NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 9044.

Pojištění nemocenské. — Řízení správní (Slovensko): Jak jest doručovati zaměstnavateli platební příkazy a jak vykonati odhlášky pojištěných zaměstnanců u pokladny?
(Nález ze dne 7. února 1931 č. 1586.)
Prejudikatura: Boh. A 7094/28 a 7928/29.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Humenném proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Předsednictvo okresní dělníky pojišťující pokladny v Humenném odmítlo výměrem z 25. září 1925 rozklad Jakuba G. v T. proti vyměření nemocenských příspěvků ve výši 967 Kč 90 h podle § 18 nař. min. č. 4790/1917 z těchto důvodů: »Je nesporno, že jmenovaný zaměstnával ve svém hospodářství Jakuba K. a Josefa L., za které pokladna pravidelně předepisovala každého měsíce pojistné příspěvky. Proti vyměření podal však zaměstnavatel námitky teprve, když byla proti němu vykonána exekuce a proto bylo se zřetelem k ustanovení § 18 nař. min. č. 4790/1917 jeho rekurs odmítnouti jako opožděně podaný.«
Okresní úřad v Humenném vyhověl rozhodnutím z 5. června 1926 stížnosti Jakuba G. do uvedeného rozhodnutí a zrušil je z těchto důvodů: »Pokladna staví své rozhodnutí na právní předpis § 18 nař. min. č. 4790/1917, tedy na skutečnosti, že proti platebním výměrům nebylo podáno včas odvolání. Neinteresovaní svědci: býv. a nynější starosta obce T. úředně potvrzují, podle protokolu ke spisům připojeného, že veškeré platební příkazy, které po vystoupení dotyčných zaměstnanců st-l obdržel, byly opatřeny jím doložkou »nepřijímám« a takto byly jimi pojišťovně vráceny. Poněvadž se logicky nedá předpokládati, že pošta ani jediný z těchto mnohých platebních příkazů nedoručila pokladně, dále že starosty vydaná vysvědčení v této záležitosti nebyla dodána pokladně, když je, jak je prokázáno, k tomu účelu dal vystaviti, bylo vzato za zjištěno, že odvolání bylo podáno včas, pokladna však ho nedbala. Proto neobstojí důvod napadnutého rozhodnutí, i musilo býti právem zrušeno.«
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání okr. nemoc, pojišťovny v Humenném a potvrzujíc rozhodnutí okr. úřadu v Humenném, osvobodilo zaměstnavatele od placení příspěvků z těchto důvodů: »Pokladna neprokázala, kdy platební příkazy byly zaměstnavateli doručeny, ačkoli podle ustanovení odst. 2. § 8 nař. státního pojišťovacího úřadu z 20. prosince 1917 č. 13101 je povinna platební příkazy a k nim příslušející příkaz nedoplatků doručovati zaměstnavateli na potvrzení nebo doporučeným dopisem. Naopak potvrzuje podle protokolu sepsaného dne 6. května 1926 u obecního notariátu obecní starosta Jan P., že Jakub G. jmenované sluhy po vystoupení odhlásil a že sám starosta vracel nemoc, pokladně plat. rozkazy s podotknutím, že Jakub G. vystoupení jmenovaných sluhů ze zaměstnání již ohlásil. Totéž dosvědčuje Jan J., dřívější starosta obce T. Vzhledem k tomu, že z jmenovaných výpovědí jde na jevo, že Jakub G. svoje zaměstnance včas odhlásil, bylo jej osvoboditi od zaplacení zmíněných příspěvků.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
V daném případě napadl zaměstnavatel předpis příspěvků námitkami věcnými teprve po zahájení exekuce povolené k vydobytí nemoc, pojistných příspěvků; nebránil se však proti exekuci samé cestou, upravenou §em 28 min. nař. č. 4790/1917. Pokladna i úřady správní pojímaly tudíž tento opravný prostředek správně jako námitky proti předpisu příspěvků; o nichž jest instančně rozhodovati způsobem, upraveným v § 156 zák. čl. XIX:1907 (srov. § 17 min. nař. č. 4790/1917 k § 47 cit. zák. článku).
Judikuje dle tohoto předpisu v poslední instanci, řešil žal. úřad především otázku, zdali zaměstnavatel jest prekludován se svým opravným prostředkem proti předpisu pojistných příspěvků tím, že zmeškal lhůtu k podání rozkladu proti jednotlivým platebním příkazům, stanovenou v § 18 cit. nařízení. Otázku tu zodpověděl záporně. Zjistil jednak z přednesu stěžující si pojišťovny samé, že neprokázala, kdy platební výměry byly zaměstnavatelovi doručeny, jednak ze svědeckých výpovědí Jana P. a Jana J., že oba svědci jako tehdejší starostové obce T. vraceli pokladně platební příkazy, o něž tu jde, s podotčením, že Jakub G. vystoupení zaměstnanců již ohlásil.
Toto skutkové zjištění napadá stížnost, trvajíc na tom, že platební příkazy byly pokladnou dle výpisu z poštovní knihy skutečně odeslány, že zaměstnavatel proti jednotlivým platebním příkazům nikdy odvolání nepodal, že se teprve podáním z 2. srpna 1925 proti platební povinnosti ohražoval. Vývody těmito nemůže stěžující si strana vyvrátiti zjištění žal. úřadu, že neprokázala doručení plat. příkazů zaměstnavateli, kdyžtě nabízela důkaz jedině o tom, že příkazy ty odeslala, nepředložila však průkazu o doručení a ani jinak fakt provedeného doručení nedokazovala. Pak ovšem žal. úřad, přihlédnuv ještě ke shora cit. výpovědi svědků P. a J., správně a logicky usoudil, že doručení jednotlivých platebních příkazů k rukám zaměstnavatelovým není prokázáno.
Je-li tomu tak, vyslovil žal. úřad právem, že nelze zaměstnavatelův opravný prostředek proti předpisu dotyčných příspěvků odmítnouti jako opožděný. Bylo proto stížnost, pokud směřuje proti této části nař. rozhodnutí, uznati za bezdůvodnou.
Pokud stížnost vytýká nedostatečnost údajů obecních starostů, bude o této výtce pojednáno níže.
Ve věci samé jest na sporu otázka, zda pravdivou jest námitka za- městnavatelova, že zaměstnance shora jmenované včas u pokladny odhlásil dle § 14 zák. čl. XIX: 1907. Žal. úřad pokládá po této stránce svědky P. a J. za prokázáno, že Jakub G. zaměstnance K. i L. ze služby odhlásil. Stěžující si pojišťovna napadá toto zjištění úřadu z několika důvodů.
Pokud stížnost namítá, že nelze odhlášení zaměstnanců prokazovati svědky, poněvadž pojišťovna je povinna podle § 16 zák. čl. XIX:1907 vydati zaměstnavateli potvrzení o odhlášce, nelze stížnosti přisvědčiti v úvaze, že pouhá skutečnost, že pojišťující pokladna nevydala zaměstnavateli potvrzení o odhlášce, nemůže o sobě býti průkazem o tom, že odhláška nebyla včas učiněna. Nelze přece vyloučiti případy, že mohlo býti vydání takového potvrzení pokladnou opomenuto ať již z toho či onoho důvodu a ani zák. čl. XIX:1907 neobsahuje normy, že by průkaz o včasném podání odhlášky se mohl podati jen potvrzením vydaným pokladnou dle § 16, tak že zásadně nelze vylučovati ani důkaz svědecký o skutečnosti včasné odhlášky.
Neobstojí ani další námitka stížnosti, že výslech nynějšího i býv. starosty obce T. nebyl vykonán pod přísahou bezprostředně před okr. úřadem. Podle které normy výslechy ty měly by se takovým způsobem díti, stížnost neuvádí a ovšem by nebyla ani s to uvésti. Neníť pro obor správního řízení vydán všeobecný předpis toho obsahu, že důkazy musí se konati bezprostředně před úřadem, který o věci rozhoduje, ani předpis, že by svědci se musili vyslýchati pod přísahou. Námitka stížnosti po této stránce by mohla míti úspěch jen tehdá, kdyby byl vydán nějaký zvláštní předpis takového obsahu v oboru pojištění nemocenského. Takového předpisu však nelze shledati v zák. čl. XIX:1907, upravujícím pojištění pro případ nemoci.
Stížnost namítá však dále, že podání odhlášky zaměstnavatelem nebylo prokázáno, zejména že nemůže zjištění o včasné odhlášce nahraditi pouhé tvrzení starostů t.-ských, že Jakub G. vystoupení svých zaměstnanců K. a L. pokladně ohlásil, když ani jeden ze svědků nemohl potvrditi, že odhlášky byly vyhotoveny a v jeho přítomnosti expedovány a že odhlášky pojišťovna skutečně převzala. Po této stránce sluší stížnosti přisvědčiti.
Dle § 14 odst. 1 zák. čl. XIX:1907 je zaměstnavatel povinen vystoupení zaměstnanců pojistné povinnosti podrobených ze zaměstnání do 8 dnů od výstupu ze zaměstnání oznámiti okresní dělníky pojišťující pokladně; opomenutí této povinnosti má dle 3. odstavce tohoto paragrafu za následek, že zaměstnavatel je povinen příspěvky až do skutečného odhlášení ze svého zaplatiti. Aby důsledek tento nenastal, musí býti prokázáno, že zaměstnavatel ve lhůtě zákonné takovou odhlášku učinil u pokladny.
Pokládá-li žal. úřad tuto skutečnost za zjištěnou na podkladě výpovědi svědků, kteří povšechně jen tvrdili, že Jakub G. své zaměstnance K. a L. ze služeb svých odhlásil a že platební příkazy byly pokladně vráceny s podotknutím, že Jakub G. vystoupení jmenovaných sluhů ze zaměstnání již ohlásil, vytýká stížnost tomuto zjištění právem podstatné vady, když z něho ani neplyne, kdy Jakub G. odhlášku vyhotovil a kdy odhláška tato pokladny skutečně došla (srovn. Boh. A 7094/28 a 7928/29). Zjištění úřadu obsahuje jen konklusi, aniž konkluse tato jest podepřena skutkovými zjištěními, která tuto konklusi opodstatňují.
Nař. rozhodnutí jest proto stiženo podstatnou vadou.

Citace:

č. 9044. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 363-366.