NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 4626.

Nedbale ve smyslu § 290 tr. zák. jednal obžalovaný, svěřil-li samostatné řízení motorového vozidla nezkoušenému řidiči; ani faktickým, třebas i častějším řízením motorového vozidla není prokázána úplná způsobilost řidiče k samostatnému jeho řízení.
(Rozh. ze dne 8. února 1933, Zm IV 557/32.)
Obžalovaný inž. J. M., posadiv se do přívěsného vozíku, svěřil řízení svého motocyklu nezkoušenému K. K-ymu a dopustil, že K. K. se vydal na cestu za tmy s nedostatečným osvětlením; jeda po pravé straně silnice, najel K. K. na protijedoucí povoz A. S-a; nárazem byli řidič K. K. a spolujezdec na motocyklu A. W. vymrštěni a zraněni tak, že oba zemřeli; kočí A. S. utrpěl těžké poškození na těle. Soud prvé stolice uznal obžalovaného inž. J. M. vinným dvojnásobným přečinem zabití člověka z nedbalosti a přečinem těžkého poškození na těle z nedbalosti (§§ 290, 291, 310 odst. 11 tr. zák.). Odvolací soud však pominu) kvalifikaci podle §§ 291, 310 odst. II tr. zák., ježto obžalovaný v tomto případě nevykonával funkci řidiče a není ani řidičem z povolání, a kvalifikoval trestný čin obžalovaného jako dvojnásobný přečin podle § 290 tr. zák. a jednonásobný přečin podle § 310 odst. I tr. zák.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného, založenou na č. 1 a) § 385 tr. ř., pokud napadala skutkový stav, odmítl, jinak ji zamítl.
Z důvodů:
Proti rozsudku vrchního soudu ohlásil a provedl obžalovaný zmateční stížnost podle čís. 1 a), 3 § 385 tr. ř. a vrchní prokurátor podle č. 2 § 385 tr. ř. Na základě důvodu zmatečnosti podle č. 1 a) § 385 tr. ř. tvrdí obžalovaný, že nespáchal nic, co by mohlo býti považováno s jeho strany za nedbalost a že úraz zavinil jedině A. S. Námitka stěžovatele, že při určitých okolnostech je přípustné, aby silostroj řídil nezkoušený řidič, nemá v tomto případě závažnosti, poněvadž okolnosti tyto, jak byly znalcem uvedeny (při výcviku, při nehodě za jízdy) v tomto případě nebyly dány. Tvrzení, že nedostatek šoférské legitimace není v logické souvislosti s úrazem proto, poněvadž K. K. řídil po celé měsíce jeho auto a motorku a byl s řízením jich obeznámen, nevyvrací příčinnou souvislost mezi nedbalostí obžalovaného, že svěřil motorku A. K-ovi k samostatnému řízení, a mezi nastalým úrazem, poněvadž faktickým, byť i častějším řízením silostroje není prokázána úplná způsobilost řidiče k samostatnému řízení silostroje a obžalovaný z namítané okolnosti nemohl důvodně usuzovati o úplné způsobilosti K. K-yho k samostatnému řízení silostroje, což ostatně prokázala i jízda sama, při níž řidič K. K. osvědčil nezkušenost a nevědomost co do nejzákladnějších povinností při jízdě silostrojem. Obžalovaný dopustil se tedy nedbalosti, když svěřil samostatné řízení motorky nezkoušenému řidiči K. K., kteroužto nedbalost tím spíše mohl nahlédnouti, poněvadž je sám zkoušený řidič silostrojů. Nedbalost stihá obžalovaného dále i proto, že se pustil na cestu za tmy s nedostatečným osvětlením silostroje, neboť kapesní elektrická lampička byla za daných okolností, jak nižší soudy správně dovozují, zřejmě nedostatečná, což obžalovaný tím více mohl rozpoznati, poněvadž podle zjištění vrchního soudu byl před nastoupením jízdy od dělníků u něho zaměstnaných varován, aby se bez náležitého osvětlení na cestu nevydal. Obžalovaného stihá tedy nedbalost ve směrech nižšími soudy správně uvedených a nedbalost tato měla za následek nastalou srážku a úraz a je tedy v příčinné souvislosti s úrazem. Proto zodpovídá obžalovaný za trestné činy. Okolnost, že A. S. úraz spoluzavinil, obžalovaného neexkulpuje.

Citace:

č. 4626. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 105-106.