Čís. 15465.

K výkladu § 530, posl. odst. c. ř. s. Soud rozhodující o žalobě o obnovu jest povinen dbáti z úřadu, zda jde skutečně o nové skutkové okolnosti nebo průvody podle § 530 čís. 7 c. ř. s., zejména jde-li o obnovu sporu o rozluku manželství.
(Rozh. ze dne 3. října 1936, Rv II 601/36.)
Nižší soudy vyhověly žalobě o obnovu, v níž žalobce uplatňoval jako novou skutečnost podle § 530 čís. 7 c. ř. s. cizoložství žalované své manželky, zrušily rozsudek, jímž žaloba žalobcova na rozluku jeho manželství se žalovanou byla zamítnuta, a vyslovily, že se manželství stran rozlučuje z viny obou stran.
Nejvyšší soud zamítl žalobu o obnovu. Důvody:
Při žalobě o obnovu jest dbáti soudu z úřadu, zda uplatnění nových skutkových okolností nebo průvodů podle § 530 č. 7 c. ř. s. nebylo bez viny strany za obnovu žádající možné do té doby, než ústní jednání v hlavní věcí bylo skončeno (Sb. n. s. čís. 5541 a 8131). Na žalobci jest, aby příslušný přednes ve smyslu posledního odstavce § 530 c. ř. s. v žalobě učinil, a náležitě opodstatnil a pod důkaz postavil, že nedopustil se v tom směru nijaké nepečlivosti neb liknavosti a že tedy skutečně bez své viny naprosto nemohl dotčené nové skutkové okolnosti a průvody v prvé stolici uplatniti. Na pouhé okolnosti, zda o noných těchto okolnostech a průvodech v základním sporu věděl čili nic, nezáleží. Mohl-li však žalobce předpokládati, že určité osoby budou něco o věci věděti, měl po nich pátrati již v hlavním sporu. Shora uvedená povinnost soudu z úřadu mu uložená zavazuje soud k tím větší přísnosti, jde-li o obnovu sporu o rozluku manželství, kdy jest soudu zákonem uloženo, aby z moci úřední bral v ochranu platný sňatek proti všelikému svévolnému odporu (§ 14 dvoř. dekr. z 23. srpna 1819 č. 1595 Sb. z. s. a § 10 nař. min. sprav, z 9. prosince 1897 č. 283 ř. z.), a kdy jde o to, aby manželství bylo udrženo případně aby nemohlo dojiti k jeho zrušení bez zákonem uznaných důvodů. Žalobce v souzeném případě pouze uvedl, že se o nových průvodních prostředcích o cizoložství žalované dověděl dne 4. srpna 1935 od jistého Eduarda J., kdy se mu podařilo tohoto dne vypátrati adresu jmenovaného svědka prostřednictvím policie v K. Avšak již v základním sporu rozlukovém žalobce dne 22. června 1928 uváděl, že žalovaná měla s jistým agentem J. důvěrný poměr a že ten sami vypravoval, že se žalovanou tělesně obcoval a vedl o tom za svědka pouze rolníka Jana O. v H. Ten byl též u procesního soudu za přítomnosti žalobcovy dne 26. září 1928 vyslechnut a také vypověděl, že mluvil se zmíněným agentem, který se ptal na nějakou ženskou, již popisoval a jejíž bydliště označoval uvedením ulice, že však svědek nepoznal z toho určitě, že by se jednalo o žalovanou. O tom, že by podnikl všechny kroky, aby adresu tohoto svědka po případě i ostatních svědků již v původním sporu mohl soudu oznámiti, a že všechny tyto jeho kroky přes veškerou jeho námahu a píli se setkaly š nezdarem, žalobce vůbec nic ani netvrdil, tím méně důkazy neb osvědčení o tom nabídl. Za shora dotčeného stavu věci mohl však žalobce po prvuvedeném svědku J. již hned za původního sporu pátrati a od něho potřebné důkazy o cizoložství žalované si opatřiti. Ze shora uvedeného je patrné, že žalobce při opatřování si průvodů o cizoložství žalované nepočíná si nijak bedlivě, naopak že se o zjištění adres příslušných svědků vůbec nestaral aneb aspoň ne náležitě staral. Když ve sporu o obnovu ani netvrdil,, tím méně prokázal, že nic nezanedbal, co mu procesní povinnost opatřiti si pro původní spor náležité důkazy o cizoložství žalované ukládala, pak není tu dána základní podmínka přípustnosti žaloby o obnovu.

Citace:

č. 15465. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 910-911.