Čís. 8994

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928. Jen tehdy, je-li jako domiciliát udána osoba různá od majitele směnky, má opomenutí včasné protestace v zápětí ztrátu směnečného práva proti příjemci.
(Rozh. ze dne 25. května 1929, Rv II 341/29.)
Směnka, opatřená doložkou »splatno v Olomouci« nebyla protestována. Směnečný platební příkaz proti příjemci směnky ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti, odvolací soud směnečný platební příkaz zrušil. Důvody: Výtka, že první soud nezjistil z obsahu směnky, že domicil na ní uvedený jest dostatečný a jasný, jest ospravedlněná. Z ustanovení §§ 22 a 39 směn. zák. jest nade vší pochybnost chybnost jasno, že směnku jest považovati za domicilovanou nejen, když domiciliát jmenován nebyl, když je tedy udáno jen místo platební rozdílné od bydliště směnečníkova (§ 22 prvý odstavec sm. zák.), v kterémžto případě jde o směnku s nevyplněným domicilem, neboli, jak se v obchodním životě říká o neurčitě domicilovanou směnku, nýbrž i tenkráte, byl-li domiciliát jmenován (§§ 22 prvý odstavec a 39 sm. zák.), v kterémžto případě jde o směnku určitě domicilovanou. V souzeném případě jde o domicilovanou směnku prvního druhu a o té ustanovuje §39 (1) sm. zák., že taková směnka má býti směnečníkovi předložena k placení v místě, kam byla umístěna, a není-li placeno, že tam má býti protestována. K zachování směnečného práva proti prvžalovanému jako akceptantu bylo tedy podle tohoto zákonného ustanovení zapotřebí protestu, což se však nestalo.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
V dovolacím řízení jde jen o námitku žalovaného, opřenou o výklad § 39 směn. zák. Jde jen o otázku, zda směnečné právo zaniklo proti žalovanému jako příjemci směnky tím, že směnka nebyla proti němu protestována. Odvolací soud má za to, že se tak stalo, opíraje svůj názor o § 39 (1) směn. zák. Dovolací soud jest opačného názoru. O ztrátě směnečného práva proti příjemci pro opomenutí včasné protestace při neplacení mluví jen odstavec (2) § 39, což potvrzuje výslovně § 40 směn. zák., podle něhož k zachování směnečného práva proti příjemci není třeba protestace, vyjímajíc případ § 39 (2) [tudíž ne odst. (1)], t. j. případ, že jako domiciliát jest udána osoba jiná než majitel směnky. Toho však není u žalobní směnky, jež je domicilována doložkou »Splatno v Olomouci«. Nebylo proto třeba protestace k zachování směnečného práva proti příjemci. § 39 (1) stanoví sice, kde má domicilovaná směnka býti předložena k placení a po případě i protestována. Právní účin opomenutí včasné protestace je však co do příjemce stanoven teprve v odstavci druhém a v tomto je ztráta směnečného práva proti příjemci omezena na jediný případ vytčený v první větě téhož odstavce. Vzhledem k tomu nezáleží na právním účinu doložky »bez protestu« připojené vzadu na směnce.

Citace:

č. 8994. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 749-750.