Č. 1052.

Ochranné známky: I. § 21 lit. d) zák. známk. ze dne 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. (nov. ze 17. března 1913 č. 65 ř. z. čl. IV.) propůjčuje úřadu právo, aby přezkoumával i známky již zapsané co do jejich způsobilosti k zápisu bez ohledu na to, jak dlouho snad již známka byla skutečné zapsána. — II. Je bez významu, zda se nezpůsobilá známka deskriptivní již vžila. — III. Známka »Kovol« jako výhradný údaj o určení zboží. (Nález ze dne 10. prosince 1921 č. 16 538.)
Prejudikatura: k č. I. nál. č. 703 a 1051.
Věc: Otakar B. v P. (adv. Dr. B. Gutfreund z Prahy) proti ministerstvu průmyslu, obchodu a živností (zast. min. místotaj. Drem J. Fialou) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministerstvo obchodu vyslovilo naříkaným rozhodnutím, že slovní známka »Kovol«, přihlášená stěžující si firmou k zápisu u obchodní a živnostenské komory v Praze pro tekuté cídidlo na kovy a zapsaná tam pod č. 5250 neměla býti zapsána podle § 1 známk. novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z., a nařídilo její výmaz, a to z těchto důvodu: Známku tvoří výlučně slovo »Kovol«, jež je zřejmě utvořeno přidáním koncovky »ol« ke slovu »kov«. Onou koncovkou však není nikterak zakryt zrakový i sluchový dojem slova »kov«, takže známka, jíž se má použíti pro cídidlo na kovy, obsahuje výlučně údaj o určení zboží, čímž odporuje ustanovení § 1 známk. novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z.
Stížnost proti tomu podanou neshledal nejvyšší správní soud důvodnou.
Okolnost, ve stížnosti uvedená, že sporná známka jest zapsána již od 1. září 1910, nebránila úřadu, aby na základě zákona z 24. července 1919 č. 471 sb. z. a n., známku původně již před vznikem státu československého registrovanou při jejím prvém přihlášení po vzniku státu tohoto podrobil nově přezkoumání co do její způsobilosti k zápisu a podle výsledku tohoto přezkoumání také vyslovil, že známka neměla býti zapsána a v důsledku toho nařídil její výmaz (srovnej nález tohoto soudu z 10. února 1921 č. 1542, Boh. č. 703). Ale nehledě k tomuto zvláštnímu zákonnému předpisu vydanému v důsledku vzniku státu čsl., již samo ustanovení § 21 lit. d) zák. známk. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. (nov. ze 17. března 1913 č. 65 ř. z. čl. IV.) propůjčuje úřadu právo, aby známky již zapsané přezkoumával co do jejich způsobilosti k zápisu a není právo to omezeno nijakým předpisem zákonným, jenž by stanovil, do které doby přezkoumání se státi má, a jest také se zřetelm k tomuto předpisu zcela nerozhodno, jak dlouho známka k zápisu nezpůsobilá skutečně byla zapsána.
Poukazuje-li stížnost k tomu. že známka se již v kruzích odběratelů vžila jako známka závodu stěžovatelčina, má na mysli patrně ustanovení § 1, odst. 2 známk. zák. ve znění upraveném novelou ze 17. března 1913 č. 65 ř. z. Při tom však stížnost patrně přehlíží, že právě uvedené ustanovení týká se posuzování otázky, zdali nějaké znamení se vůbec hodí k tomu, aby označovalo nějaké zboží na rozdíl od jiného, čili t. zv. distinktivity známek, v daném případě však úřad nepopřel distinktivnost známky sporné, nýbrž popřel její způsobilost k zápisu ve smyslu § 1 novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., poněvadž obsahuje jen údaj o určení zboží, čili jest deskriptivní. V tom směru je však bez významu, zdali se známka »vžila« čili nic. Jestliže konečně stížnost popírá, že by známka označovala určení nebo vlastnost zboží, jest podotknouti, že úsudek o tom, zdali známka »Kovol« bude pojímána v obchodě jako označení účelu a jakosti zboží, zdali zejména tím, že ku slovu »kov« připojena byla koncovka »ol«, slovo takto nově utvořené pozbylo povahy výhradného údaje o určení zboží čili nic, jest výsledkem hodnocení určitých skutečností, zejména pravděpodobného působení známky na mysl odběratelů, a nemůže tedy úsudek ten tímto soudem býti přezkoumáván co do věcné správnosti, nýbrž jen po stránce formální (§ 6 zák. o správ. soudě). Formálních vad však stížnost postupu žalovaného úřadu nevytýká a soud takových vad řízení, k nimž by musil přihlížeti z vlastního podnětu, nenalezl.
Z těchto důvodů byla stížnost jako neodůvodněná zamítnuta.

Citace:

č. 1052. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1026-1028.