Č. 8089.

Mimořádná opatření poválečná. — Řízení správní: Z předpisů soukromého práva nelze dovozovati nárok na úroky náhradní ze zaplaceného a úřadem vráceného poplatku za dovozní neb vývozní povolení.
(Nález ze dne 5. září 1929 č. 16056.)
Věc: Bertold F. ve S. O. proti ministerstvu obchodu o náhradní úrok z vráceného poplatku za dovozní povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li bylo expositurou býv. úřadu pro zahraniční obchod v M. O. uděleno povolení z 21. října 1920 k dovozu jednoho osobního automobilu z obce K. u Bilska a byl za ně vybrán poplatek 15000 Kč. Podáním z 18. září 1924 žádal st-l, aby mu byl tento poplatek s 6% úroky ode dne zaplacení vrácen, a odůvodnil tuto svoji žádost tím, že za doby plebiscitu byl dovoz zboží z plebiscitního území do čsl. republiky volný a že neprávem předepsaná cla a poplatky za dovozní povolení byly stranám vráceny. Výnosem ze 7. prosince 1926 vrátilo min. zmíněný poplatek st-li prostřednictvím šekového úřadu.
Odvolávaje se na svá dřívější podání, žádal st-l dne 20. ledna 1927, aby mu byly z poplatku, jenž byl od něho neprávem vybrán, nahrazeny 5% úroky ode dne zaplacení jeho, nejpozději od 1. listopadu 1921. Žádosti této nebylo nař. rozhodnutím vyhověno s odůvodněním, že není zákonného ustanovení, dle něhož by měly býti přiznány náhradní 5% úroky z předepsaných a zaplacených poplatků za povolení dovozu neb vývozu tehdy, když poplatky byly dodatečně vráceny.
Ve stížnosti k nss podané namítá st-l, že manipulační poplatek, o nějž jde, měl mu býti vrácen toho dne, kdy jej zaplatil, poněvadž byl od něho neprávem vyžádán. Když to úřad neučinil, je v prodlení a povinen ve smyslu §§ 1333 a 1334 o. z. o. nahradí ti 5% úroky ode dne splatnosti, po případě od 1. listopadu 1921, nejpozději však ode dne 18. ledna 1924, kdy st-l podal žádost za vrácení poplatku, až do dne, kdy poplatek byl skutečně vrácen, t. j. do 18. ledna 1927. Naproti tomu namítá žal. úřad v odv. spise, že cit. ustanovení o. z. o. aplikovati nelze, poněvadž upravují poměry práva soukromého, kdežto v daném případě jde o poměr založený na právu veřejném. V tom dlužno dáti žal. úřadu za pravdu.
Peníz 15000 Kč zaplatil st-l za udělení povolení na dovoz osobního automobilu z plebiscitního územlí. Tento poplatek vybrala tehdejší expositura býv. úřadu pro zahr. obchod na základě zák. č. 418/20 a na základě vl. nař. č. 442/20. Dle těchto norem byl úřad pro zahr. obchod oprávněn za povolení, která udílel, vybírati poplatky. Tyto poplatky vybíral tento úřad jako orgán veř. správy za svá úřední povolení. Z toho je patrno, že jde o poplatky za správní akty státního orgánu, tedy o tak zv. správní poplatky. Povinnost platiti tyto poplatky zakládá se na cit. normách, které mají povahu veřejnoprávní, a jeví se proto povinností veřejnoprávní. Platební povinnost vzniká tím, že úřad straně na její žádost udělí dovozní neb vývozní povolení. Udělení tohoto povolení jest tudíž titulem pro vybrání poplatku. Jde-li však o takovouto veřejnoprávní povinnost, nelze ani nárok na vrácení zaplaceného poplatku posuzovati dle předpisů práva soukromého. Dalším důsledkem toho je, že ani nárok na úroky náhradní z poplatků, které byly dle tvrzení stížnosti expositurou býv. úřadu pro zahr. obchod neprávem od st-lky požadovány a dne 21. ledna 1921 od něho neprávem vybrány, avšak teprve dne 18. ledna 1927 jemu vráceny, nelze posuzovati dle ustanovení § 1333 o. z. o., kdež se stanoví, že při nesplnění peněžitého závazku v pravý čas (mora) jest dlužník povinen svému věřiteli platiti úroky z prodlení, a dle ustanovení § 1334, kdež se vymezuje, kdy nastává mora solvendi.
Ježto st-l povinnost úřadu, platiti náhradní úroky, z nějaké normy veřejnoprávní nedovozuje, nýbrž svůj nárok na náhradní úroky zakládá jedině na soukromoprávních předpisech právních, jež však, jak bylo dovoženo, jsou nerozhodné, jest stížnost bezdůvodná.

Citace:

Č. 8089. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 90-91.