest zákonem prohlášeno za politický přestupek, jejž stíhají politické případně policejní úřady pokutou od 100 do 10000 Kč, v případě nedobytnosti vězením až do 3 měsíců (§ 11 zák.). Při každém nesplnění některé z povinností, uložených zmíněným zákonem, může státní správa sama na útraty zavázané osoby dáti vykonati všechna opatření zde zmíněná, nebo dáti uvésti vše ve stav těmto předpisům vyhovující a vzniklé tím náklady vymáhati politickou exekucí (§ 12 zák.).
K ochraně břehů h-ních vod vázána jest dle § 8 cit. zákona o s-ch h-ích každá změna dosavadních vodních děl, zřízení nových vodních děl na těchto vodách, jakož i každé nové použití těchto vod, jež by mohly míti za následek změnu dosavadních břehů, na předchozí povolení ministerstva veřejných prací a případně potřebné povolení vodoprávní nesmí vodoprávní úřad vydati dříve, pokud nezjistí, že svolení ministerstva veřejných prací bylo uděleno.
8. Trestní ochrana h-ní demarkace. Zákon ze dne 30. VI. 1921, č. 254 Sb., o ochraně h-ních mezníků a trigonometrických značek postavil pod zvláštní trestní ochranu mezníky, značkové kameny a jiná zařízení, určená k přesnému stanovení s. h. a vedení jí v patrnosti, tím, že prohlásil za trestné jejich neoprávněné přemístění, odstranění, zničení, jakož i učinění neznatelnými. Jednání tato, pokud ovšem nejde o činy přísněji trestné, jsou, stala-li se úmyslně, přečinem a, stala-li se z nedbalosti, přestupkem. Podobné zvýšené trestní ochrany požívají dle téhož zákona i h-ní vody, neboť každý, kdo by neoprávněně změnil povahu, tvar i polohu nebo směr břehů a řečiště vody, jež tvoří s. h-i, dopouští se, pokud nejde o čin přísněji trestný, přečinu, jednal-li úmyslně, a přestupku, jednal-li z nedbalosti (§§ 1 a 2 zák.). Úmyslně nebo z nedbalosti spáchané poškození neb jiné porušení h-ních znaků, jímž nebyla dotčena patrnost s. h., jest přestupkem (§§ 3 a 4 zák.).
9. Některá statistická data vztahující se na s. h-i a na činnost d-ch k-í. Délka s. h. č-é činí asi 4099 km, z čehož připadá na h-i, již bylo třeba nově vytyčovati, 2621 km a na h-i starou, jež nepodléhala pravomoci žádné d. k., zřízené v důsledku mírových smluv (největší část h. s Německem), asi 1478 km. Délky hranic s jednotlivými sousedními státy jsou pak tyto: s Rakouskem 558 km, s Maďarskem 832 km, s Rumunskem 201 km, s Polskem 968 km, s Německem na Hlučínsku 67 km, stará h. 1478 km. H. s jednotlivými státy jsou rozděleny na úseky, dle nichž pak provedeno číslování h-ních mezníků. Těchto úseků jest na h-i s Rakouskem 12, s Maďarskem 28, s Rumunskem 5, s Polskem 30, s Německem na Hlučínsku 1, na staré h-i s Pruskem 23; na ostatních částech staré h. budou úseky stanoveny teprve při prováděném novém zaměření této h. H-ních mezníků osazeno při vytyčování nové h. celkem 34165 kusů. Rozdělení jich na jednotlivé h. a druhy patrno jest z této tabulky:
Hranice Trojstátních Základních Hlavních Mezilehlých Doplňovacích Polygonálních Dohromady
s Rakouskem 2 11 735 2961 2961 474 7144
s Maďarskem 1 27 746 3737 2792 2225 9528
s Rumunskem 1 2 1079 1107 — 1271 3460
s Polskem 1 33 1357 11900 — — 13291
s Německem na Hlučínsku — 2 169 571 — — 742
Úhrnem 5 75 4086 20276 5753 3970 34165
Kromě toho osazeno nově při přezkoumávání staré h. s Německem do r. 1929 asi 1412 různých mezníků a adaptováno asi 2200 mezníků starých. Pro dokumentární dílo h-ní bylo vyhotoveno map a listů podrobného popisu h.:
Hranice Listů hraniční mapy Podrobného popisu hranic listů
1:2500 1:2880 1:5000 1:25000 1:200000
s Rakouskem . . 56 215 — 61 5 400
s Maďarskem . . — 393 46 68 9 558
s Rumunskem. . 145 — — 17 2 673
s Polskem . . . . 15 434 — 83 9 750
s Německem na Hlučínsku . . . 23 — 5 4 1 150
Úhrnem . . . 239 1042 51 233 26 2531
Pro starou h-i zbývá ještě mapy vyhotoviti. Polních náčrtků vyhotoveno celkem 4185, a to na h-i s Rakouskem 893, s Maďarskem 1088, s Rumunskem 340, s Polskem 1809, s Německem na Hlučínsku 55. Jednotlivé d. k. měly pak tento počet schůzí: č-o-rakouská 31, č-o-maďarská 40, č-o-rumunská 31, č-o-polská 28, č-o-polská na Hlučínsku 28 a č-o-německá pro Hlučínsko 7.
10. Přestup s. h. jest upraven předpisy celními, policejními (pasovými), zdravotními, veterinářskými, leteckými, železničními, plavebními, automobilovými, předpisy o transitu atd., ať již mezinárodními ať interními. O tom viz příslušná hesla.
Literatura.
Mimo příležitostné články a spisky není žádné souborné vylíčení, jmenovitě po stránce právní. Pokud jde o vývoj otázky československých hranic na mírové konferenci, viz studii dra. Vochoče: „Dr. Beneš a mírová konference Pařížská“ ve sborníku „Dr. E. Beneš“.
Josef Netík.

Citace:

Hranice státní. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 809-828.