Č. 7364.

Vodní právo. — Řízení správní: Vodoprávní úřady nejsou povolány rozhodovati všeobecné spory z nezákonného zásahu do práv na vodu soukromou.
(Nález ze dne 20. června 1928 č. 17305.)
Věc: Pravovárečné měšťanstvo města P. proti ministerstvu zemědělství (za zúč. obec P. adv. Dr. Rob. Neuern z Něm. Brodu) o dodávku užitkové vody z obecního vodovodu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 7. října 1925 stěžovalo si pravovárečné měšťanstvo města P. u osp-é v N. na to, že město P., zavedši dodávání vody z městské kašny do městské elektrárny, omezilo přítok vody z této kašny do pivovaru a že zastavilo i přítok pitné vody, která jde z pramene na h-ském kopci. Pravovárečné měšťanstvo žádalo, aby osp zakročila podle předpisů o právu vodním a podle předpisů živnostenských, a činilo určité návrhy na zlepšení opatřování vody.
Stížnost tato byla v pořadí instancí správních zamítnuta nař. rozhodnutím pro nepříslušnost úřadů vodoprávních.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Jelikož vodoprávní úřady odepřely rozhodovati o žádosti pravovárečného měšťanstva v P. proto, že nejsou k tomu příslušný, aniž řešily meritorně otázku, zdali obec P. jest povinna pravovárečnému měšťanstvu dodávati užitkovou vodu, může se taky nss zabývati jen otázkou, zdali žal. úřad právem či neprávem odepřel pustiti se do meritorního řešení otázky pravovárečným měšťanstvem na pořad úřadů vodoprávních vznesené. Za tím účelem bylo především třeba zjistiti, zač pravovárečné měšťanstvo ve své žádosti1 ze 7. října 1925 u osp-é žádalo. Petit žádosti této zní, aby osp zakročila na základě práva vodního a na základě práva živnostenského a aby nařídila jistá zařízení na rybníce a na vodovodu za tím účelem, aby se pivovaru dostalo dostatečného množství vody. Žal. úřad odepřel takovéto zakročení, poněvadž podle vodního zákona úřad vodoprávní není povolán nutiti obec, aby zásobovala vodou určitou část obce, resp. určitý závod. Ježto nss jen tento výrok mohl přezkoumávati, bylo ponechati stranou všechny námitky stížnosti, které se nezabývají otázkou příslušnosti vodoprávního úřadu, nýbrž snaží se dokázati, že pravovárečnému měšťanstvu náleží právo na dodávání vody.
Proti výroku, jímž popřena byla příslušnost vodoprávních úřadů k věcnému řešení sporu, však písemná stížnost neformuluje přesným způsobem konkrétních námitek, leda by snad bylo možno viděti námitku takovou ve tvrzení stížnosti, že jde v podstatě o vyvlastnění užitkové vody, pravovárečnému měšťanstvu náležející. Leč námitka taková byla by zřejmě bezdůvodná, ježto o vyvlastnění, t. j. o odejmutí práva vodního aktem úředním vůbec nešlo. Uvádí-li však stížnost, že obec zasáhla do práva pravovárečného měšťanstva na vodu soukromou, pak opět nejde o věc, která by mohla býti řešena úřady vodoprávními, do jejichž příslušnosti náležejí podle § 75 vod. zák. jenom věci, které se týkají užívání, svádění vod a bránění vodám podle tohoto zákona, t. j. podle zák. vodního, nikoli však všeobecně spory z nezákonného zásahu do práv na vodu soukromou. Pokud tedy vůbec lze ve stížnosti nalézti řádně formulované námitky proti výroku žal. úřadu, jímž popírá se rozhodovací příslušnost úřadů vodoprávních, nejsou námitky tyto důvodné. Jestliže však úřady vodoprávní nebyly příslušný, aby o podání pravovárečného měšťanstva ze 7. října 1925 vydaly věcné rozhodnutí, pak nebyly povolány ani k pokusu vyříditi spornou záležitost cestou smírnou. Je proto i námitka, v níž stížnost vytýká jako vadu řízení, že pokus o smír nebyl proveden, zcela bezpodstatna.
Stížnost dovolává se konečně i dozorčí moci úřadů vodoprávních. Leč úředního zakročení z moci dozorčí pravovárečné měšťanstvo ve svém podání ze 7. října 1925 se nedovolávalo a již proto nemůže se tedy cítiti zkráceným ve svých právech tím, že vodoprávní úřad moci dozorčí nepoužil. Nebylo proto ani zapotřebí zabývati se otázkou, zdali plnění, jehož se pravovárečné měšťanstvo od obce P. domáhá, dá se vynutiti mocí dozorčí a který úřad by k takovému dozorčímu zákroku byl příslušným.

Citace:

č. 7364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 847-848.