Č. 7686.

Zaměstnanci veřejní: Bylo-li při určování služného přiznáno úředníku skupiny C, D, E, jmenovanému do 8. hodn. třídy, zvýšení služného o částku odpovídající náslužnému přídavku příslušné služební třídy ve smyslu § 169, odst. 2, věty 2. zák. č. 103/1926, je tím vyčerpáno hodnocení t. zv. doby rozhodné a nevybývá žádná doba pro zvýšení služného v 6. stupnici platové. — 2. Při stanovení služného podle § 169 odst. 2 cit. zák. jest ke třem rokům čekatelským přihlížeti také u úředníků, ustanovených již v době účinnosti cit. zák. — 3. V tomto směru jest bez významu, jak dlouhá doba byla jakožto čekatelská odpočtena při propočtení služební doby podle zák. č. 222/20.
(Nález ze dne 14. ledna 1929 č. 17548/27.)
Prejudikatura: ad 3. Boh. A. 7216/28.
Věc: Ferdinand M. v B. proti ministerstvu spravedlnosti o převod do nových platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle výměru presidia mor.-slez. vrch. soudu zem. v Brně ze 3. března 1922 byly st-li, řediteli poz. knih v B., po propočtení služ. doby podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 od 1. ledna 1921 přiznány požitky 7. hodn. tř. 4. stupně plat. s tím, že zbytek doby k 1. lednu 1921 činí 5 měsíců 3 dny. Výměrem téhož úřadu z 12. července 1926 převeden byl st-l podle nového plat. zák. k 1. lednu 1926 do služného 6. plat. stupnice stupně f) se dvěma náslužnými přídavky po 2100 Kč a bylo mu tedy přiznáno služné 23400 Kč a náslužné přídavky 4200 Kč.
Opravným prostředkům st-lovým, v nichž domáhal se toho, aby mu nebyla odpočítávána doba čekatelská a aby mu přiznán byl v 6. plat. stupnici též poslední (třetí) náslužný přídavek a další zvýšení služného o částku odpovídající náslužnému přídavku 2100 Kč, nebylo v cestě instanční nař. rozhodnutím vyhověno. — O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost spatřuje především nezákonost nař. rozhodnutí v tom, že bylo přihlíženo při měření doby rozhodné pro stanovení služného ve smyslu § 169 odst. 2 zák. č. 103/1926 k třem letům doby čekatelské a zmíněná ideální doba o období to zkrácena. Ustanovení cit. zák. o čekatelské době mají prý na zřeteli jen zaměstnance v budoucnu službu nastupující a nemohou se proto týkati st-le, který byl státním úředníkem již před účinností zák. toho. Opak nelze podle vývodů stížnosti dovoditi ani ze slov § 169 odst. 2 cit. zák. »podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného stanovených tímto zákonem«, ježto obrat »a stanovených tímto zákonem« se vztahuje vzhledem k slovosledu a k tomu, že slůvko »a« naznačuje ve větě té disjunkci, toliko ke lhůtám pro zvýšení služného jako k svému předmětu a nemůže býti uváděno v souvislost se slovy »podle čekatelské doby«.
Nss neuznal výtku tuto důvodnou.
Jak vysvítá z nadpisu sedmé části cit. zák. platového »přechodná ustanovení«, vydány byly předpisy § 169 ve spojení s §em 168 výhradně pro převod do nového služného tímto zákonem zavedeného a jsou předpisy ty svou podstatou jen kodifikací způsobu, jak jest převod ten provésti a podle jakých měřítek sluší při tom postupovati. Základem zmíněného převodu jest t. zv. doba rozhodná, doba to ideální, schematicky vypočítávaná, kterou jest zjistiti způsobem v § 168 cit. zák. blíže určeným. Dosahuje-li nebo přesahuje-li cato doba stanovenou dobu čekatelskou, sluší ji měřiti ve smyslu § 169 odst. 2 leg. cit. podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného stanovených tímto zákonem. Výsledek tohoto měření jest pak ukazovatelem při vyhledávání výše služného ve smyslu § 11 zák. cit. Je-li však čekatelská doba tímto zákonem stanovená podle výslovného znění zák. č. 103/26 jedním z měřítek pro určení výše služného, nelze důvodně tvrditi, že ustanovení cit. zák. o čekatelské době se nevztahuje na zaměstnance, kteří v době účinnosti zák. toho již úředníky byli resp. v jichž kategorii čekatelská doba podle dosavadního právního řádu předepsána nebyla a jest opačný názor stížnosti právně mylný.
Stejně je tomu i s argumentací, kterou uvádí stížnost pro své stanovisko na místě druhém. Nelzeť ze slov § 169 odst. 2 cit. zák. »podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného stanovených tímto zákonem« zřetelem k jejich vzájemné souvislosti vyčisti, že by passus »stanovených tímto zákonem« týkal se jen lhůt pro zvýšení služného a neměl vztahu k obratu »podle čekatelské doby«. Že tomu tak, vysvítá i z úvahy, že by při stanovisku stížnosti nebylo měřítko, jímž jest měřiti t. zv. dobu rozhodnou, jednotné a že by se skládalo ze složek, z nichž jedna by byla článkem platového systému, který byl zákonem č. 103/1926 odstraněn, druhá pak součástí úpravy platové zákonem tím normované. Takovou nestejnoměrnost ve volbě způsobu pro převod do nového služného nelze však předpokládati u zákona platového, který chtěl, jak z celého obsahu jeho zřejmo, od základu změniti dosavadní systém platový a nahraditi jej jiným. Z předpisu § 169 cit. zák. jasně vysvítá, že chce poskytnouti úředníku, o jehož převod běží, služné, kterého by podle platového schématu zák. č. 103/1926 byl dosáhl, kdyby byl t. zv. dobu rozhodnou ztrávil jako čekatel a úředník za platnosti zákona toho a musí proto t. zv. rozhodná doba měřena býti i čekatelskou dobou tímto zákonem stanovenou.
V podstatě ze stejných úvah jest bezpodstatnou i další výtka, která — poukazujíc k tomu, že byla st-li odpočtena při propočítání služ. doby 4 léta jako doba čekatelská —, tvrdí, že jest opětovný odpočet 3 let z titulu doby čekatelské nepřípustný. Jak již dolíčeno, jest pro otázku způsobu převodu do nových platů rozhodujícím toliko postup zákonem č. 103/26 předepsaný a nelze při něm přihlížeti k jiným momentům, než které zákon sám za rozhodující označil. Takovým rozhodujícím momentem jest i měření t. zv. doby rozhodné čekatelskou dobou tímto zákonem určenou a jest tudíž v této relaci zcela bez významu, jak dlouhá doba byla st-li odpočtena při provedení zák. o propočítání služ. doby (srovn. nál. Boh. A 7216/1928).
Pokud v dalším se snaží stížnost dovoditi, že st-li náleží v 6. plat. stupnici služné stupně f) se třemi náslužnými přídavky a ne toliko přídavky dvěma resp. další zvýšení služného ve výši náslužného přídavku, spočívá konstrukce jejích vývodů na mylném pojetí § 169 odst. 2 a 4 cit. zák.
Podle § 169 odst. 4 leg. cit. určí se u úředníků skupiny »C, D, E« jmenovaných do 8. hodn. třídy nejprve služné způsobem stanoveným v 2. odst. uvedeného paragrafu v 7. plat. stupnici a doba vybývající pro další zvýšení služného, načež se podle výsledku určí stupeň služného v 6. plat. stupnici a případná doba vybývající pro zvýšení služného podle pravidel platných pro ustanovení služného při povýšení (§ 17). Záleží tedy u zmíněných úředníků převod do nového služného a určení jeho výše v kombinaci dvou principů, z nichž prvý spočívá v určení služného v 7. plat. stupnici pomocí měření t. zv. doby rozhodné čekatelskou dobou a lhůtami pro zvýšení služného stanovenými zákonem platovým, při čemž jednak neplatí obmezení stanovené poslední větou odst. 3 § 15, jednak se za předpokladů poslední věty § 169 odst. 2 zvýší služné o částku, odpovídající náslužnému přídavku příslušné služ. třídy. Druhý princip záleží pak v převodu takto určeného služného do 6. plat. stupnice podle pravidel platných při povýšení. Jest proto t. zv. doba rozhodná vodítkem pro určení výše služného jenom pokud se služné určuje postupem stanoveným v 2. odst. § 169 a nepřichází již v úvahu, jakmile bylo služné resp. doba vybývající postupem tímto stanovena. Určením výše služného a případné doby vybývající podle posléz uvedeného ustanovení přestává míti t. zv. doba rozhodná jakoukoliv právní relevanci a nelze s ní již počítati. To vysvítá zejména z 2. věty cit. 2. odst. § 169, která připouští zvýšení služného o částku odpovídající náslužnému přídavku příslušné služ. třídy jen tehdy, přesahovala-li při určování výše služného doba rozhodná dobu potřebnou k dosažení posledního náslužného přídavku (§ 11 cit. zák.) o více než o 3 roky (sr. slova: »v posledním náslužném přídavku doba delší 3 roků«). Honoruje tedy zákon tímto výjimečným nadlepšením platovým celou vybývající rozhodnou dobu, pokud přebytek je delší 3 let. Přiznáním tohoto mimořádného zvýšení služného jest ukončeno a zkonsumováno měření t. zv. doby rozhodné a nemůže míti doba ta podle disposice zák. již žádných dalších účinků, byť přebytek nad 3 léta byl sebe větší.
V daném případě přiznáno bylo st-li služné 6. plat. stupnice stupně f) s dvěma náslužnými přídavky a musil proto žal. úřad při určování služného toho zjistiti v 7. plat. stupnici služné stupně f), pět náslužných přídavků a platové zvýšení ve smyslu poslední věty § 169 odst. 2. Schematicky vyjádřeno musil žal. úřad postupovati takto:
Čekatelská doba 3 léta, pro dosažení stupně f) 15 let, pět náslužných přídavků 15 let, celkem 33 let, takže z rozhodné doby 39 let vybývalo 6 let. Ježto vybývá více než 3 léta, příslušelo st-li zvýšení ve smyslu § 169 odst. 2 poslední věty, takže v 7. stupnici plat. zjištěno bylo služné 18000 Kč, náslužné přídavky 7500 Kč a zmíněné zvýšení 1500 Kč, úhrnem 27000 Kč. Tímto postupem zkonsumována byla úplně doba rozhodná pro určení služného v 7. plat. stupnici a jest nerozhodno, přesahoval-li zbytek doby té 3 léta jen o 3 léta či o 3 léta a 6 měsíců, jak to tvrdí stížnost. Nemá tedy stížnost pravdu, požaduje-li s hlediska § 169 odst. 2 ještě další zvýšení platové a tvrdí-li, že st-li zvýšení to přiznáno nebylo.
Nejinak jest tomu i s názorem stížnosti, že předpis § 15 odst. 3 plat. zák. nemá místa ani při určování služného v 6. plat. stupnici podle § 169 odst. 4 a že tedy zvýšení o poslední náslužný přídavek není vyloučeno i když úředník dovršil 35 let služ. doby započítatelné pro ustanovení úředníků a pro zvýšení služného. Podle toho, co dříve dovoženo, přiznal zákon platový t. zv. době rozhodné u úředníků skupiny »C, D, E« jmenovaných do 8. hodn. třídy právní relevanci toliko při způsobu převodu předepsaném v 2. odst. § 169 a nařídil výslovně, že při tom neplatí obmezení stanovené poslední větou odst. 3 § 15. Potom však již slovní výklad cit. místa zákona vede k závěru, že tato posléz uvedená výjimka se může vztahovati u jmenovaných úředníků jen na převody do služného zjištěného podle 2. odst. § 169 v 7. plat. stupnici, že však nemá míti místa při převodu služného této stupnice do služného 6. plat. stupnice ve smyslu 4. odst. cit. paragrafu. Pro tento výklad mluví dále i úvaha, že se převod služného ze 7. do 6. platové stupnice děje podle pravidel platných pro ustanovení služného při povýšení a tedy podstatně jinou metodou než která došla výrazu v § 169 odst. 2 cit. zák. Jest proto shora uvedený názor stížnosti o dosahu § 15 odst. 3. lichý a mylným ovšem i závěr z něho učiněný. Požaduje-li konečně st-l pro sebe i výhodu poslední věty 4. odst. § 169 plat. zák., přezírá, že předpoklady pro použití ustanovení toho nejsou v jeho případě dány. Podle prvé části § 169 odst. 4 leg. cit. má se určití služné shora řečených úředníků v 6. plat. stupnici podle pravidel platných pro stanovení služného při povýšení (§ 17); pravidla ta ustanovují ve 4. odst. § 17, že při povýšení náleží úředníku v nové platové stupnici služné rovnající se dosavadnímu služnému, není—li pak takového služného v nové plat. stupnici, služné nejblíže vyšší. Sluší proto postupovati při převodu služného zjištěného podle § 169 odst. 2 cit. zák. především podle této normy a podle ní určití služné. Bylo proto st-le, jehož služné činilo v 7. plat. stupnici včetně náslužných přídavků a platové zvýšení podle § 169 odst. 2 poslední věty částku 27000 Kč, převésti vzhledem k tomu, že v 6. plat. stupnici služné této výše normováno není, do služného nejblíže vyššího, t. j. služného 6. platové stupnice stupně f) (23400 Kč) a dvou náslužných přídavků po 2100 Kč, čili jinými slovy do služného v částce 27600 Kč. Ježto pak nevybyla po zjištění služného v 7. plat. stupnici žádná doba pro zvýšení služného a také ostatní předpoklady 2. věty § 169 odst. 4 dány nejsou, byl vyhledáním služného stupně f) v 6. plat. stupnici a dvou náslužných přídavků vyčerpán převod st-lův do služného ve smyslu cit. zák. a nemůže mu náležeti výhoda poslední věty 4. odst. § 169.

Citace:

Č. 7686. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 210-214.