Č. 3336.

Administrativní řízení. — Právo horní: I. Strana nemá absolutního nároku na to, aby každému jejímu návrhu průvodnímu bylo vyhověno. — II. Zamítnuií návrhu na provedení důkazu znaleckého může tvořiti podstatnou vadu řízení jen tehdy, byl-li nabídnut důkaz pro projednávanou věc významný. — III. úřad báňský je povolán posouditi, zda znalci z oboru geologie, hornictví a hydrologie mají dostatečnou kvalifikaci odbornou a zda dobré zdání jimi podané je způsobilé sloužiti za podklad rozhodnutí. — IV. Úřad je povinen zabývati se každou věcnou výtkou, kterou strana vznese proti správnosti znaleckého posudku.
(Nález ze dne 8. března 1924 č. 3763.)
Věc: Obec T. a Dr. Alfons C. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic- Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (vrch. báň. rada Dr. Frt. Kňourek — za zúčastněnou báňskou společnost Dr. Rudolf Stejskal z Prahy) o zúžení ochranného pásma a zrušení zákazu rubání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se zúčastněné straně nepřisuzují.
Důvody: Revírní báňský úřad v Mostě nařídil výnosem ze 17. března 1916, že v dole N., náležejícím firmě B. K., a to v revíru zvaném »F.«, má při dolování ve 3. vrstvě uhelné sloje býti zachován ochranný pilíř o průměru 100 m na ochranu vrtby č. 1725, jež provedena na dně tohoto dolu a v níž navrtána podložní voda.
Podáním z 10. dubna 1920 zažádala správa dolů, aby tento ochranný pilíř byl zmenšen na průměr o 20 m.
K žádosti té stanoveno komisionelní jednání na clen 21. května 1920, při němž za účasti stran, dvou znalců z oboru hornictví, jakož i zástupce státního zřídelního inspektorátu v K. V. vykonáno šetření na místě samém a při němž i horničtí znalci podali své dobrozdání v ten smysl, že prohlásili žádané zmenšení ochranného pilíře za určitých, blíže vyjmenovaných podmínek za přípustné, ježto tím teplická vřídla nebudou ohrožena. Poněvadž jak zástupce státního zřídelního inspektorátu tak i zástupce majitelů teplických vřídel si vyhradili podati své vyjádření písemně, bylo jednání odročeno.
Než došlo k pokračování v tomto jednání, provalila se dne 8. června 1920 do nedaleké již vyrubané komory č. 62 podložní voda. Revírní báňský úřad vykonal zde komisionelní šetření a vydal pak dle § 220 a násl. hor. zák. výnos z 12. června 1920, jímž mimo jiná opatření nařídil správě dolu, aby v revíru F. až nadále veškeren porub slojí zastavila, kterýžto zákaz vysvětlen výnosem z 21. června 1920 v ten smysl, že se vztahuje prozatím pouze na užší revír, t. j. na onu část jeho, jež leží východně a jižně od dosavadního ochranného pilíře pro vrtbu č. 1725.
Následkem této události ustanoveno o původní žádosti těžařstva nové komisionelní šetření, k němuž mimo znalce hornické přibrán i znalec z oboru hydrologie. Na základě tohoto, jakož i celé řady dalších šetření, dosavadních statistických dat i nově provedených pokusných vrteb podali jak znalci z oboru hornictví, tak znalec hydrologický dobrozdání v ten smysl, že za podmínek blíže vyjmenovaných lze žádosti těžařstva vyhověti bez ohrožení dolů i teplických zřídel. Když pak i zástupce státního zřídelního inspektorátu projevil souhlas s těmito posudky, vydal revírní báňský úad v M. v souhlasu s osp-ou v D. rozhodnutí ze 4. srpna 1922, jímž žádosti těžařstva za přesného dodržení celé řady podmínek vyhověl, a zároveň odvolal, resp. omezil zákaz dolování v revíru F.; vyslovený výnosy z 12. a 21. června 1920.
Odvolání z rozhodnutí toho dnešními st-li podané zamítl pak žal. úřad nař. rozhodnutím.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a vytýkající jemu nezákonnost i vadnost řízení uvážil nss toto:
1. První námitkou, která jest procesního rázu, uplatňuje stížnost vadnost řízení, již spatřuje v tom, že žal. úřad nevyhověl návrhu st-lů na přibrání specielního znalce z oboru geologie. V této formulaci může námitka míti jen ten smysl, že jest za všech okolností vadou řízení, nevyhoví-li úřad návrhu strany na připuštění průvodního prostředku. Strana nemá však absolutního procesního nároku na to, aby jakémukoli návrhu průvodnímu bylo vyhověno, a je proto tato námitka stížnosti ve své všeobecnosti, s jakou je formulována, bezdůvodná.
Zamítnutí návrhu na provedení důkazu znaleckého může arci zakládati vadu procesní a to vadu podstatnou, avšak jen tenkráte, byl-li nabídnut důkaz, který je pro věc úřadem projednávanou významný. St-lé v dalších svých námitkách tvrdí, že dotčený návrh vskutku významný byl, leč otázku tuto lze zkoumati jen v souvislosti s dalšími námitkami, s nimiž i tato prvá námitka stojí a padá.
2. V další skupině námitek obrací se stížnost proti znaleckým dobrým zdáním, jež úřady právní položily za základ svého rozhodnutí, a vytýká, že skutková podstata nař. rozhodnutí zůstala neúplná, neboť prý způsob provedení a míru nutných bezpečnostních opatření bylo lze v daném případě spolehlivě posouditi jedině na základě šetření, jež se opírá o exaktní geologický podklad, tedy o dobré zdání znalce z oboru geologie.
Procesně právní smysl této námitky je zřejmě ten, že odborné znalosti znalců v řízení správním slyšených t. j. znalců hornických a znalce hydrologa nedostačují k spolehlivému zjištění vlivu povoleného dolování na teplické vody thermální, a že tedy dobrá zdání těmito znalci podaná nejsou způsobilá poskytnouti dostatečný podklad pro nař. rozhodnutí.
Jde tu tedy o otázku tak řečené formální průvodnosti provedených důkazů znaleckých, t. j. o zásadní způsobilost slyšených znalců podati odborný posudek, jehož jest v daném případě potřebí. Otázka tato padá však právě tak, jako otázka věcné průvodnosti do rámce oceňování důkazů, k němuž jest povolán úřad správní ve věci rozhodující.
Dlužno si tedy uvědomiti, kam až sahají hranice kognice nss-u vůči oceňování důkazů, správním úřadem předsevzatých. Ježto běží o zjištění podstaty skutkové, sluší hranici kognice soudní hledati v ustanovení § 6 o ss. Nss může tedy zkoumati jen, zdali úřad správní nepřekročil procesně-právních mezí oceňování důkazů.
Po této stránce bylo uváženo, že zodpovědění otázky o dostatečné odborné kvalifikaci slyšených znalců spočívá na posouzení vzájemného vztahu tří příbuzných odvětví, t. j. všeobecné geologie, hornictví a hydrologie, kterážto poslední v sobě zahrnuje i morfologii pevné kůry zemské, a na kritickém hodnocení ceny a významu, které mají odborné vědomosti toho neb onoho odvětví vědného pro posouzení konkrétních okolností faktických. Než všechny tyto vztahy mají opět povahu otázky odborné, soudcovskému přezkoumání se vymykající a neměl tedy nss možnosti věcně jimi se zabývati.
Naproti tomu jest úřad báňský, jakožto úřad odborný, obsazený odborníky z oboru hornictví, povolán, aby bez jakéhokoli dalšího šetření vzájemnou relaci těchto tří oborů vědních, jež jsou spolu tak úzce příbuzný a z nichž jeden jest právě vlastním oborem úřadů báňských, posoudil a význam jejich pro zjištění odborné otázky do rámce ootčených odvětví vědných zřejmě spadajících, hodnotil. Jestliže tedy v daném případě žal. úřad na základě svých odborných vědomostí uznal, že slyšení znalci mají dostatečnou odbornou kvalifikaci k zodpovědění faktických otázek jim předložených a že tedy jimi podané dobrozdání je způsobilé sloužiti za bezpečný podklad pro rozhodnutí věci samé, nepřekročil tím nikterak procesně právních mezí volného hodnocení důkazů, a to tím méně, kdyžtě v tomto svém úsudku byl podporován prohlášením státního zřídelního inspektorátu, vystupujícího ve funkci odborného poradce.
Další námitka týká se t. zv. materielní průvodnosti podaných dobrozdání, popírajíc, že provedené znalecké důkazy obsahově stačí, aby opřely skutkový podklad, z něhož žal. úřad vycházel.
V tom směru vytýká stížnost, že nesouvislost mezi vodami z vrteb č. 1717 a 1725 a hladinou vod v šachtě D., kterou hydrologický znalec tvrdil, není ještě důkazem nesouvislosti a neexistence vzájemných účinků mezi mezi vodami z řečených vrteb a vřídly teplickými. K tomu dlužno poznamenati, že hydrologický znalec popřel souvislost teplických vřídel s vodami ze jmenovaných vrteb netoliko na základě srovnání vod z těchto vrteb se stavem vodoměru D-ského, nýbrž založil je i na celé řadě vodoměrných dat teplických vřídel samých. Zdali však měření tato stačí jako podklad pro úsudek znalecký, souvistost řečených vod popírajících, je otázka odborná, která dle toho, co svrchu bylo řečeno, uniká soudnímu zkoumání.
3. Další námitkou vytýká st-lka vadnost řízení, která dle jejího mínění způsobena je tím, že úřad nepojal v okruh svých úvah geologických dobrozdání St., H. a L., vypracovaných v době velkých průtrží v revíru O., ač st-lé v řízení správním na dobrozdání ta opětně poukázali.
Procesní význam této námitky jest patrně ten, že se žal. úřad nezabýval kritikou, kterou strana v řízení přednesla proti dobrozdání znaleckému v řízení tomto opatřenému operujíc se znaleckými posudky geologů právě jmenovaných. Sluší zajisté přiznati, že je povinností úřadu zabývati se každou věcnou výtkou, již strana proti správnosti úsudku znaleckého vznese, a je lhostejno, zda strana čerpá podklad této své kritiky z vlastních odborných zkušeností, či z informací daných znalcem stranou samou přibraným, či snad z odborné literatury nebo z jiného pramene. Avšak právě v daném případě nedopustil se žal. úřad v tomto směru žádného opomenutí, neboť na uvedenou kritiku znaleckého posudku, v provedeném řízení podaného, v nař. rozhodnutí reagoval, poukázav ve shodě se spisy na to, že provedeným šetřením získány byly cenné poznatky a zjištěny významné skutečnosti jak po stránce geologické (petrografické) tak i po stránce hodrologické, ze kterýchžto poznatků vyplývá, že dobrozdání jmenovaných tří hydrologů jsou zastaralá, zvláště když předstižena byla zkušenostmi úřadem samým za celou řadu let nabytými.
Ze všech těchto důvodů slušelo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Výrok o útratách zakládá se na ustanovení § 40 zák. o ss.

Citace:

č. 3336. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 757-761.