Č. 797.

Úředníci okresní (Čechy): I. * Byl-li okresní úředník služby manipulační ustanoven úředníkem pro obor služby konceptní, nejde o povýšení, nýbrž o ustanovení ve smyslu § 7 zák. o okres. úřednících, které se může státi jen po provedení veřejného konkursu. — II. § 41 zák. ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. nemá ten dosah, že by se jím od počátku neplatné ustanovení okresního úředníka stávalo neodvolatelně platným.
(Nález ze dne 5. dubna 1921 č. 4079.)
Věc: Okresní správní komise v Mladé Vožici (adv. Dr. V. Dvořák ml. z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zrušeného jmenování konceptního úředníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: František R. byl k žádosti své, v níž uvedl, že od roku 1910 slouží jako úředník okresního výboru, usnesením okresního zastupitelstva v Mladé Vožici ze dne 21. prosince 1916 ustanoven definitivním úředníkem okresního zastupitelstva pro obor služby manipulační s titulem okresního adjunkta. Na vyzvání zemské správní komise jako doklady o své způsobilosti předložil maturitní vysvědčení gymnasia v Čes. Budějovicích a vysvědčení o pětiletém působení v kanceláři advokátní.
Ve schůzi okresního zastupitelstva ze dne 15. května 1919 usneseno adjunktovi okresnímu Františku R. přiznati vzhledem k jeho předběžnému vzdělání charakter úředníka konceptního a uděliti titul tajemníka okresního výboru. Cirkulářem z 31. října 1919 ve věci krajského zřízení ku zjištění stavu autonomního úřednictva a zřízenectva vyžádal si zemský správní výbor podrobná data o stavu všech úředníků a zřízenců. Přípisem z 26. listopadu, expedovaným 1. prosince 1919 zaslala okresní správní komise zemské správní komisi výkaz, v němž vykázán jest František R. jako druhý konceptní úředník, 43 let starý, s maturitou z vyššího gymnasia, předběžnou praxí u okresního výboru a v němž uvedeno, že jmenován jest úředníkem okresním 1. ledna 1917 a na otázku, vzal-li zemský výbor jmenování na vědomí dle § 9 z. o okresních úřednících, v odpověď citován výměr z 18. dubna 1917 č. 34060.
Přípisem z 3. května 1920 č. 46523 požádal zemský správní výbor okresní správní komisi v Mladé Vožici za vysvětlení, že v okresním rozpočtu na rok 1920 kromě platu ředitele jest též položka plat tajemníka se 4 tříletými přídavky. Ježto dle rozpočtu na rok 1918 místo tajemníka bylo obsazeno nynějším ředitelem a druhým úředníkem okresním byl okresní adjunkt, žádána byla zpráva, kdy a kým a zdali dle předpisů zákonných bylo místo to obsazeno. Okresní správní komise v Ml. Vožici k vysvětlení zaslala opis zápisu o schůzi okresního zastupitelstva z 15. května 1919.
Zemský správní výbor dle vyřízení z 31. května 1920 čís. 54534 usnesl se na tom, aby usnesení okresního zastupitelstva v Ml. Vožici ze dne 15. května 1919 v příčině jmenování okresního adjunkta Františka R. konceptním úředníkem bylo zrušeno z těchto důvodů:
Bylo-li nezbytně zapotřebí, by u okresu Ml. Vožického byl rozmnožen počet konceptních úředníků, muselo okresní zastupitelstvo, dle § 7 zák. o okresních úřednících napřed druhé místo systemisovati a pak příslušelo okresnímu výboru, aby po provedení veřejného konkursu Frant. R. neb jiného žadatele, pakli ovšem vyhovuje všem náležitostem všeobecným a zvláštním v § 2 a 3 cit zák. ustanoveným a snad ještě dalším ve vypsaném konkursu požadovaným, na místo to jmenoval. Vzhledem k tomu, že tento postup nebyl v daném případě zachován, muselo býti shora uvedené ustanovení jako nezákonné zrušeno.
O stížnosti do tohoto výroku podané uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Stížnost vytýká nezákonnost,
1. ježto § 41 zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n., zachovávaje úředníky v jich dosavadním postavení, prominul všechny případné nedostatky, které se při jmenování zběhly;
2. že jmenování bylo ve shodě se zákonem ze dne 3. října 1907 čís. 63 z. z., neboť v usnesení okresního zastupitelstva ze dne 15. května 1919 obsažena jest systemisace místa druhého úředníka konceptního, konkursu pak nebylo třeba, ježto šlo o povýšení;
3. že zemský správní výbor byl u výkonu svého, práva dohlédacího prekludován, ježto dozvěděv se ze zprávy ze dne 26. listopadu 1919 o jmenování R-ově konceptním úředníkem ničeho nezařídil, nýbrž zprávu vzal na vědomí.
Především slušelo obírati se námitkou poslední, neboť je-li tato důvodná, není třeba ostatními námitkami se zabývati. Stížnost dovozuje preklusi dozorčího práva zemského správního výboru z toho, že úřad tento již v prosinci 1919 zvěděl o jmenování R. konceptním úředníkem, své dozorčí moci však nepoužil.
Dozorčí moc zemského správního výboru zakládá se na § 42 zákona z roku 1907 čís. 63 z. z. Dle tohoto ustanovení, jež nebylo zákonem z roku 1919 č. 444 sb. z. a n. nijak dotčeno, vykonává zemský výbor z úřední moci dohled nad, tím, aby zákona toho bylo šetřeno, a jest oprávněn zrušiti z povinnosti úřední všeliká usnesení okresního zastupitelstva, okresního výboru neb disciplinární komise, jež příčí se předpisům tohoto zákona. Výkon této moci dozorčí není časově obmezen. Otázkou, zdali právo dozorčí vyčerpává se tím, že zemský výbor vzav usnesení na vědomí, vykonával tím akt dozorčí, není třeba se zabývati. Neboť v daném případě nelze z ničeho souditi, že zemský výbor vzal usnesení okresního zastupitelstva ze dne 15. května 1919 na vědomí a tím své právo dozorčí vykonal. Neníť o tom sporu, že usnesení z 15. května 1919 vůbec nebylo podle § 9, posl. odst. zákona z 3. října 1907 č. 63 z. z. zemskému výboru oznámeno.
Takové oznámení nestalo se ani předložením statistické tabely o stavu okresních úředníků a zřízenců, kterou si zemský správní výbor od okresu vyžádal za účelem přípravy zavedení župního zřízení, a to tím méně, ježto v tomto pouze statistickém výkaze usnesení z 15. května 1919 vůbec není uvedeno, nýbrž jako jmenování označuje se den 1. ledna 1917, kdy Frant. R. konceptním úředníkem jmenován nebyl, a mimo to zcela nesprávně se uvádí, že jmenování Frant. R. úředníkem (t. j. konceptním) bylo již zemským výborem a to výnosem z 18. dubna 1917 č. 34060 vzato na vědomí.
Stejně nebylo lze přiznati oprávněnosti námitce, že zákonodárce §em 41 zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. prominul všechny případné nesprávnosti, které se sběhly při dřívějším jmenování úředníků, a že tedy byla takto i nezákonná jmenování proti dozorčímu zakročení zabezpečena. Náhled ten zakládá se na mylném výkladu zákona. Zákon ze dne 23. července 1919 na § 41, odst. 1 neučinil jiné změny, nežli že dosah ustanovení § 41 obmezil jen na úředníky, kteří jsou státními občany republiky československé. Jinak zůstal text zákona z roku 1907 nezměněn. Úmysl, který stížnost zákonodárci připisuje, musil by zcela určitě býti vyjádřen. Zákon v § 41, odst. 1 ustanovuje však jen tolik, že úředníci, kteří ustanoveni byli dříve, než zákon nabyl platnosti, zůstanou i na dále ve svém dosavadním úředním postavení, zachovává tedy jen status quo ante, a nemůže tedy úředník z § 41 vyvozovati více práv, nežli měl dosud. Bylo-li ustanovení jeho neplatné, nestává se dle § 41 platným, a bylo-li dozorčí mocí zrušitelné, zůstává i na dále zrušitelným, ježto dozorčí moc zemského výboru nepominula.
Jest tudíž bezdůvodná i námitka, že zákonem z r. 1919 výkon dozorčí moci zemského správního výboru vůči úředníkům jmenovaným před platností nového zákona o okresních úřednících jest vyloučen.
Ve věci samé dovozuje pak stížnost, že jmenování R. konceptním úředníkem jest ve shodě se zákonem, že není tu vad zemským výborem vytknutých a že tudíž nebylo důvodu k použití dozorčího práva naříkaným rozhodnutím vykonaného.
Lze sice se stížností souhlasiti, pokud tvrdí, že místo druhého konceptního úředníka lze usnesením okresního, zastupitelstva, jímž byl jmenován druhý konceptní úředník, systemisovati jak nejvyšší správní soud již ve svých nálezech ze dne 3. června 1919 č. 2696 (Boh. č. 119) a z 21. října 1920 č. 9823 (Boh. č. 558) byl vyslovil a podrobně odůvodnil.
Není to však jen nedostatek systemisace, v čem zemský správní výbor spatřoval nezákonný postup při jmenování Frant. R. konceptním úředníkem. Žalovaný úřad vytýká v naříkaném dozorčím výroku ještě dvě další porušení zákona, totiž že jmenování nestalo se okresním výborem, a že nebyl vypsán veřejný konkurs.
Dle § 7 zákona z roku 1907, který v den ustanovení R. platil, jest kompetence při ustanovování úředníků přesně a závazně rozdělena mezi okresní zastupitelstvo a okresní výbor.
Okresnímu zastupitelstvu přísluší dle § 7, odst. 1 usnášeti se jen o tom, kolik míst úřednických a pro který obor služby má se zříditi, a vydávati bližší pravidla o jejich ustanovení.
Dle § 7, odst. 2 pak úředníky ustanovuje po provedení veřejného konkursu okresní výbor volbou. Tyto předpisy zákonné nebyly ani zákonem z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. změněny.
Zemský výbor jednal tedy v úplné shodě jak se spisy, tak i se zákonem, když vytknul, že Frant. R. nebyl ustanoven orgánem (okresním výborem), k tomu po zákonu jedině kompetentním, a když pro tuto nezákonnost nepříslušné usnesení okresního zastupitelstva z moci dozorčí zrušil.
Leč i nedostatek veřejného konkursu příčí se výslovnému ustanovení zákona. Stížnost neprávem namítá, že konkursu nebylo třeba, ježto prý šlo o povýšení.
Je snad možno se stížností souhlasiti potud, že ani dle zákona z r. 1907 nebylo k povýšení úředníka zapotřebí veřejného konkursu, než v daném případě nepadá to vůbec na váhu, ježto o, povýšení nedá se mluviti tam, kde úředník pro službu kancelářskou jmenovaný ustanovuje se úředníkem konceptním; tedy pro zcela jiný obor služební. Byl tudíž i nedostatek veřejného konkursu dostatečným důvodem pro dozorčí zakročení v naříkaném výroku zemského správního výboru obsažené.
Naříkaný výrok tento jest tedy v plné shodě se zákonem, pročež slušelo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 423-427.