NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7934.

Zaměstnanci veřejní:* Předpis čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 o zápočtu 50% místního přídavku pro Prahu do pensijní základny civilních státních úředníků pozbyl vzhledem na ustanovení § 154 ve spojení s § 214 plat zák. od 1. ledna 1926 platnosti.
(Nález ze dne 7. května 1929 č. 19810/27.)
Věc: Julius St. v P. proti ministerstvu spravedlnosti o odpočivné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výnosem z 27. dubna 1927 dalo min. sprav, st-le, radu vrch. zem. soudu a přednostu okr. soudu pro věci obch. v P. k jeho žádosti podle čl. 1 odst. 3 a § 79 odst. 2 služ. pragm. na trvalý odpočinek a ponechalo presidiu vrch. zem. soudu, aby o jeho zproštění činné služby rozhodlo ve vlastním oboru působnosti. Presidium vrch. zem. soudu intimujíc st-li dekretem ze 4. května 1927 rozhodnutí toto zprostilo ho služby koncem června 1927 a vyměřilo mu od 1. července 1927 v souhlasu se zem. fin. ředitelstvím odpočivné podle § 64 služ. pragm., § 1 zák. č. 74 ř. z. z r. 1896, § 1 čl. 4 zák. č. 34/1907 a plat. zák. č. 103/1926 zřetelem k celkové pro výměru započítatelné služ. době 41 roků, 6 měsíců, 25 dní, od 1. července 1927 ve výši 100%ní pensijní základny, t. j. 43200 Kč (základní služné 10. stupně 36900 Kč a funkční služné 6. c) st. 6300 Kč).
Stížnost, v níž st-l tvrdil, že mělo býti započteno do pens. základny též 50% činovného, zamítlo min. sprav. nař. rozhodnutím...
O stížnosti uvážil nss takto:
Spor točí se jedině kol otázky, sluší-li i za platnosti zák. č. 103/26 započísti do základu pro výměru pens. požitků 50% místního přídavku pro Prahu či nikoli. Otázkou tou obíral se nss již v nál. z 8. května 1928 č. 12016, kde vyslovil právní názor, že čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 o zápočtu 50% místního (činovního) přídavku pro Prahu do pensijní základny civ. stát. úředníků pozbyl vzhledem na ustanovení § 154 ve spojení s § 214 plat. zák. platnosti a že proto netvoří od 1. ledna 1926 činovné součást pens. základny stát. úředníků, kteří odešli do výslužby po 31. prosince 1925.1)
Změnu tohoto názoru nemůže přivoditi ani argumentace stížnosti, která, dovolávajíc se ustanovení § 154 zák. č. 103/26, tvrdí, že výhoda stanovená čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 jest přídavkem ve smyslu uvedeného § 154 plat. zák. a že tudíž se vztahuje vzhledem na ustanovení § 152 odst. 3 zák. č. 103/26 i na činovné tímto zákonem stanovené. Paragraf § 154 plat. zák. a že tudíž se vztahuje vzhledem na ustanovení § 152 služné a přídavky, které jsou výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného. Jest tedy podle doslovu cit. předpisu jednou ze složek, tvořících pens. základnu jen taková výhoda, která jest výslovně označena jako »přídavek« do pense započítatelný. Tento znak však chybí předpisu čl. 2 § 5 zák. č. 541/19, podle něhož se započítávalo do pens. základu 50% místního přídavku pro Prahu příslušného stupně a nelze již z tohoto důvodu kvótu místního přídavku v cit. článku 2 § 5 zák. č. 541/19 uvedenou zahrnouti mezi přídavky, o nichž jest řeč v § 154 2. věta zák. č. 103/26. Není-li však zmíněná částka místního přídavku přídavkem ve smyslu § 154 věty druhé zák. č. 103/26, odporuje ustanovení čl. II § 5 zák. čl. 541/19 zákonu č. 103/26 a pozbylo podle § 214 posléz cit. zák. platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.
Leč potom jest bez právního významu dedukce, kterou stížnost činí z předpisu § 152 odst. 3 zák. plat. a netřeba se vývody jejími blíže obírati. Ostatně má ustanovení to na zřeteli podle svého systematického umístění jen místní nebo činovní přídavek jako součást akt. služ. požitků a nelze proto s ním operovati při výkladu ustanovení o odpočivných platech.
Jak mezi stranami nesporno, odešel st-l do trvalé výslužby koncem června 1927 a tedy za účinnosti zák. č. 103/26 a neměl podle uvedeného právního názoru nss-u nárok na to, aby do pens. základny jeho započteno bylo 50% činovného. Neporušil proto žal. úřad zákona, odepřel-li zvýšiti výslužné st-lovo o 50% činovného2

Důvody cit. nál. zní takto:Na sporu jest pouze otázka, zda mělo býti započteno stěžovateli podle předpisů plat. zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb. pro výměru jeho odpočivného též 50% činovného ročních 4800 Kč, tudíž částka 2400 Kč.Stěžovatel odvolává se k opodstatnění svého domnělého nároku na předpisy §§ 153 a 154 plat. zákona.Stížnosti nebylo lze dáti za pravdu.Jest sice pravda, že podle § 153 plat. zák. pro zaměstnance, na které se vztahuje platový zákon a kteří odešli do výslužby za jeho účinnosti, to jest po 31. prosinci 1925, — k nim patří nesporně i stěžovatel — platí dosavadní předpisy o odpočivných požitcích, avšak se změnami obsaženými v následujících ustanoveních a se změnami, které se jinak podávají z tohoto zákona. Takovou změnu stanoví hned následující § 154 plat. zákona, když normuje, že odpočivné platy se vyměřují z pensijní základny, kterou tvoří služné a přídavky, které jsou výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného.Z předpisů těchto tedy plyne, že pensijní základnu podle nového platového zákona č. 103/26 Sb., a to dle § 154 zákona toho, tvoří:1. služné ve smyslu § 11 plat. zákona, a to vzhledem na ustanovení § 154 plat. zákona vždy, dále,2. přídavky, tyto však jen tehdy, byly-li výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného.Odpovídá tudíž předpisu § 154 a § 11 plat. zákona, započítal-li žalovaný úřad stěžovateli do pensijní základny služné jeho, které v době pensionováni požíval, to jest peníz 25200 Kč. V tomto směru není ostatně žádné stížnosti.
Jinak se to má s činovným. Stran činovného totiž nestanoví ani § 153, ani § 154, ani § 12 platového zákona, jenž jedná o činovném, ani jiný předpis zákona toho nebo zákona jiného, že by i činovné bylo přídavkem ve smyslu § 154 plat. zák. do pensijní základny započitatelným. Nebylo-li však činovné výslovně — jak to žádá kategoricky předpis § 154 plat. zákona — označeno za přídavek do pensijní základy započítatelný, třeba z okolnosti té usouditi, že není činovné ať v celku ať s části přídavkem ve smyslu § 154 platového zákona č. 103/26 Sb.Tím doznaly ovšem od 1. ledna 1926 (§ 215 plat. zákona)změny předpisy dřívější, totiž čl. II. § 5 zákona z 7. října 1919 č. 541 Sb., podle něhož do základu pro vyměření pensijních požitků civilních státních úředníků započísti bylo 50% místního přídavku pro Prahu příslušného stupně.Nepojal-li žalovaný úřad do pensijní základny ve smyslu předpisů platového zákona č. 103/26 Sb. činovné vůbec a obzvláště ve výši 2400 Kč, nelze tvrditi, že by postup ten zákonu platovému neodpovídal.

Citace:

č. 7934. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 730-732.