NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1207.

V řízení o bezzávadném odepsání pozemku jest doručiti usnesení, znějící náboženskému fondu, finanční prokuratuře. Nebylo-li toho dbáno a vydáno vysvědčení, nelze na jeho základě povoliti knihovní zápis. Vysvědčení to nemůže vejíti v moc práva. Proti stížnosti finanční prokuratury nelze užíti ustanovení § 125 knih. zák.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, R II 309/21.)
V řízení o návrhu na závad prosté odepsání pozemku z knihovní vložky zemských desk, na níž bylo též zjištěno zástavní právo pro smluvené nároky náboženského fondu, uvědomil zemský soud jménem náboženského fondu zemskou politickou správu, jež odporu nepodala, načež vydal žadatelce úřední vysvědčení a na základě něho povolil závad prosté odepsání pozemku také ve příčině smluvních závazků váznoucích pro náboženský fond. Rekursní soud k rekursu finanční prokuratury zrušil napadené usnesení a nařídil prvému soudu, by vyzývací řízení znovu zavedl. Důvody: Dle čl. IV. uvoz. zák. k с. ř. s. a § 1 čís. 1, § 2, čís. 6 ministerského nařízení ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. jest finanční prokuratura povolána k soudnímu zastupování náboženského fondu. Ježto finanční prokuratura uvědoměna nebyla, bylo řízení zrušiti jako zmatečné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zcela správně vyložil, že jedině finanční prokuratura jest oprávněna zastupovati náboženský fond na soudě. Usnesení, jímž povoleno bylo zavedení vyzývacího řízení, jež se podle § 4 zákona ze dne 6. února 1869, čís. 18 ř. zák. doručiti má dle předpisů, platných pro doručení žaloby, mohlo tudíž náboženskému fondu platně jen k rukám finanční prokuratury býti doručeno. Jelikož se tak nestalo, byla náboženskému fondu odňata možnost, podati v čas odpor proti zamýšlenému odepsání pozemku bez přenesení břemen. Jest proto vysvědčení zemského soudu ze dne 22. února 1921 potud nesprávné, pokud i ohledně náboženského fondu potvrzuje, že proti závad prostému odepsání pozemku ve lhůtě nepodal odporu. Zemský soud, který přes to na základě nesprávného úředního vysvědčení knihovní zápis povolil, porušil předpis § 94 čís. 3 knih. zák., dle něhož lze zápis povoliti jen, je-li žádost obsahem listin odůvodněna, a proto bylo rekursu finanční prokuratury právem vyhověno. Mínění dovolací stížnosti, že nezáleží na tom, že usnesení, jímž povoleno bylo zavedení vyzývacího řízení, nebylo doručeno finanční prokuratuře, nýbrž zemské politické správě, poněvadž podle § 125 knih. zák. nelze odporovati platnosti knihovního zápisu proto, že doručení se nestalo řádně nebo se nestalo vůbec, jest zřejmě pochybené. Finanční prokuratura nebrojí proti usnesení, povolujícímu zavedení vyzývacího řízení, pokud nařízeno bylo knihovní poznamenání žádosti o zavedení tohoto řízení a nemá tu tudíž ustanovení § 125 knih. zák. vůbec místa. Nesprávné jest také mínění dovolací stížnosti, že rekurs finanční prokuratury proti úřednímu vysvědčení byl nepřípustným, poněvadž úřední vysvědčení nabylo již právní moci před tím, než rekurs byl finanční prokuraturou podán. Nehledíc k tomu, že zmíněné vysvědčení nebylo finanční prokuratuře vůbec doručeno, tak že lhůta ku rekursu finanční prokuratuře nemohla uplynouti, není vysvědčení usnesením soudním, jež by mohlo vejíti v moc práva. Jest potvrzením, jež bylo podle § 281 nesp. říz. vydáno o skutečnostech u soudu ze spisů známých, a jež kdykoliv může býti opraveno, když se zjistí, že jest nesprávným.

Citace:

č. 1207. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 633-634.