NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Smlouva pojišťovací.

I. Pojem.
Smlouva pojišťovací je smlouva, kterou se jedna strana (pojišťovatel) druhé straně (pojištěnci) za určitou záplatu zavazuje, že jí nahradí za jistých smlouvou vytčených podmínek škodu smlouvou stanovenou. Tak definuje smlouvu pojišťovací § 1288 o. o. z.; avšak definice tato nehodí se na všechny druhy smluv pojišťovacích, tak zejména nehodí se na pojištění na život; neboť tato smlouva nemá na mysli náhradu škody, nýbrž poskytnutí jistých subsistenčních prostředků pozůstalým pojištěného (viz čl. Pojištění životní). O. o. z. řadí smlouvu pojišťovací ke smlouvám odvážným, smlouvy takové jsou však většinou smlouvami spekulačními, při nichž hledí pojišťovatel docíliti výdělku neb zisku.
II. Předmět.
Předmětem smlouvy mohou býti věci movité i nemovité. § 1289 o. o. z. uvádí příkladmo: pojištění zboží transportního, t. j. zboží po suchu nebo vodě rozváženého, pojištění domů a realit, (pojištění proti ohni a pojištění živelní) a jinaká nebezpečí tedy pojištění proti tělesným úrazům, nemocem, pojištění dobytka, žně atd. Dle předmětu, jehož hodnota má býti v pádu nebezpečí nahrazena, dělíme pojištění v pojištění osob a věcí; k těmto počítáme pojištění dopravy námořní a dopravy po suchu, pojištění proti ohni, krupobití a mrazům, pojištění dobytka, pojištění parních kotlů a j.; k oněm počítáme pojištění na život, pro případ nemoci, úrazu. III. Ze smlouvy pojišťovací podávají se tyto poměry právní:
1. Pojišťovatel přejímá nebezpečí v rozsahu smlouvou blíže stanoveném a zaplacení pojištěné sumy dle velikosti způsobené škody.
2. Pojišťovatel slibuje náhradu škody neb sumy pravidelně za premii, t. j. dá si zaplatiti od pojištěnce určitou sumu peněžnou co úplatu za převzetí risika (viz čl. Premie).
3. Když nabylo pojišťovatelství větších rozměrů, bylo provozováno po živnostensku zvláštními společnostmi. Jsou však též pojišťovací společnosti, jež založeny jsou ne na placení prémií, nýbrž na vzájemnosti. Členové takové společnosti zavazují se společně nahraditi škodu určitou, která jednotlivce z nich postihne a sice z příspěvků, jichž výše se určí buď před nehodou, tedy již napřed, ovšem přibližně a pak se upraví dle potřeby, neb se skutečná škoda na jisté období vypadající rozvrhne na společníky. Členové společnosti založené na vzájemnosti jsou tudíž vesměs zároveň pojišťovateli a pojištěnci.
4. Právní poměr stávající mezi pojištěným a pojišťovatelem zakládá se zpravidla vyhotovením písemné listiny t. zv. police (viz čl. Pojistka). Smlouva je kontraktem konsensuálním. Poměr právní posouditi sluší jednak dle pojistky, jednak dle stanov společnosti pojišťovací, jimž se pojištěný podrobuje přijetím pojistky.
5. Pojištěný je dle § 1290 o. o. z. povinen, stane-li se škoda, která je předmětem smlouvy pojišťovací, pojišťovateli to oznámiti a sice ve třech dnech nebo ve lhůtě, ve které musí býti oznámeno, že se přijímá slib nepřítomného promittenta (tedy ve lhůtě, jíž je třeba, by se mohlo dvakrát odpověděti; § 862 o. o. z.); této povinnosti může býti pojištěný smlouvou sproštěn, nebo může býti též smlouvou kratší nebo delší lhůta k oznámení stanovena; rovněž je pojištěný povinnosti sproštěn bez ohledu na smlouvu, když pro nepřekonatelnou překážku oznámení učiniti nemůže (na př. přerušení dopravy)
IV. Pojištění pozbývá platnosti:
1. nemůže-li pojištěný prokázati nehodu;
2. neučinil-li oznámení ve lhůtě zákonem neb smlouvou vytčené (viz ad II 5);
3 vznikla-li škoda vinou pojištěného. Tyto případy vypočítává § 1290 o. o. z., nestanoví však, co je právem, když pojištěnému lze jen částečně vinu přičísti, t. j. když opomenul velikost’ škody dle sil svých zmenšiti; v takovém případe platí analogicky § 1304 o. o. z,; vyplatí se totiž pojištěnému jen přiměřená čásť pojištěné sumy.
V. Právo obchodní.
Dle práva obchodního jest převzetí pojištění za premii obchodem (čl. 271 č. 3 obch. z.), (viz též čl. Obchody). Převzetí pojištění vzájemnou pojišťovací společností není obchodem ve smyslu čl. 271 č. 3 obch. z. Otázka, je-li pojištění za premii u vzájemné společnosti pojišťovací objektivním obchodem ve smyslu čl. 271 č. 3 obch. z., byla již norimberskou konferencí při poradě o zákoně obchodním přetřásána a bylo k ní většinou hlasů záporně odpověděno (viz prot. str. 5056) a sice vším právem, když se uváží, že účelem vzájemné smlouvy pojišťovací není nabytí, nýbrž zachování jmění, že každý člen je jednak pojištěným proti své škodě, jednak pojišťovatelem škod ostatních členů a uváží-li se konečně, že příspěvek není prémií, jejíž zaplacením by se pojištěný sprostil svého dalšího ručení, nýbrž je jen zálohou a pojišťovatel ručí při vzájemném pojištění dále za alikvotní podíl druhého člena, pokud zaplacené zálohy nepostačují, maje však s druhé strany též právo žádati svůj podíl (ať již ve formě jakékoliv) na případném přebytku. Vzájemná pojištění nejsou společnostmi obchodními, jich účelem není, výdělkové jednání s osobami třetími uzavírati; vzájemná společnost’ pojišťovací je spíše obmezena na činnosť uvnitř kruhu svých vlastních členů (rozh. ze dne 30. března 1881, č. 834 z r. 1880 jud. č. 110).
VI. Pojišťovací smlouvy lze uzavírati na vlastní neb cizí účet. Komisionář a špeditér jsou povinni zboží jim svěřené pojistiti jen tehda, když jim to bylo (třebas mlčky) nařízeno (rozh. ř. vrch. obch. s. sv. VII. str. 361). Pojistil-li špeditér neb komisionář svěřené zboží, budiž pohledávka ze smlouvy postoupena přikazovateli, pokud se o jeho pojištěný zájem jedná. Smlouva pojišťovací uzavírá se buď přímo s pojišťovatelem t. j. s pojišťovací společností neb jejími jednateli (generálními inspektory). Tito jsou zmocněnci ve smyslu čl. 41 a 47 obch. z. a podléhají předpisům V. dílu I. knihy obch. z. Při jednání pojišťovacím vztahuje se plná moc jednatelů zejména na uzavření smlouvy pojišťovací, úpravu škody a uznání nároku náhradního. V pochybnosti pokládá se jednatel vždy za zřízence pojišťovatele (rozh. říš. vrch. obch. s. ze dne 5. listopadu 1872 sv. I str. 93 č. 946) (viz čl. Jednatelé).
VII. Právo poplatkové. Viz čl. Pojistka.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Smlouva pojišťovací. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 526-528.