Č. 3154.

Dávka z nezastavěných pozemků: * Materielním podkladem pro zavedení obecní dávky z nezastavěných pozemků jest zák. ze 6. února 1920 č. 117 Sb., nikoliv zákon z 9. dubna 1920 Sb., který v § 2 obsahuje pouze kompetenční předpis.
(Nález ze dne 23. ledna 1924 č. 785).
Věc: Antonín Š. v Bráníku a spol. (adv. Dr. Václav Dvořák z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z nezastavěných pozemků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
V administrativním řízení domáhali se st-lé toho, aby bylo prohlášeno právně neúčinným vyzvání, kterého se jim dostalo vyhláškou obce branické z 10. října 1921 k zaplacení dávky z nezastavěných pozemků — zatím dle vlastních přiznání — do 8 dnů pod exekucí tvrdíce, že dávka tato jest jim ukládána protiprávně v podstatě ze dvou důvodů: jednak totiž, že postup, kterým došlo k jejímu zavedení a vybírání, odporuje zák. č. 117/1920, jednak že pro její zavedení nebylo vůbec právního podkladu, poněvadž rozhodný tu § 1 čl. II. zák. č. 117/ 1920, byl ohledně bodu 11., normujícího její přípustnost, zrušen §em 9 zák. č. 100/1921.
Žal. úřad odepřel tomuto žádání vyhověti jmenovitě z důvodů, že ustanovení § 9 zák. č. 100/1921 dotýká se pouze zák. č. 117/1920, kdežto dávka, o niž tu jde, byla prý zavedena na základě zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb.
Stížnost k nss-u podaná, uplatňující tytéž námitky jako stížnost administrativní, obrací se přímo proti kořenu věci tvrdíc, že dávka, o niž tu spor, nemá zákonného podkladu a že i veškeré kroky směřující k jejímu uvedení v účinnost jsou v odporu s platným právním řádem.
Maje zkoumati důvodnost stížnosti na straně jedné a zákonitost nař. rozhodnutí na straně druhé, musil se nss zabývati předem výtkou širší, uplatňující, že §em 9 zák. č. 100/1921 byla dávka, o niž tu jde, ex radice zrušena, neboť je—li tomu skutečně tak, pak odpadá nutnost zkoumati, zdali další kroky moci výkonné uvádějící ji v účinnost odpovídaly právu.
Není sporu o tom, že přípustnost dávky z nezastavěných pozemků byla s platností ode dne 1. ledna 1920 vyslovena zákonem ze 6. února 1920 č. 117 Sb. čl. I. — § 1 pod č. 11 resp. čl. II. i pro obce, jež byly dle zák. č. 114/1920 sloučeny s Prahou, mezi nimiž jest dle § 1 posléze cit. zák. i obec branická.
Rovněž není pochyby ani o tom, že 2. odst. § 9 zák. o stavebním ruchu z 11. března 1921 č. 100 Sb. vyslovuje, že dávka z nezastavěných pozemků, stanovená v § 1 čl. I pod č. 11 zák. č. 117/1920 se zrušuje se zpětnou platností od 1. ledna 1920.
Byla-li tedy posléze uvedenou normou dávka, o niž tu jde, zrušena od téhož dne, kdy byla stanovena, byl tím nade vši pochybnost založen právní stav rovnající se tomu, jako by ustanovení o založení sporné dávky nebylo bývalo vůbec vydáno.
Tento právní stav panoval, se zřetelem k počátku účnnosti zák. o stavebním ruchu č. 100/1921 (21. březen 1921) dojista i v době, kdy byla vydána vyhláška úřadu I. stolice z 10. října 1921, jejíž právní bezúčinnosti se domáhali st-lé v řízení administrativním.
Žal. úřad, jak zjevno z obsahu nař. rozhodnutí, uvažuje o dosahu ustanovení cit. § 9 zák. č. 100/1921 a o významu z něho čerpaných výtek stížnosti administrativní, vycházel z právního názoru, že ustanovení toto postihuje toliko zákon č. 117/1920, nikoliv však zákon č. 280/20, na jehož základě dávka ona byla konkrétně zavedena, a usoudil proto, že nemá vlivu na její právní platnost. Žal. úřad tu přehlíží, že § 2 zák. č. 280/20, jenž tu přichází jedině .v úvahu, jest předpisem ryze kompetenčním, má toliko za účel vyplniti mezeru vzniklou ustanovením § 7 úst. listiny, jež vyslovuje v odst. I, že zákonodárná a správní činnost sněmů zemských zanikla.
Ustanovení to nemůže proto tvořiti materielní podklad pro zavedení dávek tam zmíněných, nýbrž jest tento podklad hledati v normách jiných. Za takovou normu sluší ohledně dávky z nezastavěných pozemků považovati jediné ustanovení bodu 11 — § 1 čl. II zák. č. 117/ 20. Byla-li však tato norma §em 9 zák. č. 100/21 v době vydání vyhlášky, jejíž právní bezúčinnosti se st-lé v administrativním řízení domáhali, zrušena, scházel pro toto opatření vůbec platný zákonný podklad.
Nedbal-li toho žal. úřad a měl-li mylně za to, že spornou dávku lze materielně opříti toliko o dosud platný předpis zák. č. 280/1920, ocitl se v zřejmém rozporu se zákonem.
Jest tedy stížnost, pokud vytýká tuto závadu, důvodnou a bylo již proto uznati dle § 7 zák. o ss, aniž bylo nutno zabývati se námitkami dalšími.

Citace:

č. 3154. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 388-390.