NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913) - Příspěvek k čl. XIV. uv. z. k civ. ř. s.,

Příspěvek k čl. XIV. uv. z. k civ. ř. s., čl. 317. obch. z. a §§ 1., 3., 41., 147. a 148. usancí pražské plodinové bursy.

Proti žalobě o náhradu škody pro nedodržení kupní smlouvy o převzetí 5 vagonů pšeničné slámy, u c. k. okresního soudu podané, namítal žalovaný jednak věcnou nepříslušnost soudu a nepřípustnost pořadu práva, dále předčasnost žaloby, a ve věci samé, že kladl podmínku, by jemu žalobce kladl na vagon nejméně 90 q slámy.
Žalobě bylo se zamítnutím formálních námitek co do důvodu náhrady škody ve všech stolicích vyhověno.
Důvody:
I. stolice, c. k. okresního soudu pro Staré Město a Josefov v Praze.
I. Co se tkne příslušnosti soudní, je dle čl. XIV. uvoz. zák. k civ. ř. s. a § 45. statutu pražské bursy podmínkou příslušnosti smírčího soudu bursovního, aby strany při uzavření nebo před uzavřením obchodu se podrobily písemní smlouvou o rozsudím výroku soudu rozhodčího. U návštěvníků bursy stačí bezzávadné přijetí závěrečného listu, v němž jest obsažena doložka, že spor z onoho obchodu přísluší k rozhodování před bursovní soud rozhodčí. V tom směru jest mezi stranami nesporno a tudíž důkazů nepotřebuje (§ 266. c. ř. s.), že žalovaný žádného listu závěrečného nepodepsal a že i jinak listina o smlouvě nezřízena. Není zde tudíž dána hořejší podmínka pro příslušnost rozhodčího soudu bursovního, neboť ústní úmluva v tom směru učiněná je úplně bez účinku (§ 883. a 884. obč. z.). Bylo tudíž nutno námitku věcné soudní nepříslušnosti a rovněž tak i námitku nepřípustnosti pořadu práva jako bezdůvodné zamítnouti. II. K perfekci smlouvy trhové se vyhledává dle §ů 1053. a 1054. obč. z., aby se strany dohodly o předmětu a ceně trhové. Trhová cena musí záležeti v penězích a nesmí býti neurčitou.
V tom směru jest zjištěno nesporným přednesem stran, že žalující firma prostřednictvím svého plnomocníka Adolfa B. nabídla po jakémsi vyjednávání dne 13. dubna 1912 žalovanému ke koupi slámu pšeničnou cuchanku v ceně 1 q za 4 K 70 h franko stanice Uh. O. podle zvyklostí Pražské plodinové bursy k přesnému postupnému dodání do 20. května 1912, k placení proti předložení duplikátu nákladního listu prostřednictvím spořitelny města Uh. O.
Žalovaný na nabídku tu přistoupil, prohlásil, že by koupil 5 vagonů cuchanky, žádal však jako další podmínku, aby pro zúčtování platila úřední váha pražského nádraží. K telegrafickému dotazu B-ovu přistoupila žalující firma i na tuto podmínku žalovaného ještě v týž den, B. o tom ihned žalovaného telefonicky vyrozuměl, načež žalovaný, jak nesporno, se vyjádřil: »Tak je to uděláno, přinesou zítra závěreční listy do kavárny Pařížské«.
Tímto byla projevena srovnalá vůle obou stran o všech těchto podstatných kusech smlouvy trhové, koupeno 5 vagonů cuchanky v ceně 1 q za 4 K 70 h franko stanice Uh. O. za usancí Pražské plodinové bursy, což znamenalo, že žalující firma dle §u 148. usancí těch musí naložiti na vagon nejméně 55 q slámy a že dle § 41. lit. e) v případě nesplnění smlouvy bude moci prodávající eventuelně žádati náhradu škody a ušlého zisku.
Žalovaný sice tvrdí, že činil další podmínku, že musí býti naloženo 90 až 95 q slámy na vagon, avšak svědkem Adolfem B., jenž jediný vyjednávání vedl a vše slyšel, jest zjištěno, že žalovaný ani dne 13. dubna 1912, ani před tím podmínky takové nečinil, nýbrž že se mluvilo jen všeobecně o platnosti usancí Pražské plodinové bursy. Následkem tohoto svědectví Adolfa B., jenž činil dojem svědka úplně hodnověrného a nestranného, nabyl soud přesvědčení, že žalovaný podmínku tuto před 14. dubnem 1912 nečinil, leč až teprve dne 14. dubna 1912, když měl závěrečné listy podepsati.
Vzhledem k tomu nelze tvrditi, že by strany se byly nedohodly o ceně trhové, když nedojednaly výslovně množství a váhu slámy, jež na vagon má býti naložena, neboť strany výslovně prohlásily, že platí zvyklosti Pražské bursy, kteréž v tomto směru mají přesná ustanovení, a byl tudíž základ pro vypočtení ceny dovozu slámy z Uh. O. do Prahy dán, neboť bylo stranám, jak nesporno, známo, že za vagon se platí 99 K, ať již obsahuje plných 100 q či pouze 55 q slámy.
O nějaké neurčitosti ceny trhové nelze tudíž mluviti (§ 1054. obč. z.).
Co se tkne námitky předčasnosti žaloby, dlužno uvážiti, že jak dle § 883., tak i dle § 3. usancí bursovních lze uzavříti smlouvy ústně i písemně. Obě strany mohou dle poslednějšího §u žádati výměnu závěrečných listů a vskutku v našem případě, jak nesporno, obě strany se dne 13. dubna 1912 dohodly, že příštího dne vymění závěreční listy; tím však není řečeno, že ujednaly, že smlouva má státi se závaznou až teprve podpisem závěrečných listů. Svědectvím Adolfa B. zjištěno, že nebylo umluveno, kdy obchod se má státi perfektním; dlužno tudíž za to míti, že podpis a výměna závěrečných listů měly se státi pouze k cíli snadnějšího důkazu o učiněné již smlouvě, neboť strany dne 13. dubna 1912 uzavřely ústní smlouvu rozhovorem, jak nesporno telefonickým, ježto v téže místnosti přítomny nebyly a tudíž nemohly ji ihned podepsati, a chtěly-li písemnosti, tož tak učinily jen k cíli dalšímu, aby tím založily forum bursovního soudu rozhodčího, tím však ještě neučinily písemnost podmínkou platnosti smlouvy trhové.
Prohlásil svědek B. sice, že se na burse praktikuje, že když závěrečné listy se nepodpíší, že se roztrhají a smlouva se pokládá za neexistující, avšak v našem případě nebyl obchod uzavřen na burse, nýbrž jak nesporno, mimo bursu a kromě toho k roztrhání závěrečných listů nedošlo, jsou dosud neporušeny, z čehož vidno, že Adolf B. nepokládal smlouvu za neexistentní.
Když žalobkyně na další podmínku naložení 90 až 95 q slámy, jak nesporno, nepřistoupila, nemohlo se tím ničeho změniti na smlouvě trhové, jednou již uzavřené, pokud žalobkyně k tomu souhlasu nedala.
Že tento mutuus dissensus nenastal, vidno z toho, že žalobkyně žalovanému sama poslala, jak nesporno, závěrečný list ještě dne 16. dubna 1912 ku podpisu a že podala na žalovaného 18. dubna 1912 protest pro nepodepsání závěrečného listu a nesplnění smlouvy.
Jest tudíž námitka předčasnosti žaloby neodůvodněnou a nebylo lze k ní přihlížeti, neboť okolnost, že zamýšlený stranami následek, t. j. příslušnost bursovního soudu rozhodčího, nenastal, nemohla býti platnosti a působnosti ústně uzavřené trhové smlouvy na újmu, jelikož okolnost tato pro trhovou smlouvu byla vedlejší, nepodstatnou a tudíž nemohla platnost smlouvy trhové nedostatkem písemné formy, pouze pro příslušnost potřebné, býti dotčena. Tím jest tudíž zjištěno, že žalovaný uzavřel platnou smlouvu trhovou ohledně odebírky 5 vagonů slámy cuchanky a nesporno jest dále, že žalovaný smlouvu tuto nedodržel, že do 20. května 1912 ani vagon slámy neodebral ani nezaplatil.
Dle § 41. zvyklostí Pražské plodinové bursy, kteréž, jak nesporno, vzaty při uzavření trhové smlouvy za základ, může prodávající v případě, že žalovaný nedodrží smlouvu, vykonati nejen některé z práv naznačených v čl. 354. obch. zák., nýbrž dle lit. e) téhož §u může na kupci náhradu škody a ušlého zisku požadovati.
Žalující firma uplatňuje žalobou touto právě tento nárok na náhradu škody a ušlého zisku (§ 1295. a násl. obč. z.). Nárok ten ovšem předpokládá kromě nesplnění smlouvy trhové, aby prodávajícímu vzešla škoda neb ušlý zisk a aby tato škoda neb ušlý zisk byly v příčinné souvislosti s nedodržením smlouvy se strany kupce.
Z důvodů druhé stolice:
Soud odvolací opakoval dle §u 488. civ. ř. s. výslech svědka B. a zjistil v souhlase se soudcem prvním na základě výpovědi Ad. B., že žalovaný před 14. dubnem 1912 nemluvil o tom, že žalující naložiti musí 90 až 95 q na vagon, že to požadoval teprve v neděli, když mu svědek předložil závěrečný list k podpisu, tedy teprv po definitivním uzavření kupní smlouvy.
Ocenění výpovědi svědka B. souvisí s právním posouzením věci.
Že strany, totiž žalovaný a Adolf B. v zastoupení žalující firmy, již zprvu ujednaly, že obchod uzavře se na základě usancí pražské plodinové bursy s výměnou závěrečných listů a s dodatkem, že ve sporech rozhodovati bude smírčí soud jmenované bursy, jak to dosvědčil Adolf B., má též soud odvolací za prokázáno.
Dle dovolaných usancí není pro uzavření obchodu předepsána zvláštní forma, obchod uzavřen býti může buď ústně, buď písemně.
V tomto případě uzavřen obchod přijetím nabídky žalovaného se strany žalující firmy, tedy ústně.
Že by se bylo stalo ujednání mezi stranami, že smlouva o koupi má býti uzavřena formou písemnou, není ani svědkem B., ani korespondencí prokázáno. Tomu nevadí, že byla ujednána výměna závěrečných listů, jak svědek B. dosvědčil. Žádati na druhé straně podpis závěrečného listu, jest dle § 3. usancí právem každého, kdo obchod ujednal ústně, jestli-že strany se podrobily zvyklostem Pražské plodinové bursy.
Žalující strana také předložila žalovanému prostřednictvím B-ovým k podpisu závěrečný list, žalovaný ale odepřel závěrečný list ten podepsati, a to jak sám přednesl, proto, že v závěrečném listě nebyla uvedena podmínka, kterou prý výslovně kladl, že totiž musí býti nejméně 90 až 95 q na 1 vagoně naloženo.
Ježto však podmínka podobná, jak soudce první i soud odvolací na základě výpovědi svědka B. zjistil, při uzavření koupě od žalovaného kladena nebyla, bylo odepření podpisu jeho na závěrečném listu bezdůvodným, ježto závěrečný list vyhovoval všem ujednaným podmínkám, jak co do množství a ceny zboží, tak i co do času dodání, úřední váhy i způsobu placení.
V závěrečném listě obsaženo bylo také ustanovení, že v pádu rozepře rozhoduje rozhodčí soud Pražské plodinové bursy, a když obě strany, jak žalovaný tvrdí, kladly tak velkou váhu na to, aby
12 rozhodčí soud jejich případné spory rozhodoval, bylo v moci žalovaného, aby podpisem závěrečného listu příslušnost tohoto soudu rozhodčího si zajistil.
Z výpovědi svědka B., že se na burse praktikuje, že když se závěrečné listy nepodepíší, se roztrhají a smlouva pokládá se za neexistentní, nelze právem vyvozovati to, co vyvozuje z ní odvolání, že totiž mezi stranami samo sebou se rozumělo, že obchod má býti perfektním teprve podepsáním závěrečných listů.
I kdyby se připustilo, že výrazem »na burse« mínil svědek obchody mimo bursu, když jen dle zvyklostí bursovních uzavřené, schází přece pro důsledek z výpovědi jeho vyvozovaný každý podklad, an svědek neuvedl žádných skutkových okolností, které by důsledek takový opravňovaly, naopak prohlásil, že ujednáno nebylo, kdy obchod se má státi perfektním.
Náhledu prvního soudce, že sjednání příslušnosti rozhodčího soudu bursovního bylo jen vedlejší, nepodstatnou částí smlouvy, arci přisvědčiti nelze, ale přes to nemůže proto, že následek ten nenastal, smlouva býti prohlášena za neplatnou, poněvadž to zavinil jen žalovaný sám tím, že závěrečný list příslušné ustanovení obsahující nepodepsal, ač věděl, že jen písemnou úmluvou strany rozhodčímu soudu podrobiti se mohou.
Důvody c. k. nejvyššího soudu:
Dovolání opřenému o dovolací důvody dle čís. 2, 3 a 4 §u 503. civ. ř. s., nelze přiznati oprávněnosti.
Dovolací důvod dle čís. 2. shledáván jest v tom, že nebyl připuštěn důkaz výslechem stran a zejména slyšením žalovaného o obsahu veškerého jednání žalovaného se svědkem Adolfem B.
Jest ovšem správno, že důkaz slyšením stran připustiti dlužno tehda, nedá-li se náležitý důkaz zříditi jinými průvodními prostředky.
Než spis dovolací byl by měl dle § 506. čís. 3. civ. ř. s. uvésti, které ze skutkových okolností jím tvrzených zůstaly neprokázanými proto, že nebyl připuštěn důkaz slyšením stran.
Závazku tomu není však vyhověno, poukazuje-li spis dovolací na to, že svědek B. nemohl s plnou určitostí vyloučiti, že žalovaný chtěl obchod uzavříti jen pod tou podmínkou, že vyměněny budou závěrečné listy, kdyžtě žalovaný ani netvrdí, že oproti svědkovi přímo se ve směru tom prohlásil.
Dovolacího důvodu dle čís. 2. §u 503. civ. ř. s. tu tedy není. Než ani dovolacího důvodu dle čís. 3. tu nestává, neboť otázka, vyvodil-li soud odvolací ze zjištěného stavu skutkového právem, že nebylo mezi stranami výslovně ujednáno uzavříti písemnou smlouvu ve smyslu § 884. obč. z., nemá za předmět předpoklad skutkový, nýbrž právní závěr, i může býti přezkoumáván jen se stanoviska dovolacího důvodu dle čís. 4.
Vývody spisu dovolacího nejsou však s to, aby dolíčily alespoň posléz uvedený důvod dovolací.
K právnímu posouzení, jehož se věci soudem odvolacím dostalo, dlužno úplně přisvědčiti, vezme-li se v úvahu veškerý materiál skutkový a nikoliv pouze jednotlivé části jeho, jak si počíná spis dovolací.
Jest ovšem správno, že obě strany kladly váhu na výměnu závěrečných listů, z toho však neplyne bez dalšího, že by byly strany učinily platnost právního jednání samého závislou na vzájemném podpisu závěrečných listů. Bylo právě věcí výkladu zjistiti, k čemu se nesla vůle stran. Ve směru tomto stačí však poukázati k obšírným a případným rozhodovacím důvodům naříkaného rozsudku a jen ještě ohledně tvrzené předčasnosti žaloby podotknouti, že jakmile jest jisto, že výměna závěrečných listů nebyla podmínkou uzavření smlouvy, nebylo pro žalobkyni závazku, žalovati před uplatňováním svých nároků ze smlouvy nejprve žalovaného na vydání závěrečného listu, zvláště když dle § 3. usancí pražské plodinové bursy nevyžaduje se ku platnosti obchodu dle usancí těch uzavřeného výměna listů závěrečných.
Pokud však žalovaný poukazuje k tomu, že strany kladly velkou váhu na to, aby případné rozepře rozhodnuty byly rozhodčím soudem plodinové bursy, stačí poukázati k tomu, že žalobce nemůže odvozovati námitky proti nároku žalobnímu z toho, že nebyl uskutečněn tento úmysl kontrahentů, poněvadž odepřev podpis na závěrečném listu, sám zavinil, že k uskutečnění úmyslu toho nedošlo.
(Rozhod. c. k. nejvyššího soudu ze dne 4. února 1913, čís. j. Rv II 1296/12/1.) 1 Dr. Skácel.
12*

Poznámka zasíl. V stejném smyslu rozhodl c. k. nejvyšší soud v neuveřejněném rozhodnutí ze dne 30. dubna 1912 Rv III 216/12; vid. též R. O. H. G. svazek 7. strana 95 — 97. Proti tomu však rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ve sbírce Adler-Clemens č. 50 a 784.

Citace:

Příspěvek k čl. XIV. uv. z. k civ. ř. s.,. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 4, s. 200-205.