NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Č. 7354.

Vojenské věci: * Pohledávky, kterou býv. mocnářství rak.-uh. mělo proti svému voj. gážistovi ze služebního poměru, nabyl čsl. stát na základě ustanovení §§ 1 a 2 zák. č. 354/1921 tím, že se gážista ten stal vzhledem ke své domovské příslušnosti na čsl. území čsl. státním příslušníkem a podle § 2 zák. č. 194/1920 čsl. vojenským pensistou.
(Nález ze dne 19. června 1928 č. 2143).
Prejudikatura: Boh. A 1883, 2770, 2827/23.
Věc: Oskar K. v Ch. proti ministerstvu národní obrany stran vyplacení zadržených požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Spolkové min. fin. ve Vídni odd. 15 (voj. likvidační úřad) sdělilo přípisem ze 3. května 1922 gen. konsulátu čsl. republiky ve Vídni k případnému dalšímu úřednímu jednání seznam 46 pohledávek býv. rak. voj. eráru za čsl. státními příslušníky, vzniklých přijetím nepříslušejících jim voj. rodinných požitků, nebo vyplacením záloh. Mezi těmito pohledávkami nalézá se i pohledávka 1350 K z přeplacených požitků, vyplacených manželce st-le, podplukovníka býv. rak. armády, nyní ve výslužbě, v době jeho zajetí v Rusku. — Voj. pens. likvidatura v Praze předepsala částku onu st-li výměrem ze 6. prosince 1923 k náhradě měsíčními srážkami s jeho zaopatřovacích požitků a provedla již úhradu srážkami těmito od ledna do června 1924. — Žádosti st-lově o vrácení takto sražené částky 1350 K žal. min. nař. rozhodnutím nevyhovělo z těchto důvodů: »Pohledávka 1350 K povstala dnem 1. dubna 1915 a bylo s vymáháním až na další poshověno. Tato pohledávka byla min-u nár. obr. přeúčtována dopisem odd. 15 č. 1486 spolk. min. fin. ve Vídni (voj. likv. úřad) ze 3. května 1922 a přešla podle mírové smlouvy St. Germainské (č. 208) do majetku čsl. státu a jest ji účtovati ve prospěch rak. státu. Vymáhání této pohledávky dělo se tedy právem.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb. stanovil v § 1 č. 1, že čsl. stát nabývá všech statků a všeho majetku, který na území někdejšího mocnářství Rak.-Uh., patřícím čsl. republice, náležel býv. císařství rak., býv. království uher., nebo jako společný majetek býv. mocnářství rak.-uh. dne 28. října 1918. — Pojem těchto statků a tohoto majetku jest definován v § 2, jenž praví, že statky a majetkem podle § 1 rozumí se veškerý majetek nemovitý i movitý, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky. Spadají tedy pod pojem statků a majetku také pohledávky, ovšem jen takové, které mají ve smyslu § 1 nějaký vztah k území nynějšího státu čsl., neboť § 1 mluví o statcích a majetku, které »na území... náležely«, a čl. 208 odst. 1 mírové smlouvy St. Germainské (č. 507 Sb. z roku 1921), — k jehož provedení byl zák. č. 354/1921 vydán (srovnej nál. Boh. A 1883, 2770 a 2817/1923), — praví, že čsl. stát získal všechny statky a majetek vlády rakouské, bývalé i nynější, pokud leží na jeho vlastním území.
Takovýto územní vztah jest v daném případě dán tím, že se st-1 právě jen vzhledem ke své dom. příslušnosti na území čsl. stal čsl. státním příslušníkem a podle § 2 zák. č. 194/1920 čsl. voj. pensistou. Není tedy důvodnou námitka stížnosti, že není zákonného ustanovení, které by připouštělo podobné přeúčtování pohledávek.
St-1 namítá dále, že sporná pohledávka zanikla kompensací, poněvadž st-1 má proti rak. voj. správě jako cedentovi protipohledávku za nevyplacené příbytečné manželčino ze září a října 1918 a za své požitky z doby zajetí, kteráž protipohledávka vyčerpává požadovanou částku 1350 K, a že tuto protipohledávku uplatnil proti čsl. voj. správě jako cesionáři v protestu zaslaném čsl. pens. likvidatuře v Praze proti jejímu výměru z 9. listopadu 1922, jímž byl o přeúčtování onom po prve vyrozuměn.
Také tuto námitku neshledal nss důvodnou a sice vzhledem k tomu, co bylo již shora uvedeno. — Pohledávka býv. rak.-uh. monarchie proti st-li, o kterou jde, nestala se totiž pohledávkou čsl. státu z nějaké cesse, jak míní stížnost, nýbrž nabyl jí čsl. stát v základě čl. 208 cit. mírové smlouvy a zák. č. 354/21. Nemůže tudíž st-l proti čsl. voj. správě s účinkem namítati protipohledávku, kterou by byl mohl uplatniti jedině proti býv. voj. správě. Že by tak byl vůči býv. voj. správě svého času učinil st-1 nebo jeho manželka a že z tohoto důvodu pohledávka, o niž jde, přestala existovati dříve, než byla čsl. státem převzata, st-l ani netvrdí, ačkoli částka 1350 K, o niž jde, byla již výměrem býv. rak. likvidatury rodinných požitků ve Vídni ze 3. ledna 1916 a z 20. ledna 1916 st-lově manželce jako příjemci těchto přeplacených požitků k náhradě předepsána a s jejím splacením prozatím posečkáno. — — — — — —

Citace:

č. 7354. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 826-828.