Č. 8260.

Stavební právo: Zřízení plotu samo o sobě není vázáno na stavební čáru; avšak je na ni vázáno, není-li stavebním objektem samostatným, nýbrž součástkou stavebního celku na stav. čáru vázaného.
(Nález ze dne 27. listopadu 1929 č. 21205.)
Prejudikatura: Boh. A 2839/23 a 7049/28.
Věc: Gustav G. ve St. (adv. Dr. Leopold Schürer z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení plotu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem měst. úřadu ve St. ze 7. dubna 1928 bylo manželům T. uděleno prozatímní stav. povolení k postavení plotu na hranicích jejich pozemku č. kat. . . . St-l jako soused domáhal se v cestě rekursní toho, aby stavebníkům bylo uloženo ustoupiti s plotem do regulační čáry, avšak požadavku toho nebylo vyhověno a zsv nař. rozhodnutím, odvolávaje se na nál. Boh. A 2839/23 vyslovil, že stav. úřad nemůže stavebníku s poukazem na plán polohy ukládati, aby ustoupil s plotem do regulační čáry. K formálním námitkám st-le poznamenal zsv, že je zcela bezvýznamné, zda předseda a stavební znalec byli při stav. komisi náhledu opačného a že také okolnost, že dotyčné prohlášení jejich nebylo do protokolu pojato, nemůže míti vlivu na rozhodnutí úřadu o udělení stav. povolení. Okolnost, že stavebníkům bylo stav. povolení uděleno jen provisorně, nemůže podle nař. rozhodnutí míti za následek nepřípustný zásah do právní sféry st-le.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost uplatňuje proti nař. rozhodnutí především námitku rázu formálního a vytýká, že protokol o komis. řízení byl vadně sepsán, ježto nepodává správně ani vyjádření techn. znalce a členů komise, kteří při komisi vyslovili se proti postavení plotu na hranici pozemku, ani vyjádření samého st-le, jak při komisi je přednesl; dále namítá stížnost ve věci samé, že i při zřízení hražení nutno dodržeti stav. čáru v tom případě, když již jednou regulační čára platně byla stanovena, a brojí tak proti náhledu žal. úřadu, který odvolávaje se na nál. Boh. A 2839/23, je toho mínění, že při hražení není vůbec zapotřebí stav. čáru respektovati.
Pokud jde především o námitku formálního rázu, sluší význam a dosah jejich posouditi s hlediska onoho právního názoru, na němž v odpor vzaté rozhodnutí je založeno. Je-li správný náhled žal. úřadu, že stavebníka povinnost couvnouti s hražením za hranice pozemku do čáry stavební vůbec nedostihuje, pak je lhostejno, jak se při komisi o této otázce vyjádřil stav. znalec a jednotliví členové komise, neboť jde o otázku čistě právní, na jejíž zodpovědění nemůže míti vlivu ani dobrozdání stav. znalce ani vyjádření jednotlivých členů komise.
Pokud jde o námitku vadného protokolování vyjádření st-le, nutno arci uznati, že skutečně procesní vada se sběhla. Leč ani ze stížnosti ani z rekursních spisů nelze poznati, že vada ona byla nějak st-li na překážku v hájení jeho sousedských práv, zvláště nebylo tím st-li nijak zabráněno, aby své námitky proti projektu v cestě instanční náležitě uplatnil. Nejde tedy o vadu podstatnou.
V meritu věci nemohl nss bezvýhradně souhlasili s náhledem stížnosti, že byla-li určena regulační čára, nesmí nikdy hražení z této čáry vybočiti. Neboť, není-li pro určité hražení zapotřebí předchozího určení stav. čáry podle § 18 stav. řádu, pak povolení k takovému hražení podle § 27 stav. řádu není vůbec vázáno předpisy o stav. čáře a je úplně lhostejno, zda stav. čára byla již určena či nikoliv. Stanovená čára stavební platí právě jen pro stav. objekty podléhající předchozímu sdělení, resp. určení stav. čáry, nikoli však pro objekty, které podle zák. toho nevyžadují.
Přes to bylo však stížnosti vyhověti, ježto právní zásada, že stavebník nemá povinnosti říditi se čarou stavební, jde-li o hražení, neplatí zcela bezvýjimečně. Platí arci potud, pokud jde o hražení samo o sobě jako takové, nedopadá však na případy, kde hražení jeví se ne jako stavební objekt samostatný, nýbrž jako součástka stav. celku, který na čáru stav. je vázán. Tak se má věc i tehdy, jestliže hražení slouží k tomu, aby stav. objekt zřízený ve volné soustavě byl jím směrem k ulici uzavřen. Takovéto hražení nemůže býti posuzováno samo o sobě, nýbrž právě jen jako součástka stavebního celku, k němuž patří, a nutno pak ovšem použíti na toto hražení oněch zákonných předpisů, jimž podléhá stav. objekt ve svém celku, tedy i předpisů o čáře stavební (srovn. nál. Boh. A 7049/28).
V podstatě jde tedy o to, zdali sporné hražení jeví se jako pouhá součástka stav. objektu postaveného na parcele č. n. . . Teprve na základě tohoto zjištění bude možno zodpověděti otázku, platí-li pro hražení to předpisy o stav. čáře či nikoliv. Žal. úřad vycházeje z mylného právního názoru, že zřízení hražení není vůbec nikdy vázáno na čáru stavební, opominul zjistiti, má-li sporné hražení povahu samostatného objektu stavebního či povahu součástky stavebního celku na čáru stavební vázaného. Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8260. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 441-442.