Čís. 6277.

Věřitel, jenž pohledávku postoupil a oznámil postup, přihlašuje pohledávku k rozvrhovému řízení, není účastníkem rozvrhového řízení a nepřísluší mu právo k rekursu do rozvrhového usnesení.
(Rozh. ze dne 15. září 1926, R I 801/26.)
Rekursní soud odmítl rekurs Václava K-a do rozvrhu výtěžku za exekučně prodané movitosti. Důvody: Václav K. napadá rozvrhové usnesení prvního soudu proto, že výtěžek ve zbytku 888 Kč nebyl přikázán jemu, nýbrž neprávem na pohledávky Jana H-a. Stížnost Václava K-a jest nepřípustnou. Podle § 286 prvý odstavec ex. ř. platí o rekursech proti rozvrhovým usnesením při exekucích zabavením a prodejem svršků ustanovení §u 234 ex. ř. Dle §u 234 ex. ř. jsou dlužník a oprávnění, kteří ku rozvrhovému roku se dostavili, toliko v mezích práva, které přísluší jim podle §u 213 ex. ř. k odporu, oprávněni napadati rozvrhové usnesení. Toto právo rekursu nepřísluší však stěžovateli Václavu K-ovi, jelikož není oprávněným věřitelem. Podle §u 286 druhý odstavec ex. ř. mají z rozdělované podstaty nejprve zapravený býti náklady na odhad a dražbu a potom v čas přihlášené pohledávky zástavní. K rozvrhovému roku přihlásil Václav K. pohledávku 3060 Kč a žádal, aby přikázáno bylo 888 Kč Karlu S-ovi, jemuž pohledávku tu postoupil; tím, že Václav K. svou pohledávku postoupil Karlu S-ovi, stal se tento věřitelem, nastoupil dle §u 1394 obč. zák. v práva Václava K-a a tento přestal býti oprávněným a není proto již oprávněn s postoupenou pohledávkou nakládati a také ovšem ne ku jejímu přihlášení ku rozvrhovému roku а pak k rekursu proti rozvrhovému usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud nepřiznal rekurentu oprávnění k rekursu do rozvrhového usnesení a pro nedostatek tohoto oprávnění odmítl rekurs právem. Postupem pohledávky (§§ 1392 a násl. obč. zák.) přestane postupitel býti věřitelem a na jeho místo vstupuje jiný věřitel. Rekurent, přihlašuje pohledávku k rozvrhovému roku, oznámil, že postoupil svou pohledávku Karlu S-ovi. Podle toho, co o postupu bylo uvedeno, rekurent přestal býti věřitelem, nebyl již oprávněným účastníkem rozvrhového řízení a důsledkem toho ani rekurs do rozvrhového usnesení mu nepříslušel (§§ 286 a 234 ex. ř.). Stanovisko rekurentem v dovolacím rekursu zastávané, že přes oznámený postup pohledávky právo k rekursu měl, není tedy správné.

Citace:

č. 6277. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 235-236.