NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9818.

Policejní věci: Lze na základě § 26 zák. č. 50/23 naříditi odstranění podstavce k býv. pomníku cís. Josefa II., s něhož socha již byla sňata?
(Nález ze dne 13. dubna 1932 č. 5808.)
Prejudikatura: Boh. A 4590, 4595/25.
Věc: Městská obec K. proti ministerstvu vnitra o odstranění podstavce pomníku císaře Josefa II.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 4. května 1923 uložila osp v K. v základě § 26 zák. na ochranu republiky z 19. března 1923 č. 50 Sb. stěžující si obci, aby odstranila pomník císaře Josefa II., postavený v sadech. Příkazu tomu vyhověla st-lka potud, že odstranila sice sochu, nikoli však též její podstavec. Výměrem z 23. dubna 1925 nařídila proto osp, dovolávajíc se opětně § 26 cit. zák., obci, aby odstranila také zbylý podstavec, ježto tento může stále ještě vyvolávati představu dřívějšího pomníku a býti takto nositelem oněch tendencí, jejichž zosobněním byl sám pomník.
V odvolání z výměru toho obec namítala, že podstavec byl osázen na své hořejší ploše květinami a ozdoben měděnou deskou se znakem města K., takže v této úpravě ani v nejmenším nevzpomíná toho, že tu kdysi stával pomník císaře Josefa II. Zsp v Praze, vyžádavši si fotografický snímek podstavce v jeho nynější úpravě, nevyhověla výnosem ze 16. září 1925 odvolání tomu z důvodů v odpor vzatého výměru, neboť zbylý podstavec pomníku neztratil, jak bylo provedeným šetřením zjištěno, ani květinovou úpravou úplně souvislost s původním určením, a nutno jej proto pokládati dále za podstatnou součást bývalého pomníku.
V dalším odvolání opakovala obec námitky, uvedené v prvém rekursu, zdůrazňujíc zejména, že květinovou výzdobou a deskou s městským znakem bylo dáno podstavci nové určení, zcela rozdílné od jeho dřívějšího použití, a že proto mezi zbylým podstavcem a bývalým pomníkem císaře Josefa II. není již žádné souvislosti.
Min. vnitra nař. rozhodnutím odvolání zamítlo z těchto důvodů: »Jak pro zsp, tak také pro min. vnitra byl rozhodný názor, že zbylý podstavec je podstatnou částí býv. pomníku Josefa II., s nímž podstavec neztratil souvislost, a že zbylý podstavec je tedy způsobilý, aby stále vyvolával představu dřívějšího pomníku, po případě ji nahražoval, a že se ho tedy — Č. 9818 —
týká ustanovení, obsažené v prvém odstavci § 26 zák. na ochranu republiky. K vývodům odvolání, že podstavec pomníku, nesouvisí-li již se sochou pomníku, nelze pokládati za podstatnou součást pomníku, dlužno uvésti, že slovem »pomník« v obvyklém smyslu rozumí se celé zařízení, které má za účel udržeti památku určité osoby nebo události, tedy nikoliv jenom ona část, která jest hlavní součástí dotyčného zařízení, nýbrž také veškeré součásti díla myšleného jako jednotný umělecký celek. I když některá součást tohoto díla — třeba i součást hlavní — byla odstraněna, zůstává zbytek pomníku i nadále »památkou« ve smyslu § 26 zák. na ochranu republiky tak dlouho, pokud v podstatě nebylo změněno určení zbylé části; pokud taková změna nebyla provedena, jsou zbylé součásti stále ještě způsobilé připomínati své původní určení a tedy nepřímo i osobu nebo událost, na jejíž paměť pomník byl kdysi zřízen, a v tom pak spočívá vlastní podstata »památky« ve smyslu § 26 zák. na ochranu republiky. Podle provedeného šetření byl sporný podstavec zřízen roku 1882 zároveň s pomníkem císaře Josefa II. výhradně za tím účelem, aby na něm byla postavena socha císaře Josefa II. Podstavec i se sochou tvořil svou celkovou úpravou onu jednotku, která dle obvyklé představy se nazývá pomníkem. Byl tedy podstavec nesporně součástí pomníku zřízeného Josefu II. Nelze tvrditi, že úpravou, kterou obec na podstavci po odstranění sochy provedla, bylo v podstatě změněno původní určení podstavce: původní architektonická úprava podstavce zůstala podle provedeného šetření úplně nedotčena, umístěním desky s městským znakem a pouhým osázením horní plochy podstavce květinami nebyly nikterak setřeny markantní známky původního určení podstavce (sloužiti k umístění sochy), na které připomíná notoricky nápadná nevhodnost a neúčelnost podstavce k umístění květinové výzdoby; květinové podstavce — a v takový byl dle tvrzení obce zbylý podstavec změněn — zhotovují se, jak všeobecně známo, ve formě k tomuto účelu vhodnější, připouštějící účelněji květinovou výzdobu, než v daném případě zbylý podstavec. Květinová výzdoba mimo to není vůbec možná za zimní doby, takže po valnou část roku změna, provedená na podstavci dle tvrzení obce květinovou výzdobou, vůbec odpadá. Za uvedených okolností zůstává naopak zbylý podstavec při své nynější úpravě nápadným torsem a může proto tím spíše vyvolávati u pamětníků dřívějšího stavu a tradicí i u potomstva představu dřívějšího pomníku a státi se tak nositelem tendencí, jichž zosobněním celý pomník byl.«
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost brojí proti správnosti právního názoru žal. úřadu, jako by sporný podstavec po odstranění sochy, hlavní to věci a podstaty bývalého pomníku, vůbec byl ještě součástí pomníku císaře Josefa II. i že by podstavec ten ve změněné své úpravě a vzhledem k účelu, jemuž nyní slouží, byl i nadále »památkou« ve smyslu § 26 zák. na ochranu republiky. Po obou těchto stránkách st-lka dovozuje, že ve skutečnosti není podstavec po sejmutí sochy ničím jiným, než zcela obyčejným kusem osekaného kamene, který, jsa opatřen městským znakem a pokryt květinami, tvoří i v zimě pouhou okrasu sadu, v němž stojí a ve své — Č. 9818 —
dnešní podobě na někdejší pomník císaře Josefa II. vůbec neupomíná. Domnělého účelu, sledovaného odstraněním podstavce, i kdyby jím — posito, sed non concesso — skutečně měla býti u pamětníků dřívějšího stavu a tradicí i u potomstva vyvolávána představa býv. pomníku císaře Josefa II., nemohlo by po názoru stížnosti býti dosaženo, i kdyby podstavec byl odstraněn, neboť prázdné místo by představu tu vyvolávalo právě tak jako podstavec, ba ještě ve vyšší míře než tento v jeho nynější přeměně. Také by nařízeným odstraněním podstavce byly způsobeny obci, která tu chce jednou postaviti nový pomník, jen zbytečné výlohy, což při dnešní všeobecné finanční tísni obcí by bylo zcela nehospodárné.
Výtku především, že sporný podstavec sejmutím sochy přestal býti součástkou býv. pomníku a že není ničím více, než zcela obyčejným kusem osekaného kamene, nutno odmítnouti pro nepřípustnost, ježto již v nál. z 15. září 1928 č. 19514,1 vydaném v téže věci, byla námitka stěžující si obce, vytýkající jako nezákonnost, že bylo nařízeno odstraniti podstavec pomníku přes to, že s něho byla socha císaře Josefa II. sňata, shledána bezdůvodnou proto, že podstavec byl součástí pomníku císaře Josefa II. a je proto s to, aby připomínal i osobu tohoto císaře, pokud arci nebude v podstatě jeho určení změněno.
Stížnost ovšem dále tvrdí, že taková podstatná změna určení skutečně nastala tím, že podstavec, jsa ozdoben městským znakem a osázen v létě i v zimě květinami a stále zelenými rostlinami, slouží za pouhou ozdobu místa, kde stojí. Leč, jak bylo zdůrazněno rovněž již ve svrchu vzpomenutého nál., jest otázka, zdali určení zbylého podstavce pomníku císaře Josefa II. bylo v podstatě změněno čili nic, otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění správním úřadem nemůže soud zkoumati věcně, t. j. co do její vnitřní správnosti, nýbrž toliko po stránce formální, totiž s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss potud, není-li snad řízení procesně vadné a zdali provedené průvody činí skutkový závěr, k němuž úřad dospěl, logicky vůbec možným. Nemůže tedy nss podrobiti svému zkoumání hodnocení výsledků konaného šetření, jak je provedl úřad, a event. nahraditi hodnocení úřadu hodnocením vlastním. Svůj závěr o tom, že úpravou, kterou obec po odstranění sochy na podstavci provedla, nebylo původní jeho určení v podstatě změněno, založil žal. úřad na skutkovém základě a k němu se pojících úvahách, jak bylo již nahoře podrobně uvedeno. Po stránce procesní neformuluje stížnost, kromě vpředu již projednané výtky vadnosti řízení, žádných dalších námitek a také nepopírá správnost skutkových předpokladů, na nichž je nař. rozhodnutí založeno, až na to, že proti zjištění žal. úřadu, jako by za doby zimní nebyla květinová výzdoba podstavce vůbec možná, tvrdí, že se dávají na podstavec i v zimě květiny a rostliny stále zelené. Než i kdyby toto tvrzení odpovídalo skutečnosti, neměla by okolnost ta podstatného vlivu na skutkový úsudek žal. úřadu, podle něhož při nedotčené původní architektonické úpravě podstavce pouhým, byť i celoročním, osázením horní plochy podstavce květinami, ani ve spojení s umístěním desky s městským znakem, nejen že nebyly markantní znaky původního určení podstavce, t. j. sloužiti k umístění sochy Josefa II., nikterak setřeny, nýbrž naopak i při takové úpravě zůstává podstavec nápadným torsem a je proto tím spíše s to, aby u pamětníků dřívějšího stavu a tradicí i u potomstva vyvolával představu bývalého pomníku a stal se tak nositelem tendencí, jichž zosobněním byl celý pomník.
Uznalo-li tedy žal. min. z důvodů a úvah v nař. rozhodnutí uložených, že původní určení podstavce bývalého pomníku císaře Josefa II. nedoznalo v podstatě provedenými na něm úpravami změny, nelze tomuto úsudku, jehož věcnou správnost, jak bylo nahoře řečeno, nemůže nss přezkoumávati, důvodně vytýkati, ani že by nebyl dostatečně podložen výsledkem provedeného šetření, ani že by odporoval zásadám logického myšlení. Potom však byl žal. úřad podle § 26 zák. na ochranu republiky také nepochybně oprávněn stěžující si obci odstranění sporného podstavce naříditi.
Tento, ze zákona samého plynoucí důsledek nemůže otřásti ani poukaz stížnosti na to, že by bylo zcela nehospodárným, podstavec odstraňovati a později pro nový pomník, který chce obec na témž místě postaviti, zase jej zřizovati, neboť zákon ohledů takových neuvádí a neuznává, a pouhé zřetele vhodnosti a účelnosti nemají významu pro otázku zákonitosti nař. rozhodnutí, kterou nss soud jedině zkoumá.
Nepřípadné a také nesprávné je konečně, srovnává-li stížnost podstavec býv. pomníku císaře Josefa II. se zámkem, obývaným do převratu členem někdejšího císařského domu, nebo dokonce s katolickým kostelem z doby revoluce mexické, když přece podle znění a průzračné tendence § 26 zák. na ochranu republiky nemůže býti vážné pochybnosti o tom, že takovéto objekty »pomníky« nebo »památkami«, jichž odstranění podle tohoto zákona lze naříditi, zřejmě míněny nejsou.

V tomto, dosud neuveřejněném nál., bylo mimo jiné uvedeno:Již v nál. Boh. A 4590 a 4595/25 vyslovil nss právní názor, že slovem »pomník« v obvyklém slova smyslu rozumí se celé zařízení, které má za účel udržeti památku určité osoby nebo události, tedy nikoli jenom ona část, která je hlavní součástí dotyčného zařízení, nýbrž také veškeré součásti díla myšleného jako jednotný umělecký celek. I když některá součást tohoto díla — třebas to byla součást hlavní — byla odklizena, zůstává zbytek pomníku — jak bylo vysloveno v uvedeném nálezu — »památkou« ve smyslu § 26 zák. č. 50/23, tak dlouho, pokud nebylo v podstatě změněno jeho určení, neboť — pokud taková změna nebyla provedena — jsou zbývající součásti stále ještě způsobilé připomínati své původní určení a tedy nepřímo i osobu nebo událost, na jejíž paměť zřízen byl kdysi pomník. Trvaje na tomto právním názoru, shledal nss bezdůvodnou námitku, vytýkající jako nezákonnost, že bylo nařízeno odstraniti podstavec pomníku přes to, že s něho byla socha císaře Josefa II. již sňata, neboť podstavec byl součástí pomníku císaře Josefa II. a je proto s to, aby připomínal i osobu tohoto císaře, pokud arci nebude v podstatě změněno jeho určení.

Citace:

č. 9818. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 750-753.