Č. 8113.

Živnostenské právo: 1. Pod zákaz práce noční podle § 8 zák. č. 91/18 spadají i práce přípravné, konané v živnosti pekařské před 5. hodinou ranní. — 2. Zákaz tento není odstraněn dohodou mistrů pekařských s dělnictvem, třebas schválenou živn. úřadem, že s prací má v zájmu obecenstva býti započato dříve.
(Nález ze dne 16. září 1929 č. 4364.) Věc: Ota T. v č. proti zemské správě politické v Opavě o přestupek zákazu noční práce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é v Č. ze 16. května 1927 byl st-l uznán vinným přestupkem § 8 zák. z 19. prosince 1918 č. 91 Sb. spáchaným tím, že v noci ze 24. na 25. března 1927 ve své pekárně pracoval a odsouzen k pokutě 2000 Kč, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 3 měsíců. Odvolání proti tomu podanému žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl, poněvadž skutková podstata přestupku je prokázána výpovědí zaměstnaných pekařských pomocníků.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Ve sporném případě jde o živnost pekařskou, tedy podnik podrobený živn. řádu. Podle §§ 1 a 8 zák. o osmihodinné době pracovní č. 91/18 je v podnicích podléhajících živn. řádu noční práce, t. j. práce od 10. hodiny večerní do 5. hodiny ranní, zásadně vůbec zakázána. Výjimky jsou připuštěny toliko : 1. v podnicích nepřetržitě provozovaných, v nichž z techn. důvodů nesmí se výroba zastaviti; 2. v ostatních podnicích pouze v případech, ve kterých toho vyžaduje veř. zájem nebo pravidelná potřeba obyvatelstva. Určiti případy ty byl zákonem zmocněn min. soc. péče ve srozumění se súčastněnými ministry, a stalo se tak v článku 4. nař. min. soc. péče z 11. ledna 1919 č. 11 Sb., ve kterém se pod č. 1—15 vypočítávají podniky, v nichž se noční práce dovoluje. Živnost pekařská však mezi těmito podniky uvedena není; 3. přechodně za účelem opravy závodních zařízení při nastalých: poruchách. — Jinak je noční práce zakázána bez ohledu na její povahu, Je tedy také zakázáno konati v noci jakékoli práce pomocné neb přípravné, pokud arci nespadají pod výjimky, uvedené shora pod č. 1—3.
Žal. úřad shledal skutkovou podstatu přestupku. § 8 zák. č. 91/18 v souhlasu s 1. stolicí v tom, že st-l pracoval ve svém pekařském závodě po 10. hodině večerní, tudíž v noci. Stížnost toho nepopírá, nýbrž namítá jen, že dělníci konali pouze práce přípravné, jež nutně předcházejí výrobu a k nimž podle § 7 cit. zák. není třeba zvláštního povolení. Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Přípravné práce v živnosti pekařské nelze zařaditi pod výjimky shora pod č. 1—3 uvedené a spadají tedy i tyto práce, konají-li se po 10. hodině večerní a před 5. hodinou ranní, pod zákaz, vyslovený v § 8 zák. č. 91/18. Z § 7 tohoto zákona nemůže st-l pro svoje stanovisko nic dovozovati, ježto předpis ten jedná o práci přes čas, t. j. přes 8 hodin ve 24 hodinách nebo přes 48 hodin týdně, nikoli však o práci noční. Nelze proto spatřovati nezákonnost ani vadnost řízení v tom, když žal. úřad nevzal zřetele na námitku, kterou st-l uplatňoval ve správním řízení, že se nedopustil přestupku § 8 cit. zák. z toho důvodu, že jeho dělníci konali pouze práce přípravné, neboť pro konečné posouzení věci je povaha práce, jež byla konána v době noční, stejně jako okolnost, kolik dělníků se práce té zúčastnilo, zcela bez významu.
Z téhož důvodu míjí se cíle i výtka, že nař. rozhodnutí je v rozporu se spisy, pokládá-li skutkovou podstatu přestupku § 8 za prokázanou, ač pekařští dělníci, kteří byli slyšeni jako svědci, potvrdili, že se řádnou prací nebylo ještě započato, nýbrž jen s vytápěním pece atd. Ostatně všichni slyšení dělníci potvrdili také, že s prací u válu začali již o 3. hodině ranní, tedy také v době, kdy v živnosti pekařské není dovoleno ještě pracovati.
Míní-li dále stížnost, že o přestoupení zákazu noční práce nelze mluviti, když pekaři a jejich dělnictvo mezi sebou výslovně ujednali, že se bude začínati s přípravnými pracemi brzo ráno, aby pečivo pro obecenstvo bylo včas hotové, je na omylu. Zákon č. 91/18 totiž v § 8 kategoricky stanoví, že pracovati v noci je dovoleno jen ve výjimečných případech tam vytčených. Předpis ten je normou kogentní (donucovací) a nikoli, jak stížnost jej nesprávně chápe, normou dispositivní, t. j. takovou, jejíž platnost by mohla býti vzájemnou dohodou zaměstnavatele s dělníky vyloučena. Že tomu tak, plyne i z toho, že zákon o 8 hodinné době pracovní a o zákazu noční práce byl vydán zřejmě k ochraně dělnictva v zájmu veř. blaha, s kterýmžto nepochybným úmyslem zákonodárce by bylo neslučitelno, aby se dělníci tohoto zákonného práva mohli vzdáti. Nemůže tedy býti ponecháno libovůli zaměstnavatele a dělníků, aby zákaz noční práce normovaný zákonem zbavili platnosti.
Tvrzení stížnosti, že uzavření dohody mezi pekaři a dělnictvem o práci noční bylo vzato jak osp-ou tak i živn. inspektorátem na vědomí, není nejen ničím doloženo, ale nemohlo by ani, i kdyby odpovídalo skutečnosti, což zmíněné úřady popírají, na disposici zákona, noční práci zakazujícího, nic měniti.
Pokud se st-l dále dovolává toho, že obecenstvo a zvláště dělnictvo jezdící do práce chce míti čerstvé pečivo již o 6. hodině ranní a že je proto započetí s pracemi přípravnými před 5. hodinou ranní v zájmu veřejném, sluší na to odpověděti, že k tomu, aby se v případech, kde toho vyžaduje zájem veřejný nebo pravidelná potřeba obecenstva, smělo v některém podniku započíti s prací před 5. hodinou ranní, nestačí již existence takového veř. zájmu nebo takové pravidelné potřeby obecenstva sama, nýbrž jest podle § 8, odst. 2 cit. zák. potřebí, aby min. soc. péče ve shodě se zúčastněnými ministry o tom vydal zvláštní předpisy. Že by se tak bylo stalo způsobem zde stanoveným, buď všeobecně pro podniky pekařské vůbec nebo pro pekařské podniky v Č. nebo konečně pro podnik st-lův, to stížnost netvrdí a důvodně by ani tvrditi nemohla, neboť zvláštní předpisy ve smyslu cit. zák. ustanovení byly ministrem soc. péče ve srozumění se zúčastněnými ministry vydány dosud jen v čl. 4. nař. č. 11/19, v němž však pekařské podniky uvedeny nejsou.
Pokud konečně stěžovatel má za to, že o přestupku, kladeném mu za vinu, nelze mluviti, ježto nelze mu přičítati subjektivně vinu proto, že při vylíčeném stavu věci neměl úmyslu jednati proti zákonu, nýbrž že měl na zřeteli zájmy obecenstva, nutno naproti tomu uvésti, že dle souhlasné výpovědi všech slyšených dělníků, jak bylo již nahoře řečeno, začalo se ve sporném případě s prací u válu již o 3. hodině ranní a že st-l pro stejný přestupek byl podle správních spisů před tím již třikrát trestán, takže žal. úřad mohl vycházeti z toho, že st-l si tohoto protizákonného počínání i zde musil býti dobře vědom.

Citace:

Č. 8113. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 134-136.