Č. 4288.

Živnostenské právo: * Provozování živnosti trhovecké není kryto živnostenským listem, v němž udáno jest jako stanoviště dřívější bydliště trhovcovo.
(Nález ze dne 31. prosince 1924 č. 23305.)
Věc: Božena Št. v H. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku živnostenského řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Pelhřimově z 27. listopadu 1922 byla st-lka uznána vinnou přestupkem § 11 živn. řádu, jehož se dopustila tím, že provozovala trhoveckou živnost kramářskou se stanovištěm v H. i po té, když nabyl právní moci výměr z 22. června 1922, jímž opověď živnosti té nebyla vzata na vědomí, a odsouzena dle § 132 k pokutě 300 Kč, po případě k vězení na 30 dnů.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, poněvadž skutková povaha zmíněného přestupku jest doznáním st-lčiným zjištěna.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Soudu bylo se zabývati toliko otázkou, zda byla st-lka na základě živn. listu, vydaného okr. hejtmanstvím v Táboře z 30. září 1907 oprávněna provozovati živnost trhoveckou.
St-lka opověděla u okr. hejtmanství v Táboře podáním de praes. 12. července 1907 provozování živnosti kramářské, spojené s návštěvou poutí a trhů, s prodejem galanterního a střižného zboží, kuchyňského nádobí a starého železa, se stanovištěm v H. R. Tuto opověď vzalo okr. hejtmanství na vědomí a vydalo již zmíněný živn. list z 30. září 1907.
Ze správních spisů jest patrno a st-lka to nepopírá, že její trhovecká živnost od mnoha let neměla stanoviště v H. R., nýbrž v H.; H. jest střediskem její živn. činnosti a nikoli H. R.
Dle § 12 živn. řádu jest podstatnou náležitostí opovědi každé živnosti, tedy také když živn. činnost se vykonává na různých místech, aby v opovědi bylo udáno, kde bude živnost provozována. Vykonává-li se živn. činnost na různých místech, jest stanovištěm živnosti to místo, kde jest středisko podniku. Opovědi živnosti nezabývá se tu práva živnost vůbec provozovati, nýbrž pouze právo provozovati ji z určeného stanoviště. To vyplývá nejen z ustanovení cit. § 12 živn. řádu, nýbrž také z § 43 téhož zák., jenž stanoví, že u všech živností pokládati jest přesídlení do některého místa mámo obec dosavadního stanoviště za založení nové živnosti. Z toho však plyne, že ten kdo neprovozuje živnost z určeného stanoviště, nýbrž ze stanoviště ležícího v jiné obci, aniž učinil oznámení o přesídlení, resp. opověděl znovu živnost, provozuje živnost neoprávněně a dopouští se přestupku živn. řádu. Téhož přestupku ovšem dopouští se i ten, kdo sice o přesídlení oznámení učinil, resp. znovu opověděl živnost, když provozuje živnost přes to, že toto oznámení, resp. tato opověď živnosti nebyla živn. úřadem vzata na vědomí, nýbrž další provozování živnosti bylo zakázáno.
V konkrétním případě měla st-lčina živn. činnost, vykonávaná na různých místech, nesporně své středisko, tedy stanoviště, v H. a nikoli v R. Neměla-li však st-lka živn. oprávnění pro provozování živnosti ve skutečném stanovšti jejím, tedy v H., nebyla oprávněna živnost provozovati, a to ani tehdy, když měla živn. oprávnění pro jiné místo, v němž však nebylo stanoviště podniku.
Jest tedy nař. rozhodnutí, jež vychází z téhož právního názoru, ve shodě se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 4288. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1136-1138.