NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8602 —
Č. 8602.

Stavební právo (Olomouc): * Stavební čáru a niveau pro stavby státu určuje podle stavebního řádu pro Olomouc (zák. č. 63/1894 a 39/1914 z. z. mor.) úřad, resp. správní orgán, stavbu provádějící, s přibráním zástupců obce.
(Nález ze dne 13. května 1930 č. 8021.)
Věc: Hlavní město Olomouc proti zemskému výboru v Brně o stavbu vojenské autogaráže a určení stavební čáry.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Olomouci se usneslo, aby pro stavbu voj. autogaráží v H-cké třídě stanovena byla stav. čára odchylně od návrhu voj. stavební odbočky v Olomouci tuto stavbu provádějící, a prohlásilo, že z estetických důvodů neschvaluje, aby na dotčeném pozemku byla přízemní stavba autogaráže do ulice. K rekursu voj. stav. odbočky zrušil mor. zv nař. usnesením rozhodnutí obecního zastupitelstva, — Č. 8602 —
ježto stavby státní jsou dle § 26 odst. 2 a 4 vyňaty z kompetence autonomních úřadů jak v příčině stav. povolení, tak v příčině určení stav. čáry, a proto obecní zastupitelstvo, jež samo stanovilo stav. čáru pro stavbu voj. autogaráží, překročilo meze své kompetence.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Na sporu je otázka, bylo-li měst. zastupitelstvo v Olomouci kompetentní určiti stav. čáru pro stavbu voj. budov na pozemku č. kat. ... v Olomouci a prohlásiti, že z důvodů estetických neschvaluje, aby na tomto pozemku zřízena byla přízemní stavba autogaráže do ulice. Nutno především vzhledem na vývody stížnosti konstatovati, že oba tyto výroky jsou autoritativním rozhodnutím městského zastupitelstva jako stav. úřadu o žádosti podané voj. stav. odbočkou v Olomouci za provedení řízení dle §§ 16 a 26 stav. řádu, a že tudíž nejde o pouhá prohlášení obce jako strany na těchto řízeních zúčastněné, která by se vymykala přezkoumání v cestě instanční.
Podle § 127 stav. řádu, též pro Olomouc platného, vykonává v prvé stolici předpisy tohoto řádu, pokud v něm není ustanoveno jinak, obecní rada. Další paragrafy obsahují výjimky z této zásady a to jednak ve prospěch kompetence obecního zastupitelstva, případně zem. výboru, jednak ve prospěch úřadů politických. Žal. úřad shledává další ještě výjimky ze zásady svrchu uvedené v ustanovení § 26 odst. 2 a 4 tohoto řádu (zák. z 16. června 1914 č. 39 z. z. mor.), z něhož pro stavby státní dovozuje, že měst. zastupitelstvo není kompetentní ani určovati stav. čáru pro tyto stavby ani schvalovati konkrétní stavební projekt. Stížnost naproti tomu zastává, aspoň pokud jde o určení stav. čáry, náhled, že předpisem tím na kompetenci obecního zastupitelstva dle § 128 al. b) 2) nic změněno nebylo. Je tedy jádrem sporu otázka, zda odst. 4 § 26 stav. řádu je zároveň normou kompetenční, kterou řízení a rozhodování o stavbách, jichž tento odstavec se týče, bylo vyloučeno z pravomoci úřadů uvedených v X. oddílu stav. řádu, a stanoveny byly pro ně kompetence zvláštní. V tom směru je rozhodným především znění dotčeného předpisu. Předpis ten (§ 26) jedná o potřebě povolení k stavbě a uvádí, že z potřeby té vyjmuty jsou stavby určitých subjektů, mezi nimi i stavby státu, že však i při těchto stavbách jest úřadu, jenž stavbu provádí, pokud se týče orgánu správnímu, kromě dotyčných zvláštních předpisů šetřiti také ustanovení tohoto řádu stavebního, a dlužno s přibráním zástupců obce provésti všechna úřední jednání, která předepsána jsou v příčině určení stav. čáry a svahu, v příčině vyslechnutí sousedů a jiných osob, jejichž soukromých zájmů stavba se týče, a v příčině jejich případných námitek, pak v příčině hájení místních zájmů veřejných nebo vykonávání policie bezpečnostní v době stavby.
Nestanoví tedy cit. předpis pro stavby subjektů uvedených v odst. 2) žádných ulehčení v příčině materielních předpisů stav. řádu, ba ani v příčině předpisů rázu procesního, pokud mají za účel ochranu veř. a soukr. zájmů, jež by stavbou mohly býti dotčeny, nýbrž účel dotčeného ustanovení je jedině ten, aby stavby uvedených subjektů byly vyňaty z povolovací pravomoci obce, jinak však aby i pro ně platila ustanovení stav. řádu. — Č. 8602 —
Že skutečně tomu tak jest, tomu nasvědčuje též text odst. 4, který mluví o »přibrání zástupců obce«39/1914 z. z. m., § 26.4 k řízení o určení stav. čáry a niveau a k řízení o konkrétním stav. projektu, což svědčí tomu, že obec v těchto řízeních není úřadem rozhodujícím, nýbrž pouze stranou, která nějakým jiným orgánem než obecním k řízení má býti přibrána.
Že zákon skutečně tímto ustanovením pomýšlel na to, vyjmouti dotčené stavby z pravomoci obce, tomu nasvědčují obdobná ustanovení jiných stav. řádů platných v zemích historických, tak zejména ustanovení § 127 praž. stav. řádu, který určité akty těchto staveb se týkající přikazuje do působnosti místodržitelství, § 134 čes. stav. řádu (venkov), který ohledně těchto staveb stanoví kompetenci úřadů politických, případně magistrátu v přenesené jeho působnosti a § 102 slez. stav. řádu, jenž řízení a rozhodování o stavbách tohoto druhu dává do kompetence okr. úřadů politických, jimž přikazuje i rozhodování o stav. čáře. Podobné ustanovení sice chybí ve stav. řádu platném pro hlav. město Olomouc, neboť § 130 tohoto řádu nepřikazuje do působnosti úřadů politických rozhodování o stavbách státních, zemských, okresních a pod., jako jest tomu v Čechách a ve Slezsku, leč i toto ustanovení nasvědčuje do jisté míry tomu, že také tento stav. řád nechtěl rozhodování o stavbách státních, zemských atd. ponechati obci, když z působnosti obce nemající vlastního statutu vylučuje již i stavby obce, tedy stavby subjektu nižší kategorie než stát, země a okres.
Neprovádí-li však řízení a rozhodování ohledně dotčených staveb obec, zůstává stále ještě otevřenou otázka, komu vlastně v tom směru kompetence přísluší. Že k tomu nějakou všeobecnou normou nejsou povolány politické úřady, jak je tomu v Čechách a ve Slezsku, je patrno z § 130 stav. řádu pro Olomouc, který stavby státní, zemské a okresní všeobecně do působnosti těchto úřadů nepřikazuje, ačkoliv kompetence jejich v oboru stav. práva vymezuje. Dlužno proto míti za to, že ani obec, ani politické úřady nejsou všeobecně povolány k tomu, aby prováděly úkony vytčené v odst. 4 § 26 a že úřadem, jenž tyto úkony provádí, je jedině úřad neb správní orgán, jemuž se v tomto odstavci ukládá šetření předpisů stav. řádu, totiž úřad stavbu provádějící, který je pak kompetentním i k určení stav. čáry.
Pro tento výklad svědčí i historický vývoj. Stav. řád mor. z 20. prosince 1869 č. 1 z. z. z r. 1870 ustanovuje v § 83, že stavby státní, zemské neb okresní vyňaty jsou z kompetence obce udíleti stav. povolení, ustanoviti stav. čáru a niveau a ustanoviti plán oddělovací, že však i v těchto případech má se shodnouti úřad, který stavbu zařizuje, s obecním úřadem k tomu konci, aby vyslyšeny byly námitky sousedů, pak aby ustanovena byla čára stavební a výška rovinná. Bylo tedy tímto ustanovením povolení k stavbám, určení stav. čáry a schválení rozdělovacího plánu ohledně staveb státních vyňato z pravomoci obce, a úřadu stavbu provádějícímu pouze nařízeno, aby za účelem slyšení sousedů a určení stav. čáry a niveau srozuměl se s obcí. Podobné ustanovení má i § 26 stav. řádu ze 16. června 1894 č. 63 z. z., jenž nařizuje úřadu stavbu provádějícímu, aby ve srozumění s úřadem obecním provedl všechna — Č. 8603 —
úřední jednání, který předepsána jsou v příčině určení stav. čáry a svahu, v příčině vyslechnutí sousedů a jiných osob, jejichž soukromých zájmů stavba se týče, a v příčině jejich případných námitek, pak v příčině hájení místních zájmů veřejných neb vykonávání policie bezpečnostní v době stavby.
Toto ustanovení převzal i platný stav. řád pro hlav. město Olomouc z r. 1914 (č. 39 z. z. mor.) až na to, že tento řád nevyžaduje, aby úřad stavbu provádějící jednal ve srozumění s úřadem obecním , nýbrž žádá pouze přibrání zástupců obce k dotčeným aktům, čímž ingerenci obce ohledně těchto staveb ještě více seslabuje a stanoví ji na roveň ostatním stranám.
Poněvadž v daném případě obecní zastupitelstvo rozhodlo zcela samostatně jak o určení stav. čáry, tak i o přípustnosti přízemní stavby autogaráží, ačkoliv zřejmě jde o stavbu prováděnou na útraty státní, není nezákonným, když zv toto rozhodnutí jeho pro nedostatek příslušnosti k rozhodování zrušil.

Citace:

č. 8602. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 763-766.