NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 133.

Není závady, by k výslovné žádosti byly v Čechách zápisy do obchodního rejstříku provedeny v jiném z obou jazyku, než ve kterém sepsána jest opověď.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1919, R I 139/19.)
V německy sepsané opovědí změn při firmě A žádáno, by změny ty zapsány byly do obchodního rejstříku jazykem českým. Rejstříkový soud (obchodní soud v Praze) zapsal změny do rejstříku jazykem německým. Stížnosti do tohoto postupu rekursní soud nevyhověl, opíraje se o tyto důvody: Dle §u 10 nařízení ministerstva vnitra a spravedlnosti ze dne 19. dubna 1880 č. 14 zem. z. československým státem recipovaného, jest zanášky do obchodního rejstříku provésti v jazyku žádosti, případně usnesení, na základě kterého se konají. Výjimky zde není. Tedy vyřízení opovědí o zápisu změn opověděných do rejstříku děje se v jazyku opovědí. Návrh, aby opověď vyřízena byla v jazyku jiném, než ve kterém jest sepsána, nemá účinku. V přítomném případě opověď sepsána jest v jazyku německém. Právem tedy obchodní soud opověď vyřídil v jazyku německém, a také zápis v jazyku německém proveden byl.
Nejvyšší soud dovolaeímu rekursu firmy vyhověl, usnesení obou předchozích stolic zrušil a uložil rejstříkovému soudu, by opověď vyřídil jazykem českým.
Důvody:
Opověď, ačkoliv sepsána jest německy, obsahuje výslovnou žádost, by zápisy v obchodním rejstříku byly vykonány v jazyku českém. Min. nařízení z 19. dubna 1880, č. 14 z. z. stanoví v § 10, že zápisy do obchodního rejstříku vykonány býti mají v tom jazyku, v němž o ně bylo žádáno a v kterém vydáno bylo usnesení, dle kterého mají býti vykonány. Není však tímto nařízením zakázáno vyhověti výslovné žádosti strany, by užito bylo jazyka jiného, nežli toho, v jakém jest opověď sepsána. Nařízení uvedené upravuje pouze případy, kde takové výslovné žádosti opověď neobsahuje. Usnesení obchodního soudu, jímž žádané zápisy povoleny byly v jazyku německém, příčí se tedy zákonu a bylo proto spolu s potvrzujícím usnesením vrchního zemského soudu v Praze zrušeno a opatřeno nové vyřízení věci.

Citace:

č. 133. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 279-279.