Č. 4751.

Dávka ze zábav: Produkce, které nejsou ani výhradně divadelní představení dle odst. 3 ani výhradně koncerty dle odst. 4 § 3 pravidel o vybírání obecní dávky ze zábav ve všech obcích republiky čsl. (nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb.) nejsou od dávky osvobozeny.
(Nález ze dne 29. května 1925 č. 10 768).
Věc: Městská obec Bratislava proti župnímu úřadu v Bratislavě (za zúč. stranu adv. Dr. Kar. Zimmer z Prahy) o dávku ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žal. úřad vyhověl nař. rozhodnutím odvolání koncertní správy »Musa«, podanému z rozhodnutí zast. sboru města Bratislavy z 19. února 1923, kterým bylo odmítnuto odvolání téže právy z usnesení měst. rady ze 17. ledna 1923, zamítajícího žádost jmenované koncertní správy za osvobození od placení obecní dávky ze zábav za představení družiny ruských umělců »Modrý pták«, a osvobodil tuto koncertní správu podle § 3 č. 3 a 4 měst. pravidel o vybírání dávky ze zábav od placení dávky té za představení ruských umělců »Modrý pták«, uspořádané dne 15., 16. a 17. ledna 1923 ve Slovenském Národním divadle v Bratislavě.
Rozhoduje o stížnosti města Bratislavy do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost podané, uvažoval nss takto:
Zast. sbor města Bratislavy nevyhověl odvolání koncertní správy »Musa« z usnesení městké rady bratislavské, zamítající žádost její za osvobození od dávky ze zábav za představení družiny ruských umělců »Modrý pták« z toho důvodu, že představení, o něž šlo, nemohou se zařaditi do žádné z kategorií zábav vypočtených v § 3 pravidel o vybírání dávky té (vl. nař. č. 143/1922). Žal. úřad naproti tomu opírá své rozhodnutí výhradně o dobrozdání referátu min. škol. v Bratislavě z 3. ledna 1924, vyžádané podle § 3 č. 4 měst. pravidel o vybírání dávky ze zábav, kterým bylo potvrzeno, že družina ruských umělců »Modrý pták« jest družinou kvalifikovaných umělců ve smyslu tohoto ustanovení pravidel a její podniky jsou skutečnými reprodukcemi samostatné dramatické tvorby umělecké, třebas i nebyly divadelními představeními ve vlastním smyslu slova. Při tom doloženo v dobrozdání tom — a žal. úřad také o tu část jeho své rozhodnutí opřel — že umělecká tvorba této družiny je novým projevem jevištního umění, které není možno považovati snad za běžné produkce kabaretní, ale celkem za rovnocenné s jakýmkoli jiným reprodukčním uměním jevištním, ať už dramatickým či operním. Proto potvrdil referát min. škol. již dne 17. ledna 1923, že jde o podnik kvalifikovaných umělců, který podle bodu 4. cit. nař. nepodléhá dávce ze zábav. Pokud jde o detaily produkce, i nutno míti na mysli, že všecky části programu jmenovanou družinou provedeného, ať už měly obsah recitační či hudební, byly skutečnými reprodukcemi původních dramatických prací ruských umělců, je tedy i s toho hlediska plně odůvodněno považovati jejich produkce za reprodukci částek děl dramatických umělců a zároveň za koncert kvalifikovaných umělců, jak to měl zákonodárce v bodu 3. cit. § na mysli.
Z uvedeného je patrno, že žal. úřad přiznal představením, o něž šlo, osvobození od dávky ze zábav ze dvou důvodů, totiž z příčin uvedených jednak v § 3 č. 3, jednak v § 3 č. 4 pravidel o vybírání dávky té (dodatek k vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb.) — obé na základě zmíněného již dobrozdání referátu min. škol. v Bratislavě. Již tento postup není v souladu se zákonem, neboť potvrzení min. škol. má podle § 3 č. 4 pravidel rozhodující význam toliko co do otázky, lze-li hudební (i zpěvní) umělce nebo jejich soubory pořádající koncerty považovati za kvalifikované neb uznané, aby koncertům takovým mohlo býti za splnění dalších ještě podmínek přiznáno osvobození od dávky ze zábav. Pokud by tedy spadala představení, o něž jde, pod pojem divadelních představení ve vlastním slova smyslu, o jakých se zmiňuje předpis § 3 č. 3 cit. pravidel, bylo by pro otázku osvobození jich od dávky úplně lhostejno, zda herci nebo soubor herců je provádějící jsou umělci kvalifikovaní neb uznaní a bylo by pro otázku tu rozhodným toliko, byly-li splněny podmínky, které stanoví odst. č. 3 § 3 cit. pravidel, t. j. aby nebylo představení takové spojeno s taneční zábavou, hudbou mezi jednáním (s výjimkou hudby scénické) nebo s jinou zábavní produkcí, uvedenou v § 2 č. 2 (na př. přednáškami a recitacemi).
Osvobozuje-li tedy žal. úřad představení, o něž šlo, od dávky ze zábav také s hlediska § 3 č. 3, trpělo by řízení, na základě něhož k rozhodnutí svému dospěl, při nejmenším podstatnou vadou, neboť nezjistil, zda tu jsou předpoklady právě uvedené pro osvobození takové, přes to, že měst. rada bratislavská ve svém usnesení ze 17. ledna 1923 a souhlasně s ní i zast. sbor města Bratislavy v rozhodnutí z 19. února 1923 tvrdily a stěžující si obec i ve stížnosti na nss opět tvrdí, že představení byla mezi jednáními spojena hudbou, nikoli scénickou, a že některé produkce a žerty přednesené conferencierem daly představením rázkabaretní.
Ale městská obec bratislavská tvrdila v řízení správním a tvrdí i ve stížnosti, že sporná představení nespadala vůbec pod pojem divadelních představení ve vlastním slova smyslu, t. j. že to nebyly reprodukce některého díla dramatického spisovatele neb operního skladatele provedená na divadle. Žal. úřad, opíraje se i po této stránce — jak již řečeno, nepřípustně — o zmíněné shora dobrozdání, uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí, že představení ona nebyla divadelními představeními ve vlastním slova smyslu. Tím však sám vylučuje možnost, aby na ně použito bylo ustanovení § 3 č. 3 pravidel, neboť předpis ten výslovně mluví jen o divadelních představeních ve vlastním slova smyslu a vykládá, co si pod pojmem tím představuje, nepřiznávaje osvobození jiným představením, než takovým, která jsou reprodukcí některého díla dramatického spisovatele nebo operního skladatele, takže je nepřípustno, rozšiřovati výhodu § 3 č. 3 i na jiná představení, třebas — jak žal. úřad praví — celkem rovnocenná.
Zbývala by tedy jen otázka, zda možno představení ta v jejich celku právem osvoboditi od dávky ze zábav podle § 3 č. 4 cit. pravidel. V tom směru nestanoví pravidla jiných podmínek, než aby šlo o koncerty kvalifikovaných neb uznaných hudebních (i zpěvních) umělců nebo jich souborů, pokud jsou pořádány při sedadlech a nejsou při produkci podávány pokrmy nebo nápoje. Že některé z představení, o něž jde, nebylo pořádáno při sedadlech nebo že se při produkci podávaly pokrmy nebo nápoje, nebylo v řízení vůbec tvrzeno a netvrdí se ani ve stížnosti. Faktum, že šlo o družinu kvalifikovaných umělců, je prokázáno způsobem v § 3 č. 4 pravidel předepsaným a nebylo st-lkou ani popřeno. Spornou jest tedy jen ještě otázka, zda představení, o něž šlo, byla koncerty.
Stížnost to výslovně popírá, Žal. úřad tvrdí — jak již řečeno — podle dobrozdání referátu min. škol. z 3. ledna 1924, že podniky družiny ruských umělců »Modrý pták« jsou skutečnými reprodukcemi samostatné dramatické tvorby umělecké, že umělecká tvorba družiny té je novým projevem jevištního umění, které jest považovati celkem za rovnocenné s jakýmkoli jiným reprodukčním uměním jevištním ať už dramatickým či operním, a že všecky částky programu jejího, ať už měly obsah recitační či hudební, byly skutečnými reprodukcemi původních dramatických prací ruských umělců, že je tedy i s tohoto hlediska plně odůvodněno, považovati produkce ty za produkci částí děl dramatických umělců a zároveň za koncert kvalifikovaných umělců podle § 3 č. 3 pravidel. Žal. úřad tedy sám si netroufá prohlásiti produkce, o které šlo, toliko za koncerty kvalifikovaných neb uznaných umělců nebo jich souboru, nýbrž uznává je za jakousi směs reprodukcí prací různého druhu, spadající dílem pod č. 3 dílem pod č. 4 § 3 cit. pravidel, takže tu nelze mluviti o podniku osvobozeném od dávky ze zábav.
Opačný výrok žal. úřadu odporuje zákonu, a bylo jej proto zrušiti podle § 7. zák. o ss.

Citace:

č. 4751. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1056-1058.