Čís. 7227.

Plná moc k nákupu (dobytka) opravňuje nákupčího nejen k přímému uzavírání smluv s předateli, nýbrž i k tomu, by jménem zmocnitele vstoupil do smluv, sjednaných jinými osobami.
(Rozh. ze dne 2. srpna 1927, Rv I 258/27.) — Čís. 7227 —
1205
Žalobu, jíž domáhal se prodatel prasat na kupiteli nedoplatku kupní ceny, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: O. koupil od několika rolníků v P. prasata a též od žalobce v L., při čemž sice neprohlásil, že kupuje prasata jménem žalované firmy, aniž však projevil, že kupuje prasata jménem vlastním. Roman B. obdržel od žalované firmy příkaz, by příštího dne prasata G-em nakoupená dovezl na autu žalované firmy do M. a »aby prasata G-em nakoupená vyplatil prodatelům«. Žalovaná firma při tom B-ovi sice přikázala, by G-ovi nic nevyplatil, pokud G. má ještě peníze od firmy, avšak B. též v jiných případech jezdíval na autu, žalované firmy jako »přísedící«. V tomto případě B. příštího dne taktéž jako spolujedoucí a plátce na autu žalované firmy, které řídil řidič, a které bylo označeno zřetelným nápisem žalované firmy, jel do P. a napřed tam zaplatil celou trhovou cenu rolníkům za prasata nakoupená předcházejícího dne G-em. Auto prasaty tudíž již naložené, na kterém seděli řidič a B., zajelo pak do L. k žalobci, kdež prasata žalobcova za přítomnosti G-а byla naložena na auto. Žalobce na kupní cenu obdržel 2100 Kč a žádal potvrzení o zbytku trhové ceny. G. mu vydal potvrzení v přítomnosti В-a, který řekl к žalobci: »Prasata přijdou k nám do M.« a ku G-ovi: »Napiš to potvrzení.« G. vyzval В-a, by zaplatil žalobci zbytek kupní ceny, t. j. zažalovaný peníz. B. tak neučinil, nýbrž vymluvil se před žalobcem, že (B.) musí ještě jeti do Č. pro prasata a potřebuje tam peníze k výplatě, poněvadž jest tam neznámý, kdežto žalobce se s ním již zná a že proto žalobce spíše mu poskytnouti může úvěr než rolník v Č. Po právní stránce má odvolací soud za to, že zjištěnými skutečnostmi B. způsobem pochybnosti naprosto vylučujícím (§ 863 obč. zák.) projevil k žalobci, že žalovaná firma schvaluje koupi předešlého dne G-em uzavřenou, jakožto koupi jménem jejím učiněnou. B. byl nakupovačem a plátcem žalované firmy, jeho projevy k žalobci zavazují podle čl. 47 obch. zák. firmu žalovanou, i kdyby v případě tomto firma ho byla pouze zmocnila, aby vyplatil peníze pouze G-ovi, nikoli prodatelům prasat.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Při právním posouzení věci vycházel odvolací soud ze skutkového předpokladu, že Roman B. byl nakupovačem a plátcem žalované strany a že projevil k žalobci, že žalovaná firma schvaluje koupi předešlého dne Karlem G-em uzavřenou. Z toho vyvodil právní závěr, že B-ovy projevy k žalobci zavazují žalovanou firmu podle čl. 47 obch. zák., i kdyby v tomto případě ho byla firma pouze zmocnila, by vyplatil peníze G-ovi, nikoli prodavatelům prasat. Proti tomu namítá dovolání, že G. uzavřel obchod, ne B., a že G. nebyl zmocněn pro žalovanou stranu nakupovati, a že sporný kup neuzavřel jejím jménem. Prasata prý byla koupena tím okamžikem, když G. dal závdavek. Den na to přijelo auto s B-em jako průvodčím, G. šel sám k žalobci a vyplatil mu 1100 Kč, — Čís. 7228 —
1206
potom žádal В-a o peníze, a ten mu je odepřel. Z toho prý plyne, že obchod uzavřel G. Na tom prý nic nemění okolnosti, které toto jednání provázely. Již první soud zjistil, že kupní smlouvu se žalobcem uzavřel G. Odvolací soud na tom zjištění nic nezměnil. Až potud má dovolatelka pravdu. Snaží se však dále dokázati, že prý je nesprávným názor odvolacího soudu, že žalovaná strana dodatečně schválila kup uzavřený G-em, jakoby byl uzavřen jejím jménem. Nebyla prý nucena jej schváliti. Nevěděla, že G. koupil prasata od žalobce. Neměla vůle do smlouvy vstoupiti. I tomu lze přisvědčiti, pokud se tyto vývody týkají majitelů firmy. Nelze však jim přisvědčiti, pokud se týkají postavení В-a k žalované straně a právních důsledků, které pro ni plynou z jeho jednání. Žalovaná strana přiznává, že B. byl jejím nakupovačem. Že obchody uzavřené B-em byly na její straně kupeckými obchody, plyne z okolnosti uvedené v rozsudku prvního soudu, převzaté odvolacím soudem, že firma Alois K. provozuje obchody s dobytkem. Tomu v řízení také nikdo neodporoval. Ustanovila-li ve své obchodní živnosti В-a za nákupčího — tedy k určitému druhu jednání — vztahovala se jeho plná moc na všecka jednání a právní činy, které sebou obyčejně přináší provozování takové živnosti (čl. 47 obch. zák.). Na základě této plné moci byl B. oprávněn nejen s prodateli přímo uzavírati smlouvy, nýbrž také vstupovati do smluv sjednaných jinými osobami. Vždyť obchod s dobytkem pravidelně s sebou přináší, že se mezi smluvní strany vsunují jiné osoby. Pro objem jeho plné moci bylo rozhodno, jak se jevila na venek. Pro žalobce bylo tudíž lhostejno, zda B. podle příkazu žalované k němu přišel jenom jako průvodčí automobilu, či jako posel, který přinášel G-ovi peníze, když mu to neoznámil. Jednal s ním jako se zástupcem žalované a pronesl při tom výroky, které odvolací rozsudek přesně uvádí. Odvolací soud tudíž právem uznal, že B. projevil k žalobci jasně vůli, že schvaluje koupi G-em uzavřenou jako koupi smluvenou jménem žalované, jinými slovy, že jejím jménem do ní vstoupil. Žalovaná je jeho jednáním zavázána doplatiti zbytek kupní ceny.

Citace:

Čís. 7227. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1230-1232.