Č. 973.

Dozor na kmenové jmění obce: * Pravoplatné usnesení obce o pachtu nemovitostí patřících ke kmenovému jmění obce nelze zrušiti z moci dozorčího práva dle § 96 ob. zříz. pro pouhé zkrácení obecních důchodů.
(Nález ze dne 12. října 1921 č. 12602.)
Věc: Václav S. a spol. v B. (adv. Dr. Fr. Sedláček z Plzně) proti zemskému správnímu výboru V Praze (za zúčast. stranu adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) stran propachtování obecních nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že se zrušuje veřejná dražba dne 23. července 1916 provedená o pachtu nemovitostí obce B., zrušuje se jako zákonem neodůvodněné. Důvody: Okresní správní komise v P. rozhodnutím z — zamítla pro svou nepříslušnost stížnost Václava S. a spol. do usnesení obecního zastupitelstva v B. z —, kterým jim byl vypovězen ke dni 30. září 1919 pacht nemovitostí tvořících kmenové jmění obce B., současně však zrušila na základě dozorčího práva nad zachováním kmenového jmění obecního (§ 96 ob. zř.) veřejnou dražbu dne 23. července 1916 provedenou na propachtování řečených nemovitostí.
Proti tomuto rozhodnutí, pokud jím byly řečené stížnosti zamítnuty pro nepříslušnost okresní správní komise, podala odvolání obec B. a proti ostatní jeho části, pokud totiž byla na základě dozorčího práva zrušena veřejná dražba na pacht řečených nemovitostí, podali odvolání Václav S. a společníci.
Zemský správní výbor v Praze rozhodnutím z — zamítl jak odvolání obce B., tak odvolání Václava S. a společníků, poslední z toho důvodu, že jde o opatření dozorčího úřadu stran kmenového jmění obecního, odůvodněné ustanovením § 96 ob. zř., když okresní správní komise dospěla k názoru, že provedeným dražebním pronájmem dotčen byl zájem obecního důchodu vzhledem na předpis § 69 ob. zř., kteréžto dotčení zájmu obecního důchodu má zemský správní výbor z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého za prokázáno.
Proti tomuto rozhodnutí, jen pokud vyslovuje z moci dozorčího práva zrušení veřejné dražby dne 23. července 1916 provedené, podána jest Václavem S. a spol., kteří v dražbě této pozemky shora zmíněné zpachtovali, stížnost, v níž mezi jiným zejména uplatňují, že okresní správní komise a žalovaný úřad překročily meze své příslušnosti, když zrušily na základě dozorčího práva dle § 96 ob. zř. pacht jmenovaných nemovitostí tvořících kmenové jmění obce B. přes to, že jde toliko o pouhou správu tohoto jmění, kdežto dozorčí právo okresní správní komise vztahuje se dle citovaného zákonitého ustanovení pouze na nezkrácené zachovávání kmenového jmění a kmenového statku obcí a jejich ústavu.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti této jak následuje:
Okresní správní komise zakročila z moci dozorčího práva, zrušila veřejnou dražbu provedenou dne 23. července 1916 v B. o pachtu shora udaných nemovitostí a připojila svému rozhodnutí důvody, ve kterých se opírala o dvě stanoviska, zdůrazňujíc, 1. že zakročení jest odůvodněno § 96 ob. zř., dle něhož jest okresnímu zastupitelstvu uložen dozor, aby kmenové jmění obce zůstalo neztenčeno a 2. že provedená dražba může býti považována za neplatnou.
Žalovaný úřad nepřijal tyto důvody za své, nýbrž pouze vyslovil, že zakročení okresní správní komise jest opatřením dozorčího úřadu stran kmenového jmění obecního, odůvodněným ustanovením § 96 ob. zř.
Naříkané rozhodnutí spočívá tedy toliko na právním stanovisku, že poškození obecního důchodu při propachtování nemovitostí tvořících součást kmenového jmění jest již dostatečným důvodem k zakročení dozorčích úřadů ve smyslu § 96 ob. zř.
Náhled ten nemohl nejvyšší správní soud shledati ve shodě se zákonem.
Zřízení obecní, které správu obecního jmění v § 28, odst. 2 č. 1 prohlašuje za věc patřící k samostatné působnosti obce a které §em 31 č. 1 i všechna opatření stran kmenového jmění uznává za záležitost správy obecní a jež obec v tom obmezuje jen na tolik, že určité dále sahající a důležitější disposice s kmenovým jměním, které v § 97 č. 1, 4, 5 taxativně vypočítává, váže na souhlas okresního zastupitelstva, nezůstavuje nižádné pochybnosti o tom, že běžné disposice s jměním tímto, které pod § 97 č. 1, 4 a 5 subsumovati nelze, pokládá za pouhou »správu« jmění toho, která zásadně přenechána jest obci samé.
Jest sice pravda, že i v této autonomní své činnosti jest obec ve smyslu § 96 jakémusi dozoru podřízena. Ale dozor předpisem tímto upravený, který se jeví již jako vážný zásah v úplnou autonomii obecní, nesmí býti rozšiřován přes meze zákonem stanovené, nemá-li býti zásada obecní samosprávy vůbec popřena a ve svůj opak zvrácena.
Předpisem § 96 zmocněn jest však úřad dozorčí (okresní výbor a ve vyšší stolici i zemský správní výbor) zakročiti, jen jde-li o »neztenčené zachování kmenového jmění nebo kmenového statku«. Ustanovení toto dopouští tudíž možnost dozorčího zákroku je proti oněm opatřením příslušných orgánů, jimiž by jmění nebo statek kmenový ve své podstatě, celistvosti nebo hodnotě byly ohrožovány, naprosto však není možno na podkladě tohoto předpisu zakročiti tenkráte, když jde o pouhou správu kmenového jmění, kterou jmění to se ani nezcizuje, ani hospodářsky neničí, ani v hodnotě nebo své výnosnosti nemaří.
V daném případě šlo toliko o hospodářské využití některých kusů kmenového jmění, které se mělo státi zachovávajíc jeho podstatu a nelze tedy mluviti o tom a také není nikde tvrzeno, že sporným pachtem propachtované objekty by byly vydány ať zkáze, ať hospodářskému znehodnocení, ať zhoršení.
Že by však domnělá újma hospodářská resultující z nízké pachtovní ceny měla vliv na zachování neztenčeného tohoto či jiného kmenového jmění obce, není nijak tvrzeno a z akt naprosto nevyplývá.
Nebylo tu tedy ani příčiny, ani možnosti k zákroku dle § 96 ob. zř. a nutno proto naříkané rozhodnutí jako nezákonné zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními body stížnosti.

Citace:

č. 973. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 827-829.