NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 9014.

Horní právo. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: 1. * Vy vlastnění k účelům horním se provádí i na Slov. podle předpisů 4. hlavy ob. hor. zák. č. 146/1854 ř. z. (§ 87 zák. čl. XLI:1881). — 2. * Vyvlastňovací výrok, vydaný podle § 102 ob. hor. zák. okresním úřadem, podléhá dalšímu opravnému prostředku v pořadu administrativním (čl. 8 zák. č. 125/27). — 3. * Přípustnosti stížnosti k nss-u do rozhodnutí okresního úřadu, jež bylo nesprávně označeno za konečné, nestojí v cestě ustanovení § 71, odst. 3, resp. § 84, odst. 1 bodu 2 a § 85 vl. nař. č. 8/28 o navrácení v předešlý stav.
(Nález ze dne 28. ledna 1931 č. 1149.)
Věc: Michal K. a spol. proti okresnímu úřadu v Prievidzi o vvlastnění pozemků k účelům hornickým.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím uznal žal. okresní úřad v Prievidzi po slyšení báňského kapitanátu v Báňské Bystřici v základě § 102 ob. hor. zák., že st-lé jsou povinni postoupili pozemky v rozhodnutí tom blíže označené H.-ským uhelným dolům, akc. společnosti v H., ke zřízení a provozu elektrického vedení pro doly jmenované společnosti na dobu, po kterou vedení toho bude zapotřebí, a že jmenovaná společnost bude povinna platiti jim jako odškodné za postavení sloupu na mezi 1 Kč, na orné půdě nebo na louce 1 Kč 50 h, a za postavení sloupu dvojitého dvojnásobný peníz ročně. Rozhodnutí to pak opatřil právním poučením, že proti němu ve smyslu § 103 ob. hor. zák. není dalšího odvolání, a že strana, která se stanovením způsobu a výše odškodného nechce spokojiti, může se obrátiti na řádnou cestu soudní.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané, vycházel nss z těchto úvah:
Žal. úřad založil svoje rozhodnutí na předpisech 4. hlavy obec. zák. hor., vydaného cís. patentem z 23. května 1854 č. 146 ř. z. Po názoru nss-u učinil tak právem. Předem přichází tu v úvahu ustanovení § 87 uh. zák. čl. XLI:1881, pojednávajícího všeobecně o institutu vyvlastnění, jenž stanoví, že vyvlastnění nutná k účelům horním dlužno prováděti podle předpisů práva horního. Těmito předpisy práva horního byla však až do převratu —a jsou podle zák. č. 11/18 i dodnes — také na území dříve uherském ustanovení shora cit. obec. zákona hor. z r. 1854 s některými změnami, jež zde v úvahu nepřicházejí. Platnost tohoto rak. zákona na území dříve uherském zakládá se na usnesení t. zv. krajinské právnické (správně judexkuriální) konference z r. 1861, jejíž »usnesení o úpravě nejistých poměrů práva tehdejší doby«, zejména též usnesení o dalším zachovávání některých zákonů rakouských, oktroyovaných na území uherském za doby absolutistické, byla oběma sněmovnami říšského sněmu přijata jako »prozatímní prostředek výpomocný a orientační, a třebas byla sankcionována pouze panovníkem, tou dobou ještě za krále uherského nekorunovaným, a tedy nenabyla přímo mocí zákona, přece byla po celou dobu následující jak praxí, tak i judikaturou uherských soudů jednomyslně za platné právo uznávána, takže se touto zákonnou praxí stala platným pramenem uherského práva. (Srovn. Csiky-Kolosvári, Corpus iuris hungarici, vydané v r. 1896; svazek zákonů z r. 1836—1868, str. 275 a 280; Turner-Asztély-Križko, »Súkromné zákony uhorské, platné na Slov. a v Podk. Rusi«, str. 572 a 675; Fájnor-Záturecký, »Nástin súkromného práva, platného na Slov. a v Podk. Rusi«, str. 12 a 90; Slovník veř. práva čsl., sv. I., str. 756; Almási, »Ungarisches Privatrecht«, str. 19; Manz, »Das allgemeine Berggesetz«, vydání z r. 1861, str. 412.)
Zkoumaje tedy na základě předpisů obec. hor. zák. z r. 1854 nař. rozhodnutí, musil se nss v prvé řadě zabývali otázkou, zda rozhodnutí to je konečným ve smyslu § 5 zák. o ss a zda tedy podléhá jeho kognici.
V § 102 obec. hor. zák. se praví, že politický úřad rozhodne po slyšení báňského úřadu jak o postoupení pozemku vůbec, tak i o tom, na jak dlouho se to má státi. Není zde ustanovení o tom, který politický úřad má vydati rozhodnutí, avšak právě proto, jest k tomu povolán politický úřad, jemuž podle organisace úřadů politických přísluší rozhodovati v 1. stolici, tedy také na Slov. úřad okresní. Není tu však ani ustanovení o tom, zda toto rozhodnutí politického úřadu 1. stolice nepodléhá instalačnímu přezkoumání stolic jemu hierarchicky nadřízených, zejména není tu vysloveno, že by proti rozhodnutí, vydanému politickým úřadem 1. stolice o postoupení pozemku a době, na jakou se tak má státi, byl další opravný prostředek instanční vyloučen. To nelze dovozovati ani z ustanovení § 103 obec. hor. zák.; pravit’ se tu v odst. 2. jen, že straně, která se nechce spokojiti »s tímto stanovením«, t. j. stanovením způsobu a výše odškodného, o němž: je řeč v 1. odst. téhož §, je vyhražen pořad práva. Toto ustanovení — i kdyby mu bylo lze přikládati smysl, že výhradou pořadu práva je vyloučen také další instanční postup v řízení správním — týká se tedy výhradně té části úředního výroku, v níž se stanoví způsob a výše odškodného, nikoli však také vlastního výroku vyvlastňovacího. Ale pak, kdyžtě zákon neomezuje instanční pořad v tomto směru, platí všeobecná ustanovení o distančním rozhodování úřadů politických. V daném případě bylo tedy podle čl. 8 zák. č. 126/20 se znění zák. č. 125/27, za jejichž účinnosti bylo nař. rozhodnutí vydáno, proti rozhodnutí okresního úřadu v této části přípustno další odvolání k úřadu zemskému. Ježto tedy v daném případě nebylo rozhodnutí okr. úřadu co do výroku vyvlastňovacího konečným, slušelo by vlastně stížnost v této části odmítnouti podle § 5 zák. o ss jako nepřípustnou. Avšak žal. úřad připojil rozhodnutí svému jednotné poučení, že proti němu není dalšího odvolání. Tímto nesprávným právním poučením uvedl žal. úřad st-le v omyl a zavinil, že nenapadli rozhodnutí jeho přípustným opravným prostředkem k nadřízené stolici správní, nýbrž nepřípustnou stížností k nss-u. V tomto postupu žal. úřadu spočívá podstatná vada řízení, pro niž bylo vyvlastňovací výrok nař. rozhodnutí zrušiti. V důsledku tohoto zrušení bude pak na žal. úřadu, aby stranám doručil rozhodnutí své znovu s právním poučením, odpovídajícím zákonu.
K tomu dlužno ještě jen poznamenati, že tomuto zrušení nemohou státi v cestě předpisy §§ 71 a 84 bodu 2 vl. nař. č. 8/28, podle nichž může strana pro nesprávné právní poučení se domáhati navrácení v předešlý stav, neboť zavedením tohoto mimořádného opravného prostředku nemohly býti dotčeny předpisy o řízení před nss-em, a nad to se v cit. § 71 odst. 2 výslovně praví, že nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu.
Ježto konečně zrušením výroku o vyvlastnění padá současně i prozatímní stanovení odškodného, jež je pouhým adnexem výroku vyvlastňovacího, nemusil se nss zabývati námitkami, brojícími proti této části nař. rozhodnutí, a nemusil zejména také zkoumati, zda snad rozhodnutí to i v této části nepodléhá dalšímu přezkoumání v instančním postupu.

Citace:

č. 9014. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 284-287.