Čís. 10517.Bylo-li složenkou poštovního šekového úřadu, předanou věřitelem dlužníku za účelem placení, placeno na účet plnomocníka ku přijetí placení pro věřitele, zanikl dluh placením, třebas poštovní šekový úřad peníze plnomocníku neodvedl.(Rozh. ze dne 12. února 1931, Rv I 261/30.)Žalující společnost domáhala se na žalované okresní nemocenské pojišťovně, by bylo zjištěno, že žalovaná vzhledem k zaplacení 5000 Kč složenkou poštovního šekového úřadu na konto spořitelny v L. není oprávněna domáhati se tohoto zaplacení ještě jednou na žalobkyni. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jest zjištěno, že žalovaná dala žalobkyni k zaplacení pohledávek žalované za žalobkyni složenky, znějící na účet (konto) spořitelny v L., že žalobkyně dosud vždy platila těmito složenkami a že žalobkyně dne 29. srpna 1925 složním lístkem skutečně vplatila 5000 Kč u poštovního úřadu v Ch. Toto placení jest považovati za placení žalované a nerozhoduje, jak míní žalovaná, že tento vplat nebyl spořitelnou připsán žalobkyni k dobru, ježto spořitelně zaslané peníze nedošly. Věřitel může dovoliti dlužníku, by platil třetí osobě. Nelze pochybovati o tom, že to žalovaná žalobkyni dovolila, davši jí k vůli placení složenky, podle nichž se mělo platiti na účet spořitelny v L. Spořitelna v L, byla tudíž platebnou určenou věřitelem. Vzhledem k tomu jest placení spořitelně v L. placením věřiteli, sprošťujícím dlužníka. Spořitelna v L. jest majitelkou účtu u poštovního šekového úřadu a vplati-li dlužník peníze složenkou u poštovního šekového úřadu, jest to považovati za placení. Žalobkyně tudíž vplatem 5000 Kč složenkou u poštovního úřadu v Ch. na účet spořitelny v L. platila spořitelně V L. jako platebně žalované a, ježto se tak stalo složenkou, již dala žalovaná žalobkyni k vůli placení, byl tímto placením dlužník sproštěn. Nejvyšší soud nevyhověl dovoláni. Důvody: Podle § 1424 obč. zák. jest dluh zaplatiti věřiteli nebo jeho k příjmu peněz způsobilému plnomocníku. Příjem placení plnomocníkem platí podle § 1017 obč. zák. za příjem věřitelem samým, takže jím dluh podle § 1412 obč. zák. pomíjí. V souzeném případě dovolatelka sama přiznává a není o tom sporu, že spořitelna v L. byla její plnomocnicí ku přijetí peněz od žalující firmy, jejíž dluh proti žalované by tudíž pominul, kdyby se placení stalo této plnomocnici. Bylo dále zjištěno, že žalující firma vplatila dne 29. srpna 1925 u poštovního úřadu v Ch. 5000 Kč složenkou poštovního šekového úřadu v Praze, která zněla na šekové konto spořitelny v L. a byla opatřena razítkem »Bezirkskrankenkassa E.«. Jde tedy již jen o otázku, zda lze v tomto vplacení u pošty spatřovati placení spořitelně v L. jako plnomocnici žalované. Na základě zjištěných okolností jest k této otázce přisvědčiti, neboť spořitelna v L. měla u poštovního šekového úřadu v Praze své šekové konto a žalovaná strana zaslala žalující firmě složenky poštovního šekového úřadu na toto konto znějící právě za účelem, by dlužné jí peníze platila na toto šekové konto její plnomocnice. Z toho plyne, že poštovní šekový úřad byl plnomocníkem L-ské spořitelny, oprávněným přijmouti placení od žalující firmy, a to s vědomím a schválením žalované strany. Bylo-li tedy placeno poštovnímu šekovému úřadu jako plnomocníku. L-ské spořitelny, která byla zase plnomocnicí ku přijetí placení pro žalovanou, zanikl dluh žalující firmy placením podle § 1412 obč. zák., při čemž jest lhostejno, zda poštovní šekový úřad přijaté peníze L-ské spořitelně odvedl čili nic (viz rozhodnutí čís. 3979 a 7700 sb. n. s.).