NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916) - Odstraněna-li část příslušenství předmětu v exekuci

Odstraněna-li část příslušenství předmětu v exekuci jsoucího, jest lhostejno, zda věřitel, který dospěl poslední na pořad a nebyl uspokojen, jest též vydražitelem a že kupujícím dle odhadního protokolu nebylo ničeho o odstranění známo. Zmaření exekuce ve smyslu zák. o mař. ex. jest dokonáno ostatně již okamžikem odstranění.

Důvody:
... Přihlížeti sluší ke zmateční stížnosti jen potud, pokud — provádějíc uplatňované věcné důvody zmatku — uvádí, že soudní dvůr vzal neprávem za to, že tu jest vůbec škoda, přicházející v úvahu s hlediska §u 1. zák. o maření exekuce, zejména že je zde taková škoda, převyšující obnos 100 K, a že z tohoto důvodu neprávem uznáno, že jednání je přečinem dle §u 1. zák. o maření exekuce. Čin prý by mohl na nejvýše přijíti v úvahu toliko jako přestupek dle §u 1. resp. 3. zák. o maření exekuce, a měli prý býti obžalovaní úplně sproštěni obžaloby, poněvadž — je-li zde přestupek — trestnost úplně zanikla, jelikož nastalo promlčení. Soudní dvůr zjišťuje, že hypotekární věřitelka a zároveň vydražitelka, Kreditní společnost v P., po rozvrhu výtěžku v obnosu 176100 K vyšla na prázdno se zbytkem své pohledávky per 80453 K 66 h jako poslední hypotekární věřitelka, jež přišla na řadu, takže odstraněním předmětů v odhadní ceně 1176 K, na něž se vedla exekuce, nemohl nikdo jiný býti poškozen, než toliko tato věřitelka. Ovšem zjišťuje soudní dvůr také, že prodej předmětů, na něž se vedla exekuce, se stal dle odhadního protokolu, aniž by koupěchtiví k dražbě se dostavivší věděli, že scházejí předměty příslušenstva obžalovanými odstraněné, z čehož plyne, že odstranění těchto předmětů nemělo žádného vlivu na výši nejvyššího podání. Nelze však přisvědčiti výkladu zmateční stížnosti, že dle toho lze pokládati za poškozenou odstraněním předmětů Kreditní společnost toliko jako vydražitelku, nikoli však jako věřitelku, jelikož jí přec byl přikázán stejný podíl na nejvyšším podání, který byl by na ni vypadl, kdyby tu byly předměty, jak se beztoho za to mělo při dražbě. Škoda, již Kreditní společnost i třeba případně utrpěla jako vydražitelka, nepřichází prý však v úvahu se stanoviska zákona o maření exekuce. Naproti tomu ale dlužno přisvědčiti vývodům rozsudku, dle nichž v tomto případě, kde vydražitelka je totožnou s hypotekární věřitelkou, jež vyšla na prázdno se značnou částí svého pohledávání, nelze rozlišovati mezi škodou, již věřitelka utrpěla jako taková, a mezi škodou, již utrpěla jako hypotekární věřitelka. Právem poukazuje rozsudek na to, že hypotekární věřitel se nesúčastňuje dražby dobrovolně, že naopak draží v úmyslu, aby vydražením předmětů lépe uhradil svou pohledávku, než by se mohlo státi přikázáním nedostatečného výtěžku. Nikoli z podílu na výtěžku, jehož výše je úplně lhostejnou pro hypotekárního věřitele, jakmile nejvyšší podání nepřevyšuje obnos hypo- tekárního pohledávání, nýbrž z ceny předmětů chce hypotekární věřitel uhraditi svou pohledávku vydražením nemovitosti. Škoda mu vzejde tudíž jako hypotekárnímu věřiteli, byla-li cena vydraženého předmětu zmenšena nějakým jednáním, jež se trestá dle zákona o maření exekuce. Nesprávným je také názor zmateční stížnosti, že dříve, než možno zodpověděti otázku, zda vůbec je poškozen hypotekární věřitel jako takový znehodnocením vydraženého předmětu a v jaké výši trpí škodu, dlužno prý zjistiti, že nedojde úplné úhrady v ceně vydraženého předmětu v tom stavu, v němž mu předmět byl odevzdán. Nehledě k tomu, že soudní odhad byl beztak již proveden během exekučního řízení, nemůže ani sebe pečlivější odhadnutí skýtati záruky, že hypotekární věřitel, který vydražil předmět, také by docílil skutečně výtěžku, který by stačil na úhradu schodku jeho hypotekárního pohledávání, prodá-li předmět jinému, a není přípustno, otázku škody činiti závislou na tom, zda se snad náhodou docílí takový výtěžek. Jakmile hypotekární věřitel vydražil předmět exekuce, aby dosáhl úhrady svého pohledávání, pozůstává jeho škoda, již trpí jako vydražitel, tak také jako hypotekární věřitel v případě znehodnocení tohoto předmětu odstraněním jeho součástí v ceně odstraněných předmětů, leč že by obnos, jímž vyšel na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání, nedosáhl ceny odstraněných předmětů, což však v tomto případě vůbec nemůže přijíti v úvahu při ohromné výši schodku; v případě naznačeném by ovšem škoda byla omezena menším obnosem schodku.
Neopodstatněnost zmateční stížnosti plyne ostatně také z následujících úvah. Skutková podstata přečinu dle §. 1. zák. o mař. ex. je tu, pak-li někdo odstraní neb znehodnotí předměty, na něž se vede exekuce, v úmyslu, aby za exekuce mu hrozící anebo během exekuce úplně neb z části zmařil uspokojení věřitelů, převyšuje-li škoda 100 K. Trestní čin je totiž skončen v době, kdy předměty byly odstraněny neb znehodnoceny. Dle zjištění rozsudku stalo se také v tomto případě předmět odsouzení tvořící odstranění předmětů příslušenstva již před dražbou a byl trestní čin tudíž již dokonán před dražbou. Dle toho není přípustno otázku již založeného skutkového děje činiti závislou na později nastalém výsledku dražby, zvláště když případně ani nemusilo dojíti k dražbě, anebo řízení trestní pro odstranění mohlo býti provedeno již před dražbou. Slušelo proto posuzovati škodu toliko dle stavu v době odstranění předmětů, na něž se vedla exekuce, a plyne z obnosu znehodnocení podstaty, že škoda ta převyšuje obnos 100 K, jakmile není nepochybně zjištěno, že podstata také po té, když byla znehodnocena, stačí k úplné úhradě pohledávek, což netvrdí ani zmateční stížnost. Obžalovaní mohou se ve svůj prospěch tím méně dovolávati výsledku dražby, ana i okolnost, že účastníci dražby v době této nevěděli, že scházejí části předmětu exekuce a že tudíž odstranění těchto částí nemělo vlivu na nejvyšší podání, nemohla již napraviti škody, jež vzešla věřitelům před tím nastalým znehodnocením podstaty, nýbrž je toliko náhodou, kterou následky způsobené škody dodatečně byly odvráceny, aspoň pokud se týče věřitelů, kteří následují v pořadí za Kreditní společností. Jelikož však zmateční stížnost uplatňuje nastalé promlčení jen pro ten případ, kterého tu není, jak svrchu vylíčeno, že by totiž čin obžalovaných při správném užití zákona tvořil toliko přestupek dle §u 1. neb 3. zák. o mař. ex., stává se v tomto bodě sama o sobě bezpředmětnou ...
(Rozhodnutí kasačního soudu ze dne 9. října 1915, č. j. Kr II 123/15/4.) —i—

Citace:

Odstraněna-li část příslušenství předmětu v exekuci. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 2, s. 105-107.