—
Žalobu za obnovu opožděné podanou sluší zamítnouti usnesením. I když se to stalo v obou nižších stolicích mylně rozsudkem, revise se nepřipouští.
Obě nižší stolice zamítly žalobu za obnovu jakožto opožděnou rozsudky. Nejv. soud. dvůr dovolání žalobkyně odmítnul.
Důvody:
Byla-li žaloba podána ve lhůtě zákonné, dlužno zkoumati z moci úřední a nedostává-li se této náležitosti, sluší žalobu usnesením odmítnouti (§ 538. c. s. ř.).
Soudové nižší srovnale zjistili, že žaloba podána byla po uplynutí lhůty stanovené v al. 1. a 4. § 534. c. s. ř., měla proto žaloba býti odmítnuta usnesením.
Rozhodnutí soudce prvého, byť i ve formě rozsudku bylo vydáno, lze tedy pokládati toliko za usnesení a nepodléhá, ježto potvrzeno bylo soudem stolice druhé (§ 528. cit.), již přezkoumání stolice třetí.
Bylo proto dovolání proti tomu podané odmítnouti dle § 523. c. s. ř. jakožto nepřípustné, nehledíc k tomu, že tento opravný prostředek proti usnesení není přípustný, jest tedy pochyben (§§ 502.1 a 514.1 c. s. ř.).
(Rozh. z 21./12. 1910, č. j. Rv III 380/10/1) —a.