NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Č. 6845.

Vývozní povolení: Okolnost, že byly do ciziny vyvezeny kůže v tuzemském závodě vyčiněné, nezakládá pro vývozce nárok na udělení vývozního povolení za zmírněný poplatek ve smyslu výn. min. obch. z 29. dubna 1925 č. 114325/25.
(Nález ze dne 29. října 1927 č. 22261.)
Věc: Firma .. ská továrna na kůže Dr. Rudolf a Alfred W. v K. (adv. Dr. Rud. Winternitz z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran poplatků za vývozní povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná;
Důvody: Podáním ze 7. července 1926 oznámila st-lka min. obch., že hodlá prodati firmě A. a syn ve Svitavách 3200 kozin, žádala za zjištění počtu a expedice těchto kozí a dodala, že hodlá na základě této dodávky žádati za vývozní povolení. Zaslala však firmě A. a syn 3402 koziny. Důchodkový kontrolní úřad ve Svitavách dle zprávy z 26. července 1926 zjistil při revisi, že firma A. a syn nekoupila tyto kůže, nýbrž že jí byly zaslány k vydělání a budou po vydělání stěžující si firmě nazpět zaslány. Dle protokolární výpovědi zástupce firmy A. a syn z 9. září 1926 byly koziny pro st-lku zpracovány na kůže oděvní a mzda za vydělání zapravena.
Podáním ze 7. září 1926 žádala st-lka za udělení, povolení na vývoz 5100 kozin za zmírněný poplatek a odůvodnila tuto žádost tím, že chtěla firmě A. a syn prodati 3400 kozin a rocků, avšak že tato firma odmítla je koupiti, takže st-lka jako oprávněný výrobce a obchodník se surovými kožemi předala kůže ty firmě A. a syn k vyčinění a tím jí opatřila potřebné suroviny a umožnila provoz. St-lka tvrdila, že splnila veškeré podmínky, za kterých dle výn. min. obch. z 29. dubna 1925 č. 114325 uděluje se vývozní povolení za zmírněný poplatek. Žádosti bylo ve schůzi presidiálního sboru sekce min. obch. pro úpravu dovozu a vývozu vyhověno a ve schůzi výboru pro vrácení poplatku bylo usneseno uděliti vývozní povolení za normální poplatek, který by mohl býti sleven jen tehdy, kdyby st-lka prokázala, že podmínkám směrnic vyhověla. O tomto rozhodnutí dověděla se st-lka neúřední cestou, vyhradila si zakročení proti němu po doručení písemného vyřízení a žádala podáním z 21. října 1926 za udělení vývozního povolení za plný poplatek, jakož i za vyslání komise za účelem kontroly vývozu.
St-lce bylo na to uděleno vývozní povolení z 23. října 1926 za poplatek normální, t. j. 7 Kč za 1 kg. Vývoz kozin byl kontrolován orgánem min. obch. a důchodkového kontrolního úřadu.
Nař. výnosem bylo st-lce se zřetelem k jejím žádostem z 9. září. 15. a 21. října 1926, jimiž se domáhala udělení povolení na vývoz 5100 suchých kozích kůží do Německa za zmírněný poplatek, sděleno, že žádosti její mohlo by býti vyhověno jen tenkráte, prokáže-li konkrétními doklady, že vyhověla stanoveným pro to podmínkám, totiž že dodala za pevně stanovenou cenu pro potřebu domácího průmyslu dvě třetiny shora uvedeného zboží.
O stížnosti nss uvážil:
Proti odůvodnění nař. rozhodnutí zastává stížnost právní názor, že st-lka požadavku, aby dodala za pevně stanovenou cenu dvě třetiny zboží, o něž jde, pro potřebu domácího průmyslu, kterýžto požadavek má základ ve výn. min. obch. z 29. dubna 1925 č. 114325/25, jímž byly vydány směrnice pro vývoz kozin, vyhověla tím, že dala v tuzemském podniku vyčiniti kůže, o jejichž vývoz jde. Tento názor nelze sdíleti.
Podle zmíněných směrnic povoluje se obchodníkům se surovými kožemi vývoz kozin na základě dodávek surových kozin tuzemskému průmyslu nebo jich zajištění pro potřebu domácího průmyslu za cenu 32 Kč za kus, a to v poměru 1:1,5 (t. j. ze 100% připadá na tuzemské dodávky 40% a na vývoz 60%) za vývozní poplatek 3%, podrobí-li se vývozce na svůj náklad kontrole min. obch.
Z těchto podmínek, zejména ze stanovení ceny za zboží, jež má býti odevzdáno domácímu průmyslu, pak z toho, že vývozce musí určité kvantum zboží právní formou trhové smlouvy předati do disposice tuzemského průmyslníka, takže vývozce jako prodávající zbožím tímto disponovati nemůže, ježto je prodal, plyne, že podmínkám předepsaným cit. výnosem pro povolování vývozu kozin není vyhověno, když vývozce dá zboží, jež chce vyvézti, v tuzemských závodech vyčiniti, avšak domácímu průmyslu předepsané množství zboží za stanovenou cenu neodevzdá.
Dle těchto předpisů nemá tedy stěžující si firma právního nároku na vrácení rozdílu mezi zaplaceným poplatkem normálním a poplatkem stanoveným v řečených směrnicích, neboť ani netvrdí, že by byla určitou část zboží, která se má pro potřebu domácího průmyslu za určitou cenu odevzdati, tomuto průmyslu dodala, resp. že by kvantum v těchto směrnicích blíže určené bylo se dostalo trhovou smlouvou z její disposice do disposice tuzemského průmyslníka pro potřebu domácího průmyslu. St-lka tvrdí jen, že dala vyvezené zboží vyčiniti v tuzemském průmyslovém závodě. Tím ovšem nevyhověla 2. a 3. podmínce řečených směrnic, totiž nepředala kupní smlouvou do disposice tuzemského průmyslu za stanovenou cenu množství zboží v těchto směrnicích stanovené. Okolnost, že byly vyvezeny kůže v tuzemském průmyslovém závodě vyčiněné, nezakládá dle tohoto výnosu nárok na udělení vývozního povolení za zmírněný poplatek.

Citace:

č. 6845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 398-400.