NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2575.

Stavební živnosti. — Živnostenské školství: * Byl-li absolvent státní průmyslové školy zaměstnán v živnosti stavitelské před nastoupením činné služby vojenské za války, třeba po dobu kratší jednoho roku, má přec nárok na započtení činné služby vojenské ve smyslu § 1 cís. nař. ze 7. prosince 1915 č. 364 ř. z.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 305.)
Věc: Společenstvo stavitelů v obvodu obchodní a živnostenské komory v Chebu se sídlem v Karlových Varech (adv. Dr. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu obchodu o stavitelskou koncesi Františka F.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: František F. ve St. S. podal zsp-é v Praze žádost za udělení koncese stavitelské, při čemž zároveň vysvědčeními prokazoval, že absolvoval státní průmyslovou školu v Plzni, že byl v živnosti prakticky zaměstnán, že konal aktivní službu vojenskou za války a že složil stavitelskou zkoušku. Společenstvo stavitelů byvši vyzváno k vyjádření se o této žádosti, podalo v čas námitky proti udělení žádané koncese uvádějíc, že žadatel vykazuje pouze praktický výcvik v živnosti po dobu 2 roků 2 měsíců a 27 dnů, tedy ani polovinu doby zákonem předepsané. Žadateli nelze prý do praktického výcviku započítati aktivní vojenskou službu ztrávenou za války, poněvadž ustanovení cís. nař. ze 7. prosince 1915 č. 364 ř. z. nevztahuje se na živnost stavební.
Dále namítalo společenstvo, že žadatel o koncesi nebyl v živnosti zaměstnán aspoň dva roky jako polír, ježto do této doby schází mu ještě 6 měsíců, že předložená vysvědčení nejsou řádně potvrzena, a že jedno z nich nevykazuje zaměstnání u oprávněného stavebního živnostníka, nýbrž u architekta.
Zsp výnosem z 14. října 1921 udělila žadateli stavitelskou koncesi přes námitky společenstva a vyhradila živnostenskému společenstvu právo rekursu.
Toto podalo odvolání k min. obchodu, namítajíc mimo jiné též, že žadatel před nastoupením vojenské služby nebyl zaměstnán způsobem, který má význam pro podání průkazu způsobilosti, neboť vysvědčení o tomto zaměstnání jsou jen částečná vysvědčení učební, jež mohou míti význam pro splnění požadavku dle § 10 cit. zákona, nikoli však pro praktický výcvik dle § 11 odst. 1 tohoto zákona.
Výnosem ze 6. března 1922 zamítlo min. odvolání společenstva a to z těchto důvodů:
Žadatel, který jest zároveň absolventem vyšší průmyslové školy v Plzni, byl prakticky zaměstnán již před svým nastoupením vojenské služby za války při stavební živnosti a to jednak v kanceláři, jednak na stavbě samé, tedy způsobem, který má význam pro podání průkazu způsobilosti pro živnost stavitelskou.
Proto mu také započítána vojenská služba 4 roků, 6 měsíců a 22 dnů do praktického výcviku ve smyslu § 1 cís. nař. ze 7. prosince 1915 č. 364 ř. z.
Námitka společenstva, že zaměstnání jmenovaného před válkou sluší považovati jen za část učební doby, jest neodůvodněna vzhledem k ustanovení § 10 lit. b) a c) zákona ze dne 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. Dle těchto ustanovení stačí totiž, když uchazeč byl prakticky zaměstnán o jeden rok déle než činí lhůty uvedené v § 11 cit. zákona, tedy vzhledem k ustanovení 2. odst. § 12 téhož zákona 6 roků, z nichž nejméně dva roky jako zednický polír neb dílovedoucí, které také žadatel skutečně prokázal po svém návratu z vojenské služby a podrobil se kromě toho s prospěchem před zkušební komisí v Praze praktické zkoušce stavitelské.
Z uvedeného patrno, že jmenovaný požadavkům § 9 cit. zák. o stavebních živnostech plně vyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí podává živnostenské společenstvo Stížnost k nss-u, o níž uvážil soud takto:
Spornou jest v daném případě otázka, zda zaměstnáním žadatele v živnosti před nastoupením činné služby vojenské za války založen byl jeho nárok na to, aby mu doba ztrávená v činné službě vojenské za války byla započtena do oné doby, po kterou musil by býti činným v živnosti, aby mohl dosáhnouti stavitelské koncese.
Stížnost upírá tento nárok žadateli tvrdíc, že žadatel před nastoupením činné služby vojenské odbýval si pouze jednoletý praktický výcvik ve smyslu § 10 cit. zákona, který ve spojení s ukončením studií na státní průmyslové škole nahrazuje řádné vyučení živnosti, a má za to, že výcvik tento nelze považovati za zaměstnaní v živnosti, jak je má na zřeteli § 1 cit. cís. nař.
Za takové zaměstnání pokládá stížnost jedině onu praktickou činnost v živnosti, jež slouží za základ průkazu požadovanému §em 11 č. 1. zákona o stavebních živnostech. Naproti tomu žal. úřad vychází z názoru, že dobu ztrávenou v činné službě vojenské za války započísti jest do celkové doby praktické činnosti požadované zákonem k dosažení koncese stavitelské bez ohledu na to, zda nastoupení služby vojenské předcházela praktická činnost v živnosti dle § 10 lit. c) zákona o stavebních živnostech či dle § 11 č. 1 tohoto zákona.
Nss uznal tento názor správným.
Dle § 9 zák. o stav. živnostech potřebí jest k nastoupení živnosti stavitelské průkazu o vyučení se živnosti, praktickém zaměstnání v této živnosti a o složení předepsané zkoušky.
Průkazu o vyučení živnosti není třeba, když uchazeč prokáže, že byl v živnosti o dva roky déle prakticky činným než zákon předpisuje nebo že absolvoval určité školy, aneb konečně, že po ukončení odborných studií byl určitou dobu v živnosti prakticky činným.
V tomto posledním případě předpisuje zákon pro absolventy průmyslových škol praktický výcvik jednoroční a jest tedy i tento praktický výcvik činností v živnosti, jež přichází v úvahu pro dosažení koncese stavitelské. Potom však spadá tato činnost plně pod pojem činnosti v živnosti ve smyslu § 1 cís. nař. ze 7. prosince 1915 č. 364 a může tvořiti předpoklad pro započtení činné služby vojenské za války do doby praktického výcviku potřebného k dosažení živnostenského oprávnění.
Další námitkou vytýká stížnost, že žadatel nebyl ve smyslu § 11 č. 1 zaměstnán v živnosti aspoň dva roky jako polír, nýbrž pouze 1 rok 6 měsíců, jak patrno jest z průkazu, do něhož poskytnuta byla společenstvu příležitost nahlédnouti ve správním řízení.
Že dle tohoto společenstvu k nahlédnutí předloženého průkazu skutečně st-1 nebyl zaměstnán v živnosti po celé dva roky, patrno jest z výnosu min. obchodu ze dne 12. ledna 1922, kterým tento úřad dal vybídnouti žadatele, aby prokázal, že buď před nastoupením vojenské služby jako polír byl zaměstnán, neb aby průkaz předložený doplnil v tom směru, by z něho bylo patrno, že po celé dva roky jako polír byl zaměstnán.
Dle poznámky ve spise připojil žadatel dne 3. ledna 1922 nová vysvědčení, tato však nebyla více dána společenstvu k nahlédnutí, aby se o nich mohlo dle § 23 a) živn. řádu vyjádřiti, takže společenstvo nemajíc o těchto vysvědčeních vědomosti, vznáší svrchu uvedenou výtku.
Společenstvo má však právní nárok na to, aby mu ve smyslu § 23 a) odst. 1 byla v řízení o udělení koncese stavitelské poskytnuta příležitost nahlédnouti do veškerých dokladů předložených uchazečem o koncesi za účelem podání průkazu způsobilosti, o něž úřad udělení koncese opírá.
Zmíněné opomenutí úřadu tvoří vadu podstatnou, i musilo proto naříkané rozhodnutí pro vadu tu býti zrušeno dle § 6 zákona o ss.

Citace:

č. 2575. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 425-427.