Čís. 9312.
Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Byla-li na směnce udána platebna jako údaj místnosti (nevlastní domicil), jest sice směnku presentovati a pro neplacení protestovati v platebně, avšak jen proti příjemci. Je-li však platebna údajem osoby (nevlastní domiciliát), jest směnku presentovati a pro neplacení protestovati v platebně proti takto udanému zmocněnci. Byla-li směnka splatná ve spořitelně, jde o nevlastní domicil, nikoliv o nevlastního domiciliata.
Bezvýznamné vady nemají v zápětí neplatnost protestu, jen když lze z celého obsahu protestu vyčisti jeho podstatné náležitosti.
(Rozh. ze dne 25. října 1929, Rv II 644/29.) Proti směnečným platebním příkazům namítl žalovaný, výstavce směnek, že zažalované směnky nebyly vůbec předloženy k placení a nebyly řádně protestovány. Procesní soud prvé stolice směnečné platební příkazy zrušil. Důvody: K zachování postihového nároku proti žalovanému, výstavci zažalovaných směnek, bylo podle § 37 sm. zák. třeba jednak presentace, jednak protestů. Směnky byly opatřeny doložkou: »Zahlbar in der städtischen Spaarkasse in P.«, kdežto adresa zněla: »Eheleute M. Franz und Marie X. in P.«. Platební místo není tudíž rozdílné od směnečníkova bydliště a proto nejde o směnky domicilované ve smyslu § 22 směn. zák., nýbrž jen o uvedení platebny. V takovém případě jest presentaci a protest vykonati u platebny udané na směnce, ale proti příjemcům směnek (viz judikát čís. 170 a rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 23. května 1905, čís. 158). Jest tudíž protestatelii v takovém případe příjemce. Protesty ohledně sporných směnek byly vzneseny tím způsobem, že notář na požádání městské spořitelny v P. a za jejího souhlasu převzal směnky ve své kanceláři, poznamenav, že podle prohlášení spořitelny krytí pro směnky nedošlo. Protesty ty nevyhovují předpisům § 95 a § 98 směn. zák. Podle § 98 směn. zák. bylo presentaci a protestaci provésti' v obchodní místnosti Městské spořitelny v P. jako platebny a mohlo se tak státi na jiném místě (v tomto případě v kanceláři notářově) jen se svolením účastníků, totiž oné osoby, proti níž protest měl býti vznesen, v souzeném případě tedy obou příjemců a nestačilo' k tomu pouhé svolení platebny. Uvedení platebny má jen ten význam, že presentace a protestace mají býti vykonány u ní, nikoliv však proti ní; protestatelii není, jak již nahoře bylo uvedeno, platebna, nýbrž příjemce. V protestu musela býti uvedena jména těchto protestátů (§ 95 čís. 2 směn. zák.), do protestu musí také pojat býti údaj, oč byl žádán protestât, a jeho odpověď (§ 95 čís. 3 směn. zák.). To vše se nestalo a mimo to, jak již uvedeno, staly se presentace a protest na jiném místě. Aby zachován byl postihový nárok žalobkyně proti výstavci (žalovanému), k tomu bylo třeba presentace a protestace řádně podle uvedených předpisů vykonaných, a, jelikož se tak nestalo, pozbyla žalobkyně směnečného nároku proti žalovanému. Žalobkyně sice tvrdila, že podle ujednání s příjemci i se žalovaným byla presentace i protestace prominuta, avšak, nehledíc k tomu, že se tak nestalo způsobem předepsaným v § 38 směn. zák., a jen v tom případě by neplatil požadavek § 37 směn. zák., nebylo tvrzení to prokázáno, neboť svědci udali, že se ono ujednání nestalo, a nasvědčuje tomu též to, že žalobkyně přece dala směnky protestovati, což by zajisté nebyla učinila, kdyby bylo pravdou, že presentace a protest byly prominuty. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jde o právní posouzení případu, totiž o rozhodnutí otázky, zda je tu platný protest, čili nic. Odvolací soud odpovídá na tuto otázku v souhlasu s napadeným rozsudkem záporně. Není tu směnky domicilované, jak se mylně uvádí v protestu, nýbrž jde jen o určení platebního místa. Protest měl tedy býti učiněn v tomto platebním místě, u žalující spořitelny, a nikoli v místnosti notářově. V protestu měli býti uvedeni přijatelé jako ony osoby, proti nimž byl protest podán, a jen oni mohli by býti považováni za účastníky, s jejichž souhlasem by mohla nastati odchylka co do místa protestu ve smyslu § 98 směn. zák., nehledíc k tomu, že by to musilo býti vyznačeno v protestu, což se nestalo. Bylo tedy v tomto případě pochybeno· nejen proti předpisu § 98 (2), nýbrž i proti předpisům § 95 čís. 2 a 3 směn. zák. To jsou podle názoru odvolacího soudu tak podstatné vady protestu, že jej nelze uznati za vyhovující předpisům směnečného zákona. Jest v podstatě směnečného práva, že všecky jeho předpisy jest míti za přísné a kategorické a nečiní v tom, výjimku ani §§ 95 a 98, neboť při výkladu, jejž dává těmto místům zákona odvolatelka, mohly by se vyskytnouti nejasnosti u každého z bodů uvedených v § 95, čímž by právní bezpečnost byla ohrožena. Ostatně jsou závady, které se v tomto případě· vyskytly, jak už bylo· řečeno, podstatné a nelze proto uznati platnost protestů ani pří výkladu odvolatelčině.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde jen o to, zda nenastalo směnečné obmeškání a důsledkem toho ztráta postihu proti žalovanému, výstavci a indosantu žalobních směnek, tím, že směnky nebyly řádně předloženy k placení a že tato presentace, jakož i nezaplacení nebyly osvědčeny protestem včas o tom učiněným (§ 37 směn. zák.), jak žalovaný uplatnil v písemných námitkách. Žalobkyně přiložila ke každé ze tří žalob společně projednávaných listinu nadepsanou »Směnečný protest«, vystavenou notářem Dr. Vilémem Sch-em, na doklad toho, že žalobní směnky nebyly v Čase dospělosti zaplaceny. Žalovaný jednak upírá těmto listinám právní ráz protestů, poněvadž prý nemají zákonem předepsaných náležitostí (§ 95 směn. zák.), jednak namítl, že protest nebyl učiněn na místě, kde po zákonu měl býti vykonán (§ 98 směn. zák.). Nižší soudy právem uznaly, že nebylo vyhověno požadavku zákona ani v tom ani v onom směru, a vyvodily z toho správné důsledky. Není sporu, že směnky byly opatřeny doložkou »Zahlbar in der Städtischen Spaarkase in P.« a že adresa zní »Eheleute M. Franz und Marie in P.«. Není tudíž platební místo rozdílné od bydliště směnečníků a nejde o směnky domicilované ve smyslu § 22 směn. zák. Městskou spořitelnu v P. jest pokládati jen za platebnu. Podle § 98 směn. zák. jest presentaci směnky k placení a protestaci vykonati v obchodní místnosti a, není-li jí, v obydlí osoby, proti které úkony tyto směřují. Protestátem jest přijatel směnky (po případě vystaví tel směnky vlastní), jemu nutno v těchto místnostech předložiti směnku k placení a tam proti němu vznésti protest. Byla-li na směnce udána platebna jako údaj místnosti (nevlastní domicil), jest směnku presentovati k placení a protestovati pro neplacení sice v platebně, avšak zase jen proti přijateli. Je-li však platebna údajem osoby (nevlastní domiciliát), jest směnku presentovati a protestovati pro neplacení v platebně proti takto udanému mandatàri. Jak bylo při presentaci postupováno, jest osvědčiti protestem, jenž má mimo jiné obsahovati jméno neb firmu osob, pro které a proti kterým se protest činí (§ 95 čís. 2 směn. zák.), údaj, oč byla žádána osoba, proti které protest jest činěn, její odpověď nebo poznámka, že odpověď nedala, anebo že nebyla zastižena (§ 95 čís. 3 směn. zák.), místo jakož i kalendářní den, měsíc a rok, v němž bylo vybídnutí učiněno nebo v němž byl o ně učiněn bezvýsledný pokus (§ 95 čís. 4 směn. zák.). Nedostává-li se některé ze zákonných náležitostí protestu, jest protest neplatný. Tím není ovšem řečeno, že by i bezvýznamné jinak formální závady přivodily tento důsledek, nezbytno jest vsak vždy — a také stačí — by z celého obsahu protestu bylo lze vyčisti podstatné náležitosti protestu. Tomuto požadavku předložené protesty nevyhovují. Není z nich zjevno ani jméno nebo firma osob, proti kterým se protest činí, ani údaj, oč byla žádána osoba, proti které se protest činí. Z doslovu protestu jest dále patrno, že byl učiněn v kanceláři notářově. To přímo odporuje předpisu § 98 (1) směn. zák. Že bylo dáno svolení účastníků, tedy také toho, proti němuž protest směřoval, pokud se týče směřovati měl, tedy manželů M-ových, nebylo prokázáno a není to ani v protestu vyznačeno (§ 98 (2) směn. zák.). Proťestátem nebyla platebna, poněvadž směnka byla splatná v Městské spořitelně v P., tedy v určité místnosti, a nikoli »Městskou spořitelnou v P.«, neb »prostřednictvím Městské spořitelny v P.« a pod., tedy mandatářem. Platebna byla tu nevlastním domicilem a nikoli nevlastním domiciliátem. (Srov. Grünhut: Wechselrecht I. § 57 pozn. 19 str. 422, II. § 79 str. 49, Rouček: Nové Československé právo směnečné bod 85, 160.) Že byl protest vůbec prominut, není ze směnky patrno (§ 38 směn. zák.) a nebylo to ani prokázáno. Toho si byla ostatně vědoma í žalobkyně, neboť jinak by nebyla směnky protestovala. Posoudil tudíž odvolací soud věc správně po právní stránce.