NPD documents search: České právo, 13 (1931)

Čís. 4342.

I s hlediska § 34 odst. 2 zák. o nek. s. nezáleží na tom, že stíhací návrh, byv v zákonné lhůtě podán u nepříslušného soudu, došel k příslušnému soudu teprve po uplynuti lhůty.
Podle § 263 tr. ř. pro rozšíření obžaloby na nový skutek není třeba zvláštního mezitímního nálezu soudu ani výslovného souhlasu obžalovaného; stačí, že soud po rozšíření obžaloby dále jednal a obžalovaný neprotestoval; nezáleží na tom, že se tak stalo u nepříslušného soudu.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1931, Zm I 41/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 24. listopadu 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zlehčování podle § 27 zákona z 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 b), 10, 5 tr. ř. a svými vývody i podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Soukromá obžaloba viní obžalovaného z přečinu zlehčování podle § 27 zák. čís. 111/27, spáchaného tím, a) že se v červnu 1929 vyjádřil o soukromé obžalobkyni, že uschovává ovocnou, zmrzlinu a vozík na ni v chlívku na kuřata, b) že dne 27. července 1929 před okresním soudem ve Falknově n. O. při přelíčení v této věci prohlásil, že vozík soukromé obžalobkyně na zmrzlinu stojí nyní v blízkostí záchodu. (Bylo totiž trestní oznámení podáno 22. června 1929 u okresního soudu ve Falknově n. O., tímto soudem byla tato trestní věc 4. dubna 1930 postoupena krajskému soudu v Chebu, kamž došla 5. dubna 1930, kdež podán byl obžalovací spis 28. května 1930). Poněvadž podle § 34 odst. 1 zák. čís. 111/27 trestní řízení pro přečiny náleží výlučně sborovým soudům prvé stolice, namítá zmateční stížnost promlčení, an spis teprve po uplynutí šestitýdenní lhůty § 34 odst. (2) cit. zák. došel íc příslušnému krajskému soudu v Chebu. Námitku tu nelze uznati za důvodnou, ano jest nerozhodné, že stíhací návrh, byv v zákonné šestinedělní lhůtě § 34 odst. (2) cit. zák. (§ 530 tr. zák.) podán u nepříslušného soudu ve Falknově n. O., a byv pak tímto soudem postoupen příslušnému krajskému soudu v Chebu, došel k tomuto soudu teprve 5. dubna 1930, tedy po uplynutí oné lhůty.
Pro výrok shora pod b) uvedený byla soukromá obžaloba rozšířena ještě při přelíčení 27. července 1929, Zmateční stížnost namítá, že se soud neusnesl o přípustností rozšíření, že rozšíření samo jest právně bezvýznamné, stavši se u nepříslušného okresního soudu ve Falknově n. O., a že si soukromá obžalobkyně samostatné stíhání pro tento výrok nevyhradila a ve třech dnech návrhy na zahájení zákonného řízení nepodala. Ani tuto námitku nelze uznati za oprávněnou. Šlo o případ § 279 tr. ř., kdy jest použiti ustanovení § 263 tr. ř. Podle § 263 tr. ř. pro rozšíření obžaloby na nový skutek není třeba zvláštního mezitímního nálezu soudu a netřeba, by byl souhlas obžalovaného udělen výslovně, stačí svolení mlčky, činem konkludentním. Tím, že soud 27. července 1929 po rozšíření obžaloby dále jednal, projevil, že shledává rozšíření přípustným, najmě an obžalovaný neprotestoval. Že se tak stalo u nepříslušného okresního soudu, není rozhodné právě tak jako podání stíhacího návrhu u nepříslušného soudu, jak shora vyloženo. V souzeném případě ostatně přivolení obžalovaného podle § 263 odst. 1 posl. věty tr. ř. vůbec nebylo třeba, ano nešlo o jiný čin, přísněji trestný, nýbrž zase jen o zlehčování podle § 27 cit. zák. A poněvadž přivolení obžalovaného nebylo třeba, nedošlo vůbec k odepření přivolení toho obžalovaným a tím k případu druhého odstavce § 263 tr. ř. a nebylo vůbec třeba výhrady samostatného stíhání pro čin nově přibyvší.

Citace:

Čís. 4342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 591-592.