NPD documents search: Všehrd, 6 (1925) - Všeobecné základy soukromého pojišťování.

Subvence a garancie státní
(železniční).
I. Pojem a význam.
Garancie (záruka) státní záleží v tom, že stát a to pravidelně v listině koncesní přejímá zároveň ručení za určitý čistý výnos dráhy, chtěje tak umožniti stavbu a udržování železnic pro veledůležitý jich význam v obchodě. Záruka, již stát zde poskytuje, může záležeti v zajištění dávky na základě poměru již z předu stanoveného nebo může učiněna býti závislou teprve od výsledků vozby. Také záležeti může v tom, že se stát sám podniku súčastní převezma část’ akcií nebo poskytna zálohy. Mezi různými způsoby státní garancie má však obzvláštní význam t. zv. záruka výnosu, která záleží v tom, že stát soukromé dráze zajistí určité minimum čistého výnosu závodního kapitálu, takže nedosáhne-li skutečný výtěžek výše tohoto minima, stát sám differenci uhradí; obmezená záruka výnosu jest tu tenkráte, zajistí-li se dráze ručení státu jen do výše toho obnosu, jehož potřebí jest ku zúrokování a soustavnému umoření kapitálu zjednaného vydáním soukromých obligací. Jiným způsobem garancie jest spolugarancie, při níž nastupuje konkurence ohledně záruky, již poskytnouti dlužno, v ten způsob, že súčastní jí se dle jistých podílů stát a jednotlivé obce neb země korunní, jimiž dráha prochází. Příklad takovéto spolugarancie podává zákon o Vídeňských městských podnicích ze dne 18. července 1892 č. 109 ř. z.
Jiný způsob poskytování záruky záleží, jak již výše podotknuto, v účastnění se na kapitálu závodním. Tento způsob vyskytuje se obzvláště při drahách místních (srv. čl. Dráhy); záruka poskytuje se konečně udělováním zápůjček, stát neb jednotlivé země korunní přejímají tu kmenové nebo prioritní akcie neb i prioritní obligace. Zápůjčky jsou nevypověditelné a poskytují se na delší dobu. V r. 1891 obnášela záruka, kterou stát poskytnouti měl, kolem 7 mil. zl.; u porovnání s r. 1878 jeví se tedy redukce kolem 17 mil. zl. Trůnní řečí, kterou zahájena byla r. 1891 říšská rada, poskytnuta byla vyhlídka na doplnění sítě státních drah získáním drah soukromých, kterážto okolnosť došla nejvděčnějšího ohlasu nejen ve sborech zákonodárných, nýbrž i v celém obyvatelstvu a tak učiněn konec neudržitelné politice železniční, která uvrhla stát poskytováním záruk do finanční tísně a nastala nová era, která v tuzemsku i cizozemsku co nejvřeleji byla pozdravena (ostat. srv. čl. Železnice státní). Tato státní garancie a subvence poskytované na základě její zálohy a zápůjčky jeví se jako opatření z nouze, která neměla žádného příznivého výsledku, ani pro stát ani pro dotyčné dráhy; neboť záruka poskytována byla z pravidla železnicím, jež se prováděly, avšak trpěly nedostatkem, resp. jich podnikatelstvům, aby dráha byla vystavěna a sice zejména tehda, když žádný soukromý podnikatel nechtěl stavěti tratě, které byly pro obchod nutnými a užitečnými, a konečně pro stavby z nouze; avšak zálohy státní, jež poskytovati se měly, byly pro finanční stav státu přímo zhoubnými, poskytnuté zálohy rok od roku se množily, takže železniční etát obrovské summy pohlcoval, aniž by však bylo lze pozorovati v rak. železnictví nějaký pokrok; podnikatelé drah spoléhajíce na výpomoc státu nebrali žádných ohledů na nejnutnější potřeby jednotlivých interesentů, kteří poukázáni byli na dopravu zboží jakož i osob; kdežto v r. 1868 vykazovaly zálohy garanční obnos 1437000 zl., vzrostly během necelého desetiletí, totiž r. 1876 na neuvěřitelnou summu 23 mil. zl. Rakouský rozpočet, který beztoho již nákladem na správu vojenskou oproti druhé polovici říše nepoměrně byl obtížen, nemohl více snésti takového stoupání záloh garančních, při čemž také plným právem v poslanecké sněmovně na to bylo poukazováno, že obrovské tyto sumy nejeví nižádného vlivu na činnosť garantovaných drah. Musela nastati náprava, která také zjednána byla dvojím způsobem, a sice jednak zákonem ze dne 14. prosince 1877 č. 112 ř. z., jednak sestátňováním drah, jemuž tímto zákonem cesta vytknuta.
II. Poskytování garancie neb subvence děje se na základě zvláštního zákona. Cit. zákonem ze dne 14. prosince 1877 zmocněna byla vláda, podnikům železničním, jež požívají záruky čistého výnosu se strany státu, poskytovati zálohy ke krytí schodků na nákladech provozovacích. V případě tom jest však vláda oprávněna, dopravu garantovaných drah, jimž zálohu byla poskytla, sama vésti neb vedení její jiným svěřiti. Toto oprávnění vlády zanikne však, nepožaduje-li podnikatelstvo záloh takových po tři roky po sobě jdoucí. Ke splacení těchto záloh má býti pak zcela použito přebytků, jež převyšují garantovaný čistý výnos, s předností před splácením zaručených dluhů. Vláda jest dále oprávněna, vésti sama provozování drah garantovaných, které za posledních 5 let požadovaly ročně více než polovinu zaručeného čistého výnosu. Účelu tímto zákonem zamýšleného také skutečně bylo dosaženo; sestátňování drah postupovalo rychle ku předu osvědčujíc se velmi výhodným a prospěšným pro železnictví naše.
III. Ku konci sluší ještě podotknouti, že celou řadou výnosů ministerstva obchodu co nejzevrubněji upravena byla kontrola nad používáním záloh ze státní záruky poskytovaných; tak nařízeno bylo výnosem min. obchodu ze dne 16. června 1873 č. 18297, že musí se nejvyššímu dvoru účetnímu předkládati všechny účty, doklady a přílohy, na společenské hospodaření se vztahující, jichž tento ke kontrole poskytnutých záloh potřebuje a není-li takové předložení možným, že musí úředníku od nejvyššího účetního dvoru vyslanému dovoleno býti nahlédnouti ve všechny účty, knihy a spisy na hospodaření společnosti se vztahující a všechny ku provedení jeho úkolu potřebné neb účelné vysvětlivky jemu co nejochotněji podávány; výnosem min. obchodu ze dne 31. července 1873 č. 19920 bylo pak nařízeno, že musí se dle ustanovení koncese vypadající úroky ze záloh nejen v účetních knihách společnosti zanášeti, nýbrž i v účetních závěrkách a roční bilanci zvláště uváděti. Nad zachováváním tohoto nařízení bdí pak generální inspekce rakouských železnic.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Subvence a garancie státní. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 887-889.