NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 5003.

Pozemková reforma: O zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém při provádění pozemkové reformy.
(Nález ze dne 9. října 1925 č. 18815).
Věc: Dr. Klement M. v K. (adv. Dr. Vladimír Martin z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (min. rada Kar. Veith) o zaměstnání hospodářského správce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Dne 22. března 1924 sjednal stpú se st-lem dohodu o rozsahu převzetí zemědělské půdy od velkostatku P., v níž v odst. III. žal. úřad prohlásil, že prozatím nebudou určeny k převzetí zbytkové statky tam uvedené o výměře as 400 ha s pivovarem, lihovarem, pilou, hostincem, mlýnem a kaolinovými doly, a v odst. V. o zaopatření dosavadních trvalých zaměstnanců na přejímaných nemovitostech bylo ujednáno: »Stpú převezme percentuální část dosavadních trvalých zaměstnanců dle výměry přejímané půdy.« Dne 4. června 1924 předložil st-l seznam zaměstnanců, daných stpú-u v důsledku převzetí k disposici, a uvedl mezi nimi i Bohumila N. Dne 12. června 1924 provedl stpú šetření o otázce zaměstnanecké na velkostatku v P. na podkladě cit. dohody, konstatoval, že jsou dáni k disposici 2 úředníci: vrchní správce Emanuel H. a hospod, správce Bohumil N., a uvedl tam, že první bude ponechán na velkostatku, druhému pak že se dostane zaopatření dle § 75 náhr. zákona od stpú-u. Dne 14. října 1924 bylo u žal. úřadu jednáno o vyřešení otázky zaměstnanecké znovu a zástupce velkostatku žádal, aby oba úředníci byli převzati úřadem. Na to oznámil žal. úřad st-li toto: »Vzhledem k tomu, že se Vám ponechává z velkostatku P. 400 ha výměry půdy, jakož i průmyslové závody (pivovar, lihovar), sděluje se Vám, že Vámi k disposici daný Bohumil N., hospodářský správce v P., nemůže býti převzat do zaopatření stpú-u, nýbrž jste povinen jej jako hospodářského správce dále zaměstnávati. Emanul H. bude zaopatřen odškodněním podle § 75 náhr. zákona.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
St-l brojí výslovně jen proti výroku, jímž mu žal. úřad uložil, aby Bohumila N. nadále jako hospodářského správce zaměstnával, a vytýká mu nezákonnost a řízení vadnost. Základem pro tento výrok žal. úřadu mohl býti jediné předpis odst. 2 neb 3 § 75 náhr. zákona. Žal. úřad v nař. rozhodnutí zákonných předpisů, o něž se opírá, neuvedl, nýbrž odůvodnil rozhodnutí své jen tím, že ponechal st-li z velkostatku P. 400 ha půdy a průmyslové podniky (pivovar, lihovar). Teprve v odvodním spise uvádí, že rozhodnutí to má oporu jednak v dohodě, uzavřené se st-lem dne 23. dubna 1924, jednak v ustanovení § 10 vl. nař. z 21. října 1922 č. 305 Sb. a 29. srpna 1924 č. 192 Sb.
Posléze citované předpisy, provádějící právě odst. 2 a 3 § 75 náhr. zákona, upravují jednak sprostředkování služby na uprázdněná nebo nově zřízená místa na velkém majetku pozemkovém, jednak obsahuji předpisy o právu stpú-u, uložiti vlastníku, jemuž se majetek dle § 11 záb. zák. ze záboru propouští, a osobám, jimž se dostává přídělu určitých nemovitostí, aby převzali nebo do svých služeb přijali zaměstnance. Ze správních spisů jest patrno, že o případy takové zřejmě nejde, ježto se nejedná ani o sprostředkování místa uprázdněného nebo nově zřízeného, ani o přikázání resp. opatření místa v důsledku vyřešeného nároku vlastníkova dle § 11 záb. zák. nebo přídělu nemovitostí. Nemohl tedy žal. úřad rozhodnutí nař. o tyto předpisy opříti.
Zbývá tudíž jediné posouditi, má-li nař. rozhodnutí oporu v dohodě, dne 23. dubna 1924 se st-lem sjednané, jíž se žal. úřad dovolává. V odst. V. této dohody bylo ujednáno o zaopatření dosavadních trvalých zaměstnanců na přejímaných nemovitostech, že stpú převezme percentuelní část dosavadních trvalých zaměstnanců dle výměry přejímané půdy; nějakého závazku však, že by byl vlastník povinen některého zaměstnance, jejž žal. úřad převzíti nemíní, nadále a v určité funkci na svém majetku zabraném zaměstnávati, dohoda neobsahuje. Není-li tu podobného závazku, pak není třeba ani zkoumati, zda by závazek takový, kdyby byl v dohodě skutečně obsažen, byl povahou svou veřejnoprávní či soukromoprávní, a zda by byl nss, hledíc k předpisu §§ 2 a 3 a zák. o ss vůbec příslušný, aby nař. rozhodnuti s tohoto hlediska kognici své podrobil.
Postrádajíc tedy jakéhokoli právního podkladu, odporuje nař. rozhodnutí zákonu, a bylo je tudíž zrušiti dle § 7. zák. o ss.

Citace:

č. 5003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 302-304.