Č. 7853.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: Resortní ministerstvo je příslušno rozhodovati o tom, běží-li v určitém případě o nesrovnalosti při převodu do nových platů podle § 196 odst. 7 plat. zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 5. dubna 1929 č. 16 654/27.)
Věc: Vladimír V. a Josef M. v P. proti ministerstvu pošt a telegrafů o převod do nových platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé byli jako státní úředníci 8. třídy hodn. úřednické skupiny C převedeni ke dni 1. ledna 1926 řiditelstvím pošt v Praze podle ustanovení §§ 168, 169 a 199 zák. č. 103/26 do 2. služ. třídy, 7 plat. stupnice, služného d) s vedlejšími platy s tím, že se zvýší jejich služné dnem 1. července 1928.
V podání ze 7. srpna 1926 uznával sice st-l V., že převod se stal správně, dovozoval však, že jest zkrácen proti úředníkům skupiny D a E, kteří dosáhli požitků 8. hodn. třídy 2. stupně plat. téhož dne, ač st-l jest úředníkem skupiny vyšší. Navrhoval, aby nesrovnalost tato byla vyrovnána a nespadá-li vyrovnání to do kompetence řiditelství, aby toto jeho odvolání bylo předloženo min-u pošt k přezkoumání a případnému vyrovnání na základě § 196 odst. 7 plat. zák. Také druhý st-l poukázal v podání z 16. října 1926 na neuspokojivý výsledek svého převodu a upozorňoval, že byl zkrácen převodem tím proti úředníku skupiny D. Žádal o potvrzení, že tyto rozdíly mezi platem jeho a platem úředníka skupiny D budou jemu vyrovnány přídavkem do pense započítatelným.
Na to sdělilo řiditelství pošt st-lům výnosem z 5. března 1927 toto: »Vaše námitky proti převodu do nových platů plat. zák. č. 103/26 předložili jsme min. pošt, které výnosem z 20. února 1927 rozhodlo takto: Případy, jež jste vylíčili ve své zprávě, nejsou nesrovnalostmi, jež bylo by vyrovnati podle ustanovení § 196 odst. 7 plat. zák. č. 103/26, naopak bylo úmyslem zákonodárcovým, aby úředníci, převádění podle rozhodné zaokrouhlené doby do nových platů příslušné nejnižší platové stupnice (sedmé, ve služ. třídě 1. šesté) obdrželi v této platové stupnici ono služné, kterého by podle nového platového schématu byli dosáhli, kdyby byli tuto dobu ztrávili jako čekatelé a úředníci za platnosti plat. zákona. Při tom nečiní rozdílu, je-li převod do příslušné nejnižší platové stupnice konečný (§ 169 ost. 2 plat. zák.), nebo pouze průběžný (§ 169 odst. 4 plat. zák.). Ovlivňovati nebo křížiti tento úmysl zákonodárcův mimořádnými opatřeními, vyvěrajícími z hledisk dřívějšího platového schématu, znamenalo by zasahovati do zásad, na nichž jest plat. zákon vybudován, což jest vyloučeno. Pošt. vrch. kontrolor Vladimír V. a pošt. pokladník Josef M. uznávají, že jejich převod do nových služ. platů byl proveden správně; jsou tedy jejich námitky, pokud by bylo jejich podání za takové považovati, bezdůvodný. Pro přiznání vyrovnávacích přídavků, o něž oba úředníci -100
ve svých podáních žádají, neskytá plat. zákon, hledíc k jeho shora naznačené tendenci, možnosti.«
Nss uvážil o stížnosti toto:
Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že žal. úřad rozhodl otázku, zda při převodu st-lů do nových platů podle zák. č. 103/26 nastaly nesrovnalosti ve smyslu § 196 odst. 7 zák. č. 103/26, ačkoliv podle znění cit. ustanovení jest k výroku o otázce té povolána jedině vláda ve sboru. Vycházejí tedy st-lé z názoru, že si žal. úřad osoboval proti výslovnému znění zákona kompetenci ve věci, která jest z oboru jeho působnosti z vůle zákonodárce vyňata, a že jest proto výrok jeho výrokem úřadu absolutně nepříslušného Nss neuznal stížnost důvodnou.
§ 196 odst. 7 zák. č. 103/26 zmocňuje vládu, aby vhodnými opatřeními vyrovnala, kde by to bylo odůvodněno dosavadními platovými poměry, případné platové nesrovnalosti, které by při převodu vznikly. Ustanovením tím dal zákonodárce vládě zmocnění, aby za předpokladu v předpisu tom určeného upravovala »vhodnými opatřeními« nesrovnalosti, jež vzejdou po stránce platové z převodu státních zaměstnanců na nový platový systém. Zákon sám neurčuje blíže, v čem záležeti mají »vhodná opatření« a jakou formou a jakým způsobem má vláda opatření ta učinili a čeliti tak zmíněným nesrovnalostem. Přihlédne-li se však k ustálenému rozdělení funkcí státní moci mezi činnost zákonodárnou a výkonnou, z níž poslednější náleží po výtce vládě, jest na snadě závěr, že chtěl zákonodárce cit. ustanovením delegovati především vládu, aby upravovala formou všeobecných pravidel zjištěné nesrovnalosti platové a vydávala předpisy, jež mají tvořiti normativní základ pro postup jednotlivých resortů při odklizení řečených nesrovnalostí. Zahrnují proto v sobě »vhodná opatření« ve smyslu § 196 odst. 7 zák. č. 103/26 především oprávnění vlády vydávati abstraktní předpisy a pokyny, jež se odnášejí k odstranění nesrovnalostí, vyplývajících z platového zákona, a náleží pak jednotlivým resortům, aby postupovaly podle těchto předpisů při vyřizování konkrétních případů. Do rámce vyřizování toho spadá i rozhodování o tom, jsou-li dány předpoklady pro opatření, o němž je řeč v cit. předpisu, a nelze potom arci důvodně tvrditi, že by se k výroku toho druhu nedostávalo jednotlivým ministerstvům kompetence, resp. že jim kompetence ta odňata byla předpisem § 196 ost. 7 cit. zák.
Leč čte-li se i cit. předpis tak, že ukládá vládě, aby sama v každém jednotlivém případě vyrovnávala vhodným opatřením nesrovnalosti platové ve smyslu cit. normy, nelze shledali, že by předpisem tím omezena byla kompetence jednotlivého resortu, vysloviti se o tom, jsou-li tu nesrovnalosti, o nichž mluví § 196 odst. 7 zák. plat.
Podle předpisu o organisaci jednotlivých ministerstev přísluší zásadně každému ministerstvu určitá působnost v osobních věcech stát. zaměstnanců jeho resortu a jsou min-a oprávněna, aby v mezích této kompetence jim státní mocí propůjčené činila konkrétní opatření personální. Do rámce této působnosti spadá i podávání návrhů vládě na přiznání výhod v těch případech, kdy přiznání to jest vyhraženo vládě jako ústavnými činiteli. V těchto případech vyčerpává se kompetence dotčeného min. tím, že návrh učiní a jest věcí vlády, aby o návrhu tom ve sboru rozhodla. Vysvítá z povahy věci, že zjištění všeho, co jest podle platných předpisů předpokladem pro podání návrhu toho, spadá do úřed. činnosti příslušného min-a a jest ovšem min. to i příslušno, aby odmítlo podati návrh vládě, nejsou-li po jeho názoru zákonné předpoklady pro vyhovění žádosti dány. Je tomu tak zejména ve všech případech, kdy dotčený státní úředník nemá stihatelného nároku na poskytnutí výhod, o které se uchází,« a kde tedy i zkoumání, má-li návrh býti podán, spadá do volné úvahy příslušného resortu. Také »vhodná opatření«, jež má podle § 196 odst. 7 cit. zák. učiniti vláda, záležeti budou podle své povahy v určitých výhodách a sluší proto to, co bylo řečeno o působnosti jednotlivých min-v při vyřizování žádostí o přiznání výhod, vztahovati i na případy § 196 odst. 7 zák. toho.
Když se věci takto mají, může ovšem zmocnění dané vládě v § 196 odst. 7 zák. č. 103/26 znamenati, i pokud by v něm spatřován byl předpis o kompetenci vlády vydávali individuelní akty k vůli odklizení nesrovnalostí platových, jen omezení jednotlivých ministerstev po té stránce, že nemohou sama odklizovati nesrovnalosti ty, nýbrž že jsou povinna vyžádiati si v tom směru rozhodnutí vlády. Nemění tedy předpis tento nic na jejich kompetenci rozhodnouti otázku, lze-li kvalifikovati důsledky převodu určitého státního úředníka do nových platů za nesrovnalost platovou ve smyslu § 196 odst. 7 cit. zák. a podle toho s dotčenou žádostí naložiti.
Jak dolíčeno, nelze z předpisu § 196 odst. 7 zák. č. 103/26 dovoditi, že by jednotlivá ministerstva nebyla příslušná rozhodovati o tom, běží-li v určitém případě o nesrovnalosti při převodu do nových platů podle cit. předpisu a nepřekročil proto žal. úřad svou kompetenci, vyslovil-li, že u st-lů nejde o nesrovnalosti, jež by bylo vyrovnati podle předpisu toho.

Citace:

č. 7853. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 557-559.