NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6595.

Známky: Jsou pouhé geometrické obrazce schopny zápisu jako ochranné známky?
(Nález ze dne 30. května 1927 č. 11755.)
Prejudikatura: Boh. 1704/22 adm.
Věc: Firma Bratia St., úč. spol. v Bratislavě (adv. Dr. Rich. Wertheimer z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran ochranných známek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje, pokud nařizuje výmaz známky č. 1508 Bratislava, pro nezákonnost, pokud opatřuje výmaz známek č. 1509, 1515, 1518, 1519 a 1520 Bratislava, pro vady řízení.
Důvody: Podle správních spisů a příslušných známkových archů byly dne 10. února 1925 zapsány pro stěžující si firmu Bratia St., úč. spol. v Bratislavě, u obch. komory tamtéž pro mléčné karamely, vztažmo pro čokoládu, kakao, cukrovinky, pečivo a cukrářské výrobky, konservy, ovocné šťávy, gelée, cukr, syrup, med a těstové výrobky tyto známky: — — — — — Výnosy z 9. dubna 1925 pojalo min. obch. pochybnosti o způsobilosti všech těchto známek, poněvadž vykazujíce toliko barevné obrazce, jsou jako nedistinktivní vyloučeny z registrace podle § 1 známk. zák. a uložilo obch. komoře v Bratislavě, aby vyzvala st-lku ve lhůtě 1 měsíce podati své písemné vyjádření.
Ve vyjádření z 10. července 1925 podaném uvedla st-lka v podstatě, že známka č. 1508 se vžila dlouhým užíváním, o čemž předložila jako doklady 6 objednávek z let 1920 a 1921 a navrhla vyslechnutí obch. komory v Bratislavě. O ostatních známkách tvrdila chranitelka, že jsou i bez průkazu vžití způsobilé k zápisu vzhledem k tomu, že vykazují již složitější obrazce v charakteristickém barevném provedení. St-lka dovolávala se tu rozhodnutí rak. min. obch. z 2. května 1902 a nál. býv. ss-u Budw. 9246. Také o přípustnosti těchto známek navrhla st-lka, aby si min. vyžádalo dobrozdání obch. komory v Bratislavě.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že veškeré úvodem zmíněné známky neměly býti podle § 1 známk. zák. zapsány a nařídil výmaz jich. — — — —
Stížnost obrací se proti tomuto výroku ve dvojím směru: ohledně známek č. 1509, 1515, 1518, 1519 a 1520 popírá správnost tohoto úsudku, dovozujíc pravý opak, totiž že známky ty tak, jak jsou registrovány, mají takovou výraznost a charakterisační způsobilost, že jim nelze upírati distinktivitu s hlediska § 1 známk. zák.; ohledně pak známky č. 1508 netvrdí sice, že jest úsudek žal. úřadu o nedostatku její distinktivity, tkvící v její jednoduché konfiguraci, sám o sobě nesprávný, popírá však názor došlý výrazu v nař. rozhodnutí, že tato známka se nemohla právě vzhledem k této své podstatě a uzpůsobení vžíti, tvrdíc opak a vytýkajíc, že žal. úřad neprávem odmítl konati v tom směru příslušné šetření v mezích původních návrhů a řízení správním učiněných. In eventum vznáší stížnost touž výtku i ohledně známek čís. 1509, 1515, 1518, 1519 a 1520 pro ten případ, že by její stanovisko hájící rozlišovací způsobilost těchto známek na prvním místě vytčené v zásadě neobstálo. Námitka stížnosti uvedená na místě prvém potírá tudíž správnost skutkového úsudku žal. úřadu o vlastnosti známek posléze zmíněných s hlediska § 1 odst. 1. známk. zák., výtky další pak obracejí se proti zákonitosti jeho postupu v daném sporu s hlediska 2. odstavce cit. § 1.
Nss musil tyto výtky uznati v celém jejich dosahu důvodnými.
Známkové právo, jak shora podotčeno, klade, řešíc otázku distinktivity, váhu na to, aby značka — má-li býti způsobilá k registraci jako známka ochranná — nepostrádala dostatečné výraznosti a charakterisační způsobilosti. Takovou způsobilost nemají dojista, jak shora uvedeno, samy o sobě pouhé geometrické prvky jako body, čárky a pod. Totéž však nelze všeobecně tvrditi i tehdy, jestliže z takových prvků jsou utvořeny určité geometrické figury, již se zřetelem k tomu, že v podstatě každý obrazec vzniká z takových prvků tu s vynaložením větší fantasie svého původce, jinde kombinací prostší. Jestliže tudíž nejde o pouhé takové prvky, nýbrž skutečně již o obrazce z nich utvořené v barvách a to v barvách živých, nelze v zásadě mluviti o nedostatečné výraznosti a charakterisační způsobilosti takových figur s hlediska § 1 známk. zák. a to ani tehdy, jde-li o figury utvořené celkem jednoduchou jich kombinací. V daném případě — pokud jde o známky č. 1509, 1515, 1518, 1519 a 1520 tak, jak jsou registrovány a jak byly žal. úřadem popsány — jest patrno, že nepozůstávají z pouhých geometrických prvků, nýbrž z určitých obrazců, totiž čtverců, které jsou úhlopříčnami neb liniemi rovnoběžně s úhlopříčnami vedenými a kruhy vepsanými do těchto čtverců děleny v pole. Tato pole pak jsou odlišná živými barvami. Obrazcům takto povstalým nelze po názoru nss-u upírati bez dalšího dostatečnou výraznost a charakterisační způsobilost tak, jak ji má § 1 známk. řádu na mysli. Opačný úsudek žal. úřadu není tudíž logicky správný a nař. rozhodnutí na něm založené trpí v tomto bodě podstatnou vadou řízení správního.
Pokud jde o známku čís. 1508, obrací se stížnost proti nař. rozhodnutí potud, pokud upírá této značce vůbec způsobilost, aby se jako známka ochranná vžila podle 2. odstavce § 1 známk. zák. Třebaže stížnost nenamítá ničeho proti úsudku žal. úřadu, že tato známka sama o sobě není distinktivní s hlediska 1. odstavce cit. normy, nutno přece podržeti na paměti, že žal. úřad ji nepojal jako nějaký geometrický prvek shora již vícekrát zmíněný, nýbrž že ji podobně jako ostatní známky st-lčiny pojal jako obrazec.
Nss vykládaje § 1 známk. zák. z roku 1890, jmenovitě význam a dosah jeho 2. odstavce připojeného novelou z roku 1913, vyslovil a podrobně odůvodnil ve svém nál. Boh. 1704/22 adm., že smysl ustanovení zmíněného odstavce 2 jest ten, že úřad, posuzuje rozlišovací způsobilost známky, nesmí bráti za měřítko obecnou zkušenost o tom, zdali ty které známky vzbudí v kterémkoliv průměrném pozorovateli dojem, že jde o zvláštní známky určené k rozlišení zboží od zboží stejného druhu, ale jiného původu, nýbrž, že musí vzíti zřetel k tomu, jak posuzují ono znamení příslušníci zúčastněných kruhů, t. j. zkoumati, zdali snad užívání známky pro zboží určitého původu nebo snad i jiné momenty, náležející do oboru obchodní zkušenosti a znalosti právě těchto kruhů nepůsobí, že se jim jeví distinktivní v naznačeném směru i značky, jež by samy o sobě podle pojetí neodborníků bylo pokládati za nezpůsobilé odlišovati zboží v uvedeném smyslu.
V daném případě tvrdila st-lka, že obrazec, z něhož pozůstává její známka č. 1508, nabyl právě zmíněným způsobem distinktivity, které se jí snad následkem její konfigurace se všeobecného stanoviska vzato nedostává, a snažila se správnost tohoto svého tvrzení podepříti jednak doklady v řízení správním předloženými, jednak návrhem, aby byl o tom proveden důkaz dotazem u obch. komory v Bratislavě. Žal. úřad odepřel vzíti tyto návrhy vůbec v úvahu z důvodu, že jde o značku, pozůstávající z obrazce, na který se pro jeho primitivnost 2. odstavec § 1 známk. zák. vůbec nevztahuje.
Toto právní stanovisko nemá však opory v platném právu. Známkový zákon ve svém 2. odstavci § 1, jak byl jeho výklad shora uveden, klade v otázce zde sporné váhu jedině na to, zdali značka sama o sobě nedistinktivní, nabyla fakticky se zřetelem na momenty výše vyložené v zúčastněných kruzích obchodních způsobilosti rozlišovací. Konfigurace obrazce ve značce takové obsaženého nepadá tu na váhu a jest proto zcela lhostejno, zdali obrazec takový jest svým grafickým utvářením tu více tu méně složitým. Jestliže tedy žal. úřad odepřel uvažovati o distinktivitě známky č. 1508 s hlediska odstavce 2. § 1 známk. zák. jedině proto, že známka ta obsahuje pouze jednoduchý obrazec, porušil tím na úkor st-lky zákon.

Citace:

č. 6595. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 949-952.