NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Bydliště.

I. B. jest místo, v němž se jistá osoba zdržuje s prokazatelným nebo z okolností najevo jdoucím úmyslem, aby tam zůstala trvale. Místo, kde se sice jistá osoba zdržuje, ale bez úmyslu, aby tam zůstala trvale, jest jejím pobytem. B. jisté osoby má pro tuto osobu význam v právu potud, že se jím určuje v občanských věcech sporných místní příslušnost soudní. Všechny spory totiž, které mají býti proti určité osobě vedeny, musí býti proti ní vedeny u onoho věcně příslušného soudu, v jehož obvodě má tato osoba (žalovaný) svoje b. Tento soud je t. zv. obecným soudem jejím. Výjimky z této zásady jsou přípustny jen potud, pokud zákon nařizuje anebo alespoň dovoluje, aby žaloba byla podána u jiného soudu než u soudu b. osoby žalované. Má-li někdo svoje b. v obvodech několika soudů, je proň dán obecný soud u každého z těchto soudů, takže si může žalobce zvoliti, u kterého z těchto soudů chce svou žalobu vznésti. K pojmu b. se žádá, i aby se osoba na jistém místě skutečně zdržovala i aby tak činila s úmyslem, zůstati na tomto místě trvale. Ale v určitých případech stanoveny jsou výjimky v obou těchto směrech (t. zv. b. nucené). Tak nezáleží na úmyslu (vůli) při osobách vojenských v činné službě i při osobách četnictva: za bydliště jejich platí místo posádky a mění-li posádku, místo dřívější posádky, a to tak dlouho, dokud nedorazí do místa posádky nové. (Toto ustanovení nevztahuje se na Slovensko a Podkarpatskou Rus.)
Dále netřeba ani skutečného pobytu ani úmyslu při příslušnících čsl. státu, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státní: za jejich tuzemské b. považuje se místo, kde zde měli naposledy svoje b., a není-li takového místa nebo nedá-li se zjistiti, považuje se za jejich b. Praha, a sice onen okres pražský, v jehož obvodě jest ministerstvo zahraničních věcí; u osob, které mají domovské právo na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi, považuje se za jejich b. Bratislava (t. zv. b. fingované).
Některým osobám konečně zákon ne- přiznává vůbec způsobilosti k tomu, aby založily svoje vlastní b., nýbrž prohlašuje, že b. jiné osoby jest po zákonu také jejich b-m. Tomu je tak jednak u manželek, pokud manželství není soudně rozvedeno nebo rozloučeno nebo smrtí manželovou zrušeno: b. manželovo je také b-m manželčiným; jednak je tomu tak u nesvéprávných dítek: tyto dítky mají po zákonu svoje b. tam, kde má b. jejich otec, po případě — jde-li o děti nemanželské — jejich matka (t. zv. b. odvozené). Tato zásada platí i pro manželky a dítky osob vojenských a osob v cizině jako státní zaměstnanci činných, ale jen tehdy, žijí-li s těmito osobami ve společné domácnosti.
Zmíněná ustanovení o odvozeném b-i nezná právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi. O b-i lze mluviti jen u osob fysických; u právních podmětů, jež nenáležejí k osobám fysickým, nastupuje na místo b. jejich sídlo; za toto sídlo se pokládá v pochybnostech místo, kde se vede správa.
B. má i mimo případy, kde se jím určuje obecná místní příslušnost soudní, ještě zvláštní význam pro určité spory. Tak spory o rozvod, rozluku a neplatnost manželství, jakož i spory o všeliké nároky z manželského poměru vznikající — pokud to nejsou nároky ryze majetkové — náležejí výlučně před soud (krajský), v jehož obvodě manželé měli své poslední, společné b. Dále v některých případech lze žalovati také u soudu dřívějšího b. osoby žalované: mohou totiž drobní živnostníci a námezdní dělníci zažalovati své pohledávky za dodané výrobky a zboží a za vykonané práce, které mají za osobou, jež se mezitím odstěhovala do obvodu jiného soudu, u soudu jejího dřívějšího b. Použití této výhody je však obmezeno časově, totiž žaloba musí býti podána do 90 dnů od poslední dodávky nebo práce.
B. má konečně svůj význam i pro některé věci soudního řízení nesporného. Tak určuje se b-m zůstavitelovým příslušnost soude, povolaného k projednání pozůstalosti, a b. otcovým neb nemanželské matky, jež měli v čas svého úmrtí, příslušnost soudu povolaného k vykonávání poručenství a opatrovnictví nad nesvéprávnými dítkami jejich. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi určuje se místní příslušnost poručenských úřadů přímo b-m poručencovým.
Právní prameny: zák. č. 111/1895 ř. z., §§ 65—75, 76, 97, 106, 109; zák. čl. 1/1911 uh., §§ 19, 20, 21, 22, 23, 25, 31, 639, 640, 641; zák. č. 161/1921 Sb., čl. VII., č. 2, lit. b), f); zák. č. 391/1922 Sb.
Literatura.
Ott: „Soust. úvod do studia nového civ. ř. s.ˮ, I., 2. vyd., str. 120 násl.; Hora: „Českoslov. civ. právo procesní", I., 2. vyd., str. 165 násl.; Vážný: „O ústrojí a příslušnosti soudů", 2. vyd., str. 155 násl.
Václav Hora.
II. B. v právu veřejném vůbec má význam
v různém smyslu. Bud bývá důvodem místní příslušnosti správních úřadů, třeba ne všeobecným, anebo předpokladem práv a povinností občanových — volební právo bývá podmíněno řádným b-m určité délky, společníci obce (mimo majitele nemovitostí) musí míti v obci řádné b. (§ 6 čes. obec. zř.). Správní zákony nemají všeobecné definice pojmu b. Sahá se k předpisům J. N. Klade se váha na to, že b. tvoří střed hospodářské činnosti dotčené osoby. To je také smysl § 252 zákona o přímých daních 76/1927 Sb.: b. podle tohoto zákona má fysická osoba tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl se v místě trvale zdržovati. Možno míti současně několik řádných bydlišt. V nálezu n. s. s. Boh. 4557 bylo vysloveno, že podle § 4 domov. zákona (105/63 ř. z.) přikázání bytu jako součást chudinského zaopatření nezakládá „bydleníˮ. Otázka byla často řešena také pro obor nov. k domov, zákonu 222/96 ř. z. Srov. Boh. 5803 o tom, kde má trhovec jezdící po živnostensku po trzích, b.
Jiří Hoetzel.

Citace:

Bydliště. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 163-164.