Č. 3575.

Živnostenské právo: Shledá-li živnostenský soud, že dosavadní počet hostinců byl větší, než místní potřeba vyžaduje, může koncesi hostinskou odepříti i tehdy, má-li žádaná koncese býti provozována v místnostech, v nichž již dosud živnost hostinská je provozována.
(Nález ze dne 8. května 1924 č. 7931).
Věc: R. H. v O. (adv. Dr. Viktor Polák z Litomyšle) proti zemské správě politické v Praze o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 1. března 1923 požádal st-l o udělení hostinské koncese v domě č. p. 33 v O. s odůvodněním, že pojal za manželku vnučku K. B., dosavadní to majitelky takové koncese, tamtéž právem vdovským provozované. K. B. v témže podání prohlásila, že pro případ, že st-li bude žádaná koncese udělena, se své koncese vzdá. Společenstvo hostinských a výčepníků v L., byvši osp-ou dotázáno dle § 18 ž. ř., doporučilo postup dle výn. min. obchodu z 19. února 1922 č. j. 5538. Obec Ú. doporučila vyhovění žádosti st-lově se zřetelem k tomu, že místní potřeba toho vyžaduje, aby živnost hostinská a výčepnická v domě č. p. 33 v rozsahu žádaném dále provozována byla.
Osp v L. rozhodnutím ze 17. května 1922 nevyhověla žádosti úvodem zmíněné, ježto dle § 18 ž. ř. potřeba obyvatelstva obce Ú., čítající dle posledního sčítání lidu 337 obyvatel, nevyžaduje udělení nové koncese pro dům č. p. 33; dle zásady stačí totiž jedna koncese pro 500 obyvatel; v obci Ú. pak toho času jest, nehledě k osadě T., mimo dosavadní koncesi v č. p. 33, koncese v domě č. p. 28, tedy počet, jenž potřebě úplně stačí.
Žal. úřad rozhodnutím z 28. července 1923 zamítl odvolání st-le, v němž poukazováno bylo na potřebu turistického ruchu vzhledem na blízkost »Růžového paloučku«, na základě § 18 ž. ř. z toho důvodu, že potřeba místního obyvatelstva v Ú. a turistů této živnosti nevyžadují, ježto potřebě té úplně vyhovuje dosavadní hostinec K. F.
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost vytýká předem, že v daném případě nejde o rozmnožení stávajících hostinců, nýbrž o to, aby na místo hostinské živnosti, jež dosud sloužila místní potřebě, nastoupila živnost stejného druhu osoby jiné a domnívá se, že tato okolnost musí míti za následek odlišný postup příslušných úřadů.
Tato výtka není důvodnou, neboť úřad může zajisté, když sezná, že dosavadní počet hostinců byl větší, než místní potřeba vyžaduje, odepříti koncesi i tehdy, když jde o propůjčení její v místnostech, v nichž se dosud živnost hostinská provozovala.
Mimo to namítá stížnost, že žal. úřad zodpovídaje otázku místní potřeby nevzal zřetele na dobrozdání obce, vyznívající v pravý opak a nevyšetřil potřebu obyvatelstva se zřetelem na turistický ruch zdůvodněný blízkostí Růžového paloučku, resp. že tak neučinil dokonale.
Pokud jde o výtku první, třeba poukázati k tomu, že náleží úřadu živnostenskému, aby rozhodl o otázce, je-li místní potřeba dána čili nic, a že není vázán dobrými zdáními korporací, které dle zákona musí vyslechnouti. Vytýká-li však stížnost zvláště, že úřad neuvedl důvodů, proč se od názoru projeveného obcí odchýlil, jest uvésti, že žal. úřad vzhledem k odvolání st-lovu, ve kterém nebyla popírána správnost konkluse úřadu I. stolice, pokud jde o potřebu místního obyvatelstva v obci Ú.. ba že právě naopak připuštěna její správnost, se zabýval otázkou, zda udělení žádané koncese by bylo odůvodněno potřebou, založenou turistickým ruchem. O takovéto potřebě se však dozrozdání obce vůbec nevyslovilo. Proto také nebylo příčiny, aby úřad, když ani takovouto potřebu neshledal, vyvracel snad opačné mínění obce.
Pokud druhou výtkou stížnost dovozuje, že úsudek žal. úřadu o krytí potřeby turistické nemá ve spisech správních podkladu, resp. že byl získán řízením kusým, sluší poukázati k tomu, že žal. úřad si vyžádal v této příčině zprávu od úřadu I. stolice, spoléhaje důvodně na jeho místní znalost poměrů. Tomuto postupu nelze důvodně vytýkati vadnost a to tím méně, když ani stížnost sama neuvádí konkrétní způsob, jakým by se mělo šetření konati.
Stížnost jest tedy ve všech směrech bezdůvodnou a bylo ji jako takovou zamítnouti.

Citace:

č. 3575. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1219-1221.