NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6438.

Stát. zaměstnanci. — Učitelstvo: * Podmínkou nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti není, aby přeložený státní zaměstnanec neb učitel veř. školy národní měl před přeložením svou rodinnou domácnost právě v předešlém působišti, z něhož byl přeložen.
(Nález ze dne 31. března 1927 č. 6483).
Věc: Otto F. ve Št. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran diet z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žádosti st-lově za přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti nevyhověla zšr v Brně slyševši zv vynesením z 24. června 1923, jelikož není splněna jedna ze zásadních podmínek pro přiznání diet, aby totiž rodina učitele bydlela v jeho původním působišti ve vlasní domácnosti. Jelikož však rodina žadatelova, který byl přidělen ze školy v Š. na školu ve Št., bydlela po dobu tohoto přidělení v B., kde nad to, jak z osobního výkazu zjištěno, žije též v pensi otec žadatelův, nemá tento jakéhokoliv nároku na diety za vedení dvojí domácnosti. Odvolání st-lovo zamítlo žal. min. rozhodnutím ze 3. listopadu 1923 jako neodůvodněné, ježto st-l nemá právního nároku na přiznání žádaných diet, při čemž přihlíženo k tomu, že výnosy min. fin., jichž se st-l dovolává, nelze vztahovati ve smyslu čl. II. zák. par. na učitele škol národních. Když pak nss nálezem z 9. dubna 1925 č. 7073 výrok tento pro nezákonnost zrušil, rozhodlo min. škol. poznovu ve věci a zamítlo vynesením nyní nař. odvolání st-lovo z důvodů shora uvedeného rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad odepřel st-li diety za vedení dvojí domácnosti jediné z toho důvodu, že v době přeložení st-lova ze Š. do Št. nebydlila rodina jeho v Š. jako původním působišti jeho a že proto nemá st-l nároku na diety ty. Vycházel tedy žal. úřad z názoru, že jest nárok učitele veř. školy národní na přiznání t. zv. diet za vedení dvojí domácnosti podle výn. min. škol. z 23. dubna 1919 č. 1007 pres. a usnesení vlády z 19. července 1919 (výn. min. fin. z 2. srpna 1919 č. 14289, výn. min. škol. z 31. srpna 1919 č. 3399 pres.) vázán především na to, aby státní zaměstnanec resp. učitel veř. školy národní měl vlastní domácnost se svojí rodinou ve svém dřívějším působišti, z něhož byl přeložen do jiného místa. Názor tento není však ve shodě s cit. předpisy o poskytování odškodného stát. zaměstnancům při nezaviněném přeložení z moci úřední na jiné služ. místo.
Na základě usnesení min. rady z 22. ledna 1919 ustanovilo min. fin. výnosem ze 3. února 1919 č. 1643 pres. ve příčině mimořádného odškodného úředníkům a zřízencům, převzatým do služeb z Něm.-Rakouska, mimo jiné toto: Úředníkům a zřízencům, již nastupujíce službu, nemohli svoji domácnost, kterou měli s manželkou, dětmi, rodiči neb sourozenci v Něm.-Rakousku, do nynějšího působiště přestěhovati, příslušejí plné diety ode dne, kdy nastoupili službu v novém působišti až do přestěhování domácnosti nebo do té doby, kdy jim byla poskytnuta možnost přestěhovati se (akcí bytovou a stěhovací), jíž však neužili, nejdéle však do konce února 1919 s mimořádným přídavkem za prvých 14 dní. Uvedené odškodné bylo v důsledku rozšíření stěhovací akce na základě usnesení vlády z 19. února 1919 přiznáno výnosem presidia min. rady z 22. února 1919 č. 3301 také zaměstnancům převzatým odjinud než z Něm.-Rakouska, kamkoliv do Čsl. republiky, jakož i oněm, kteří z Čsl. republiky byli povoláni ke službě do Prahy, a to v těch případech, když převzetím nebo přeložením hmotně získali.
V uvážení, že trvající všeobecná nouze bytová znemožňuje mnohým zaměstnancům státním, aby v případě převzetí nebo přeložení přestěhovali své rodiny do místa nového působiště, usnesla se min. rada dne 19. července 1919 (výn. presidia min. škol. z 31. srpna 1919 č. 3399 pres.), aby platnost dříve řečených ustanovení byla prodloužena až do odvolání a rozšířena s účinností od 28. října 1918 na zaměstnance převzaté z výslužby a ze služeb samosprávných nebo soukromých, jakož i na všechny případy nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední. Současně nařídila vláda, že má býti v každém případě zjištěno, že zaměstnanci nebylo dříve možno se přestěhovati pro nedostatek bytu, o nějž se u bytového úřadu nebo u svého nadřízeného úřadu včas hlásil. Z předpisů těchto vysvítá, že jest odškodné (t. zv. diety z titulu vedení dvojí domácnosti) náhradou za újmy, které státní zaměstnanec trpí tím, že nemůže pro nedostatek bytu v novém svém působišti přenésti tam svou rodinnou domácnost, a že tedy musí uplatňovati podstatně složky rodinného života (byt, stravu, prádlo a pod.) v novém svém působišti zcela mimo svou pravidelnou domácnost. Předpokládá tedy cit. předpis jediné, že jest dotčený zaměstnanec nucen žíti v novém svém působišti úředním odloučeně od své rodiny a že jest tato odloučenost zaviněna nedostatkem bytů v působišti tom (srovn. nál. Boh. 4426/25 a 5873/26 adm.). Jiných podmínek uvedené předpisy nestanoví a zejména nelze z nich vyčísti, že by dotčený stát. zaměstnanec, resp. učitel veř. školy nár. musil míti svou domácnost zrovna v dřívějším a posledním svém působišti. Že tomu tak, vysvítá i z toho, že mají na zmíněné diety nárok i stát. zaměstnanci, resp. učitelé, kteří byli reaktivováni a převzati tedy z výslužby, ač se právě u nich často liší jejich poslední služ. místo od posledního bydliště, v němž se svojí rodinou žili. — — —

Citace:

č. 6438. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 623-625.