= Všeobecný slovník právní, sv. 2
PDF
Manudukce.

Manudukce.


I. Pojem.
Manudukcí rozumíme pomoc, kterou jest povinen soudce poskytnouti sporným stranám bez advokáta před soud se dostavivším. Jak již z názvu patrno, má soudce jedné sporné straně neb oběma, nemají-li advokáta, na ruku býti. Máť je k tomu míti, by skutečnosti, námitky a průvodní prostředky dle předpisů řádu soudního přednesly a má jednotlivé okolnosti skutkové jakož i průvody ve formě processuální za stranu spornou a jménem jejím v protokole uvésti (§ 20 s. ř.).
II. Účelem tohoto řízení jest, aby soudce nad tím bděl, aby strany zvláště na venkově bez advokáta před soud se dostavivší nevzaly žádné újmy ve svých processuálních právech pro nedostatek předepsaných formalit, ježto strany ty často nemají způsobilosti přesně se vyjádřiti, skutečnosti jakož i doklady jasně přednésti; soudci není však dovoleno, by sám zasahal v nitro sporu, aby jedné straně ve hlavní věci sdílel snad průvody a aby jí to, čeho požadovati má, v ústa vkládal; tím by se minul se svým úkolem, představuje zároveň soudce, zároveň i stranu (res. ze dne 11. září 1784 sb. zák. soud. č. 336 lit. f). Manudukce není však jen na ten případ omezena, když by, jak § 20 s. ř. nařizuje, obě strany bez zástupce právního se objevily, povinnost manudukce jest tu i tehdá, když by jen jediná strana bez právního přítele se dostavila, neboť intence § 20 s. ř. směřuje k tomu, aby strana bez právního zástupce se dostavivší nebyla v pomoci zákonem skytané zkrácena (dv. dekr. ze dne 28. ledna 1788 sb. zák. soud. č. 774).
III. Povinnosti soudcovy. 1. Soudce hlediž vše, co ku spolehlivému objasnění skutečností a důkazů náleží, vyložiti,
2. má vyšetřiti, čeho žalobce ve věci hlavní a Čeho na vedlejších povinnostech požaduje,
3. je-li žalobce nebo žalovaný oprávněn sebe sama zastupovati,
4. zdali žalovaný jeho (soudcově) pravomoci podléhá,
5. konečně není soudce vázán časem a pořadem řečí, máť spíše tak dlouho jednati, až se jednotlivé okolnosti skutkové objasní a důkazy stranám sloužící se provedou (§ 20. s. ř. a dvor. dekr. z 15. ledna 1787 č. 626 lit. a).
IV. Zbývá ještě otázka, nastupuje-li také manudukce v tom případě, když obě strany nebo jedna z nich jedná ne pomocí práva znalých zástupců, nýbrž pomocí jiných zástupců. Soudní řád v té příčině neobsahuje žádných ustanovení, kdežto § 21 hal. soud. řádu k otázce této výslovně přisvědčuje; z pojmu a z podstaty manudukce zřejmě vysvítá, že manudukce místa má i tehdy, když dá se strana zastupovati práva neznalými zástupci; neboť tendence § 20 směřuje k tomu, aby sporným stranám, obzvláště na venkově, kde jest jim často nemožno pomoc právního přítele vyhledati, nevzešly nižádné processné újmy; jest tudíž lhostejno, dostaví-li se strana sama nebo jiná osoba za ni, jež není advokátem, před soud, zvláště v tom případě, vystupuje-li na př. manžel za manželku, otec za své nezletilé děti, poručník za svého poručence.
V. Dle nového soudního řádu nemůže býti řeči o manudukcí ve smyslu všeob. řádu soudního, neboť vzhledem k tomu, že nový civilní proces zbudován jest na zásadách ústnosti, veřejnosti a bezprostřednosti Manželé.
a tudíž jako první zásadu klade nejen vypátrání formální, nýbrž i materielní pravdy, musí soud při každém sporu, aťsi advokát intervenuje nebo ne, k tomu působiti, aby udání skutková pro rozhodnutí závažná byla zjištěna, aby nedostatečná udání byla doplněna, průvodní prostředky pro tato udání označeny nebo nabídnuté průvody doplněny a vůbec, aby bylo udáno vše, co jeví se nutným ku pravdivému zjištění skutkové podstaty práv a nároků stranami tvrzených. Zásada, že nemá se soudce před vynesením nálezu zabývati nitrem sporu, nemůže tudíž v ústním a bezprostředním řízení zachována býti. Jak podotýká zcela správně zpráva ku vládní předloze, ocitl by se soud v položení velice trapném, ba žádalo by se na něm něco nemožného, chtělo-li by se mu zabrániti, aby se nestýkal se stranami před ním bezprostředně stojícími za příčinou odstranění pochybností, nejistoty a nevědomosti, jež vyvolány jsouce řečmi stran, bezpečnost rozsudku a tím i správné rozhodnutí samo by ohrožovaly.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Manudukce. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 306-307.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).