Čís. 1417.
Přísežní lesní hajní požívají ochrany §u 68 tr. zák., třebas neměli ve službě služebního šatu ani odznaku. Pokud může hajný stihati pytláka mimo hranice svého revíru.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1923, Kr II 605/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 12. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že hajný nebyl v době a na místě činu ve službě a nepožíval ochrany §u 68 tr. zák., protože a) neměl služebního šatu (služební čepice, pásky) ani služebního odznaku, b) že nesměl pronásledovati obžalovaného přes hranice svého revíru, nepřistihnuv ho při činu; nestačí v té příčině, že se klamně domníval, že obžalovaný něco někde spáchal Poněvadž obžalovaný jednal v omylu, že hajný na něho nesmí na ulici sahati a ho prohlížeti, nebyl si vědom právních následků svého jednání, a dlužno mu přiznati okolnost, vylučující trestnost dle §u 2 e), f) tr. zák. (čís. 9 b) §u 281 tr. ř.). Stížnost není odůvodněna. Přísežní lesní hajní jsou dle §u 53 cís. pat. ze dne 3. prosince 1852 čís. 250 ř. zák. veřejnou stráží a požívají zvláštní ochrany §u 68 tr. zák., konají-li lesní službu. Nosení služebního šatu, neb aspoň odznaku ve službě, není pro ně podmínkou této zvláštní ochrany (jak je tomu na př. u hlídačů polních dle §u 2 zák. ze dne 16. června 1872 čís. 84 ř. zák.); neboť § 54 cís. pat. praví výslovně, že nosení služebního šatu ve službě má u přísežného lesního personálu pouze ten význam, aby jej každý poznal a jako veřejnou stráž uznával. Nevadí tedy, že v tomto případě přísežný lesní hajný Josef N. neměl služebního šatu ani odznaku, stačí, že byl ve službě a že ho obžalovaný znal, jak rozsudek zjišťuje na základě vlastního jeho doznání. Dle §u 53 cís. pat. ve spojení s ustanovením §u 52 téhož zák. smí přísežný lesní hajný, přistihne-li pachatele lesního pychu při činu nebo má-li ho v podezření z takového pychu, a pachatel uprchne, stíhati ho mimo hranice svého revíru, by mu předmět pychu odňal. V tomto případě zjišťuje rozsudek, že hajný Josef N. zastihl v revíru sobě svěřeném obžalovaného za okolností, které odůvodňovaly proti obžalovanému podezření z pytláctví. Poněvadž se dal i se svým společníkem, jakmile hajného spatřili, na útěk, jednal hajný v mezích svého oprávnění, když obžalovaného stíhal a dostihnuv ho u jeho domku, chtěl ho podrobiti prohlídce. Kontinuita služebního úkonu, kterou předpokládá ustanovení §§ 57 a 58 lesn. zák., jest zde tudíž dána, podmínky zákonné ochrany lesního personálu mimo hranice vlastního revíru jsou splněny.