Kotle parní.

I. úvod. II. Předpisy platné v zemi České a v zemi Moravskoslezské. 1. Zkoušení a revise p-ch k-ů. 2. Zkoušení a revise p-ch přístrojů. 3. Předpisy živnostenské, konstruktivní, stavební a trestní. 4. Obsluha p-ch k-ů a p-ch strojů. III. Předpisy platné v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské. 1. Zkoušení a revise p-ch k-ů. 2. Zkoušení a revise p-ch přístrojů. 3. Předpisy živnostenské, konstruktivní, stavební a trestní. 4. Obsluha p-ch k-ů a p-ch strojů.
Zkratky: p. = parní, p. k. = parní kotle.
I. Úvod. Nebezpečí pro život, zdraví i majetek lidí spojené s užíváním p-ch k-ů a p-ch strojů a přístrojů bylo v právu na území čsl. platném záhy podnětem k vydání bezpečnostních předpisů preventivních majících za účel odvrátiti nebezpečí jak od osob při těchto nebezpečných zařízeních zaměstnaných, tak i od širší veřejnosti. Podle těchto, pokroku techniky časem přizpůsobovaných předpisů má býti zmíněnému nebezpečí čeleno jednak účinným dozorem na provoz p-ch k-ů, o něž tu v prvé řadě jde, jednak zajištěním spolehlivé obsluhy p-ch k-ů a p-ch strojů. Ze starších, již zrušených předpisů bylo by uvésti zejména dvor. dekret z 11. 11. 1817 obsahující bezpečnostní předpisy pro p. k. na lodích, dále dekret dvor. kanceláře z 30. 3. 1831, obsahující instrukce k odvrácení nebezpečí spojených s postavením a užíváním p-ch strojů a p-ch k-ů, jakož i dekret dvor. kanceláře z 16. 5. 1841, jímž byly bezpečnostní předpisy k zamezení výbuchu p-ch k-ů rozšířeny na všechny p. k., ať sloužily k výrobě páry jako pohonné síly či pro jiné průmyslové účele. Z pozdějších předpisů bylo to nařízení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra a nejvyšším policejním úřadem z 11. 2. 1854, č. 48 ř. z., o bezpečnostních opatřeních proti nebezpečí výbuchu p-ch k-ů všech druhů (vydané na základě nejvyššího rozhodnutí z 25. 11. 1853), které platilo pro všechny korunní země vyjímajíc vojenskou hranici (v Uhrách bylo též publikováno pod č. 51 ročníku 1854 zemského vládního listu pro království Uherské) a které bylo doplněno nařízením státního ministerstva v dohodě s policejním ministerstvem ze 17. 12. 1860, č. 273 ř. z., o bezpečnostních opatřeních proti nebezpečí explose vařičů s hermeticky uzavřenými víky nebo kotlů, jež však neplatilo v Uhrách. Nařízení č. 48/1854 ř. z. i ostatní předpisy tohoto oboru byly pak nahrazeny nařízením ministerstva obchodu a národního hospodářství v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními úřady z 1. 9. 1866, č. 107 ř. z., které platilo i v Uhrách (nabylo účinnosti 1. 1. 1867) a bylo posledním předpisem tohoto oboru společným pro býv. země předlitavské i uherské.
Dnešní úprava kotelního dozoru spočívá v republice Čsl. jednak na zákoně ze 7. 7. 1871, č. 112 ř. z. (viz II.), jednak na nařízení uh. ministra obchodu z 30. 3. 1901, č. 17001 (viz III.).
Co se týká resortní kompetence v oboru státní správy, přikázány byly záležitosti kotelního dozoru v býv. Rakousku z oboru působnosti ministerstva obchodu nově zřízenému ministerstvu veřejných prací vyhláškou veškerého ministerstva ze 6. 7. 1908, č. 124 ř. z., o zřízení ministerstva veřejných prací. Podle přílohy této vyhlášky náležejí do oboru působnosti ministerstva veřejných prací též „Předpisy a rozhodování o p-ch k-ích (včetně zkoušení p-ch k-ů), o p-ch přístrojích, poháněcích motorech, bez újmy kompetence ministerstva železnic v příslušných železničních otázkách a ministerstva obchodu při rozhodování o živnostenských provozovnách“. V bývalých Uhrách náležel kotelní dozor do kompetence ministerstva obchodu jako součást živnostenské inspekce. Přenesení této kompetence do resortu ministerstva veřejných prací stalo se na Slovensku nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 1. 5. 1919, č. 78, jímž kotelní dozor byl vyňat z působnosti živnostenských inspektorů a přikázán kotelním komisariátům podřízeným v poslední stolici ministerstvu veřejných prací. V Podkarpatské Rusi stalo se tak vyhláškou civilní správy Podkarpatské Rusi č. 7707/1920 (uveřejněnou v č. 11. Úředních novin z 1. 12. 1920), kterou byl zřízen při civilní správě Podkarpatské Rusi (referátu veřejných prací) kotelní komisariát (viz III.). II. Předpisy platné v zemi České a v zemi Moravskoslezské.
1. Zkoušení a revise parních kotlů. Platná právní úprava zkoušení a periodického vyšetřování (revisí) p-ch k-ů spočívá dosud na zákoně ze 7. 7. 1871, č. 112 ř. z. (provedeném nařízením ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra z 1. 10. 1875, č. 130 ř. z., o bezpečnostních opatřeních proti výbuchům p-ch k-ů), podle něhož zkoušení a revise p-ch k-ů provádějí podle volby stran buď státní zkušební komisaři (jmenovaní zemským úřadem) nebo, je-li uživatel p-ho k. členem společnosti k tomu účelu zřízené, úředně autorisovaní orgánové této společnosti (§ 1 zák., viz naproti tomu § 8 min. nař. č. 130/1875 ř. z. „orgánové státem autorisované společnosti k dohlížení na provoz p-ch k-ů“). Vysvědčení vydaná těmito orgány společnosti o zkoušení nebo revisi p-ch k-ů pokládají se za rovná potvrzením vydaným od státních orgánů. Autorisaci spolkovým orgánům udělují zemské úřady (výnos ministerstva obchodu z 1. 10. 1875, č. 25021), před nimiž skládají též orgánové ti přísahu (výnos ministerstva obchodu z 24. 12. 1890, č. 52724).
Takovou společností jest jednak Spolek pro zkoušení a přehlížení p-ch k-ů v Praze organisovaný na podkladě spolkového zákona z 15. 11. 1867, č. 134 ř. z., jednak Společnost pro zkoušky a vyšetřování p-ch k-ů a vzájemné pojištění ve Vídni organisovaná vzhledem k pojištění na základě spolkového zákona z 26. 11. 1852, č. 253 ř. z., na kterou byla uvalena výnosem ministerstva veřejných prací z 15. 5. 1919, č. 9708, pokud se týče její činnosti v oblasti Čsl. republiky stran zkoušení a periodického vyšetřování p-ch k-ů, vnucená správa podle § 1 zákona z 24. 7. 1917, č. 307 ř. z. Dohodou že 6. 4. 1920 provedl vnucený správce oprávněný podle cit. výnosu, aby zařídil vše, čeho je třeba k řádnému výkonu kotelní služby, odloučení čsl. skupiny od vlastního spolku, skupina ta však existuje jen fakticky opírajíc se pouze o vnucenou správu.
V celém státě je okrouhle 30000 p-ch k-ů o výhřevné ploše asi 1900000 m2, z nichž pod státním dozorem vykonávaným 38 státními zkušebními komisaři je asi 50% kotlů (v zemi České asi 5500, v zemi Moravskoslezské asi 3450, v zemi Slovenské všechny, t. j. asi 5500 a v zemi Podkarpatoruské všechny, t. j. asi 400). Pod dozorem Spolku pro zkoušení a přehlížení p-ch k-ů v Praze, který má 15 zkušebních komisařů, je asi 17% všech kotlů (v zemi České asi 4450 a v zemi Moravskoslezské asi 300) a pod dozorem vídeňské společnosti, která disponuje 30 inspektory, asi 33% všech kotlů (v zemi České asi 6700 a v zemi Moravskoslezské asi 4000).
Zákon sám nestanoví však, která zařízení jest považovati za p. k. Teprve v § 1 min. nař. č. 130/1875 ř. z. jest uvedeno, že za p. k. podle tohoto nařízení se pokládají všechny nádoby, které slouží k tomu, aby přeměňovaly kapaliny v páry vyššího napětí nežli je atmosferický tlak vzduchu. Za tlak jedné atmosféry se počítá tlak 1 kg na 1 cm2 (§ 4 min. nař. č. 130/1875 ř. z.). Podle zákona z 12. 1. 1893, č. 10 ř. z., o doplnění řádu o mírách a vahách se označuje jako atmosféra tlak sloupce rtuti 760 mm vysokého o hustotě 13,59593 za působení normální intensity tíže. Podle nařízení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra z 5. 2. 1897, č. 50 ř. z., jsou vyjmuty ony nádoby, které jsou určeny vyvíjeti páru o přetlaku menším než 0,5 atmosféry, jsou-li spojeny se vzduchem stojatou trubkou do vodní prostory sahající, nahoře otevřenou, přímou, která se nedá uzavříti a která jest nejvýše 5 m vysoká a nejméně 10 cm světlosti nebo které jsou spojeny se vzduchem jiným bezpečnostním zařízením schváleným ministerstvem veřejných prací. Za p. k. se rovněž nepokládají ekonomisery (ohřívače napájecí vody), jsou-li odděleny od p-ho k. ventilem (výnos ministerstva obchodu z 20. 7. 1877, č. 38780/1876), ani vulkanisační kotle v zubolékařských ateliérech (výnos ministerstva veřejných prací z 22. 2. 1915, č. 564).
Povinné zkoušení parních kotlů (p. přístroje viz ad 2) zavádí min. nař. č. 130/1875 ř. z. v § 4, v němž předpisuje, že p-ho k., který obsahuje více než 80 litrů, ať byl vyroben v tuzemsku nebo dovezen z ciziny, nesmí býti pod odpovědností uživatele dříve užíváno, dokud nebyl vyzkoušen a shledán způsobilým, což musí býti osvědčeno potvrzením (certifikátem); zkušební orgán může po případě naříditi opakování zkoušky (§ 7 cit. min. nař.). Vyšetření obsahu kotle za účelem zjištění, zda má obsah větší než 80 litrů, přísluší zkušebnímu orgánu a nikoli cejchovním orgánům, poněvadž cejchovní předpisy (zákon z 23. 7. 1871, č. 16 ř. z. z r. 1872) mezi předměty připuštěnými k cejchování neuvádějí p-ch k-ů (výnosy ministerstva obchodu z 22. 1. 1894, č. 68985/1893 a ze 17. 3. 1904, č. 48115/1903).
Vykonávání povinných periodických revisí parních kotlů stanoví § 8 cit. min. nař., podle něhož každý p. kotel (rozumí se každý p. kotel většího obsahu než 80 litrů) musí býti podroben revisi nejméně jednou za rok, pokud možno bez přerušení provozu. Kromě toho je nutno provésti revisi a uživatel kotle je povinen požádati za provedení revise při každé výměně pojišťovacího ventilu nebo páky u ventilu. Každého pátého roku musí pak býti každý p. kotel při roční revisi podroben zostřené revisi, při níž se provede tlaková zkouška.
Výsledky revisí vyznačí zkušební orgán v certifikátu.
Od periodických revisí jsou osvobozeny kotle, které nejsou v provozu aspoň jeden rok. Má-li však býti takový kotel znovu uveden do provozu, musí býti podroben revisi. P. k., kterých během roku nebylo jen dočasně užíváno, posuzují se jako kotle, jichž se užívalo po celý rok (nař. ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra z 9. 3. 1882, č. 32 ř. z.).
Staré parní kotle dané do obchodu a určené k opětnému užívání musí býti dříve, než se jich znovu upotřebí, podrobeny vnitřní prohlídce a zkoušce (nař. ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra z 2. 12. 1893, č. 172 ř. z.), kterou vykoná zkušební komisař, jemuž bude příslušeti budoucně revise dotyčného kotle. Žádost za prohlídku a zkoušku musí podati ten, kdo zamýšlí kotel postaviti a jej užívati. K žádosti jest připojiti certifikát starého kotle, v němž zkušební komisař vyznačí výsledek prohlídky a zkoušky, po případě vydá nový certifikát. Nelze-li předložiti dřívější certifikát takového kotle, rozhodne ministerstvo veřejných prací na zvláštní žádost po provedeném šetření, zda kotle může býti užíváno. Jinak platí o starých kotlech ustanovení min. nař. č. 130/1875 ř. z. s tou změnou, že podle § 6 min. nař. č. 172/1893 ř. z. stíhá u starých kotlů odpovědnost kromě výrobce též uživatele. Bližší předpisy o prohlídkách starých kotlů obsahují výnosy ministerstva obchodu z 20. 4. 1894, č. 6812, z 27. 3. 1897, č. 10338/1896 a z 15. 8. 1899, č. 9832.
Pokud jde o p. k. železniční, příslušelo podle § 3, lit. c, služební instrukce pro generální inspekci rakouských železnic (vydané nař. ministerstva železnic z 28. 7. 1896, č. 130 ř. z.) vykonávání úředních tlakových zkoušek lokomotivních kotlů státních drah i soukromých, veřejné dopravě sloužících drah (jakož i vykonávání technicko-policejní zkoušky lokomotiv) generální inspekci. Nařízením ministerstva obchodu z 29. 11. 1915, č. 32139/1914, bylo však provádění tlakových zkoušek lokomotivních kotlů převedeno na orgány jednotlivých ředitelství státních drah a správ soukromých drah. Generální inspekci zůstaly ve službě dozoru nad p-mi k-y vyhrazeny ty agendy, které u stabilních kotlů příslušely zemským politickým úřadům, jako jmenování, autorisování a vzetí do slibu zkušebních komisařů a přikázání obvodu jednotlivým komisařům.
Zkoušení a revise všech ostatních než lokomotivních kotlů státních drah i soukromých, veřejné dopravě sloužících drah (zejména stabilních kotlů v dílnách a vodárnách) přísluší zkušebním komisařům uvedeným v § 1 zákona č. 112/1871 ř. z. Rovněž tak zkoušení a revise p-ch k-ů výtopných vozů státních drah (výnos ministerstva veřejných prací z 20. 3. 1916, č. 18813/XII).
Specielní předpisy pro lokomotivní kotle železniční obsahuje na př. nař. ministerstva veřejných prací v dohodě s ministerstvem železnic z 27. 1. 1909, č. 27 ř. z., jímž byl částečně změněn předpis § 4, odst. 4. min. nař. č. 130/1875 ř. z., o zkušebním tlaku (5 atmosfér), dále nař. ministerstva veřejných prací v dohodě s ministerstvem železnic z 9. 1. 1912, č. 11 ř. z., jímž bylo změněno ustanovení § 7, lit. b,. min. nař. č. 130/1875 ř. z., a nařízeno, že také výměna ohňových rour užívaných za přehřivače u lokomotivních kotlů až do vnitřního průměru 140 mm nevyžaduje nového vyzkoušení.
Nařízení zkušebních orgánů musí býti bez odporu a neprodleně vyhověno (§ 1 zákona a § 8 min. nař. č. 130/1875 ř. z.). Proti nařízením státních zkušebních komisařů může se uživatel kotle odvolati k zemskému úřadu (§ 8 cit. min. nař.), který rozhoduje s konečnou platností. Lhůta pro podání odvolání není zvlášť stanovena; podle § 75 vlád. nařízení z 13. 1. 1928, č. 8 Sb., o správním řízení platí lhůta 15 dnů. Takové odvolání má odkládací účinek jen potud, pokud nebylo nařízeno, že má býti pro nastávající nebezpečí užívání kotle zastaveno. Do nařízení spolkových orgánů možno si stěžovati u pražského spolku k výkonnému výboru (§ 8 stanov), u vídeňské společnosti k ředitelství (§ 9 stanov). Odvolací lhůta není stanovena. O odkládacím účinku stížnosti mají stanovy shodná ustanovení s § 8 min. nař. č. 130/1875 ř. z.
Za zkoušky a revise p-ch k-ů podléhajících státnímu dozoru vybírají se poplatky (taxy, § 2 zák. č. 112/1871 ř. z.) stanovené na základě zákona z 15. 7. 1920, č. 449 Sb., vlád. nařízením ze 14. 8. 1920, č. 488 Sb., a to podle velikosti výhřevné plochy měřené na vodní straně (do 2,5 m2 výhřevné plochy 20 Kč, přes 2,5 m2 do 5 m2 30 Kč, přes 5 m2 do 10 m2 40 Kč, přes 10 m2 do 25 m2 50 Kč, přes 25 m2 do 50 m2 60 Kč, přes 50 m2 do 100 m2 80 Kč, přes 100 m2: za prvních 100 m2 80 Kč, za každých dalších započatých 100 m2 20 Kč). Poplatky platí se bez ohledu na počet provedených revisí jen jednou ročně, nebylo-li opakování revise zaviněno stranou. Bylo-li však zaviněno stranou, je tato povinna hraditi veškerá vydání spojená s opakováním revise, nejméně však poplatek za revisi. Je-li více p-ch k-ů mezi sebou spojeno nebo společně zazděno, platí se poplatky zvlášť za každý p. kotel. Za zkoušky a revise vykonávané spolkovými orgány platí členové pražského spolku a vídeňské společnosti poplatky podle spolkových tarifů.
Všechny osoby, které jsou zaměstnány při obsluze nebo užívání p-ch k-ů, jsou povinny o jakémkoli nebezpečí při užívání p-ho k. učiniti oznámení úředním orgánům (t. j. státnímu zkušebnímu komisaři), kdyby jejich oznámení uživateli kotle nebo jeho zřízenci nevedlo k neprodlenému odstranění nebezpečí. Státní zkušební komisař má ihned případ vyšetřiti a výsledek oznámiti zemskému úřadu a, je-li kotel pod soukromým dozorem, též dotyčné společnosti, při čemž jí zároveň navrhne příslušná opatření. Hrozí-li nebezpečí, má úřední komisař ihned naříditi vše, čeho je třeba (§ 11 min. nař. č. 130/1875 ř. z.).
Vybuchne-li p. kotel, jest jeho uživatel povinen oznámiti to neprodleně nejbližšímu bezpečnostnímu úřadu, který vyrozumí úředního zkušebního komisaře za účelem společného postupu při vyšetřování (§ 12 cit. min. nař.). Při výbuchu p-ho k. v důlním podniku provádí takové vyšetřování příslušný báňský revírní úřad v dohodě s okresním úřadem a s příslušným úředním zkušebním komisařem (výnos ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem orby z 30. 1. 1908, č. 24439).
2. Zkoušení a revise parních přístrojů. Povinné zkoušení a přehlížení p-ch přístrojů není všeobecně předepsáno. Povinnému úřednímu zkoušení podléhají však vařiče s hermeticky uzavřenými víky (min. nař. ze 17. 12. 1860, č. 273 ř. z.), mají-li obsah větší než 20 vídeňských mázů (28,3 litru). Periodické revise vařičů nejsou sice předepsány, avšak k žádosti jejich majitelů mohou býti přístroje ty podrobeny revisi státními zkušebními komisaři p-ch k-ů, kterým přísluší též jejich zkoušení (výnos ministerstva obchodu z 23. 8. 1888, č. 26514). Poplatky za tyto úkony vybírají se dosud v původní výši, totiž u vařičů s obsahem do 150 vídeňských mázů (212 litrů) 6 Kč, u větších pak obdobně jako u p-ch k-ů (§ 5 cit. min. nař.). Přístroje na výrobu sodové vody nepodléhají obligatornímu zkoušení, poněvadž podle své konstrukce a svého účelu nemohou býti subsumovány pod pojem vařičů (výnos ministerstva obchodu z 5. 11. 1894, č. 52228); rovněž tak parní vedení (výnos ministerstva obchodu z 22. 6. 1898, č. 9917).
Dále je předepsáno obligatorní úřední vyzkoušení parních vařáků v papírnách a to obdobně podle předpisů min. nař. č. 130/1875 ř. z. Revise těchto přístrojů, které může prováděti kterýkoli odborník, musí býti konány aspoň jednou za rok; o revisích musí býti vedeny záznamy (nařízení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvy vnitra a veřejných prací z 25. 9. 1911, č. 199 ř. z.). Podle téhož nařízení podléhají sušící válce v papírnách obligatornímu úřednímu zkoušení i úředním revisím.
Parní přístroje v cukrovarech musí býti opatřeny manometry a spolehlivě účinkujícími bezpečnostními ventily. Kromě toho musí býti aspoň jednou za rok přezkoušeny odborníkem, kterým může býti také technicky vzdělaný závodní úředník; rovněž o těchto revisích musí býti vedeny záznamy (nařízení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra z 22. 8. 1911, č. 172 ř. z.).
O explosích p-ch přístrojů a jiných nehodách při jejich provozu mají jejich uživatelé učiniti neprodleně oznámení nejbližšímu bezpečnostnímu úřadu, který postupuje pak analogicky podle § 12 min. nař. č. 130/1875 ř. z. (výnos ministerstva obchodu z 10. 2. 1899, č. 36779/1898).
3. Předpisy živnostenské, konstruktivní, stavební a trestní. a) K živnostenskému vyrábění a opravování parních kotlů je třeba podle § 15, č. 18 živn. řádu koncese, kterou udělují okresní úřady (§ 141 živn. řádu) a k jejímuž nastoupení je třeba podle § 23 živn. řádu též zvláštní způsobilosti (viz nař. ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem kultu a vyučování ze 6. 8. 1907, č. 196 ř. z.); zkoumání místní potřeby není předepsáno. Používání parních kotlů a strojů v živnostenských podnicích vyžaduje schválení podle III. hlavy živn. řádu, poněvadž podle § 25 živn. řádu podléhají schválení živnostenských úřadů provozovny, které mají býti provozovány pomocí p-ch strojů nebo které jsou způsobilé ohrožovati neb obtěžovati soudsedstvo účinky zdraví škodlivými, provozovacím způsobem bezpečnost ohrožujícím, zápachem nebo neobyčejným lomozem. Pro schválení továren na kotle a stroje je předepsáno řízení ediktální (§ 27, č. 26 a č. 30 živn. řádu a paragrafy násl.).
b) Předpisy o konstrukci a stavění p-ch k-ů jsou obsaženy v §§ 2 až 5 min. nař. č. 130/1875 ř. z., podle nichž volba materiálu a určení jeho síly, dále způsob konstrukce a provedení p-ho k. je ponecháno výrobci pod jeho vlastní odpovědností. Jen použití litiny a mosazného plechu na stěny p-ho k. a na trubky ohňové a varné jest zakázáno, kromě u trubek do průměru 10 cm, k jichž zhotovení může býti použito mosazného plechu. Pro zvláštní konstrukce může ministerstvo veřejných prací povoliti použití litiny i k jiným částem stěn než uvedeným. Každý p. kotel musí býti označen jménem výrobce a rokem výroby; kromě toho musí býti pa něm na snadno viditelném místě zřetelně a trvale vyznačeno povolené nejvyšší efektivní napětí v atmosférách nebo v kilogramech na čtvereční centimetr. Tyto údaje musí býti vyznačeny buď přímo na kotelním tělese nebo aspoň na části s kotelním tělesem pevně spojené, nikoli na př. na čistících dvířkách (výnos ministerstva veřejných prací z 27. 8. 1912, č. 273/1-1911).
c) Při postavení a zazdívání-p-ch k-ů jest podle § 9 min. nař. č. 130/1875 ř. z. dbáti předpisů požárních a stavebních. Stavební předpisy pro postavení p-ch-k-ů obsahují §§ 92 a 93 stavebního řádu pro hlavní město Prahu (zák. z 10. 4. 1886, č. 40 z. z. čes.), které, vyžadují k postavení p-ch k-ů (t. zv. velkých i malých s výjimkou t. zv. kotlíků) povolení stavebního úřadu (platí též pro Plzeň podle zák. z 22. 2. 1887, č. 16 z. z. čes., a pro Čes. Budějovice podle zák. z 26. 12. 1887, č. 71 z. z. čes.). Podobné předpisy mají též §§ 88 a 89 stavebního řádu pro Čechy (zák. z 8. 1. 1889, č. 5 z. z. čes.), §§ 93 a 94 stavebního řádu pro Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo (zák. ze 16. 6. 1894, č. 63 a zák. ze 16. 6. 1914, č. 39 z. z. mor.), §§ 94 a 95 stavebního řádu pro Moravu ze 16. 6. 1894, č. 64 a ze 16. 6. 1914, č. 44 z. z. mor.) a §§ 66 a 67 stavebního řádu pro Slezsko (zák. z 2. 6. 1883, č. 26 z. z. slez.).
Podrobné předpisy o zařízení kotelen a strojoven s hlediska ochrany života a zdraví pomocných dělníků obsahuje min. nař. z 23. 11. 1905, č. 176 ř. z.
d) Přestupky min. nař. č. 130/1875. ř. z. trestají se (§ 13) podle min. nař. z 30. 9. 1857, č. 198 ř. z., pokud se nepoužije předpisů trestního zákona. Z těchto jest uvésti §§ 76, 85, lit. c, 86, 87 a 88, podle nichž zlomyslné poškození p-ch lodí, p-ch strojů nebo p-ch k-ů, jakož i zlomyslné jednání a úmyslné opomenutí povinnosti uložené při provozování těchto zařízení se trestá jako zločin. Kulposní jednání nebo opomenutí s ohledem na taková zařízení jsou pak stíhána jako přečin podle §§ 335, 336 a 337 trest. zákona nebo jako přestupek podle §§ 431, 432 a 433 trest. zákona.
Podnikatelé, kteří přijímají nezkoušené topiče, strojníky, řidiče lokomotiv nebo řidiče lodních p-ch strojů, podléhají trestu podle min. nař. č. 198/1857 ř. z. nehledíc k předpisům trestního zákona (§ 22 min. nař. č. 108/1891 ř. z.).
4. Obsluha parních kotlů a parních strojů. Podrobné předpisy o průkazu způsobilosti k obsluze p-ch k-ů, dále k obsluze (řízení) p-ch strojů, lokomotiv a lodních p-ch strojů jsou obsaženy v nařízení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem kultu a vyučování z 15. 7. 1891, č. 108 ř. z., podle něhož (oddíl I.) se k obsluze (řízení) těchto zařízení vyžaduje střízlivé chování, spolehlivá povaha, stáří aspoň 18 roků, potřebné vědomosti a schopnosti, jakož i odborná technická zkouška. Zkoušky nepotřebují jen obsluhovači p-ch k-ů, které mají obsah 80 litrů nebo méně a obsluhovači p-ch strojů s výkonností za plného tlaku až do 10 HP.
Autorisaci k vykonávání těchto zkoušek uděluje ministerstvo veřejných prací. Zkušební komisaři p-ch k-ů jsou oprávněni ve svém obvodu zkoušeti aspiranty pro obsluhu p-ch k-ů. Ke zkoušení aspirantů k obsluze (řízení) p-ch strojů, lokomotiv nebo lodních p-ch strojů potřebují tito orgánové zvláštní autorisace ministerstva veřejných prací (§ 2 cit. min. nař.).
Zkoušky topičů a strojvůdců státních drah a soukromých, veřejné dopravě sloužících drah vykonávají železniční orgánové pověření zkoušením a revisemi lokomotivních kotlů.
Ke zkoušce topičské může býti připuštěn, kdo byl zaměstnán zpravidla aspoň 6 měsíců u p-ho k. pod dozorem zkoušeného obsluhovače (§ 9 min. nař. č. 108/1891 ř. z.). Toto 6měsíční zaměstnání má býti celodenní a bez přerušování (výnos ministerstva veřejných prací z 19. 6. 1915, č. 31514). Pro zkoušku strojnickou, strojvůdcovskou nebo lodního strojníka se vyžaduje rovněž 6měsíční zaměstnání u těchto zařízení, není však předepsán dozor zkoušeného obsluhovače (§ 12 cit. min. nař.), ač je v duchu nařízení i v zájmu služby, aby i u strojníků, strojvůdců a lodních strojníků byl tento požadavek rovněž kladen (výnos ministerstva obchodu z 29. 11. 1893, č. 62136). Obě zkoušky mohou býti také spojeny. Zemský úřad může však předchozí zaměstnání prominouti částečně nebo zcela, a to u zkoušky topičské v případech zvláštní kvalifikace a u zkoušky strojnické a strojvůdcovské vůbec v případech zvlášť ohledu hodných (§§ 9 a 12 cit. min. nař. a příl. vlád. nař. č. 187/1929 Sb.). Maloživnostníkům, kteří hodlají obsluhovat vlastní p. k., přiznává úlevy výnos ministerstva obchodu ze 14. 2. 1904, č. 65136/1903. Nařízením ministerstva veřejných prací v dohodě s ministerstvy obchodu a železnic z 5. 8. 1914, č. 206 ř. z., byly vzhledem k válečným poměrům připuštěny k obsluze p-ch k-ů a strojů i nezkoušené osoby, které byly schváleny zkušebními orgány p-ch k-ů. Podle výnosu ministerstva veřejných prací v dohodě s ministerstvy obchodu a železnic z 22. 10. 1920, č. 5960, nelze však již udíleti takové schválení osobám nezkoušeným a dříve udělená schválení pozbyla účinnosti dnem 31. 3. 1921. Válečným invalidům byly pak výnosem ministerstva veřejných prací z 11. 11. 1915, č. 61052, doplněným výnosem z 2. 9. 1916, č. 56101, poskytnuty úlevy při nabytí způsobilosti k obsluze p-ch k-ů a strojů.
Proti nepřipuštění ke zkoušce může se kandidát odvolati do 15 dnů k zemskému úřadu, který rozhoduje s konečnou platností (§ 4 min. nař. č. 108/1891 ř. z., § 75 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.).
Ve vysvědčení o zkoušce musí býti výslovně uvedeno, k jakému druhu služby byl kandidát uznán způsobilým, totiž zda k obsluze p-ch k-ů a dohledu na ně (topič) či k obsluze stabilních a lokomobilních p-ch strojů (strojník) či k řízení lokomotiv (strojvůdce) či k obsluze lodních p-ch strojů (lodní strojník).
Za zkoušku obsluhovačů p-ch k-ů a p-ch strojů se vybírají poplatky dosud ve výši stanovené v §§ 10, 13 a 15 min. nař. č. 108/1891 ř. z., totiž na zkoušku topičskou 6 Kč, za strojnickou nebo strojvůdcovskou 10 Kč, při spojení těchto zkoušek se zkouškou topičskou 16 Kč a za zkoušky lodních strojníků kromě toho zkušební taxy stanovené v dávkovém řádě D. vlád. nař. z 22. 12. 1926, č. 254 Sb. (dávky za úřední úkony ve věcech správních).
Obsluhovači parních mlátiček s lokomobilami až do 10 HP potřebují jen zkoušku topičskou (výnos ministerstva obchodu z 9. 7. 1892, č. 13990), řidiči parních válců jen zkoušku topičskou a strojnickou, nikoli zkoušku strojvůdcovskou (výnos ministerstva obchodu z 1. 4. 1897, č. 16585), rovněž tak řidiči parních pluhů (výnos ministerstva obchodu z 3. 9. 1904, č. 33867).
Zjistí-li zkušební komisař p-ch k-ů, že obsluhovač p-ho k. nebo p-ho stroje nedbá ve službě předpisů vydaných k odvrácení nebezpečí při užívání těchto zařízení, jest oprávněn pohroziti mu odnětím vysvědčení a při opakování suspendovati jej ze služby a navrhnouti zemskému úřadu odnětí vysvědčení. Při hrubém zanedbání služby může tak učiniti hned v prvém případě. Proti rozhodnutí zemského úřadu, jímž bylo vysvědčení odňato, může se obsluhovač odvolati do 15 dnů (§ 75 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.) k ministerstvu veřejných prací. Poněvadž nedodržování předpisů vztahujících se na p. k. a p. stroje a nezachovávání jinak nutné opatrnosti může zakládati skutkovou podstatu přečinu podle §§ 335, 336, lit. c, trest. zákona, byli zkušební komisaři p-ch k-ů na základě výnosu mi¬ sterstva obchodu z 23. 8. 1899, č. 63926/1897, vyzváni, aby v případech, v nichž použití těchto trestních předpisů přichází v úvahu, učinili též soudu trestní oznámení.
III. Předpisy platné v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské.
1. Zkoušení a revise parních kotlů. V zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské je kotelní dozor upraven především nařízením uh. ministra obchodu z 30. 3. 1901, č. 17001, o živnostenské inspekci a kotelním dozoru, jímž bylo změněno nařízení uh. ministra veřejných prací a dopravy z 12. 11. 1886, č. 22790, o p-ch k-ch. Třeba že min. nař. z 11. 2. 1854 (viz I.) bylo zrušeno min. nař. č. 107/1866 ř. z., bylo v Uhrách při vydávání některých pozdějších předpisů tohoto oboru na ně odkazováno, jako na př. v nařízení uh. ministra vnitra z 10. 1. 1871, č. 7419, o úředním dozoru nad p-mi k-y („Pokládám proto za nutné připomenouti, že až do vydání nových předpisů je třeba při vykonávání kotelního dozoru postupovati podle úpravy z r. 1854 modifikované později nařízeními uh. ministra veřejných prací a dopravy z 21. 11. 1867 a z 8. 7. 1868“) a v úvodním výnosu k min. nař. č. 22790/1886 („Fakticky v platnosti zachovaný kotelní řád z r. 1854...“). Nařízení č. 17001/1901 se však tohoto předpisu nedovolává. Pokud šlo o Slovensko, bylo sice nařízení č. 17001/1901 zrušeno nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 1. 5. 1919, č. 79, o živnostenské inspekci, bylo však znovu uvedeno v platnost nařízením téhož ministra z 9. 7. 1922, č. 15, o vykonávání kotelní služby na Slovensku.
V býv. Uhrách příslušel podle cit. nař. č. 17001/1901 dozor nad p-mi k-y průmyslovým inspektorátům, které byly zřízeny zák. čl. XXVIII/1893. Kromě toho pověřil uh. ministr obchodu výnosem z 22. 4. 1911, č. 17914, Krajinský kotelní spolek v Budapešti, že může v přenesené působnosti na místo státních orgánů zkoušeti a přehlížeti p. k., sběrače páry, přehřivače a p. přístroje svých členů; zákonného podkladu k takovému opatření však v předpisech o kotelním dozoru v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské není. Po státním převratu bylo jednak nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 25. 4. 1919, č. 80, oprávnění této společnosti na Slovensku zrušeno, jednak byla nařízením téhož ministra z 1. 5. 1919, č. 78, agenda průmyslových inspektorátů rozdělena mezi nově zřízené kotelní komisariáty s agendou dozoru na p. k. a živnostenské inspektoráty s agendou ostatní. Posléz cit. nařízení bylo pak doplněno dalším nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 26. 5. 1921, č. 22, jímž kotelní komisariáty byly přeměněny na Čsl. komisariáty pro strojnictví a elektrotechniku se sídly v Bratislavě, v Trenčíně, v Nitře, v Báňské Bystřici a v Košicích. Do oboru působnosti těchto komisariátů náležely všechny záležitosti technické inspekce a spolupůsobnosti, které nebyly nařízením č. 78/1919 vyhrazený živnostenským inspektorátům, zvláště záležitosti týkající se p-ch k-ů, přístrojů a pohonných strojů, jakož i dozoru nad jejich obsluhovači.
Po zavedení župního zřízení podlé zákona z 29. 2. 1920, č. 126 Sb., na Slovensku (vlád. nař. z 26. 10. 1922, č. 310 Sb.) přešla tato agenda na župní úřady (vlád. nař. z 22. 12. 1922, č. 383 Sb.), které ji vykonávaly přidělenými jim úředníky státní stavební služby strojního oboru. Provedením organisace politické správy podle zákona ze 14. 7. 1927, č. 125 Sb., přešla agenda kotelního dozoru dnem 1. 7. 1928 na zemský úřad v Bratislavě a je vykonávána technickými úředníky strojního oboru, kteří podle výnosu ministra veřejných prací ze 4. 7. 1928, č. 0-313/34-1928, vydaného v dohodě s ministrem vnitra na základě § 7, odst. 3., zákona č. 126/1920 Sb. ve znění zákona č. 125/1927 Sb. jsou přiděleni okresním úřadům v Bratislavě, v Košicích, v Liptovském Sv. Mikuláši, v Nitře, v Trenčíně a ve Zvoleni.
Pro území Podkarpatské Rusi byl zřízen vyhláškou civilní správy Podkarpatské Rusi č. 7707/1920 uveřejněnou v čísle 11. Úředních novin z 1. 12. 1920 při civilní správě Podkarpatské Rusi, referátu veřejných prací kotelní komisariát pro zkoušení a revise p-ch k-ů, při čemž bylo majitelům p-ch k-ů uloženo, aby přihlásili u kotelního komisariátů své p. k. Kotelní komisariát byl pak nařízením civilní správy z 12. 12. 1922, č. 14924/1922, vydaným na základě § 2 vlád. nař. z 26. 4. 1920, č. 356 Sb., přeměněn na státní komisariát pro strojnictví a elektrotechniku se sídlem v Užhorodě, jehož věcný obor působnosti se shodoval s kompetencí Čsl. komisariátů pro strojnictví a elektrotechniku zřízených na Slovensku. Od provedení organisace politické správy dnem 1. 7. 1928 přísluší kotelní dozor zemskému úřadu v Užhorodě.
Je tudíž kotelní dozor v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské vykonáván výhradně orgány státními.
Pokyny a opatření zkušebních orgánů musí býti majitelem kotle nebo jeho zástupcem provedeny. Odvolání je přípustné do 15 dnů k ministerstvu veřejných prací.
Povinné úřední zkoušení a přehlížení parních kotlů a vyviječů páry stanoví § 32 min. nař. č. 17001/1901, podle něhož p. k. musejí býti vyzkoušeny jednak dříve než se jich počne užívati, jednak každý pátý rok. Kromě toho musejí býti vnitřně důkladně revidovány (t. zv. revise konstruktivní) před každou zkouškou a během třetího roku po každé zkoušce. Konečně musejí býti aspoň jednou za rok podrobeny obyčejné revisi. Vyjmuty jsou a úřednímu dozoru a kontrole nepodléhají p. k. (t. zv. kotlíky) a vyviječe páry s malým obsahem a to bez ohledu na velikost výhřevné plochy, u nichž při obsahu nejvýše 100 litrů tlak páry nepřesahuje 10 atmosfér nebo které při obsahu 150 litrů skládají se z trubek o průměru 6 cm nebo o průměru menším. Dále jsou vyjmuty p. k. o nízkém tlaku (0,5 atmosféry nebo méně), jsou-li zařízeny, jak je předepsáno v § 32, odst. 5., cit. nař. K užívání p-ch k-ů a vyviječů páry s malým obsahem a p-ch k-ů s nízkým tlakem je však třeba povolení zkušebního komisaře, který rozhodne po prohlídce na místě.
Výnosem úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska (vládního referátu veřejných prací) z 27. 2. 1922, č. 4589/V, bylo zdůrazněno, že způsob provádění kotelního dozoru zůstává nezměněn podle nař. č. 17001/1901 a že tedy zůstává zásadou; tlaková zkouška každý pátý rok, vnitřní revise vždy před touto tlakovou zkouškou a mimo to jednou v této době (průběhem třetího roku), vnější revise pak každoročně. Odchylky od toho jsou možny: a) podle § 42 cit. nař. (interpolované vnitřní revise mohou odpadnouti u kotlů lokomobil), b) podle § 43 (roční revise mohou odpadnouti u těch kotlů, u kterých toho roku byla již provedena buď tlaková zkouška nebo vnitřní prohlídka).
U p-ch k-ů hlášených mimo provoz se podle tohoto výnosu zkoušky a revise neprovádějí, uživatel (majitel) takového p-ho k. má však písemně prohlásiti, že kotle nebude užívati (ani na zcela krátký provoz) a že kotel nevezme dříve do provozu, dokud nedostane k tomu od zkušebního komisaře povolení. Kromě toho bylo zkušebním komisařům doporučeno, aby počátkem každého roku vyzvali majitele takového kotle k obnovení tohoto prohlášení.
P. k., které byly prodány a jichž se má znovu užívati, t. zv. staré parní kotle, musí býti dříve podrobeny na novém místě vnitřní prohlídce a zkoušce (§ 34 min. nař. č. 17001/1901). K žádosti za provedení prohlídky a zkoušky je nutno připojiti též dřívější povolení k užívání a původní kotelní knihu nebo její ověřený opis, z něhož je patrný výsledek dřívějších zkoušek a revisí. Nelze-li tyto doklady předložiti, je nutno žádati u ministerstva veřejných prací za svolení k užívání kotle, při čemž musí býti věrohodně prokázána všechna potřebná data o kotli.
Zkoušky a revise lokomotivních kotlů železnic sloužících veřejné dopravě v zemi Slovenské i v zemi Podkarpatoruské jsou vyjmuty podle § 32 min. nař. č. 17001/1901 z pravomoci zkušebních orgánů, kteří dozírají na ostatní p. k.; zkoušky a revise těchto kotlů provádějí orgánové železniční správy.
O výsledku zkoušky sepíše zkušební orgán zápis, který ponechá u úředních spisů a je-li výsledek zkoušky příznivý, vydá majiteli kotle povolení k užívání a kotelní evidenční knihu, do nichž pak zapisuje vady při revisi zjištěné a nařízená opatření k jich odstranění, jakož i opatření, aby byl odstraněn topič nebo strojník nemající předepsaný průkaz způsobilosti. Shledá-li zkušební orgán při revisi, že p. kotel, jeho výstroj nebo obsluha jsou tak vadné, že by další užívání kotle bylo spojeno s nebezpečím pro veřejnou bezpečnost, je povinen další užívání kotle ihned zakázati.
Za zkoušky a revise p-ch k-ů se vybírají poplatky stanovené na Slovensku nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska č. 1/1922, které nabylo účinnosti 1. 1. 1922 a je shodné s vlád. nařízením ze 14. 8. 1920, č. 488 Sb., platným v zemi České a v zemi Moravskoslezské (viz II., 1). Tímto nařízením byly nahrazeny předpisy § 35 min. nař. č. 17001/1901 a výnosu uh. ministra obchodu z 21. 11. 1917, č. 89872/VI-D. V Podkarpatské Rusi jsou vybírány poplatky stanovené vyhláškou civilní správy Podkarpatské Rusi ze 17. 7. 1922, č. 7076, která se rovněž shoduje s vlád. nařízením č. 488/1920 Sb. a která nastoupila na místo vyhlášky civilní správy Podkarpatské Rusi č. 7707/1920.
Osoby zaměstnané při p-ch k-ích jsou povinny učiniti oznámení okresnímu úřadu, shledají-li na kotli takové vady nebo nedostatky, jež mohou přivoditi neštěstí a nechce-li je majitel kotle nebo jeho plnomocník, ač byl upozorněn, dáti opraviti nebo odstraniti (§ 53 min. nař. č. 17001/1901).
Explosi p-ho k. je majitel neb jeho plnomocník povinen ihned oznámiti okresnímu
Slovník veřejného práva českosl. 25 úřadu, který má zpraviti příslušného zkušebního komisaře p-ch k-ů a provésti s ním neprodleně místní ohledání (§ 52 cit. min. nař.).
2. Zkoušení a revise parních přístrojů. Předpisy platné pro k. p. platí podle § 32 min. nař. č. 17001/1901 povšechně též pro přehřivače páry, parní nádrže a nádoby, je-li jejich obsah přes 100 litrů a je-li tlak páry větší tlaku atmosférického. Vyjmuty jsou přístroje pracující s malým tlakem a to přístroje na odpařování lihu, kotle na záparu, na celulosu a k impregnování; tato zařízení nepodléhají zkoušení a úřední kontrole, musí však býti prohlédnuta zkušebním komisařem, zda vyhovují předpisům § 38 cit. nař. (t. j. jsou-li opatřena ventilem k vypouštění páry a vzdušním ventilem).
Pro parní vařáky v papírnách předpisuje obligatorní úřední zkoušení a odborné revise a pro sušící válce v papírnách obligatorní úřední zkoušení a úřední revise vlád. nař. z 26. 5. 1925, č. 126 Sb. Pro parní přístroje v cukrovarech stanoví bezpečnostní zařízení a odborné revise vlád. nař. z 26. 5. 1925, č. 118 Sb.
3. Předpisy živnostenské, konstruktivní, stavební a trestní.
a) K živnostenskému vyrábění a opravování parních kotlů je také podle živn. zákona č. 259/1924 Sb. pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi třeba koncese (§ 22, č. 18), která je vázána na průkaz způsobilosti podle § 1, oddíl VIII., vlád. nař. z 26. 5. 1925, č. 105 Sb. (praktické zaměstnání v této živnosti a odborné vzdělání na vysoké škole technické nebo státní vyšší průmyslové škole). Takové koncese udělují politické administrativní úřady I. stolice. Rovněž o schvalování provozoven platí tu obdobné předpisy jako v zemích historických (§§ 40, 41 a 42, odst. 1., č. 24 živn. zákona) předpisující zejména pro schvalování továren na kotle ediktální řízení.
b) Volba materiálu, stanovení síly kotelních plechů, jakož i konstrukce a způsob zpracování p-ch k-ů je i tu přenechán výrobci s jistými modalitami předepsanými v § 38 min. nař. č. 17001/1901. Zejména není dovoleno vyráběti z litiny ohňové a varné trubky, jakož i trubky k vodoznakům a k vypouštěcím kohoutům, kromě některých v § 38 připuštěných výjimek, jako u mosazných trubek o světlosti 10 cm u malých kotlíků s úzkými rourami. Jinak může výjimky ze zákazu použití litiny povoliti ministr veřejných prací.
P. kotel musí míti úplnou výstroj předepsanou v § 38, oddíl 3. cit. nař., zejména aspoň jeden spolehlivý pojišťovací ventil, je-li výhřevná plocha pod 2,5 m2, u kotlů s větší plochou aspoň 2 takové ventily, dále spolehlivý manometr, vypouštěcí kohout, průlez nebo otvor, kterým se dá kotel čistiti, udání jména výrobce, místa a roku výroby, výrobního čísla, jakož i znatelné a trvanlivé vyznačení nejvyššího přípustného napětí páry v atmosférách nebo v kilogramech na čtvereční centimetr.
c) Pro umístění kotlů platí předpis § 37 cit. nař., podle něhož kotle smějí býti postaveny jen v takových místnostech, jež nejsou klenuty a nemají stropu a které kromě toho vyhovují předpisům požární policie. Výjimky jsou dovoleny v případech v cit. paragrafu vytčených.
Podrobné předpisy o zařízení kotelen a strojoven s hlediska ochrany života a zdraví pomocných dělníků obsahuje vlád. nař. z 26. 5. 1925, č. 114 Sb.
d) Přestupky předpisů §§ 32 až 52 min. nař. č. 17001/1901 jsou trestány (§ 53 cit. nař.), ohrožují-li život a zdraví, soudy podle § 111 zák. čl. XL/1879 uzamčením do 1 měsíce a peněžitou pokutou do 400 Kč; jinak je trestají správní úřady peněžitou pokutou do 200 Kč, v případě nedobytnosti přiměřeným trestem uzamčením.
Takovým přestupkem je na př. užívání nevyzkoušeného kotle, další užívání kotle, ač orgán provádějící zkoušku nebo revisi to zakázal, užívání kotle bez úředního povolení po provedení oprav nebo po změně konstrukce, zaměstnávání nekvalifikovaných obsluhovačů.
Trestní odpovědnost výrobce za nesprávné uspořádání nebo nesprávný způsob zpracování kotelních částí, jakož i za jakost a zkoušku kotelních plechů trvá 5 let (přestává vykonáním opětovné zkoušky). U kotlů vyrobených v cizině nebo u nichž nelze výrobce zjistiti, je odpovědný v tomto směru majitel kotle. U t. zv. starých kotlů je odpovědný majitel kotle, uplynula-li již lhůta pro odpovědnost výrobce.
4. Obsluha parních kotlů a parních strojů. P. k., které podléhají dozoru, a p. stroje smějí býti obsluhovány jen od osob, které mají úplné praktické zkušenosti a potřebné teoretické vzdělání a tuto kvalifikaci prokáží vysvědčením způsobilosti (§ 46 min. nař. č. 17001/1901). Nařízením uh. ministra obchodu z 5. 8. 1914, č. 69651-IV/D, bylo dovoleno po dobu mimořádných poměrů vyvolaných mobilisací a válkou používati k obsluze p-ch k-ů a strojů též osob nezkoušených. Nařízení to bylo, pokud jde o Slovensko, zrušeno nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 27. 1. 1921, č. 4. V Podkarpatské Rusi nebylo výslovně zrušeno, nemělo tam však praktického významu.
Vykonáváním zkoušek těchto osob byly nařízením uh. ministra obchodu z 30. 3. 1901, č. 17003, pověřeny tříčlenné zkušební komise zřízené při průmyslových školách v sídlech průmyslových inspektorátů (Bratislava, Báňská Bystřice a Košice). Nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 8. 7. 1922, č. 15 (publikace v Úradných novinách má datum 9. 7. 1922) bylo min. nař. č. 17003/1901 na Slovensku zrušeno a k provádění zkoušek řidičů lokomotiv (strojvůdců) na železnicích nesloužících veřejné dopravě a lodních strojníků pro vnitrozemskou plavbu byla zřízena zkušební komise při vládním referátu pro veřejné práce v Bratislavě (později referátu ministerstva veřejných prací v Bratislavě), která od provedení reformy veřejné správy na Slovensku dnem 1. 7. 1928 funguje při zemském úřadě v Bratislavě, kdežto provádění zkoušek topičů a strojníků bylo svěřeno orgánům provádějícím zkoušky a revise p-ch k-ů.
V Podkarpatské Rusi lze pokládati min. nař. č. 17003/1901 za zrušené vyhláškou civilní správy Podkarpatské Rusi č. 3255/1921, kterou byl ustanoven pro celé toto území zkušební komisař pro zkoušení topičů a strojníků a kterou byly stanoveny podmínky pro připuštění k těmto zkouškám a to: čsl. státní příslušnost, dokonaný věk 18 roků, zachovalost a nejméně 6měsíční praktické zaměstnání. Zároveň byla všechna dřívější nařízení tohoto oboru zrušena.
Obsluhovače lokomotivních kotlů železnic sloužících veřejné dopravě zkoušejí železniční orgánové, kdežto obsluhovače stabilních kotlů těchto železnic zkoušejí státní zkušební orgánové vykonávající zkoušky a revise těchto kotlů.
Za zkoušky obsluhovačů vybírají se na Slovensku poplatky stanovené nařízením ministra pro správu Slovenska z 8. 7. 1922, č. 15, a to za zkoušku topičskou 30 Kč, za strojnickou 60 Kč a za zkoušku strojvůdcovskou nebo lodního strojníka 100 Kč. Zkoušky lodních strojníků podléhají kromě toho dávkám za úřední úkony ve věcech správních (vlád. nař. č. 254/1926 Sb., dávkový řád D). V Podkarpatské Rusi činí tyto poplatky podle vyhlášky civilní správy Podkarpatské Rusi č. 7707/1920 u zkoušek topičských 20 Kč, u strojnických 40 Kč.
Lokomobily, které se pohybují vlastní silou, jako parní silniční válce, silniční lokomobily a dále parní pluhy smějí býti obsluhovány od osob, které mají aspoň průkaz způsobilosti pro obsluhu lokomobil. Je-li několik lokomobil postaveno blízko sebe (nejvýše ve vzdálenosti 1 km), mohou je obsluhovati topiči, jestliže na ně stále a přímo dozírá zkoušený strojník s předepsaným průkazem způsobilosti, který je také odpovědný za správnou obsluhu. Je-li několik stabilních kotlů (strojů) postaveno v téže místnosti, mohou býti k jejich obsluze přibrány i osoby nekvalifikované, jsou-li pod stálým dozorem kvalifikovaného topiče (strojníka) (§ 49 min. nař. č. 17001/1901).
Literatura.
Mayrhofer: „Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst“, III. 799—870; Thaa: „Das Dampfkesselwesen in Österreich“, Manz 1908; „Normaliensammlung für den politischen Verwaltungsdienst“; „Sbírka zákonů pro státní službu stavební v republice Čsl.", svazek IV.
Karel Vancl.

Citace:

Notáři - porotci. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 4, s. 49-49.