NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9895.

Zaměstnanci veřejní: * Nárok na diety pro dvojí domácnost nelze odepříti z důvodu, že je tu dostatek bytů, jestliže byt, který se zaměstnanci nabízí, vzhledem k modalitám pronájmu není úměrným služebním příjmům zaměstnancovým.
(Nález ze dne 12. května 1932 č. 8003.)
Věc: František H. v S. proti ministerstvu financí o diety z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, berní adjunkt, byl výnosem hlav. fin. ředitelství v Užhorodě z 19. listopadu 1927 přeložen z moci úřední od berního úřadu v M. k bernímu úřadu v S. Výnosem z 22. února 1928 povolil týž úřad st-li na základě usnesení min. rady z 22. prosince 1920 (zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Podk. Rusi) diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, a to od 19. prosince 1927, kdy st-l nastoupil službu v novém působišti.
Rozhodnutím z 8. května 1929 zastavilo hlav. fin. ředitelství v Užhorodě st-li dnem 30. dubna 1929 výplatu těchto diet z těchto důvodů: »Předpokladem pro přiznání diet podle bodu II B 2 »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Podk. Rusi« (usnesení min. rady z 22. prosince 1920) jest, že ženatý zaměstnanec na Podk. Rusi trvale ustanovený nemůže se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do — Č. 9895 —
svého působiště s rodinou přestěhovati, a jedině tento úředně zjištěný nedostatek bytů zakládá pro státního zaměstnance nárok na diety ve smyslu odst. II B 2 zmíněných zásad. Poněvadž podle Vašeho sdělení ze 4. dubna 1929 jest v S. byt k pronajmutí za měsíční nájem 400 Kč, nutno míti za to, že nedostatek bytů v S. nebránil Vám přestěhovati se s rodinou do svého působiště. Vzhledem k tomu není u Vás shora zmíněný předpoklad pro přiznání diet splněn a diety Vám tudíž nepříslušejí. Okolnost, pokládáte-li nájemné z uprázdněného bytu v S. za vysoké, nemůže pak býti podle uvedených zásad podkladem nároku na přiznání diet. Rovněž nestanoví cit. zásady, že by nájemné nemělo býti vyšší než činovné Vám příslušející.«
Min. fin. nevyhovělo nař. rozhodnutím odvolání st-lovu, a to z důvodů uvedených v prvoinstančním rozhodnutí.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Předpokladem pro přiznání diet podle bodu II B 2 »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Podk. Rusi« (usnesení min. rady z 22. prosince 1920) jest, že ženatý zaměstnanec na Podk. Rusi trvale ustanovený, nemůže se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do svého působiště s rodinou přestěhovati. V té příčině shoduje se toto ustanovení vydané pro Podk. Rus s ustanovením II D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920, vydaným pro Slov. Platí tedy v té příčině pro Podk. Rus totéž, co pro Slov.
Podle ustálené judikatury nss-u nelze přestěhováním rozuměti jen změnu pouhého bydlení jako fysického pobytu, nýbrž přestěhování znamená přeložení domácnosti. Domácnost není však přeložena a přestěhování nenastalo, jestliže není dána možnost přenésti do nového místa i zařízení bytu aspoň v takovém rozsahu, který by umožňoval vedení domácnosti v obyčejném slova smyslu. Vzhledem k tomu musí býti byt státnímu zaměstnanci v novém působišti nabídnutý, má-li býti s jeho odmítnutím spojena ztráta nároku na diety, nejen potud způsobilý, aby v něm rodina zaměstnancova mohla bydliti v každé roční době, bez újmy na zdraví, nýbrž i potud, aby bylo možno do nového bytu přestěhovati bytové zařízení z bytu starého aspoň v rozsahu nahoře zmíněném (srovn. též nál. Boh. A 2893/23).
Stejně nelze říci, že byt, který je státnímu zaměstnanci k disposici, jest způsobilý, je-li cena jeho, t. j. nájemné a eventuelní jiné podmínky pronájmu, pro něho nedostupna.
Vláda, vydávajíc usnesení z 22. prosince 1920, vycházela zřejmě z přesvědčení, že řádné služební příjmy státního zaměstnance na vedení dvojí domácnosti nepostačují a že proto — když se ani stát sám nemůže o řádné bydlení postarati — nutno mu poskytnouti za oběť, která se mu takto v zájmu služebním ukládá, přiměřenou náhradu. Z toho vyplývá, že citované »Zásady«, podmiňujíce nárok na diety nedostatkem bytů a vylučujíce jej v tom případě, když zaměstnanec může byt nalézti, nemohly míti při tom na mysli jakýkoli byt, nýbrž pouze takový byt, jenž svou cenou služebním příjmům zaměstnancovým je přiměřený, t. j. byt, jehož cena jest úměrná kvótě, která při takových služebních příjmech, jaké má ten který zaměstnanec, podle dočasných poměrů bytového trhu připadá průměrně na bydlení. Tato kvota podle zřejmé tendence zákonných předpisů o činovném dochází přibližně výrazu ve výši činovného.
Vycházel-li tedy žal. úřad, odpíraje st-li nárok na další výplatu diet z titulu vedení dvojí domácnosti podle usnesení min. rady z 22. prosince 1920, z právního názoru, že státní zaměstnanec nemá nároku na zmíněné diety, lze-li v místě jeho působiště najmouti jakýkoli byt, i když je výše nájemného služebním příjmům zaměstnancovým nepřiměřená, jest tento názor podle toho, co právě dovozeno, právně mylný.
Nař. rozhodnutí, založené na tomto právním názoru, jež důsledně pak nezabývalo se ani otázkou, je-li cena, za kterou st-li byt, o nějž šlo, byl nabízen, služebním příjmům jeho úměrná, slušelo proto podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 9895. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 959-961.