NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 5069.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení. Mimořádná opatření (Slovensko): Může úřad poukazující požitky státního zaměstnance odepříti provedeni usnesení soudu, kterým byla zrušena obstávka požitků stát. zaměstnance?
(Nález ze dne 30. října 1925 č. 20068).
Prejudikatura: Boh. 4865 a 4867 adm.
Věc: Jiří Cs. v Nitře proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran uvolnění pense po zrušení soudní obstávky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okr. soud v Nitře usnesením z 26. října 1923 v exekuční věci rak.-uh. všeobecného úřednického spolku v Budapešti proti Jiřímu Cs. k žádosti exekventa zrušil exekuci povolenou roku 1907 peto 15500 K na pensijní požitky st-le, osvobodil tyto požitky od zabavení a požádal státní berní úřad v Nitře, aby splátky exekventem dosud nevybrané bez vyčkávání pravoplatnosti tohoto výroku vyplatil k rukám exekuta nebo jeho plnomocníka.
Žal. úřad nař. rozhodnutím odepřel provésti toto usnesení — poněvadž výrok soudu nelze realisovati a zadržené obstávkové srážky nelze uvolniti a vyplatiti, neboť okr. soud v Nitře a řádné soudy vůbec nejsou kompetentní rozhodovati v této otázce. Zákaz soukromého vyrovnání mezi věřitelem z Maďarska a dlužníky z Čsl. republiky souvisí s jmenovanou otázkou a jest založen na čl. 231 mírové smlouvy Trianonské. Tento článek ukládá jednak Čsl. republice, jednak Maďarsku, aby zakázaly svým občanům vzájemné soukromé vyrovnání dříve, než-li se tyto dva státy ve věci samé mezi sebou dohodnou. Důsledkem cit. článku mírové smlouvy Trianonské vydáno bylo v Čsl. nař. 167/19 a zák. 187/1919, který toto vyrovnání zakazuje. Maďarská vláda vydala zase vl. nař. č. 9590/22 M. E., kterýmž obdobně zakazuje svým občanům soukromé vyrovnávání předpřevratových dluhů s občany Čsl. republiky. Vyplatí-li občan Čsl. republiky svůj dluh v čsl. korunách věřiteli v Maďarsku, poruší zákaz stanovený zákonem 167 a 187/1919. Přijme-li vyrovnání čsl. korunami maďarský věřitel, jedná též protizákonně. Tuto obapolnou protizákonnost nemůže pozměniti ani rozhodnutí čsl., ani maď, soudu. Podobné výroky odporují platným zákonům a nemohou býti finančním úřadem realisovány. Tento názor shoduje se úplně s názorem min. fin. (poslední výnos z 1. října 1923) a názor ten uplatňují i maďarské úřady a maďarské strany.
Rozhoduje o stížnosti pro nezákonnost podané, řídil se nss těmito úvahami:
Jako exekuční soud jest povolán, aby exekuci na žádost vymáhajícího věřitele povolil — jest také povolán, aby na žádost věřitele exekuci zastavil; jde-li o exekuci na platy, které státní pokladna vyplácí, musi úřad platy poukazující usnesení soudu provésti a nesmí platy, které byly zabaveny, z důvodu exekuce dále zadržeti. Ve směru tom jest jedině soud kompetentní k rozhodování.
Úřad platy poukazující mohl by platy ty dále zdržovati, kdyby k tomu byl i po zrušení zabavení exekučního jiný zákonný důvod. Nař. rozhodnutí uvádí jako takový důvod čl. 231 mírové smlovy Trianonské, vl. nař. č. 167/19 a zák. č. 187/19. Tento právní názor neshledal nss odůvodněným.
Ve článku 231 mírové smlouvy Trianonské, uzavřené dne 4. června 1920 mezi mocnostmi spojenými, sdruženými a Maďarskem a publikované dne 28. března 1922 pod č. 192 Sb., jest uvedeno, že každý ze smluvních států zapoví ode dne, kdy nabude smlouva působnosti (dne 26. července 1921) veškeré platby příslušníkům protivné mocnosti, sídlícím na jejím území, přijímání plateb od takovýchto příslušníků a vůbec veškeren styk mezi zájemníky, týkající se vyrovnání dluhů blíže určených jinak, než prostřednictvím zvláštních úřadů verifikačních a kompensačních.
Tím sice převzaly smluvní státy, mezi nimi i Československo, povinnost uzákoniti to, co bylo uvedeno, vůči Maďarsku, avšak toliko, pokud se dotýče vydání takového zákonného závazku, aniž by byla povinnost uzákoniti, že proti zákazu vykonané platy sluší pokládati za neplatné, t. j. nevykonané; sama o sobě vytčená mezinárodní smlouva není ještě pramenem vnitrostátního řádu právního, jejž upraviti by mohla jen norma vnitrostátní.
Ve skutečnosti však v Čsl. republice v poměru k Uhrám žádná taková norma na základě smlouvy Trianonské vydána nebyla, ani ve formě zákona ani ve formě vl. nař., zejména nejsou takovými normami vl. nař. z 1. dubna 1919 č. 167 Sb. nebo zákon z 10. dubna 1919 č. 187 Sb., na kteréžto normy se nař. rozhodnutí jedině odvolává, dále také ani zákon z 30. června 1922 č. 207 Sb. resp. vlád. nař. ze 7. srpna 1922 č. 264 Sb. Že tomu tak, bylo již tímto soudem vysloveno, a to ve příčině norem z roku 1919 v nálezu Boh. 4867 adm., ve příčině norem z roku 1922 v nálezu Boh. 4865 adm. Při vysloveném názoru trvá nss i tu.
Když úřad přes to, že neměl podle uvedeného práva, aby dále zadržoval stěžujícímu si pensistovi jeho pensijní pož;tky, ač byla exekuce na ně uvalená výrokem exekučního soudu zrušena, a požitky osvobozeny od zabavení, odepřel uvolniti výplatu těchto požitků st-li z důvodu domnělého zákazu platby dluhů do Maďarska, jest jeho výrok v rozporu se zákonem a slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5069. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 424-426.